Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Broken%20soul%20mal%C3%BD.jpg

Edward konečně věděl, co jsem zač. Byl to pro něj velký šok, ale vzhledem k okolnostem to vzal celkem dobře. Teď už nám k pohodlnému životu zbývalo jediné, seznámit ho s celou mojí rodinou. Nechtěla jsem toho na něj ale hodit tolik najednou a taky jsem vymyslela dokonalý plán, jak se pomstít Emmettovi.

16. kapitola - Seznamování a pomsta

Seděli jsme na břehu jezera ještě dlouhou chvíli, ale moc jsme toho nenamluvili. Zaslechli byste pouze něžně šeptaná vyznání lásky a Edwardovy omluvy. Moje tisíceré ujištění, že mu nemám co odpouštět moc nepomáhalo. Nakonec, když už mu ta únava z dnešního dne koukala i z očí, jsem ho přemluvila, abychom se vrátili do stanu. Sotva si lehnul a dal mi polibek na dobrou noc, usnul spánkem zamilovaných. Úsměv mu z tváře nezmizel po celý zbytek noci, co jsem ho pozorovala. Jen jednou sebou začal neklidně házet a vykřikl moje jméno. Bylo jasné, že prožívá znovu události dnešního večera. Odhrnula jsem mu vlasy z čela a pohladila ho po tváři. Okamžitě se zklidnil a znovu usnul tentokráte už hlubokým bezesným spánkem.

Venku se pomalu rozednívalo, ale Edward spal teprve několik málo hodin. Šli jsme spát opravdu hodně pozdě. Trošku jsem se nudila, tak jsem přemýšlela, co by mu asi tak mohlo udělat radost. Respektive, spíš sem si představovala, co by se líbilo mě, a doufala, že na něj to zabere stejně. Nakonec vyhrála snídaně do postele. Ta vesnice, kde parkovalo naše auto a odkud jsme se vydali k jezeru už pěšky, mohla být vzdálená nanejvýš deset mil. Pro upíra záležitost na půl hodinky, když se budu flákat a v pekárně bude fronta. Vyrazila sem tak, jak jsem byla v teplákách a triku na spaní, pouze jsem z batohu ve stanu opatrně vylovila nějaké peníze. Koupila jsem mu dvě kávy, hromadu koblih a čerstvě upečené rohlíky. Když jsem se vrátila, ještě spal. Neměl ani tušení, že jsem ho na okamžik opustila.

Nehybně jsem pozorovala okolí a poslouchala zvuky přírody, když se Edward začal probouzet. Nejprve sebou jen tak házel ve spacáku a pak už jsem slyšela, jak se hrabe ven. Strčila jsem hlavu do stanu a popřála mu dobré ráno.

„Ahoj lásko, jak ses vyspal?“

Místo odpovědi jsem dostala zase polibek. Na tohle se zvyká opravdu snadno.

„Venku na tebe čeká snídaně do postele, ale tady žádnou nemáme, takže je to taková snídaně k ohništi.“

Vylezl ven ze stanu a trošku nechápavě koukal na kelímky z pekárny a koblihy. Byl fakt roztomilej.

Zasmála jsem se a povídám „Řekněme, že běhám fakt rychle.“

Pokrčil rameny a pustil se do jídla. Myslela jsem, že jsem toho nakoupila minimálně pro tři lidi, ale v pohodě to spořádal sám. Pak se v klidu došel převléknout a vyčistit si zuby k jezeru. To jeho sebeovládání, nebo co to bylo, mě dostávalo. Copak ho ani trochu nezajímám? Nakonec se zase posadil vedle mě a objal mě kolem ramen. Chvíli jsme ještě mlčeli, ale pak už jsem to prostě nevydržela.

„Edwarde, copak tě vůbec nic nezajímá?“ zeptala jsem se ho.

„Včera ses dozvěděl, že tvoje holka je upír a chováš se, jako by se nic nestalo,“ zvedla jsem tázavě obočí a podívala se na něj.

„Mám jich tolik, že ani nevím kterou začít, ale přijde mi trochu divný takhle vyzvídat,“ odpověděl.

Propukla jsem v záchvat smíchu.

„Ty se mi zase směješ?“ zavrtěl hlavou.

„P-promiň, ale já už před tebou konečně nemusím nic skrývat ani ti lhát a ty se mě na nic nechceš zeptat. Prostě mi to přišlo vtipný.“

„Fajn, tak začni tou snídaní,“ poprosil mě a kývnul směrem k prázdným kelímkům od kávy.

„No víš, krom toho, že vypadáme jako lidé, s nimi jinak nemáme nic moc společného. Jsme nesmrtelní až na jednu malou výjimku, hrozně silní, rychlí, neunavitelní, nepotřebujeme jíst, pít ani spát. Takže jsem ti prostě ráno skočila pro snídani, vzdálenost mě prostě moc neomezuje,“ zasmála jsem se.

„Jak to myslíš s tou malou výjimkou,“ dožadoval se upřesnění.

„Upír může zemřít jedině rukou jiného upíra, tak, že je roztrhán na kousky a spálen,“ odpověděla jsem po pravdě.

Edward se zamyslel nad mou odpovědí a chvíli vypadal, jako kdyby chtěl nesouhlasit, ale nakonec si to zase rozmyslel.

Pak už to šlo jako po másle. Edward se ptal a já mu odpovídala, šťastná z toho, že mu konečně nemusím nic zatajovat. Vlastně jednu věc jsem záměrně vynechala. Když jsem mu vyprávěla o naší rodině, o tom jak žijeme a jaká moje rodina je, záměrně jsem mu neřekla o Emmettově daru.  No o svém jsem ani mluvit nemohla, protože nikdo neví, co je zač a jak funguje, že?

Při tomhle rozhovoru mě napadla dokonalá pomsta pro Emmetta.

„Víš, lásko, ráda bych tě s našima seznámila, ale dost se bojím, že kdyby se na tebe všichni sesypali, nemusel bys to taky přežít. Oni jsou… no prostě naši, to se nedá popsat, to se musí zažít. Raději bych s tím ještě počkala a pak třeba zajedeme za Carlislem do nemocnice a tak. Co ty na to?“

„Fajn, docela se na ně těším, ale jsem rád, že ještě budu mít trochu času se z toho vzpamatovat. Začínám mít pocit, že bych se mohl cítit vedle tebe trochu méněcenný, když mám tu nejúžasnější holku pod sluncem a ještě je nesmrtelná a nezničitelná. A být v přítomnosti několika takových… echm… lidí, to bych taky mohl dostat infarkt,“ zasmál se a vrhnul se na mě.

Raději jsem se nebránila, abych mu náhodou něco neudělala, ale on se nechtěl prát. Začal mě líbat a já se zase propadala do stavu štěstí, kdy jsem si připadala jako někdo úplně jiný. Někdo živý. Pak už jsme jen leželi na břehu jezera a tlachali naprosto o všem. Pozorovala jsem slunce, jak se úporně snaží dostat zpoza mraků. Když bylo jasné, že vyhraje, zatajila jsem dech a nechala na sebe dopadnout první sluneční paprsky.

Edward se zastavil v půli slova a ohromeně na mě zíral. Zvládnul jenom vydechnout a zašeptat.

„Panebože, ty jsi nádherná. Ta průzračná třpytící se vodní hladina bledne ve srovnání s tvou kůží.“

A začal mě hladit a laskat se s mým tělem. Z posledních sil jsem mu jen stačila odpovědět a pak už jsem zase byla mimo sebe.

„A proto žijeme tady, na nejdeštivějším místě států a těch pár dnů, kdy je hezky nikdy nechodíme mezi lidi,“ vydechla jsem.

Probralo nás kručení Edwardova žaludku. Zarazila jsem se a on se v souvislosti se svým pocitem hladu bezděky kouknul na hodinky a protočil panenky.

„Co se stalo,“ zeptala jsem se ho.

„Jsou čtyři odpoledne, k autu dorazíme nejdřív v šest a doma nebudeme před devátou. Úplně jsem zapomněl na čas,“ povzdechnul si.

Zvednul se ze země a dával dohromady naše věci. Rozhodně jsem nehodlala ztrácet čas pitomým cestováním. Když si dobalil batoh, stan i spacák, hodila jsem po něm ten svůj malej batůžek s otázkou, jestli se mu to tam ještě vejde. Nechápavě nadzvedl obočí.

„Přece si nemyslíš, že se budeme dvě hodiny plahočit zpátky, když sem ti to kafe přinesla ani ne za půl hodiny? Asi budeš možná muset spolknout trochu své hrdosti, ale já tě hodlám k tomu autu donést. A rozhodně mi to nevadí a tobě taky nemusí, miláčku,“ vysvětlila sem mu, než se stihnul nadechnout k nějakému protestu.

Pokrčil rameny, sbalil to a pak se postavil na nohy a nasadil si batoh.

„Kdyby ti náhodou bylo špatně tak zavři oči,“ doporučila jsem mu a pak už jsem ho popadla, hodila si ho na záda a svou normální upíří cestovní rychlostí se rozeběhla k vrcholu a směrem k autu. Nejdřív jsem slyšela za krkem jeho lehce panický přerývavý dech, ale za chvíli se začal smát. Tak jsem se prostě smála s ním.

U auta jsem ho požádala o klíčky s tím, že mu ukážu, co v tom jeho malém autíčku je. Doma jsme byli o půl sedmé. Edward vylezl z auta lehce zelený a já si říkala, že zaplať pánbůh, že od snídaně nic nejedl, protože nevěřím tomu, že by to přede mnou na místě nevyklopil. Koukala jsem na něj a v duchu si nadávala za to, že jsem to asi dost přehnala.

„Promiň, lásko, asi jsem to nezvládla. Když rychlost je taková naše vášeň a velmi snadno se jí necháme unést. Tohle jsem nechtěla,“ hladila jsem ho po tváři.

„Je mi fajn, Bells. Mám rád rychlou jízdu, sám jezdím někdy na člověka až moc rychle, ale tohle bylo snad jako ve formuli,“ usmíval se od ucha k uchu.

Vlepila jsem mu pusu, vzala si svoje věci a od lesa mu ještě jednou zamávala na rozloučenou. Pak už jsem jenom mazala domů, kde jsem prolítla obývákem jak fúrie a metelila si to rovnou do sprchy. Záměrně, kvůli Emmettovi. Edward byl ze mě cítit na sto honů a můj bratříček nebyl zas tak úplně blbej. A já mu chtěla oplatit ten jeho páteční výmysl.

Sešla jsem dolů a v obýváku se povalovali Alice s Jasperem a Emmett hrál u televize svoje hry. Rose jsem slyšela v garáži a Carlisla s Esme nahoře v pracovně.

„Tak co, Alice, jak se ti líbí můj novej kluk? Myslím, že bych vás mohla brzy seznámit osobně,“ zeptala jsem se jí a po očku na ní mrkla.

V mysli jsem si znovu přehrála všechna svoje rozhodnutí a sledovala, jak se jí vědoucně rozšířily oči.

„Myslím, že Jasperovi se taky asi uleví, až se zbaví všech těch mých nálad.“

„No,“ ozval se.

„To rozhodně, ale na jednu si teda Alice rozhodně nestěžuje,“ zasmál se a plácnul jí po zadečku. Vyskočila jak malá školačka a přistála mu v klíně.

„Mám takovej pocit, že v souvislosti s tím, budu potřebovat trošku větší zásobu oblečení, takže je čas začít ti splácet svůj dluh, Alice.“

Teď už se regulérně vznášela někde u stropu.

„Fajn, fajn,“ vřískala.

„Pojedeme hned zítra, stejně bude hezky.“

Kývla jsem jí na to a otočila se na Emmetta, který přestal hrát ty svoje videohry a udiveně na mě zíral. Naklonila jsem se k němu a slaďoučkým tónem jsem mu pošeptala tu skvělou novinu.

„Ale tebe se to samozřejmě netýká, broučku,“ a podrbala sem ho na bradě. Všichni okamžitě propukli v neskutečný řehot a já raději odplula k sobě do pokoje poslat Edwardovi textovku, že zítra bude hezky, ať mě ve škole rozhodně nečeká, že si vyrazím se ségrou na nákupy. Jako odpověď mi přišlo to, že se mu stejně nejvíc líbím nahá.

Fajn, co já se vůbec snažím. Ale notně mě to zahřálo u mého ledového srdce.

Druhý den jsme s Alicí vyrazily do Seattlu a já konečně docenila velikost svého náklaďáčku. Zvládly jsme ho narvat až k prasknutí a tentokrát to nebyla jenom Alicina zásluha. Prodavačky na mě koukaly dost divně, když jsem si všechno, co jsme vybraly, kupovala rovnou dvakrát. Nakonec jsem stejně ve víru nákupního šílenství nekoupila jenom hadříky, ale i botky, hodinky, nějaký šperky a pak sem si taky koupila úžasnej novej mobil. Vzala jsem ho rovnou dvakrát. Je fajn moct někomu dělat radost, i když Edward by si ho klidně mohl koupit i sám. Já jsem ale doufala, že když už nic jinýho, alespoň ocení ten nápad. Nechci znít jako infantilní puberťačka, ale strašně se mi stýskalo. Nakonec jsme se stavily v obchodě s rybářským a vodáckým vybavením a já si koupila dva obrovský nepromokavý pytle. Alice přesně věděla, na co ho chci, a propukla v příšerný řehot.

Nakonec ze sebe dostala „Ty to máš s tím Emmettem vážně promyšlené až do posledního detailu, že?“

„To si teda piš, na mě si ten kulturista teda vyskakovat nebude,“ a smála jsem se taky.

Doma mi přálo štěstí, zbytek rodiny byl někde venku na lovu. Rychle jsme všechno nanosily ke mně do pokoje a Alice mi pomohla ze všeho sundat cedulky a naskládat to do pytle, který jsem i s tím druhým prázdným odnesla asi míli od našeho domu a tam jsem si ho schovala v koruně jednoho stromu. Abyste to pochopili, teď už moje hra s Emmettem trochu přitvrdila, takže musím být velice opatrná. Proto mám všechno to nové oblečení dvakrát, abych se vždycky mohla převléknout do čistého a bez Edwardova pachu. A i tak nesmím zapomenout na okamžitou sprchu.

Celej týden mi tahle sranda vycházela a já mohla pozorovat Emmetta, jak byl stále víc a víc naštvanej. Bohužel, ten kdo taky začínal být naštvanej, byl Edward.

„Lásko,“ povídá mi ve čtvrtek odpoledne po škole, když mě zase svíral v náručí na naší oblíbené louce.

„Mě už to vážně vytáčí k nepříčetnosti se ve škole pořád chovat, jako kdybych k tobě nepatřil,“ brblal.

A tak jsem musela s pravdou ven. O tom, že jsem nám chtěla dát chvilku normálního života, věděl, ale tentokrát jsem mu popsala, co to provedlo s Emmettem a o jeho výstupu před naším výletem do hor. No, a nakonec jsem mu vysvětlila celej svůj bojovej plán s oblečením, rodinnejma návštěvama a jako by nic rozhovorama. Někde v půlce vyprávění mě Edward pustil a svíjel se vedle mě smíchy.

„Už teď ho vážně lituju, ale doufám, že už to nebude trvat dlouho, Bello“

„Dej mi ještě týden alespoň, proooosím,“ udělala jsem na něj psí oči nejlíp, jak jsem dovedla. Evidentně to zabralo.

„Chci si tu srandu ještě užít.“

Jenže když už sem měla jenom tak málo času, bylo potřeba posunout můj plán do další fáze.

„Miláčku, co kdybychom zašli zítra do nemocnice. Představila bych tě Carlislovi a cestou domu bychom se stavili za Esmé ve studiu dole ve městě?“

„Budu moc rád,“ a další hovor už zase nepřipustil neb jsem měla plná ústa jeho rtů.  Takhle to bylo pořád, měl dokonalou zbraň, jak dosáhnout všeho, co chtěl. Stačilo, aby mě začal líbat nebo hladit po těle a já jsem tála jako zmrzlina v Californii. Horší, ale bylo, že natahoval moji hranici sebeovládání k prasknutí a já vlastně nechtěla čekat.

Chtěla jsem se s ním pomilovat teď a tady, vlastně kdykoliv a kdekoliv.

Viděla jsem, jak ze mě Jasper doslova šílí pokaždé, když jsem s ním byla v jedné místnosti. Jenže pak jsem se po každém takovém Edwardově útoku na moje sebeovládání uklidnila a věděla, že já chci pro nás dva něco speciálního. Ne jenom z něj strhat šaty někde na louce a pomilovat se. I když podle mě prožitek by byl úplně stejný, ale pořád je tady to zatracený co kdyby. Zatím jsem se pořád držela, ale Edward to zkoušel až za samou hranici. Doslova mě tím mučil.

Další den jsme navštívili společně Carlisla v nemocnici. Edward se choval jako dokonalý gentleman a získal si ho tím, když projevil enormní zájem o tamní laboratoř a dokázal přežít Carlislovu hodinovou přednášku a ještě si jí o půlhodiny dobrovolně prodloužil svými dotazy. Carlisle bylz Edwarda nadšený. Esmé mu zase rovnou padla okolo krku, což Edwarda mírně zaskočilo, ale celkem rychle se z toho oklepal a dokonce prohodil pár zdvořilostních frází. Oba jsem poprosila, aby o Edwardovi nemluvili doma jménem a vysvětlila situaci s Emmettem. Stáli při mně, jsou úžasní, legraci moji rodiče rozhodně nezkazí. Carlisle mi navíc slíbil, že vytáhne brášku někam na lov, abych si mohla promluvit v klidu s Rose. Trochu jsem se toho obávala, protože si dost dobře pamatuju, jak vyváděla kvůli mně a to jsem byla prosím pěkně novorozený upír. Co teprve až se dozví, že chodím s člověkem.

Šanci jsem dostala hned začátkem příštího týden. Zaklepala jsem u ní v pokoji, a když mě pozvala dál, opatrně jsem vstoupila do jejího pokoje. Rose byla z celé naší rodiny asi ten jediný člen, se kterým jsem nevěděla, na čem přesně jsem. Měla jsem ji moc ráda a zdálo se mi, že ona mě také, ale přesto jsem k ní cítila velký respekt a obavy z toho, že by byla schopná jít i přes mrtvoly vlastní rodiny, pokud by hrozilo jí a Emmettovy nějaké nebezpečí. Zároveň jsem doufala, že se mýlím.

Dobře jsem věděla, že se jí moc nelíbí, když takhle trápím jejího manžela, ale zatím mi to tolerovala. A tušila jsem, že ona o mého Edwarda mít zájem asi nebude, neměla jsem v plánu jí ho nějak zvlášť představovat, ale potřebovala jsem si s ní vyjasnit to, že Edward je člověk.

„Rose,“ začala jsem. Dál jsem ale už nevěděla jak pokračovat a tak nastala chvíle trapného ticha.

„Bello, no tak. Už to vybal, copak tě snad ukousnu nebo co?“ pobízela mě.

„No, právě že možná jo, víš,“ vyhrkla jsem.

„Přišla jsem si s tebou promluvit o svém klukovi.“

„Myslíš o Edwardovi?“ zeptala se.

Vyvalila jsem oči a brada mi poklesla opravdu hluboko. Nechápala jsem, jak to může vědět, když se to nepodařilo ani Emmettovi a toho jsem měla neustále za zadkem. Ona se o nás nikdy nijak nezajímala.

„Bello, já jsem sice blonďatá, ale nejsem blbá. Nemusím se za tebou honit, abych zjistila, s kým to chodíš. Stačilo se pozorně koukat ve škole, komu se tak asi nejvíc vyhýbáš. Bilo to přímo do očí. No a pak už jsem si to jenom potvrdila v tvém mobilu. Neboj, nic jsem si nečetla, ale stačilo zkontrolovat, od koho ti chodí nejvíc textovek.“

„A tobě nevadí, že je to jenom člověk?“ zeptala jsem se šokovaně.

„Samozřejmě, že mi to vadí. Jenomže se zdá, že v týhle rodině nejde nic podle zavedených pořádků, a tak počkám, co z toho nakonec bude. Z tebe se taky nikdy podle očekávání nestal šílený novorozený a celá rodina je z něj tak na větvi a to dobře vědí, že je to člověk. Takže jsem se rozhodla nedělat ukvapené závěry, ale chci ti říct jedno. Pokud z toho vznikne smrtelné nebezpečí pro mě nebo Emmetta, já si budu hlídat hlavně jeho a vlastní život. Je ti to jasné?“

Přikývla jsem a objala jsem ji. Tohle mi úplně stačí.

„Díky, Rose,“ rozloučila jsem se a doslova jsem odhopkala ke mně do pokoje. Už mě nic netížilo. Všechno bylo v nejlepším pořádku a já budu moct být s Edwardem kdekoliv. Od mé rodiny mu fakt nic nehrozilo a nebezpečí odjinud jsem nepředpokládala. Lidský život byl tak krátký. Nebo pokud se Edward rozhodne jinak, nebude důvod, aby někomu jeho existence mohla vadit. A Quillety jsem fakt na mysli neměla, s těmi máme smlouvu a já se o případný Edwardův jídelníček postarám.

Hned druhý den jsem mu všechno vyklopila. Měl z toho celkem upřímnou radost a teď už dokonce fandil Emmettovi, aby na nás co nejrychleji přišel.

„Ale Edwarde, to je podraz. Jestli uděláš něco, čím mu to prozradíš, tak s tebou do smrti nepromluvím. A nezapomeň, že já žiju navěky,“ mračila jsem se. A on se jenom poťouchle usmíval.

„Lásko, to nedáš. Nemusíš na mě mluvit, ale jakmile ti dám pusu, si moje.“

Ten hajzlík to věděl. To jsem tak strašně čitelná?

„Budiž ti ale omluvou, že bych to nevydržel jediný den, takže ti slibuju, že já mu to neřeknu.“

Jenže to trvalo nějak moc dlouho. Celý týden se nic nedělo, Emmett byl zalezlej u sebe v pokoji na počítači nebo se povaloval u videoher a tvářil se nasupeně. Celkem mi už bylo smutno bez těch jeho vtípků, jenomže jsem nemohla přestat. Moje hrdost mi to nedovolila. V pátek, den před tím, než jsem zase vyrážela s Edwardem na víkend, u nás zazvonil kurýr z UPS a přivezl Emmettovi celkem velkej balík. Asi si zase objednal nějaký novější počítač nebo videohry. Nevěnovala jsem tomu pozornost.

Víkend s Edwardem jsme si docela užili. Byly jsme se podívat za závody Indy cars a bydleli jsme v motelu blízko závodiště. Cestou zpátky jsem mu předvedla takové závody naživo. Musím říct, že si moje řízení docela zamiloval a vůbec už se nebál a s klidem mě nechal řídit svoje Volvo.

V pondělí po škole jsme jako obvykle leželi na naší louce. Už moc dlouho sem asi nebudeme moct chodit, protože se blíží zima a už teď bylo pěkně chladno. Edward se zase rozhodl testovat naše hranice. Seděla jsem pohodlně na zemi v tureckém sedu a on seděl za mnou a nohama pevně objímal mé boky. Střídavě mi kreslil na záda různé obrázky nebo nechával vzkazy a já se snažila hádat, co to je. Najednou přestal a začal mě líbat na šíji. Ztuhla jsem tak, jak to umí jenom upíři a vychutnávala si plně sílu toho okamžiku a všechny pocity, které mi proudily tělem. V podbřišku se mi třepetalo hejno kolibříků. Najednou se mi jeho ruce zavrtaly pod tričko a začaly mě hladit po zádech a na bříšku.

„Edwarde, ty si zase koleduješ, víš to?“ zašeptala jsem.

Najednou upustil od něžných pohybů a trošku silněji mi začal hladit ňadra navzdory podprsence.

„Ááách,“ uniklo mi ze rtů.

Nadzvedl mě ze země a posadil si mě na klín. Stále jsme seděli za sebou. Jasně jsem mohla cítit jeho mužskou chloubu pod sebou. A Edward chtěl víc, mnohem víc a já se nemohla bránit. Začal pohybovat svou pánví a kolibříci v mém podbřišku se proměnili v celé hejno nedočkavých ptáčků. S náruživostí sobě vlastní mě hladil všude, kam dosáhnul, a hladina mojí extáze stoupala k závratným výšinám. Bohužel jsem byla v dosti nevýhodné pozici a dosáhla jsem mu pouze na nohy nebo do klína. A právě klín bylo to správné místo, kam jsem zamířila. Sebrala jsem veškerou odvahu a něžně ho hladila i přes džíny, které měl dnes na sobě. Tentokrát mi sténal horkým dechem do ucha Edward a já věděla, že dneska se to stane. Nebylo úniku ani síly, která by nás mohla zastavit.

„Echm pardon, neruším vás?“ ozvalo se nám a zády a já doslova vylétla Edwardovy z objetí a skončila o pět metů dál v bojovém postoji. Moje upíří instinkty neselhaly, pokud se jednalo o nebezpečí.


Povídky od Linfe

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Marvi

28)  Marvi (16.12.2011 09:54)

Ten Emmett si to určitě odskáče vyrušit je

ambra

27)  ambra (28.11.2011 23:57)

To je nevýhoda dramatických konců, že už ti pak nikdo nepochválí, co bylo předtím, ale já musím! Ta scéna, kdy si Bella konečně může užít to předvádění svých schopnostií a odnese Edwarda k autu a pak mu ukáže, jak se řídí - už dlouho jsem se u čtení nechechtala nahlas .
A ta šílená hra s Emmem - :D :D :D :D :D A teď to má, zkazil jí TU chvíli:D :D :D :D .

Twilly

26)  Twilly (18.05.2011 07:40)

TOHLE SE DĚLÁ malé Twillince, když musí do práce??? ... Týnko, ty seš mrcha, bez varování mě to necháš číst???? Kuňa ženská...

Janeba

25)  Janeba (20.02.2011 20:13)

Linfe, Ty na mě jdeš s kolibříkama a pak přímo s hejnem ptáčků a pak, ... pak,.... „Echm pardon, neruším vás?“ .... Chceš mě zabít?!!
Děkuji!!

nikolka

24)  nikolka (20.01.2011 23:32)

neviem, koho mám ľutovať skôr....Emmetta alebo našu dvojicu...
ale doparoma musel ich vyrušiť??? Nebol trošku drzý???

Eleanor

23)  Eleanor (19.01.2011 20:06)

Hi hi. Ten si umí počkat. Pěkně je vydusil a zrovna v takovou chvíli. :D

eMuska

22)  eMuska (14.01.2011 23:52)

Tak ak to nebude niekto neznámy, tak potom určite Emmett. Kto vie, prečo sa o Bellu nezaujíma, som z neho nervózna... Alle bolo to úžasné! Oni dvaja sú spolu takí zlatí! Ale strašne sa bojím toho, kto tam bude. Pre tentoraz to asi tiež srátim, vieš predsa, že ti ležím pri nohách, takže môžem ísť pokračovať.:D

Karolka

21)  Karolka (08.01.2011 19:14)

A do háje! Linfe! Ty vrahu!!! Já tady div nevzdychám nahlas a one je našel???!!! No, to asi bude ještě pěkná mela.
A... OMG... Edward!

uhlacka27

20)  uhlacka27 (11.11.2010 16:47)

Taková romantika Anějaký hlupák jí překazil To bude určitě Emmet nebo Alice

19)  nathalia (05.11.2010 00:21)

MisaBells

18)  MisaBells (30.10.2010 14:37)

já toho Emmetta trefím, určitě jim to zkazil on, skoro tu olizuju monitor nedočkavostí a ty tohle!!! Kde jsi tohle pochytila????

Amisha

17)  Amisha (12.10.2010 07:07)

Ech. He? Co ten konec? Mě trefí takhle po ránu!

MejBi

16)  MejBi (27.06.2010 21:08)

Eleanor

15)  Eleanor (27.06.2010 16:09)

Doufám, že to je Emmet. Si to ale umí načasovat

mina

14)  mina (27.06.2010 12:00)

teda skvela kapitola...som zvedava co tomu Emmettovi prieniesol ten kurier...a inak predstava Belly ako ma Edwarda na chrbte a uteka s nim po lese...noo skvela predstava....
inak pls cim skor pokracko!!!

sakraprace

13)  sakraprace (27.06.2010 07:17)

Nádhera, návrat z výletu byl super, hlavně když si ho Bella odnesla až k autu
Past na Emmetta byla taky luxusní, ale ten konec... Neskutečné jak Emmett přijde vždy v tu nejnevhodnější chvíli

Linfe

12)  Linfe (26.06.2010 23:38)

Pokusím se, děkuju za všechni úžasné komentáříky a díky, že se mnou zůstáváte i nadále

Krikk

11)  Krikk (26.06.2010 23:30)

Jak už to bývá zvykem tak další pěkná kapitola a velmi povedená. Taková všeho chuť smíchu, romantiky a dramatu zabalená do úhledného balíčku a naservírovaná se zákuskem příjemného mravenčení po celém těle co že se to bude dít. Přidávám se k názoru kdy že to ta další kapitola bude? Doufám že brzo a nevezmeš si na svědomí červené oči čtenářů netrpělivě čekající na další kapitolu.

Lipi4

10)  Lipi4 (26.06.2010 23:14)

Já to ho Emmetta zabiju :D (Teda aspoň tipuji, že to byl on)...........Úžasná kapitolka hrozně moc se Ti povedla ..........Prosím jen co nejdřív další kapitolku, jelikož jsme napnutá jako kšandy jestli to byl Emmmett kdo je vyrušil :D :D :D

9)  Leni (26.06.2010 22:56)


Mazec. Emett je překvapil???

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek