Sekce

Galerie

/gallery/10311895_10201155317364610_791803018_n.jpg

Bella zjistí, že jí Jacob lhal a vsadil se s Edwardem. Jak bude reagovat?

11. Kapitola

„Bells?“

„Hm?“ zavrněla jsem spokojeně, když jsem na svém nahém zadku ucítila jeho horkou dlaň.

„Myslím, že máme menší problém,“ zašeptal mi do ucha.

„A jakej?“ Měla jsem zavřené oči a nechtělo se mi vůbec hýbat. V jeho náručí mi bylo tak dobře.

„Myslím, že se tě nemůžu nabažit,“ políbil mě na víčka.

„Bolí mě celý člověk,“ usmála jsem se líně a protáhla jsem se.

„Promiň.“

„To nic, je to příjemná bolest,“ políbila jsem ho.

Znovu nás zaplavila vášeň, když nás vyrušil telefon. Rychle jsem se posadila a začala jsem šmátrat v batohu u postele, abych našla svůj mobil.

Podívala jsem se na displej a uviděla Angelinu fotku.

„Ahoj, Angie… Jo jasně, že platí. Uvidíme se tam.“ Hodila jsem telefon na noční stolek.

„Co je?“ Jake se posadil.

„Sakra! Úplně jsem zapomněla na dnešní plán s Angelou!“ prohrábla jsem si nervózně vlasy. „Jakej plán?“ políbil mě na tvář.

„Měla jsem s ní jít dnes na nákup a pak na chvíli do klubu a ty vlastně taky. Copak jsi zapomněl? Seth, přece žadonil, ať ho s námi nenecháváš samotnýho,“ rozhlížela jsem se po pokoji, jestli najdu něco na sebe, ale marně.

„Tak nikam nepůjdeme,“ kousl mě lehce do ucha.

„Jakeu!“ rozesmála jsem se a on mě stáhl zpátky do peřin.

„Když už jsme u stresujících událostí, nemám suchý spoďáry,“ skláněl se nade mnou a dělal na mě psí oči.

„Tak si půjčíš moje, nějaký bombarďáky najdu,“ odvětila jsem s úsměvem.

„Tohle není sranda, Swanová!“ tvářil se dotčeně, ale bylo zřejmé, že se baví.

„Promiň,“ hihňala jsem se.

„Dobře, odpouštím ti, ale potřebuju utěšit,“ sáhl mi na prso. Pleskla jsem ho přes ruku a rozesmála jsem se, když jsem viděla jeho výraz.

„Au!“ začal si foukat bolístku.

„Ale jdi, prosím tě,“ se smíchem jsem z něj stáhla přikrývku a zabalila jsem se do ní. Jacob zůstal ležet na posteli jak ho Pán Bůh stvořil.

„Poslouchej, není ti hanba mě tady nechat ležet samotnýho a ještě k tomu nahatýho?“

„Ne,“ usmála jsem se a šla jsem si do skříně pro oblečení. Musela jsem si dát sprchu a převléct povlečení, aby Charlie náhodou nezjistil, co se za jeho nepřítomnosti dělo pod jeho střechou.

„Moc by mě zajímalo, do čeho tě oblečeme,“ podívala jsem se na něho přes rameno. Vstal z postele a šel ke mně. Vůbec se za svou nahotu nestyděl, za to já při pohledu na něj zrudla. Objal mě zezadu kolem pasu a políbil mě na ucho.

„Co kdybych šel takhle?“ další polibek byl na krk a já se zachvěla. „Nechceš to prostěradlo zahodit?“ nedal se odbýt.  Něco mě začalo tlačit do zad, ale zbraň to nebyla.

„Ne,“ rozesmála jsem se a otočila jsem se k němu obličejem. „Musíme ti zajet pro věci, pak na nákup a za odměnu jdeme do klubu, kde si dáš to nejlepší pivo a pizzu ve městě. A přestaň mě svádět!“ lehce jsem ho od sebe odstrčila.

„Hmm, trápíš mě!“ zahučel zklamaně.

„Ještě jsem pořádně nezačala,“ smála jsem se a hnala jsem ho do koupelny.

Zatím co se Jake sprchoval, převlékla jsem povlečení a ze skříně vyndala deku, do které jsem měla v úmyslu ho zabalit.  Pak jsem se konečně dostala na řadu já, abych se dala do pořádku, což bylo za jistých okolností velice obtížné. Pan Black se mi totiž dobýval do koupelny s přáním umýt mi záda.

 

A tak jsem po nekonečné hodině seděla za volantem vedle Jacoba, zabaleného v dece, a ujížděli jsme do La Push. Celou cestu jsme se smáli tomu, co řekne Billymu, až ho uvidí, takhle napochodovat do dveří.

„Řeknu, že jsi se na mě vrhla a servala si ze mě šaty,“ zubil se na mě a začal mi hladit stehno.

„To není pravda!“ pleskla jsem ho přes ruku. Podíval se na mě zbědovaným pohledem a já se rozesmála.

A tak jsme se dohadovali celou cestu.

Když jsme dorazili na místo, počkala jsem v autě, zatímco Jacob běžel do domu. Musela jsem se smát, když mu v běhu vykoukla půlka zadku zpod deky a on se na mě otočil a zazubil se. Pak zmizel za dveřmi a po pár minutách se za oknem objevil Billyho rozesmátý obličej. Super!

 

Jacob

 

„Přepadli tě loupežníci?“ ozvalo se, jen co jsem vešel do domu. Táta byl v obýváku a culil se na mě. Spíš by se dalo říct, že zadržoval smích. Vběhl jsem do svého pokoje a začal přehrabovat oblečení.

„No… dalo by se to tak říct,“ zahučel jsem přes zavřené dveře a natahoval si přitom boxerky.

„Stalo se něco mezi tebou a Bellou?“ Zavrzání podlahy v obýváku mi prozradilo, že dojel s vozíkem k oknu. Bezva!

„Ne, nic,“ zapnul jsem si kalhoty a natáhl si tričko.

„Jakeu.“ Bylo jasné, že táta tuší, co se mezi námi odehrálo, když jsem vběhl domů zabalený v dece, pod kterou jsem byl nahatý, ale já neměl v plánu s ním dopodrobna rozebírat, co se mezi mnou a Bellou odehrálo.

Nazul jsem si boty, hodil na sebe koženou bundu, vyšel jsem z pokoje a mířil jsem rovnou ke dveřím.

„Nic se neděje, tati, já a Bella jsme v pohodě.“ Chystal jsem se otevřít dveře a jít za ní do auta.

„Tohle není jen tak, Jakeu, je to dcera mého nejlepšího kamaráda a je to hodná holka,“ přijel blíž a zastavil mě.

„Nemám v úmyslu jí ublížit, tati.“ To, co jsem řekl, byla svatá pravda, ale při těch slovech se mi v hlavě ozvalo, že bych jí měl povědět pravdu dřív, než se to dozví od někoho jiného.

Těžce vydechl. „Dobře, věřím ti, ale buď opatrný.“  Usmál jsem se na něho a vyběhl jsem za Bellou.

Moc dobře jsem věděl, že táta nás sleduje za oknem, ale neřešil jsem to. Jen co jsem dosedl do auta, políbil jsem ji. Byl jsem šťastný, že se věci mezi námi tak vyvinuly. Bella byla jiná než holky, které jsem poznal před ní. Poprvé ve svém životě jsem se miloval s holkou, kterou jsem miloval ještě dřív, než mezi námi k něčemu došlo. Vlastně jsem byl poprvé v životě opravdu zamilovaný.

Byla úžasná, vtipná, sexy a byla celá jen a jen moje a já měl v plánu to nepodělat. Takže jsem celou cestu zvažoval, jak a kdy říct Belle pravdu.

„Dlouho jsem tě neviděl tak veselýho.“ Stál jsem se Sethem u baru a objednával pití. Angela s Bellou seděly v jednom z boxů a vesele se bavily. Nebylo divu, když nás utahaly nákupy. Ještě nikdy jsem netrávil tak dlouhou dobu v knihkupectví, v butiku a kdo ví kde ještě.

„Jo? Zvykej si.“ Usmíval jsem se od ucha k uchu.

„Ty a Bella… nevěřil bych tomu, že to mezi váma bude tak… vážný?“ Poslední slovo, pronesl udiveně.

„Jo, to já taky ne, Sethe,“ vzal jsem od barmanky pití a otočil se na něho.

„Doufám, že ti nejde jen o jedno? Mám Bellu rád a nechci aby…“ díval se mi upřeně do očí.

„Neboj se, s Bellou je to jiný,“ skočil jsem mu do řeči.

„Dobře,“ přikývl a vzal z baru svoji objednávku. Šli jsme se posadit za děvčaty, která nás pozorovala a culila se u toho.

 

Bavili jsme se, já si dobíral Bellu, ona mě, Angela nás oba a Seth se jen uchechtával a nenápadně uždiboval Angele pizzu. Když ho přistihla při činu, dala mu malý pohlavek. Seth se smíchy zakuckal, a tak mu Angela musela uštědřit dvě rány do zad.

„Aby ses mi nezadusil, žroute,“ smála se.

„Nejsem žrout!“ oponoval Seth dotčeně a vzápětí na to uhryzl obrovský kus z její pizzy. Angela se rozesmála.

„Jsi prase!“ utírala si uslzené oči. S Bellou jsme je se smíchem pozorovali. Musel jsem přiznat, že už pěkně dlouho jsem se tak nepobavil.

„Musím na záchod.“ Oznámila Bella a začala se společně s Angelou zvedat od stolu.

„Mám jít s tebou?“ Mrknul jsem na ni.

„Nech si zajít chuť,“ rozesmála se a protáhla se kolem mě.

„Tohle bys měla spíš říct tomuhle,“ Angela ukázala prstem na Setha, „než se vrátíme, poslední kousek bude fuč,“ smála se.

„Jsi hrozná!“ udělal jsem na Bellu psí oči. „Jinak, Angie, co se týče tohohle nenažrance… Je mi tě fakt líto.“ Jen co jsem to dořekl, na nos se mi přilepil plátek šunky, který po mě hodil Seth.

Pobaveně povytáhla jedno obočí, „Hm, sekne ti to,“ snažila se nesmát, ale nedařilo se jí to. „Pojď, Angie, jdeme, než po nás taky začnou házet jídlo,“ vzala ji pod paži a odešly.

„Rose vás celou dobu pozoruje.“ Ozval se zničehonic Seth, když Bella s Angelou zmizely, a kývnul hlavou směrem, kde stála.

Pohrdavě jsem si odfrkl. Rose pro mě byla uzavřená kapitola, jenže jí to pořád nějak nedocházelo. Litovala jsem, že jsem si s ní vůbec něco začal.

„Myslím, že žárlí,“ pokračoval a napil se piva.

„Je hrozná, nevím, o co jí jde,“ mračil jsem se na něj.

„O tebe.“  Mluvil se mnou, ale pozoroval Rose.

„Nemám zájem už hodně dlouhou, nechápu, co jí pořád nedochází? A ještě ke všemu se kolem ní pořád motá Emmett, copak ji nezajímá?“ Přemýšlel jsem nad tím, jestli má ta holka všech pět pohromadě, když se nedrží někoho jako Emmett. Sice jsem se s ním nějak nebratříčkoval, ale musel jsem uznat, že je to pohodář.

„Byl jsi první, kterej se na ni vykašlal dřív, než to udělala ona. Zranil jsi její city, proto jí nedáš spát,“ dobíral si mě, jenže mně to vůbec směšné nepřišlo.

„Věř mi, že ona žádný city nemá, je to mrcha.“ Napil jsem se piva a podíval jsem se na ni. A to byla chyba, protože jsem jí tím dal signál, že jsem ji zaregistroval, a ona se vydala směrem k nám.

„To snad ne!“ Chtěl jsem vstát a zmizet na záchod, ale nestihl jsem to. Stála už přede mnou a mě nezbývalo, než se zase posadit.

„Ahoj, Blacku.“ Opřela se oběma rukama o stůl a vyzývavě se předklonila, div jí její krasotinky nevypadly z výstřihu.

„Haleová. Potřebuješ něco?“ Položil jsem pivo na stůl a zhnuseně jsem se na ni podíval. Jízlivě se na mě usmála.

„Chtěla jsem ti pogratulovat,“ sjížděla mě pohledem a já v ten moment neměl chuť na nic jiného, než jí zakroutit krkem.

„A k čemu?“ Nechápal jsem.

„K vyhrané sázce. Sice nevím, jestli už jsi s tou svojí kočičkou došel až do postele, ale to je jedno. Cullen je venku ze hry, a tak zbylo vítězství na tebe. Můžeš na sebe být pyšnej, tahle sázka pro tebe byla výhodná, sto babek na ulici nenajdeš. Už ti Cullen poslal šek?“

Jak se o tom ta mrcha dozvěděla?

Podíval jsem se na vyjeveného Setha a v ten moment jsem si všimnul Belly a Angely, které stály kousek za Rose a podle výrazu, jaký obě měly, všechno slyšely.

Rose si všimla mého pohledu a otočila se za sebe.

„Ahoj, Bello,“ pozdravila ji výsměšně a odešla. Chtěl jsem jít za ní, pořádně s ní zatřepat a říct jí, co si o ní myslím, ale nešlo to. Viděl jsem Bellu, jak stojí na místě jako přikovaná a je bledá jako stěna.

„Bello?“ vstal jsem a udělal jsem krok směrem k ní. Na sucho jsem polkl a hledal jsem ta správná slova.

„Měla jsem to tušit, všechno jsi to měl hezky vymyšlený!“ couvla.

„Ne, počkej, tak…!“ chtěl jsem ji chytit za ruku, ale ucukla.

„Jsi stejnej hajzl jako Cullen! Ne! Jsi ještě větší hajzl než on! Možná jsi ten největší hajzl, jakýho jsem kdy potkala!“ Otočila se tak rychle, že narazila do Angely, a pak se rozběhla ke dveřím.

„Bello, počkej!“ doběhl jsem ji a chytil za ruku, abych ji přiměl zastavit.

„Dej mi pokoj! Bože, jsem ta největší idiotka pod sluncem!“ vrazila mi facku a vyběhla ven.

Nedal jsem se, musel jsem jí vysvětlit, jak to bylo doopravdy, a vyběhl jsem za ní.

„Bello, poslouchej mě!“ Stála u auta a pokoušela se otevřít dveře. Rukama jsem ji uvěznil na místě a přiměl ji tak, aby se na mě otočila.

„Není to tak, jak říkala Rose!“ Celý jsem se třásl. Měl jsem pocit, jako by mi někdo rval srdce z těla. Bál jsem se. Tak moc jsem se bál, že ji ztratím.

V očích měla slzy a celá se třásla. Pokoušela se mi vymanit, ale marně.

„Vsadil jsi se, nebo ne, že mě dostaneš do postele?!“ Konečně se mi podívala do očí. Nevěděl jsem, co jí říct, protože to byla pravda.

Nakonec jsem se přemohl: „Jo, vsadil, ale to bylo dřív, než jsem zjistil, kdo jsi!“

„A když jsi to zjistil?! Ustoupil jsi?!“ V očích se jí zračila naděje, ale já jsem jí nemohl lhát. „Ne, neustoupil, ale poslouchej mě, krucinál!“ uvědomil jsem si, jak absurdně se chovám, místo, abych se jí pokoušel omluvit a všechno jí vysvětlit, řval jsem na ni.

„Bello, já… já se zamiloval, nechtěl jsem to, ale stalo se to,“ řekl jsem tiše a chtěl jsem ji pohladit po tváři, ale nedovolila mi to.

„Nelži mi! Nedělej ze mě blbce! Já se s tebou vyspala! Pane Bože, jak jsem mohla být tak pitomá?!“ Slzy jí tekly po tváři a hlas se jí i přes veškerý vztek třásl.

Chtěl jsem ji obejmout, políbit jí, všechno jí vysvětlit, ale byl jsem jako idiot, nedokázal jsem jí to vysvětlit tak, jak bych chtěl a tak, abych ze sebe neudělal ještě větší sketu.

„Bells, prosím…“ Vzal jsem její obličej do dlaní a chtěl jsem ji políbit. Doufal jsem, že to by ji přesvědčilo o tom, co k ní cítím, ale nenechala se.

„Nech mě na pokoji! Dostal jsi, co jsi chtěl, tak si užij výhru a nech mě být!“ odstrčila mě.  Stáli jsme naproti sobě a ona na mě hleděla s takovou nenávistí, až mě bodlo u srdce. Stála tam, jako by se rozhodovala co udělat, ale nakonec nasedla do auta a nastartovala. Nevěděl jsem, co dál, bylo mi hrozně. Vztekle jsem praštil dlaní do kapoty, což ji přimělo ještě se na mě podívat. Pokusil jsem se ještě jednou ji požádat, aby zůstala, ale marně. S kvílením pneumatik vyjela z parkoviště a zmizela ve tmě.

 

 

Bella

„Jak jsem mohla být tak tupá?!“ utřela jsem si slzy rukávem a pokoušela jsem se zaostřit pohled přes slzy, které se mi neustále hrnuly do očí. Musela jsem zastavit pár metrů od domu a dát se dohromady, aby mě v tomhle stavu neviděl táta, a ptala jsem se sama sebe, kam jsem dala rozum, když jsem si začala s takovým děvkařem a prolhaným zmetkem. Ale odpověď nepřicházela. Zhluboka jsem se nadechla, a když jsem byla dostatečně klidná, abych bez záchvatu pláče vstoupila do domu, znovu jsem nastartovala a rozjela se.

Charlie ještě nebyl doma, takže jsem si nemusela dělat starosti s otázkami, co jsem celý den dělala. Zalezla jsem do svého pokoje, praštila sebou na postel a chtěla jsem umřít. „Jak to mohl udělat? Jak jsem se mohla nechat tak oblbnout?! Jak jsem se s ním mohla vyspat? A proč právě já? Copak jsem nějaká klisnička, na kterou si kdejaký idiot může vsadit?!“ Vztekle jsem praštila pěstí do polštáře, který byl promočený od slz.

Nevěděla jsem, jestli mám větší vztek na sebe, nebo na Jacoba. Vzpomněla jsem si na společně strávené odpoledne a myslela jsem, že mi pukne srdce bolestí. Myšlenky mi vířily hlavou, dokud jsem nezabloudila do krajiny snů. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem usnula v oblečení, které jsem měla na sobě v klubu.

Nevím, jak dlouho jsem spala, ale byla už hluboká noc, když mě vzbudil nějaký zvuk. Rychle jsem se posadila na posteli a rozhlédla jsem se po tmavé místnosti. Od okna se odrazil kamínek a uslyšela jsem hvízdání.

„Co to sakra je?“ Vstala jsem a po tmě jsem přešla k oknu. Schovaná za záclonou jsem pod oknem uviděla kymácejícího se Jacoba.

„To si ze mě dělá srandu?! On má tu drzost se tady ukazovat a je… je ožralej?!“ brblala jsem a projel mnou takový vztek, až jsem zafuněla. „Myslí si snad, že jsem úplně pitomá?! Ožere se, přijde sem a čeká, že co?! Že mu odpustím a hupsnu s ním zas do postele?!“

„Tak to teda ne!“ Neměla jsem chuť s ním mluvit, ale když začal volat moje jméno, nemohla jsem to vydržet.

„Vypadni!“ otevřela jsem vztekle okno a zavrčela jsem na něj.

„Ne! Musím ti to vy…vysvětlit. Škyt“ houpal se ze strany na stranu. Byl jako dělo!

„Říkám ti, abys vypadl!“ Srdce mi bušilo tak divoce, že jsem myslela, že dostanu infarkt.

„Nik… nikam nejdu! Já… já tě milu… miluvju!“

Tak to bylo vážně moc, nejen, že přišel otravovat, byl ožralej, jak zákon káže, a vykládá mi, jak mě miluje!

Nechala jsem otevřené okno a šla jsem do koupelny. Doufala jsem, že Charlie usnul tak tvrdě, že nic neuslyší a začala jsem napouštět do kýblu studenou vodu.

„Já mu ukážu! Po tom všem má tu drzost přijít sem úplně na kaši a vykládat mi, jak mě miluje!“ mluvila jsem na svůj odraz v zrcadle.

S plným kýblem ledové vody jsem se vrátila k oknu.

„Budeš zticha! Chceš vzbudit Charlieho?!“ zasyčela jsem vztekle.

„Ne…“ Škyt. „Vzjdu nah… nahoru.“ Začal se sápat na strom. „To ani nezkoušej, Blacku! Jestli sem vylezeš, což silně pochybuju, skopnu tě dolů! Rozumíš?!“

„N – ne… lez – lezu nahoru! A všch… všechno ti vyszv… vysvětlím!“ objímal strom a sápal se po něm. Kdybych nebyla vytočená jak vývrtka, možná bych se i smála, protože vážně vypadal jak pitomec.

Neustále si při svých pokusech něco brblal pod nosem. „A ty… ty jedna tvrd…tvrdohlavá pali… palice mě…“ Tvrdohlavá palice?! Co si o sobě vlastně myslí, blbeček jeden?! Měla jsem toho dost!

Popadla jsem kbelík s vodou, který jsem měla postavený u nohou, a vychrstla jsem ho na něj.    Ledová voda ho pleskla rovnou do obličeje, on se zapotácel a začal si nemotorně otírat obličej.

„Dobře mě poslouchej! Jestli si chceš s někým pokecat, tak si vyjdi do Denali za Cullenem, a mě nech na pokoji, ty jeden namyšlenej blbečku! Myslíš si, že se ožereš, jak zákon káže, přijdeš si sem a já ti hupsnu do náruče?! Tak na to hezky zapomeň! Zvedni ten svůj zadek a padej zpátky do rezervace!“ Zavřela jsem vztekle okno a šla jsem se posadit na postel. Celá jsem se třásla vzteky. Kde se mohl takhle ožrat? Billyho ho zaškrtí, až to zjistí. Ale co, jen ať ho zaškrtí, aspoň tu špinavou práci udělá někdo za mě.

Několik minut byl až na mírné klení klid. Pak jsem ale uslyšela takové zaklení, že mi to nedalo a musela jsem se jít podívat, co tam ten vůl vyvádí.

Zastavilo se mi srdce, když jsem ho viděla pár centimetrů od svého parapetu.

Otevřela jsem okno a sjela jsem ho pohledem. „Chceš se zabít?!“ Nechápala jsem, jak tam mohl v takovém stavu vyšplhat.

Držel se větve jak klíště, jednu nohu měl zavěšenou kolem silné větve a druhá se mu houpala ve vzduchu.

„Nepůjdu nikam… Nepůjdu nik…“ Bylo mi jasný, že ho tam nemůžu tak nechat, ale zároveň jsem nechtěla, aby se ocitnul v mém pokoji.

Jenže když mu začala klouzat noha a hrozilo tak, že spadne, natáhla jsem se ven z okna a chytila jsem ho za ruku, abych mu pomohla dovnitř. „Vědě… věděl jsem, zže… že mě tady nenecháš,“ culil se na mě jak pitomec.

„Moc si nefandi. To, že ti zachraňuju zadek, ještě neznamená, že ti padnu kolem krku!“ zahučela jsem vztekle a vší silou jsem zatáhla.

Nějak jsem to nedomyslela a on se svalil na mě. Ležela jsem na zemi a pod jeho váhou jsem se nemohla ani pohnout. Najednou jsem na svých rtech ucítila ty jeho a projel mnou takový vztek, že jsem v sobě posbírala veškerou sílu a odstrčila jsem ho.

„Co si myslíš, že děláš?!“ zavrčela jsem na něho, když se postavil a kymácel se blíž ke mně.

„Musel… musel jsem tě vidě… vidět.“ Chystal se mě obejmout. Odstrčila jsem ho a on se odpotácel k posteli a svalil se na ni. Byl tak opilý, že nebyl schopný sedět.

„Tak ty jsi mě musel vidět? A to jsi se musel tak ožrat?! Nemáš dost kuráže přijít za mnou střízlivej?!“ Zatímco jsem ze sebe chrlila slova, on se svalil na postel a zavřel oči. „Já na tebe mluvím! Posloucháš mě!?“ Nic, žádná reakce, až když jsem byla potichu, uslyšela jsem, že chrápe.

„To si ze mě dělá prdel?!“ šla jsem k němu. „Vstávej, tady nemůžeš zůstat!“ třásla jsem s ním, ale marně. Docílila jsem jen toho, že mě objal kolem krku a přitáhl si mě na sebe. „Miluju tě,“ zachraptěl ze spaní. Ta dvě slůvka, jako by zmírnila můj vztek, ale jen na pár vteřin. Pak jsem si znova vzpomněla, co se stalo, a chtěla jsem se od něj dostat co nejdál. Nejhorší na tom bylo, jak moje tělo zareagovalo na jeho blízkost. A já na sebe dostala vztek.

Konečně jsem se vymanila z jeho sevření a postavila jsem se. Nemělo smysl pokoušet se ho vzbudit, a tak jsem mu zula botu a nechala jsem ho spát. Vzala jsem si deku a odešla jsem do obýváku. Zalehla jsem, zabalila jsem se do deky a pokoušela jsem se usnout. Jenže marně. Byla jsem plná smíšených pocitů, se kterými jsem bojovala celou noc.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Empress

5)  Empress (01.08.2014 12:13)

Že sa vôbec pýtaš, samozrejme, že chceme, aby pokračovala

maryblack

4)  maryblack (01.08.2014 11:36)

Jsem ráda, že se Vám kapitolka líbila. Povídka má ještě tři kapitolky a chtěla bych vás holky poprosit o názor jestli v ní mam pak ještě pokračovat, ale to až si přečtete "poslední kapitolu". Ještě jednou děkuju :)

3)  evelsten (30.07.2014 18:21)



































































































































































maryblack: Úžastná kapitola, tak veľmi si ma potešila jej pridaním Na jednu stranu si Jacob zasúžil, to ako sa Bella správala, pretože Jacob sa zachoval vážne hrozne s tou stávkou, ale na druhej strane bol taký zlatý ako sa prišiel ospravedlňovať, len opiť sa vážne nemusel:D Som zvedavá, ako rýchlo mu Bella odpustí a čo všetko pre to musí Jacob urobiť, ale nech sa chlapec posnaží
Teším sa nedočkavo na ďalšiu kapitolku





2)  Niki (29.07.2014 19:22)

jééé konečně další kapitola.... já doufám, že jí to vysvětlí

Empress

1)  Empress (29.07.2014 18:06)

Hurááá, konečne ďalšia kapitola.
Jacob je trdlo, mohol jej to povedať hneď a sám, a nemuselo to dopadnúť tak, ako to dopadlo. Ale to by sme boli ochudobnení o Jakeovu úžasnú eskapádu pod oknom a veci, ktoré na to nutne naväzovali. Ten kýbel ľadovej vody si zaslúžil
Bravó zlato, teším sa na ďalšiu

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still