Sekce

Galerie

/gallery/10311895_10201155317364610_791803018_n.jpg

Jak asi dopadne setkání Belly a Jacoba, po incidentu v klubu?

3. Kapitola

Bella

Sobotní dopoledne probíhalo celkem dobře. Veškeré domácí práce jsem měla hotové raz dva a zbývalo jen připravit oběd, abych měla zbytek dne volno. Stála jsem v kuchyni a loupala brambory, když se objevil táta.

„Dobrý ráno!" popřál mi a šel si nalít kávu. „Vidím, že ti to dnes jde od ruky.“

„Brý!" popřála jsem mu taky. „To víš, na to, jak jsem měla včera blbej den, jsem se vyspala dobře.“ Usmála jsem se na něj a pokračovala jsem v práci.

„Mohla bys těch brambor oloupat víc?“ požádal mě, jako by se nechumelilo.

„Proč? Rozhodl ses, že dneska budeš jíst jako Otesánek?“ Podívala jsem se na něj přes rameno.

„Ne, ale přijde k nám host.“  Napil se kávy a pozoroval mě přes okraj hrnku.

„Přijede Harry?“ ptala jsem se nechápavě.

„Ne,“ vyvedl mě z omylu a položil hrnek na stůl. „Volal mi Billy. Přijede na oběd a pak se chceme dívat na zápas.“

„Fajn, proč ne, jestli s ním nepřijede ten zubatej ušoplesk, nemám s tím problém.“

„Bello!“

„Co? Nemám ho ráda a ani se o to nebudu pokoušet. Je otravnej jak smradlavý nohy.“

„Bello, přestaň! Opovaž se něco takovýho říct před Billym!“ řekl výhružně a znova se napil.

„No jo, že jsi to ty, tak se pokusím,“ připustila jsem nakonec s nepříliš velkou ochotou.

„Jen abys věděla, to auto, ve kterém si vozíš zadek, opravoval Jacob!“ vyslovil naoko nevinně. Zaskočilo mi a rozkašlala jsem se.

„A co s tím mám teď jako dělat?" ptala jsem se na obranu, když jsem konečně lapila ztracený dech. „Nebudu na něj milá jen proto, že opravil auto, který stejně nebylo moje, když ho opravoval.“ Nedala jsem se obměkčit. Charlie jen zakroutil hlavou a mlčel. Pochopil, že rozebírat se mnou Jacoba nemá alespoň pro tuhle chvíli smysl, jinak se nepohneme z místa.

Po téhle výměně názorů mezi námi zavládlo ticho. Když vypil svou kávu, zmizel v koupelně a já pokračovala v práci. Udělala jsem šťouchané brambory a upekla kuře. Zbývalo jen připravit zeleninový salát a měla jsem hotovo.

 

Bylo deset minut po dvanácté, když se ozval zvonek u dveří.

Táta byl na dvorku, a tak jsem běžela otevřít. Jakmile jsem uviděla, kdo stojí za dveřmi, ztuhla mi krev v žilách.

„Ahojky, Bellinko!“ zubil se na mě ten vozembouch.

Podívala jsem se, kde je Billy, a když jsem ho viděla sedět v autě, dovolila jsem si jednu věc.

Prásk! Zabouchla jsem tomu blbečkovi dveře rovnou před nosem.

„Ťuk, ťuk!" ozvalo se za nimi nevinně.

Zaúpěla jsem a znechuceně otevřela. „Co tady děláš?!“ zavrčela jsem na něj.

„Přivezl jsem tátu a jinak… taky tě rád vidím.“ Usmíval se jak měsíček v úplňku.

„Schovej si ty zuby, nebo ti je vyrazím!“ procedila jsem skrze sevřené rty.

„Jsi krutá! Já myslel, že mi po včerejšku skočíš do náruče a budeš v ní tak vláčná jako při tom polibku večer.“

On se mi vysmívá?! „Ty smradlavej…“ Sevřela jsem pěst a vykročila jsem k němu.

„Bello!“ okřikl mě Charlie a za tričko mě zatáhl zpět do domu. „Ahoj, Jakeu,“ pozdravil ho a mě sjel pohledem.

„Ahoj, Charlie,“ pozdravil mého otce. Mně ovšem věnoval výsměšný pohled.

„Vydrž, už jdu!“ zavolal Charlie na Billyho skrz dveře. Sledovala jsem, jak si nazouvá boty a odchází s Jacobem k autu. Jacob otevřel dveře na straně spolujezdce a táta sundal z korby náklaďáku invalidní vozík. Jakoby do mě něco narazilo. Netušila jsem, že je Billy na vozíčku.

Pozorovala jsem ty dva, jak mu pomáhají na něj nasednout a jak ho pak vynášejí do schodů.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě s úsměvem.

„Ahoj, Billy!“ odpověděla jsem a uhnula stranou, aby s ním mohl táta zajet do domu. Chtěla jsem zabouchnout dveře, ale Jacobova sloní noha mi v tom zabránila.

„Jsem pro tebe vzduch?“ křenil se na mě.

„Ne, nejsi pro mě vzduch. Vzduch je pro mě důležitý… Jsi pro mě asi tak důležitý jako koňský trus,“ řekla jsem mu s kamennou tváří. Pak jsem se na něj líbezně usmála.

„Ranila jsi mě!“ Chytil se za srdce a koutek úst mu cukal v náznaku úsměvu.

„Jsi debil!“ Otočila jsem se na patě a nechala ho stát ve dveřích.

Šla jsem do kuchyně a doufala jsem, že se ten idiot sebere a vypadne. Jenomže místo toho se ozvalo cvaknutí dveří a jeho kroky, jak směřoval za námi. On má v plánu se tady zdržet déle? No to snad ne!

Rozhlídla jsem se po kuchyni. Billy byl zaparkovaný u stolu, táta seděl naproti němu a rozebírali zápas.

„Vyrostla z tebe moc hezká holka, Bello,“ zalichotil mi Billy a podíval se na mě.

„Děkuju, ti. Ty taky vypadáš dobře,“ oplatila jsem mu.

Další slovní výměnu přerušil Jacob. „Nejen hezká, ale taky pěkně drzá!“ ozvalo se ode dveří. Podívala jsem se na něj vražedným pohledem.

„Nebyla bych drzá, kdybys ty nebyl idiot,“ neodpustila jsem si.

„Bello, něco si mi slíbila!“ přerušil naši slovní výměnu táta. Z rozčilení mu zaskočila slina a rozkašlal se. Pohla jsem se k němu s úmyslem poplácat ho po zádech, ale on mě rázným gestem ruky zastavil. Mísily se ve mně zlost s ponížením. S těmito pocity jsem se podívala na Billyho, který se očividně dobře bavil. Když přeskakoval pohledem ze mě na Jacoba a dusícího se tátu, objevil se mu na tváři široký úsměv.

 

Jacoba jsem se snažila ignorovat, ale šlo to špatně. Po celou dobu, kdy jsem servírovala oběd, mě pozoroval a já doufala, že na mně není znát, jak jsem z něj nervózní. Billy s tátou se pustili do jídla s chutí, zatím co on si ho pozorně prohlížel. Nebyla jsem jediná, kdo si všimnul, jak obezřetně hledí do talíře.

„Jacobe, můžeš mi říct, co v tom jídle hledáš?“ ozval se Billy a mračil se na něj.

„Hledám jed na krysy,“ odvětil ten bídák suše.

„Jacobe…!“ Billy zrudnul vzteky.

„To je v pořádku,“ zastavila jsem jeho výbuch a podívala jsem se na Jacoba. „Nemusíš se bát, žádnej jed jsem ti tam nenasypala.“

Podíval se na mě, jako by měl rentgenové vidění. „Dobře, pro tentokrát ti budu věřit,“ zasípal pochybovačně. První sousto putovalo do úst a já sledovala, jak si pochutnává. Jedno sousto, druhé, třetí…

„Jen jsem ti do kaše přimíchala projímadlo,“ prohodila jsem nevinně a mrkla na něj s tím nejmilejším úsměvem.

Zakuckal se. Vlastně, zakuckali se všichni tři.

„Bello, sakra! Co jsem ti říkal?!“ rozkřikl se na mě táta.

„To je v pohodě, Charlie. Bella má jen veselou náladu,“ ozval se rychle Jacob. Musela jsem se kousnout do rtu, abych se nerozesmála. Billy zatím seděl tiše jako myška a všemu jen přihlížel. Byla jsem mu vděčná, že to neprožívá tak jako Charlie, a šibalsky jsem se na něj usmála.

 

Jakmile jsme dojedli, začala jsem sklízet ze stolu a přála jsem si, aby se ten blbec spakoval a vypadl. Jenže moje prosby nebyly vyslyšeny a on místo toho stál vedle mě a pozoroval mě při mytí nádobí.

„Můžu vědět, co po mně chceš?“ dožadovala jsem se odpovědi. Když už jsem nemohla jeho pohled déle vydržet, podívala jsem se na něj tak arogantně, jak jen to šlo.

„Chci vědět, o co ti vlastně šlo, když ses mi představila jako Ella?“ zašeptal a po očku sledoval dění v obýváku.

„Co bys udělal, kdybych ti řekla, kdo jsem?“ ztlumila jsem hlas stejně jako on.

„Nic… Já nevím.“ Pokrčil rameny.

„Chtěla jsem mít od tebe prostě pokoj. Nemůžu za to, že slintáš za každou sukní, která se kolem tebe mihne.“

„Nechtěl jsem tě sbalit,“ bránil se chabě. Nevěřila jsem mu ani slovo.

„Ne?“ Přestala jsem mýt nádobí, zastavila jsem vodu, ruce jsem si otřela do utěrky a otočila jsem se na něj. „Oblboval jsi mě sladkýma řečičkama a nakonec jsi mi narval jazyk skoro až do krku!“ zasyčela jsem vztekle.

Udělal krok ke mně a sklonil se k mému uchu. „Možná, že jsem tě chtěl sbalit, protože jsem nevěděl, kdo jsi. Jenže ty jsi moc dobře věděla, s kým máš co dočinění, a klidně jsi mě nechala, abych tě oblboval,“ zašeptal a letmo se svými rty dotkl mého ucha. Trhla jsem sebou, jako bych dostala ránu elektrickým proudem.

„Od tebe bych se nenechala sbalit, i kdybys byl poslední chlap na světě, to bych se raději přeorientovala! Jestli teda vůbec jsi chlap! A teď mě omluv, svoji práci mám udělanou a už se dál nechci dívat na ten tvůj domýšlivej ksicht!“ Hodila jsem utěrku na linku a namířila jsem si to do svého pokoje. Ještě jsem zaslechla, jak si něco brblá sám pro sebe, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, a se vztyčenou hlavou jsem stoupala po schodech.

Blbeček, blbej, si myslí, že když si upiloval zuby, že se z něj potentuju, nebo co!

Práskla jsem dveřmi a svalila jsem se na postel. Byla jsem ráda, že jsem byla sama a mohla jsem se konečně uklidnit.

 

Jacob

Sledoval jsem, jak odchází do svého pokoje, a byl jsem zuřivostí bez sebe. Chtěl jsem jít za ní a pořádně ji zlíbat a ukázat jí, že na mě ta její arogance neplatí.

Zlíbat?! Co se to se mnou sakra děje?!

Vzdal jsem to. Kdybych šel za ní, asi by to nedopadlo nejlépe. Mohl jsem zavolat Cullenovi a zajet za ním, ale neměl jsem chuť poslouchat jeho žvásty. Takže jsem se odebral do obýváku a sledoval jsem zápas – alespoň jsem se o to pokoušel.

Během pauzy Charlie odešel do garáže pro piva a já zůstal sám s tátou.

„Bella se ti líbí,“ zkonstatoval suše.

„Co? Ne! Nelíbí, ani trochu, jak jsi prosím tě přišel na takovou blbost!?“ Mračil jsem se na něj.

„Nejsem slepý, Jakeu. Div jste nepodpálili barák, jak to mezi vámi jiskřilo,“ promlouval ke mně vážně.

„Prosím tě, nemůžu ji ani vidět, je stejně protivná jako kdysi,“ bránil jsem se.

„Říkej si, co chceš, ale ta holka je pro tebe jako stvořená.“ Trval si dál na svém.

„Myslím, že bych ti měl zrušit kabelovku, moc koukáš na telenovely, tati. Já a Bella… nikdy v životě!“ řekl jsem rázně a pak jsem se postavil.

„Dělej, jak myslíš, ale jednoho dne mi dáš za pravdu.“

„Přestaň, ještě tě uslyší Charlie a bude si myslet, že mu chci zneuctít dceru. Já a Bella… ani za milion let!“ zaprotestoval jsem razantněji, než bylo potřebné, aby mu bylo jasné, že už se o tom nechci bavit.

„Fajn, dělej, jako bych nic neřekl.“ Očima zase spočinul na obrazovce. Reklama skončila, a tak mě požádal, abych zavolal Charlieho.

 

Když jsme odjížděli, venku se právě stmívalo. Bellu jsem znovu viděl až při odchodu, když se přišla rozloučit s tátou. Mě  přejela lhostejným pohledem a hned zase zmizela ve svém pokoji.

Nemohl jsem se dočkat, až tátu odvezu domů a vypadnu někam ven. Potřeboval jsem se uklidnit.

Táta se doma o sebe dokázal bez problému postarat. Nasedl jsem teda na motorku a rozjel se zpět do města. V klubu byla nějaká akce, takže jsem se rozhodl se tam podívat. Když jsem tam dorazil, byla už zábava v plném proudu. Na parketu bylo plno, a když jsem se rozhlédl pořádně, viděl jsem i nové přírůstky.

„Jsou tu kočky ze Seattlu,“ informoval mě Edward, který se z ničeho nic objevil vedle mě a podával mi pivo.

„Všimnul jsem si," kývl jsem hlavou ke třem nejbližším. „Už jsi nějakou ulovil?“ Napil jsem se a šel se s ním posadit do boxu hned vedle baru.

„Ne, je tady Jessica," zašklebil se. „Řeknu ti, že ta holka je jak klíště. Kam se pohnu, tam jde i ona. Mám tady vyhlídnutou jednu krasavici, ale prostě nemůžu. No, chápeš to?!“ Tvářil se zničeně a já se rozesmál.

„Musíš se rozhodnout. Buď si zachováš pověst a totálně si to u Jess poděláš, což ti může být vlastně ukradený, když k ní nic necítíš, nebo si už konečně přiznej, že tě dostala, a na jiný holky se vykašli.“

„Kdo jsi a co jsi udělal s Blackem?“ kulil na mě oči. Sevřel mi rameno a tvářil se, jako by před ním stál mimozemšťan.

„Seš debil!" protočil jsem panenky. „Hele, dělej si, co chceš, nemám náladu řešit tvoje sračky. Mám dost svejch starostí.“ Zvedl jsem se a nechal ho tam sedět samotnýho.

Myslel jsem pořád na Bellu, ale jen do té doby, než jsem se seznámil s Laurou, která mě dokázala přivést na jiné myšlenky…

Domů jsem se vracel nad ránem. Noc s Laurou byla skvělá, ale jakmile to skončilo, myšlenky mě zase zavedly za tou přidrzlou potvorou.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

maryblack

4)  maryblack (08.05.2014 13:45)

Děkuju za komentáře, mám z nich vážně radost. Snad se budou líbit i další kapitoly. Díky

3)  Niki (07.05.2014 13:57)

jsem zvědavá, jak dlouho Bella vydrží bejt na Jaka hustá

2)  evelsten (07.05.2014 12:36)

Jacob - zubatý ušoplesk,...dalasom tam preháňadlo a o tomto to je
Akože vážne som sa už tak dlho nezasmiala, ako teraz. Je to fakt famózna poviedka a veľmi sa aj poteším, keď títo dvaja zistia to, čo zistil Billy hneď pri ich prvom stretnutí jacob ma naštval s tou Laurou, ale aj Bella by mu mohla privolať nejakú dávku tej žiarlivosti, aby si chlapec aj on niečo vytrpel...:D Zbožňujem túto poviedku je fakt úžastná a ďakujem Maryblack za jej čas a perfektné písanie teším sa na ďalšiu kapitolku

Empress

1)  Empress (07.05.2014 12:05)

„Ne, nejsi pro mě vzduch. Vzduch je pro mě důležitý… Jsi pro mě asi tak důležitý jako koňský trus,“ řekla jsem mu s kamennou tváří. Pak jsem se na něj líbezně usmála.
Ty si ale číslo :D
Ohromne som sa bavila a už sa teším na ďalšiu

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek