Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/bella-swan.jpg

Je tu dvanáctá kapitola...

12. kapitola

 

Aro:


V knihách jsem vůbec nic neobjevil, ale tak nějak jsem to vlastně čekal. Kdyby o něčem takovém byla někde zmínka, věděl bych o tom a dávno to prozkoumal.

Sofie, jak jsem před chvílí zjistil, vše vzala docela v pohodě. Když jí Marcus předvedl názornou ukázku, tak i uvěřila tomu, že jsme upíři. A pak jí sdělil, proč ji Jane unesla a ona kupodivu, místo aby se vyptávala na upírství nebo šílela strachy, co bude s ní, zajímala se o Bellu.

Povedlo se mi jí i dotknout a zjistil jsem proč. Její manžel před dvěma lety zahynul ve válce v Iráku. Pracoval pro NATO. Ona se upnula k práci a osobní život neřešila. Paradoxem je, že jako odbornice na těhotenství nemůže mít děti. A to je hlavní důvod k jejímu rozhodnutí. Chce zemřít.

Nabídli jsme jí za pomoc nesmrtelnost, ale ona odmítla. Přitom ví, že pak musí zemřít, ale jí to nevadí. Chce Belle vážně pomoct, a když ji to bude stát život, obětuje. Upřímně, takové lidi nechápu, ale pro nás je to jen dobře. Myslí si, že nemá důvod žít. Přitom je tak mladá a jistě by někoho ještě potkala. Ale je to její rozhodnutí a žádný potenciál myslím nejeví.

„Kolik vám vlastně je?“ ozvalo se najednou za mnou.
„Nevím, každopádně jsem se narodil hodně dávno před Kristem. Někdy ve starověku, ale tenkrát jsem roky neřešil,“ odpověděl jsem ledabyle a zaznamenal, jak její srdeční tep zakolísal. Potěšeně jsem se usmál, navenek sice působí klidně, ale bojí se. A tak je to správně…

„Neděs ji!“ dloubnul do mě Caius.
„Buď rád, že nám pomáhá. Klidně by mohla chtít smrt hned a s tím bychom asi nic neudělali,“ přisadil si Marcus.
„Ona to chtěla vědět,“ pokrčil jsem rameny. Naše konverzace se odehrála během pár vteřin a tak rychle a tiše, že ji nemohla zaslechnout.

„A vám?“ zeptala se pak.
„Jsme zhruba stejně staří,“ odpověděl Marcus. Dál jsme pokračovali mlčky.

Co chvíli bylo slyšet obdivné vydechnutí. Na každého náš hrad takto působí.

Konečně jsme zahnuli za poslední roh a ocitli se před našimi soukromými prostory. Heidy už jí zařizuje pokoj v té samé části, kde bydlíme my, aby to měla k Belle blízko a neutrpěla nějakou zdravotní újmu. Tedy spíš životní.

Jane a Felix zatím nakupují nějaké věci a přístroje, aby mohli vybavit jeden pokoj jako operační a porodní sál. Sofie je pečlivě poučila, co mají sehnat a jaké značky a velikosti budou nejlepší. Ta ženská mě začíná fascinovat, dirigovat bandu upírů, a když odmlouvají, tvářit se jako bůh pomsty, že raději mlčí…

Prošli jsme kolem Damona, který měl zrovna službu na hlídání a vešli do našich prostor. Tentokrát zalapala po dechu mnohem hlasitěji. Ani se jí nedivím, na Bellu to tenkrát taky tak působilo. Z vlhkého, chladného a kamenného hradu do luxusně vybaveného komplexu. Vymalováno teplou žlutou barvou se vkusným dřevěným nábytkem a dveřmi. Podlaha vybavená hřejivým kobercem a vůbec vše zařízené jako chodba toho nejluxusnějšího hotelu.

Chtěli jsme, aby se tu Bells cítila dobře a stejně tenkrát utekla. Jenže teď se nám to bude hodit. Zvukotěsné zdi snad neumožní nikomu nic zaslechnout. Rozhodli jsme se, že její těhotenství si necháme pro sebe. Recepční, která ji už viděla, je mrtvá. Měl jsem hlad a ona byla nechtěný svědek. Stejně byla k ničemu, zlatá Gianna. Ale bohužel měl někdo hlad a vycucnul nám ji. Ještě jsem ani nezjistil kdo…

Zaposlouchal jsem se do zvuků kolem, ale její srdce stále bilo slabě a pomalu. Dech měla vyrovnaný, jen občas trochu trhavý. Určitě ještě spala. Najednou jsem se cítil špatně, protože mi došlo, že ji nikdo kromě Damona hlídajícího dveře nepozoruje. Už ji nesmíme nechávat samotnou…

Otevřel jsem dubové dveře do jejího pokoje a vešel. Bratři proklouzli tiše hned za mnou a Sofie prošla na člověka taky docela tiše. Za tu ohleduplnost si u mě připsala další malé bezvýznamné plus.

Všichni jsme si stoupli do rohu místnosti a nechali Sofii pracovat. Ona přešla k posteli a zadívala se na spící Bellu. Zkoumavě si prohlížela její obličej, copak z něj něco pozná?

„Já ji znám,“ zašeptala. „Seděla vedle mě v letadle. Vypadala, že je jí špatně a nevěděla v kolikátém je měsíci.“
„To my taky nevíme,“ pokrčil jsem rameny. „Ještě jsme s ní nemluvili, celou dobu spí.“
„Vždyť je to jen sedm hodin a určitě ji to vyčerpává,“ nadhodil Marcus.
„Těhotenství je velmi náročné a s upírem musí být ještě těžší. Každopádně vám teď víc neřeknu, potřebuju vědět, jak dlouho je těhotná,“ řekla Sofie. Pak odhrnula přikrývku, a když zjistila, že má na sobě šaty, naznačila nám, ať se otočíme. Já už to viděl, takže jsem raději poslechl a bratři následovali mého příkladu.

Přesně jsem poznal, kdy to uviděla. Zděšeně vypískla, ale rychle se ovládla a zacpala si ústa rukou. Všichni jsme se samozřejmě otočili na ni a ostatní dokonce přešli k ní, aby si to prohlédli zblízka. Já to znovu vidět nepotřeboval a rozhodně nechtěl.

Všichni tři došli za Sofii, které srdce jen nepatrně zrychlilo, a podívali se jí přes rameno.
„Bello!“ zavrčel Caius a vydechl překvapeně Marcus. Každý to řekl docela tiše, ale zaráz to bylo moc hlasité…

Bella se na posteli zavrtěla, její srdce zrychlilo a dech zesílil. Pak pomalu otevřela oči a zmateně zamžourala na naše obličeje. V tu dobu jsem totiž už stál u ostatních. Vypadala docela zmateně a nechápavě, když jsme se nad ní všichni nakláněli a ona měla vyhrnuté šaty.

Pak se jí v očích a ve tváři zalesklo pochopení a děs, rychle položila své ruce v obranném gestu na otlačené a napuchlé bříško, celá se klepala a těkala pohledem mezi námi. Její srdce tlouklo o sto šest a dýchala zrychleně.

„Pšš… Jen klid. Nikdo ti nechce ublížit,“ konejšila ji Sofie.
„Nemůžete mi ho vzít,“ vzlykla a po tváři se jí svezla slza.
„To nikdo nechce,“ uklidnil jsem ji a ignoroval zavrčení od bratrů a Jane. To vypadá na dlouhý rozhovor…
„Vážně?“ zeptala se.
„Samozřejmě. Nikdy bychom to neudělali bez tvého povolení,“ přitakal jsem. Ona mi věnovala chabý úsměv a podívala se po ostatních. Ti jen rezignovaně přikývli a ona se uklidnila pořádně.

„A kdo jste vy?“ otočila se na Sofii. „Počkat, já vás znám!“
„Seděla jsem vedle vás v letadle,“ přikývla.
„Takže vás najali, abyste mě sledovala?“ zamračila se.
„To ne,“ zakroutila hlavou. „To byla náhoda, najali mě až později.“
„Najali?“ podívala se pátravě po nás. „Neunesli, nedonutili, nevyhrožovali?“
„Od všeho trochu,“ odpověděla za nás Sofie. „Ale na tom teď nezáleží. Potřebuju vědět, jak dlouho už jste těhotná a jestli to probíhá jako u lidí.“

„Jak jako nezáleží? A jak u lidí? Vy o tom víte?“ ptala se nechápavě.
„Ano, vím o upírech a taky, že s jedním z nich čekáte dítě. A taky, že kvůli tomu zemřu. Tak jsme si snad vše vyjasnily a teď ty odpovědi,“ řekla nekompromisně a Bella jen zalapala do dechu.
„No, tak je to šest týdnů, co… Však víte. A ze začátku jsem jen hodně zvracela, spala a jedla. Nevěděla jsem, co mi je. A pak jsem byla na nákupech a procházela kolem drogerie. Napadlo mě, že jsem si nesbalila… žádné ženské potřeby a pak mi došlo, že jsem to měla mít už před několika dny. V té drogerii jsem si koupila těhotenské testy a byly pozitivní. Ale já to nechápu, vždyť upíři nemohou mít děti!“ vydechla unaveně. Bylo vidět, jak ji vše vyčerpává.

Jane jí řekla svoji teorii ohledně plodnosti upírů. Bella nám odmítla říct, jak k tomu vlastně došlo, že je to její věc a on za to nemůže. Prosila nás, abychom to Edwardovi neřekli, s čímž jsme velmi rádi souhlasili.

Sofie naznala, že její břicho vypadá tak na 18 týdnů, takže těhotenství probíhá asi třikrát rychleji.

Pak jí uvařila nějaké jídlo, které mezitím dovezla Jane s Felixem. Bylo určené speciálně pro těhotné, aby jí nedráždilo chuťové buňky ani žaludek. Vypadalo to, že je vše v pořádku, než se vyzvracela do peřin…

Jane okamžitě přitáhla celou novou postel, nechtěla se jí čistit, sušit a převlékat. Sofie ji pomohla s koupáním a já ji zašel pro krev do lednice v naší malé ordinaci, kterou jsme speciálně pro ni a porod zařídili.

V mikrovlnné troubě jsem ji ohřál na 36, 5°C a uzavřel do kelímku s víčkem, aby se na to nemusela dívat. Zatím jsme s ní o nutné konzumaci krve nemluvili, ale doufal jsem, že pro to dítě to udělá. Vypadala, že mu nechce nijak ublížit a udělá pro něj všechno.

Když jsem měl krev připravenou, vrátil jsem se k Belle do pokoje a vyhnal bratry i Jane. Nevím, jestli se udrží a představa, že se budou s Bell o kelímek přetahovat, mi nedělala nejlíp. V horším případě by mohli ublížit i jí samotné a já to nehodlal riskovat.

Takže jsme v pokoji zůstali jen já, Bella a Sofie. Ty dvě o něčem diskutovaly, ale neposlouchal jsem je. Myslím, že zase o Sofiině budoucnosti, Bell nechtěla, aby kvůli ní zemřela a pořád se jí omlouvala. A Sofie nad tím jen mávla rukou a řekla, ať to nechá být. Vážně mě začínala fascinovat. Taky jsem si všiml, že už si tykají.

Přešel jsem až k posteli a odkašlal si, aby mi začaly věnovat pozornost. Nevěděl jsem, jak člověku oznámit, že bude muset vypít krev. Navíc je tu pravděpodobnost, že se jí v organismu srazí a způsobí další potíže…

Obě mě pozorně pozorovaly a čekaly, co ze mě vyleze. Nervózně jsem se ošil a nadechl se…

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ambra

3)  ambra (28.08.2010 11:17)

Já nemůžu uvěřit, že mám ráda Ara!!! Ale u té zmínky o recepční jsem se málem udusila leknutím - pořád je to prostě on a trochu se bojím, až se bude s Edíkem o Bellu a mimi přetahovat... Pokud ho ovšem nebude krotit sličná Sofie?;) Opět super!

Ewik

2)  Ewik (06.06.2010 12:42)

Moc krásné

Michangela

1)  Michangela (01.06.2010 16:20)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella