Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/bella-swan.jpg

Tak mi můžete zatleskat, konečně jsem to sesmolila. To přepisování a mazání mi už lezlo na nervy, tak to vkládám... Děkovačku jsem si odbyla už v minulé kapitole, takže se můžete pustit do čtení.

Epilog

 

Seděla na verandě opřená o jeden ze sloupků nesoucí střechu a pokoje nad ním. Byla obmotaná dekou, ačkoliv jí nikdy nemohla být zima a netrpělivě vyhlížela pošťáka. Ranní rosa smáčela prochladlou trávu před domem, ulpěla i na kamenné cestě a jejích kaštanových vlasech. Slyšela auta jedoucí po dálnici kus od domu, šustění větru v korunách stromů a trsech trávy, zvuky malých živočichů, kteří se nebáli žít v blízkosti upírů, všechny zvuky z domu.

Emmett s Jasperem hráli videohry, slyšela, jak zběsile mačkají joystick, jejich pošťuchování a případné klení. V kuchyni slyšela zvuk toustovače zapékajícího čerstvý chleba, salám a sýr i cinkání nádobí a kroky pobíhající Esmé. Nahoře šustily papíry, jak si Carlisle chystal složky tahající domů do práce. Zaslechla i tichoučký šelest látky a dupající kroky Alice, která prováděla vánoční úklid v šatníku. Zaslechla i jemné přeskakování elektřiny mezi Rosinými vlasy a kovovým hřebenem. Slyšela tichý a rychlý tlukot srdce své dcery nahoře v ložnici a její mělký dech, vrtění se v pokrývkách. Slyšela i jemné dotyky, když jí její snoubenec hladil po zádech, zatímco mu klidně spala na hrudi.

A slyšela kroky svého manžela, vzápětí zavrzání dveří a jeho slova: „Už zase?“

Jen němě přikývla a nechala se jím obejmout. Sedl si vedle ní a vytvořil jí nový opěrný bod. Proti němu se dřevěný, ručně vyřezávaný a i ohněm opracovávaný nosný sloupek zdál jen nevýraznou šedou myší. S láskou ji objal kolem ramen a její hlavu jí schoval pod tu svou, obličej mu zavrtala do krku.

Tiše tam seděli, přitisklí co nejvíce k sobě a oba přikrytí dekou, aby nevypadali podezřele. Přece jen prosinec v Dánsku, ačkoliv zatím nesněží a zima je jednou z nejteplejších v posledním půl století, nebyl žádným peříčkem. Pro lidi, samozřejmě. A tak by dva blázni, dívka v letních a volných šatech a kluk v jeanech a košili, vypadali opravdu nevšedně a nanejvýš podezřele.

„Už tu nebyl přes deset let!“ zafňukala dívka.

„Já vím,“ pohladil ji po zádech a políbil do vlasů. „Má vlastní život.“

„Jsem jeho máma, nemohl mě přece jen tak vyškrtnout ze života,“ stěžovala si dál jako malé dítě, kterému sebrali oblíbenou hračku.

„To on neudělal, jen už nejsi nejdůležitější žena jeho života,“ chlácholil ji její manžel.

„A to mě má uklidnit? Já ho porodila i vychovala!“ bručela dál.

„No tak, jsou Vánoce, pojď dovnitř a - “ snažil se ji přesvědčit, ale byl přerušen.

„Nebo co? Nastydnu?“ zasmála se uvolněně.

„To zrovna ne, ale tvá dcera se za chvíli vzbudí, měla by sis užívat alespoň jí, ne?“ To už ji přesvědčilo, takže velice neochotně vstala a smiřovala se s tím, že na letošní Vánoce nedostane od syna ani dopis, když už odmítl přijet.

Edward jí držel dveře a pouštěl dámu jako první, když to zaslechla. Jemné zaprotestování brzd, kola měnící směr a nakonec přibližující se zvuk auta. Asi po třech vteřinách naznala, že tohle není poštovní. Povzdechla si a chtěla odejít, na omyly a lidi, co zabloudili nebo se chtějí zeptat na cestu, neměla náladu.

Jenže pak si uvědomila, že neslyší lidské srdce. Pohlédla na svého manžela a jeho úsměv mluvil za vše. Nadšeně si zavýskla a impulsivně ho objala. Věnovala mu rychlý polibek a pak, aby ho neodtáhla do ložnice, rychle se od něj zase odlepila a čekala. Poklepávala bledou nožkou nazutou do lodiček o podlahu a měla sto chutí tam běžet, vytáhnout ho z toho pomalého auta a obejmout.

Přijel!

A pak se ze zatáčky a hustého jehličí borovic a smrků vynořilo sportovní Ferrari s kouřovými skly. Ještě ani nevypnulo motory a Bella z místa spolujezdce tahala menšího usmívajícího se kluka s nedbale upravenými bronzovými vlasy na hlavě a inteligentním zeleným pohledem. Ani ho nepostavila na zem, držela ho ve vzduchu v náručí a mačkala k sobě, on jí objetí rád oplácel.

„No tak, mami, vítáš mě jako bychom se století neviděli,“ smál se a snažil se dostat nohama na zem, tohle bylo vážně nedůstojné a on neměl takovou sílu, aby se bránil.

Jenže hned co ho postavila, už ho objímal jeho táta. Ten se ale ovládal a nechal ho stát, jak šlechetné. A hned po něm se vystřídala celá rodinka, kromě sestry.

A všichni, až na Aleca, zapomněli, že nepřijel sám, jak byli zabraní do přivítání. Z druhé strany auta stála s rozpačitým úsměvem modrooká mladá blondýnka v objetí svého bratra a přála si zapadnout.

„Jane!“ vypískla Bella a běžela obejmout i ji. Ale krok před ní se zasekla v jejích očích.

„Čočky? No to je jedno,“ a už ji drtila v náručí.

„Nejsou to čočky,“ řekla jen tak mimochodem.

Všichni na ni vrhli nechápající pohledy. A ona s pyšným úsměvem na tváři ukázala na Kaye. Ten jen pokrčil rameny a vběhl do domu se slovy, že se nerad chlubí.

Vzápětí se z horního patra ozval křik a všichni tam okamžitě vyrazili. Našli oba sourozence v posteli a Kay svoji sestru mučil. Lechtáním.

„Mami, tati, Ale, ať toho nechá,“ dostávala ze sebe v náporu smíchu. Jane ho s úsměvem odtáhla a Kay si zase postěžoval: „Tohle není fér, mám silnější mámu i ženskou!“ Za to schytal lehký pohlavek od usmívající se Jane a zdruhé strany od Belly.

„Tak co tu vlastně děláš?“ ozvala se Nessie a vyskočila z postele. Téměř okamžitě kolem ní prosvištěl Alec s dekou a balil ji do ní.

„Nebudete mi ji očumovat!“ vysvětlil a přitulil se k ní. Ness ho odstrčila a šla svého bratra obejmout. Oči jí vlhly, ale statečně je zatlačovala.

„Přece bych vás tu nenechal samotné na Vánoce, někdo na vás musí dohlídnout,“ zasmál se.

„Kecá, klidně by vás tu zase nechal, jenže už má ten svůj výzkum u konce,“ práskla na něj Jane.

„Nemám! To je jen první etapa, ještě mě čeká minimálně jedna!“ protestoval a nevšímal si Jane, jak protáčí panenky a šklebí se.

 „Tak požádej o ruku tu svoji laboratoř, stejně s ní trávíš víc času než se mnou!“ řekla s ledovým klidem.

„Jak to víš?“ nechápal.

„Co?“ nechápala zase ona. Edward se regulérně chechtal.

„Asi bychom jim měli dát trochu soukromí,“ zasmál se a vystrkal všechny z pokoje.

„Ale to je náš pokoj!“ protestovala Nessie v noční košilce a Alec držící kolem ní přikrývku přikyvoval. Ale nebylo jim to nic platné, tak raději všichni vešli do obýváku.

„On se ji na Vánoce chystal požádat o ruku a Jane si to myslela, našla u něj prsten, když mu prala plášť, ale nebyla si jistá. A teď se dobře prořekla, když mu vyčítala, kolik času tráví v laboratoři,“ zašeptal Edward do ucha své ženě.

Než se ho kdokoliv stihl zeptat, proč se tak smál, začala Alice hlasitě ječet a jásat. Tančila po pokoji a objímala každého, kdo se vyskytl v jejím okolí.

Ti dva přišli dolů, oba se usmívali jako sluníčka a tiskli se k sobě. Jane se na prsteníčku leskl velký zdobený prsten z bílého zlata a s malými kamínky tyrkyse.

„Budeme se brát,“ řekli jednoduše oba společně.

V pokoji se zvedla vlna štěstí, gratulací a pohody. Jasper se usmíval jako zfetovaný a celé dopoledne byl trošičku mimo.

„Mám to! Uděláme svatby zároveň!“ zavýskla si Alice.

„Ale teto, my ji máme už v únoru,“ namítla Nessie.

„No a co? To stihneme! Pořídíme ještě jedny stejné šaty a oblek a všechno doděláme!“

„Ehm, Alice, my chceme svatbu ve Volteře, viď?“ protestoval opatrně Carlie. Všichni se na ně nevěřícně podívali.

„Proč?“ zeptala se smutně Alice.

„Slíbil jsem Heidy organizaci, Jane se do své vlastní svatby bude taky chtít určitě zapojit a navíc je to náš domov. A rozhodně nechceme mít společné svatby, že jo, ségra? Chceme mít vlastní výjimečný den, ne společný,“ vysvětlil Kay.

„Heidy? Volterra? Domov?“ šeptala smutně Alice.

„Další nám můžeš zařídit ty,“ ozvala se Jane. „Ještě jich bude, že jo?“ Žduchla do svého čerstvého snoubence.

„No jasně!“ přitakal. „Teď máš stejně určitě hromadu práce s jejich svatbou.“

„Řekneš nám, co to máš s očima?“ ozvala se najednou Rose do vřavy o svatbách.

Jane se zaculila: „Mě se neptejte,“ a ukázala na Kaye.

„Vyvinul jsem umělou krev, chutná jako lidská a je i tak výživná, ale oči barví do jejich původní barvy,“ řekl ledabyle. Neměl rád pozornost, ale nevěděl, po kom to zdědil. Máma i táta jí byli rádi středem. „Je to ale složitý a zdlouhavý proces, zatím ji vyrábím jen pro sebe a Jane, ale hned po Vánocích začnu pracovat na nějakém urychlovači nebo stroji, aby to šlo rychleji. Nakonec jí budeme možná moct krmit všechny upíry a lidé se nebudou zabíjet.“

Další salva gratulací a blahopřání a obdivu. Byli na něj pyšní, všichni. Těch skoro dvacet let výzkumu s nakonec vyplatilo…

Když Kay slíbil Carlislovi, že mu prozradí a vysvětlí postup, dali mu pokoj. Pozornost všech se upnula znovu ke dveřím…

Do hodinky čekali Sofii s Colinem.

K večeru měli na chvíli přijet Volterrští.

A vzápětí Denaliovi, kteří tu měli zůstat na celé Vánoční svátky.

„Tohle budou perné Vánoce,“ povzdechla si Bella, když Alice lítala po domě jako meluzína a organizovala, kdo bude mít kde a s kým pokoj, kdo si co obleče. Emmett s Jasperem za oknem zrovna táhli obrovský smrk i s kořeny, Esme nadávala při pečení cukroví, snoubenci se váleli na sedačkách a pozorovali dění okolo, Rose dělala výzdobu, Carlisle vše organizoval pěkně z dálky a psychicky je podporoval.

A Edward ji objímal kolem pasu a sledoval tu jejich „rodinou pohodu“.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ODCULTI

14)  ODCULTI (04.09.2011 02:21)

coze tohle je konec? no to je blby:'-( :'-( no ted k vanocum tohle byli vanoce prome s tohodle se tvarim celou dobu takhle a cay a jane to je problem ale vono je nelepsi ze to pises ty ty tvoje vymysli sou naherne mas vetsi fantazii nez leonardo a renessme a charlie
je taky hezke musis napsat jeste jednu jinak pride certik

13)  addycullen (22.08.2011 18:07)

superrrrr....

ambra

12)  ambra (09.09.2010 10:43)

Teda DeSs, normálně mě mrzí, že nejsou zítra Vánoce :D . Tu atmosféru jsi navodila skvěle, z nových párů jsem nadšená (dvojčata + dvojčata:D ), věčné štěstí napořád... Děkuju za překrásný závěr!

Texie

11)  Texie (29.06.2010 16:46)

Tak před takovou rodinnou pohodou bych se asi zakopala pěkně hluboko :D .
Vážně krásná povídka

sakraprace

10)  sakraprace (29.06.2010 06:35)

Nádhera, jsem celá naměkko(ježiši, píše se to takhle?),dojatá až na půdu. To mi to bude v práci slušet :D

Ewik

9)  Ewik (28.06.2010 21:30)

Moc krásný závěr užasné povídky.

sfinga

8)  sfinga (28.06.2010 20:12)

Díky za krásný Epilog. Já vím, že se opakuju, ale fakt miluju Happyendy, protože špatných konců je dost v životě.
Člověk si potřebuje spravit chuť takovouhle pohodou. Díky.

Eleanor

7)  Eleanor (28.06.2010 15:18)

Jé, tak to byl hezký konec. Taková rodinná pohoda je to pravé

Amisha

6)  Amisha (28.06.2010 15:17)

Moc se ti to povedlo!

Michangela

5)  Michangela (28.06.2010 14:47)

4)  Shindeen (28.06.2010 14:47)

To bylo nádherné A z Jaspera, který se tvářil, jako zfetovaný jsem fakt nemohla

Evelyn

3)  Evelyn (28.06.2010 14:41)

Jé, to bylo tak hezké, že se usmívám jako totální trdlo a hned mám mnohem lepší náladu. Ještě jednou děkuji za tuhle báječnou povídku

Mili

2)  Mili (28.06.2010 14:23)

Skvělý závěr

Radussska

1)  Radussska (28.06.2010 14:13)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek