03.08.2011 [19:45], Never, Povídky jednorázové, komentováno 2×, zobrazeno 1712×

Cullenovi odjíždí z Forks, kde se v La Push začali proměňovat další vlkodlaci kvůli Denalijským. Jaké místo se jim bude muset podvolit teď?

A je to tady. Přistáli jsme v České republice. Ve Forks už to začalo být riskantní. Byli jsme tam moc dlouho. Vůbec se mi od tamta nechtělo, ale mě už tam nic nedrželo, když Charlie zemřel. Nessie už taky potřebovala vypadnout. Hlavní problém byl Jacob, ale když se zjistilo, že v La Push se začínají měnit další vlkodlaci kvůli Denalijským, kteří se přestěhovali místo nás do Forks. Museli jsme najít nějaké místo, kde je minimum sluníčka a hodně srážek, tudíž Česká republika. To, že to je blízko Itálie, už nám může být jedno. Volturiovi si s námi dali mír a nikoho z nás už do gardy nechtějí – díkybohu.

„Stejně si myslím, že to není dobrý nápad, brát s námi Jacoba,“ zašeptal mi do ucha Edward.

„Neboj, bude to v pořádku. Nessie bude šťastná,“ uklidňovala jsem ho. Mezitím jsme došli k předpřipraveným autům a nastoupili. Edward se rozjel někam z města. Sjížděli jsme z asfaltové silnice na úzkou, lesní. Určitě budeme mít domek někde v lese. A nemýlila jsem se. Zaparkovali jsme před velkou vilou, podobnou té ve Forks, jen tato měla čtyři patra. Nejdřív vystoupil Jacob s Nessie, kteří se okamžitě řítili dovnitř a potom my. Je to tak nádherné si uvědomit, že už to nejsem já a Edward, ale my.

„Nessie, pozor, ať nespadneš na schodech!“ smála jsem se. Bohužel šestý smysl – zakopnutí i o neviditelnou překážku, zdědila po mně.

„Jasně, mami!“ zavolala na mě.

„Neboj, Bello, střežím ji jako oko v hlavě!“ křikl z domu na mě Jacob.

„Přijíždějí ostatní, pojď si vybrat nějaký krásný pokoj,“ políbil mě Edward do vlasů.

„Jo, jasně, však já už jdu,“ rozběhla jsem se do vily. Něco mě táhlo do třetího patra. Když jsem uviděla ten nádherný pokoj, málem mi spadla brada. Esmé je bohyně! Švihla jsem to s sebou do té velké, měkké postele. Vešli by se tam v pohodě čtyři lidi a ještě by tam bylo místo. Neuvěřitelné... Raději jsem se postavila a otevřela jsem dveře, no jasně, šatník. Byl velký jako polovina ložnice a to je obrovská! Raději jsem ty dveře zavřela a otevřela další. Koupelna. A nádherná. Byla sladěna do stejné barvy jako ložnice. Prostě dokonalost sama. Když jsem se otočila, málem jsem vyskočila tři metry vysoko leknutím. Za mnou stál Edward a potulně se usmíval. Vůbec jsem nevěděla, že tu vůbec byl. Mně vždy něco unikne. Bez výjimky.

„Nekoukejte jako vyorané myši a raději si vybalte, Carlisle bude říkat další monolog,“ smál se od ucha Emmett. Nevím, co ho na tom pobavilo, ale já měla sto chutí něco vzít a hodit to po něm, aby konečně sklapnul. Mít za bráchu takového – bez prominutí – debila, by nechtěl ani Chuck Norris!

„No jo, vždyť já tu už nejsem.“ A měl pravdu. Když jsem se podívala na místo, kde cca před vteřinou stál, nebyl tam. Ach, jaká úleva... Hodila jsem tašku na zem a úlevně si oddychla.

„Copak, lásko?“ zeptal se.

„Jen jsem ráda, že tu konečně jsme,“ uchichtla jsem se.

„No, měli bychom jít už asi dolů, nebo si pro nás osobně dojdou,“ zacukaly mu koutky. Vzal mě okolo pasu a během pár setin vteřiny jsme stáli v obýváku.

„Takže to bude asi tak to... Zítra jdete do školy, jen Nessie a Jacob ne, ti se zatím učí česky. Já dostal práci ve fakultní nemocnici Motole a Esmé dělá architektku v realitní kanceláři, ale to už je jen detail. No, a to bude asi tak vše, co jsem vám potřeboval říct,“ říkal Carlisle. Všichni kývali na souhlas a rozešli se do svých pokojů. Po půl hodině vybalování – kolem půlnoci – se z pokoje Emmetta a Rose začali ozývat divné zvuky. A je to tady zase. Zničí úplně novou postel první den, co tu jsme. Esmé bude zářit štěstím. Jasper s Alicí na tom nebyli o nic lépe. Alespoň od Jaka a Nessie se ozýval smích, takže naštěstí nedělali to, co dělali ostatní. Jinak bych asi určitě Jacobovi utrhla hlavu. Vyšla jsem na balkón a začala koukat na hvězdy. Zezadu mě někdo objal. Otočila jsem se a zjistila, že ten někdo je Edward. Kdo jiný, že?

„Vidíš ji?“ zašeptal mi do ucha.

„Koho?“ povytáhla jsem obočí.

„Kasiopeu, přeci!“ zasmál se. Aha, naše oblíbené souhvězdí.

„Nevidím.“ Samozřejmě, že jsem ji viděla, jen jsem to hrála.

„Támhle,“ ukázal směrem k souhvězdí, které připomínalo písmeno W. Nikdo z nás nepromluvil.

„Víš, co mi to souhvězdí připomíná?“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Vzdát se ve znamení míru, chápeš?“

Navazující díl

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  Never (04.08.2011 23:01)

Jeanine, neboj, já, když jsem si to po sobě četla, taky jsem nechápala, proč se to jmenuje zrovna takhle a proč Edward řekl takovou pitomost.
A nediv se, ve Forks bys mohla po pár hodinách deště klidně plavat.

1)  jeanine (04.08.2011 21:20)

Moc nerozumím tomu, proč se Vzdát ve znamení míru, asi už je pozdě a jsem natvrdlá.
Takže moje odpověď zní: "Nechápu!"
Ale tolik tady zase neprší, aby se nám sem sjížděli upíři, ne?
Hezký, Never!

1