Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Jacob%20a%20Bella.jpg

Přijde Bella na to, co se jí stalo?

Vymyslí, jak se dostat do La Push?

Přijme Emily její rady?

Ležela jsem v posteli. Obklopovala mě tma. V ruce mi nepříjemně cukalo, jak pomalu přicházela k sobě. Snažila jsem se usnout. Poprvé po několika letech. Přišlo mi to jako ztráta času, ale byla jsem člověk a lidi v noci spí.

Přetáhla jsem si deku přes hlavu a neklidně se přetočila. Chci spát! Musela jsem spát. V koutku duše jsem živila naději, že bych se mohla probudit u Edwarda. Zároveň s tím jsem sama sebe obviňovala z naivity. Copak se mohou upíři probudit?

Budík na stole hlasitě tikal. Slyšela jsem ho i přes deku na mém uchu. Spánek stále nepřicházel. Moje myšlenky se opět stočily nebezpečným směrem. Ten chvilkový pocit normálnosti, který se dostavil po krátkém setkání s Carlislem, mě už dávno opustil. Začala jsem znovu uvažovat nad tím, co se mi to vlastně stalo. Má moje situace logické vysvětlení? Pokud se odmítnu smířit s tím, že to byl jen sen, co se mi mohlo stát? Vrátila jsem se v čase? To bych ale byla asi pořád upír. Navíc by to bylo stejné. Byl by tu… Edward. Na sucho jsem polkla, abych zaplašila slzy, které se mi draly do očí pokaždé, když jsem si vzpomněla na něj nebo na někoho z mé upírské rodiny.

Další co mě napadlo, byl nějaký podlý upír s protivným darem. Proč by mi nemohl vnuknout, že jsem se ocitla ve světě bez Edwarda? Ale jak by pronikl přes můj štít? Neznala jsem nikoho, kdo by to dokázal, pokud jsem štít nespustila. To jsem sice udělala, abych Edwardovi ukázala, na co myslím, ale byla jsem si jistá, že ve chvíli, kdy začal pípat ten budík, byl štít zase na svém místě.

Když už jsem byla v polospánku, vzpomněla jsem si na nějaký pořad o paralelních světech, který jsem viděla s Emmettem. Prý existuje nekonečné množství paralelních světů, které se od sebe liší jen v drobnostech. Prostě se tam různé události staly jinak. Jako třeba, že Carlisle nepřeměnil Edwarda.

Když jsem se ráno probudila, venku bylo už světlo. S přehnanou nadějí jsem zvedla svou ruku před obličej. Pořád byla obvázaná. Od včerejška se nic nezměnilo. Čekal mě další lidský den na střední škole.

Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Na chodbě jsem se srazila s Charliem. Ve tváři měl zvláštní výraz.

„Co ruka?“ zeptal se rozpačitě. Vypadal, že má ještě něco na srdci.

Zamumlala jsem, že dobrý a pokusila se zmizet z jeho dohledu a dosahu dřív, než se zeptá na mé opuchlé oči. I když by si to nejspíš zase vysvětlil po svém. Ta nevědomost ostatních mě dostatečně chránila před zbytečnými otázkami a starostmi.

„Dneska jsme pozvaní na večeři k Clearwaterovým,“ oznámil mi, než jsem se kolem něj stačila prosmýknout do dveří.

Neodpověděla jsem. Měla jsem ale radost. Znamenalo to, že se dostanu do La Push dřív, než jsem čekala a bez hloupých výmluv. Nebudu už muset nic vymýšlet a nikomu nic vysvětlovat. O problém méně.

„Souhlasil jsem,“ pokračoval táta. „Myslel jsem, že budeš ráda, že nemusíš vařit,“ vysvětloval opatrně, když se mu zdálo, že mlčím příliš dlouho.

Kývla jsem hlavou, že ho beru na vědomí. Dokonce jsem se i usmála, ale na větší odezvu jsem nenašla sílu. Rychle jsem zalezla do koupelny, abych se zase mohla podívat do svého napuchlého obličeje.

 

Ve škole se na mě zase soustředila veškerá pozornost. Všichni si otevřeně šuškali a ukazovali si na mě. Včera jsem se předvedla v tom nejhorším možném světle a dneska přijdu s obvázanou rukou. Toho se už nezbavím!

Špatná nálada mi vydržela celé dopoledne. Tušila jsem, že při biologii se mi nezlepší. Dívat se na Martina se mi opravdu nechtělo. On mi vadil ze všech lidí tady nejvíce. Hlavně protože jsem věděla, že by tu místo něj měl být někdo jiný.

„Ahoj,“ pozdravil mě družně, hned jak jsem dopadla na židli vedle něj.

„Čau,“ odsekla jsem a ani jsem se nesnažila tvářit příjemně. Nechápala jsem, proč je tak milý. Včera jsem ho okázale ignorovala a dneska jsem měla stejné úmysly. Prostě jsem s ním odmítala jakkoli komunikovat a on se tváří jako kamarád.

„Co jsi dělala?“ zajímal se dál. Hlavou ukázal na mou ruku. Vypadal, že si nevšiml mého postoje vůči němu. Nebo to prostě ignoroval. Ale proč? Kdo by se chtěl bavit s protivnou holkou?

„Nic,“ odsekla jsem a doufala, že to konečně vzdá. Pomalu mi ho začínalo být líto. Určitě to byl milý kluk, ale já prostě nechtěla navazovat nové vztahy.

„Nic by tě nepřipravilo o…“ Pozorně si prohlédl můj obvaz. „Tři prsty.“

„O moje prsty se starat nemusíš. Jsou všechny a je jim fajn!“ odsekla jsem a odvrátila od něj hlavu. Stáhla jsem si vlasy přes tvář, abych ho neviděla. Došlo mi, že on není první kluk, před kterým jsem se takhle bránila.

 

Cesta do La Push mi připadala kratší než kdy dřív. Bála jsem se. Měla jsem neskutečný strach z toho, že se prořeknu. Uměla jsem udržet tajemství, ale tentokrát to bude jiné. Co když řeknu Sethovi něco o měničích? Co když se Leah zeptám na Sama nebo Emily?

„Clearwaterovi jsou hrozně hodní,“ uklidňoval mě Charlie, který si můj strach vyložil jinak. „Mají dceru, která je o rok starší než ty. Mohla bys mít novou kamarádku.“

Vytřeštila jsem na něj oči. Proboha, to je jako by mi bylo znovu pět! To se mě taky snažili seznamovat s novými kamarádkami. Tehdy to byly Blackovi a většinou to nebylo moc úspěšné. A když jsem si vzpomněla, jaké jsem měla vztahy s Leah v tom předchozím životě, vypadalo to na další fiasko. Hlavně protože jsem věděla, že ta nesnesitelná Leah existovala od rozchodu se Samem a ten už proběhl. Během tělocviku jsem se totiž rozhodla, že budu předpokládat, že je všechno jako dřív. Aspoň do doby, než se prokáže opak. Pomáhalo mi to, abych se z toho nezbláznila.

„Jsme tady,“ oznámil Charlie, když zajížděl autem před malý domek, který vypadal podobně jako ostatní v rezervaci.

Vystoupili jsme z auta. Následovala jsem tátu do domu. Ve dveřích stál Harry. Usmíval se a vypadal, že je rád, že nás vidí. Připomněla jsem si, že tady nikoho neznám a připravila se na seznamování.

„Leah! Pojď mezi lidi,“ zlobila se Sue, když nandávala na talíře příjemně vonící jídlo. Usmívala se u toho a vypadala tak mateřsky. Nikdy jsem ji takovou nezažila. Byla tolik uvolněná a spokojená. V mém světě byla pořád odměřená. Nedivila jsem se. Tady jí to nejtěžší ještě nepotkalo.

„Počítám do pěti, mladá dámo,“ zakřičela směrem k pokoji své dcery, když stále nepřicházela. „Jedna…“

Dveře do kuchyně se otevřely a do kuchyně vstoupila Leah. Posadila se na poslední volnou židli.

„Dobrý večer,“ zamumlala směrem k nám a pustila se do jídla.

Konečně jsem měla příležitost si ji prohlédnout. Vypadala jinak, než jsem si ji pamatovala. Byla drobná, černé vlasy měla vlasy do půlky zad. Měla jemný, symetrický obličej, ještě nepoznamenaný přeměnou ve vlka. Mračila se jak deset čertů. Harry se Sue jí věnovali nesouhlasný pohled. Určitě si později vyslechne, jak se má chovat, když mají návštěvu.

„To víš, nechal ji kluk,“ vysvětloval mi polohlasně Seth a dost se u toho šklebil, za což schytal od Leah herdu do zad.

„Co ty o tom víš?“ zlobila se na něj. „Když navíc ty a táta jste na jeho straně!“ začínala zvyšovat hlas.

Podívala jsem se na Harryho. Vypadal, že se mu probírané téma moc nelíbí. Určitě se bál, kam by se to mohlo stočit. Chápala jsem ho. Přece jen jsme byli návštěva a takové věci si chce každý řešit v soukromí.

„Pane Clearwatere, půjdete s Charliem o víkendu na ryby?“ pokusila jsem se odvést pozornost jinam. Což se mi povedlo. Všechny oči se stočily na mě. Úleva netrvala dlouho.

„Podle počasí,“ odpověděl Charlie překvapeně a mně bylo jasné, že doma bude výslech. Přešlápla jsem! Neměla jsem vědět, že spolu chodí na ryby! Ne teď. Zatím jsme o tom nemluvili. Věděla jsem, že rybaří, ale neměla jsem vědět s kým! Bylo dost těžké si uvědomit, co všechno už můžu vědět.

Dál už nikdo nic neříkal. Uvolněná nálada z počátku večera byla definitivně pryč. Já a Leah jsme to definitivně ukončily. Tíživé ticho přerušovalo jen cinkání příborů o talíře. Každý z nás byl uzavřený ve své hlavě. Měla jsem z toho špatný pocit.

Když už jsem myslela, že hůř nebude, otevřely se dveře. V nich se objevila známá dívčí tvář. Emily. Další, kdo v tomto světě vypadal jinak. Přesně jak jsem předpokládala, byla zatím nezraněná. Ale na druhou stranu nevypadala moc šťastně a ani spokojeně. Rozhodně ne tak, jak jsem si pamatovala. Své sestřenici věnovala omluvný pohled. Vypadala, že si ještě pořád vyčítá, co se stalo.

„Dobrý večer, omlouvám se, že ruším,“ začala potichu. Leah vstala a spěšně opustila místnost. Ozvala se hlasitá rána, jak zabouchla dveře. Ve tváři Sue se objevil bolestný výraz.

„Co potřebuješ?“ zeptala se chladně a přitom pohledem nervózně těkala ze mě na Charlieho. Určitě se jí nechtělo řešit rodinná dramata před cizími lidmi.

„Jen… dneska jsem byla u mámy a něco posílá.“ Sáhla do tašky a položila na stůl balíček v bílé igelitce. „Půjdu,“ řekla tiše. Vypadala, že se tam necítí příliš dobře. Možná až příliš rychle se otočila a vyšla ven.

Měla jsem jedinou šanci. Omluvila jsem se, že jsem si nechala něco v autě a vyběhla před dům.

„Emily,“ zavolala jsem na dívku, která se rychle vzdalovala. „Emily, zastav.“

Poslechla. Pomalu se ke mně otočila. Ve tváři vepsáno množství otázek. Udělala jsem několik kroků směrem k ní. Odhodila jsem veškerou opatrnost. Kdy se mi naskytne taková šance?

„Emily, já jsem Bella,“ nechápala jsem, proč se jí představuju. Stejně si o mně bude myslet, že jsem cvok. „Musím ti říct něco důležitého,“ hledala jsem vhodná slova. Připadala jsem si jak v béčkovém filmu. ‚Vím, že mě neznáš, ale teď mě musíš poslouchat, jinak tvůj život nebude stejný.‘ Málem jsem se rozesmála. Celá ta situace byla tak absurdní, ale kdo jiný to měl pochopit, když ne holka, co chodí s vlkem?

„Dávej si pozor na Sama,“ zkusila jsem to bez okázalých slov a vět. „Může být nebezpečnější, než si myslíš.“

„Co?“ vyvalila na mě oči.

„Prostě v příštích dnech buď na pozoru,“ snažila jsem se vyhnout všemu bližšímu.

„Jasně,“ odsekla, ale nevypadala, že by mě brala vážně.

„Emily, vím, co je Sam zač,“ opustila jsem hranice, které jsem sama sobě vytyčila. „Jsou chvíle, kdy může být velice nebezpečný. A věř mi, že to nechceš poznat.“

„O čem to sakra mluvíš?“ Křičela na mě. „Do mě ani do Sama ti nic není. Nevím, co víš, nebo co si myslíš, že víš! Nech mě na pokoji!“ Otočila se a bez rozloučení odešla. Nedivila jsem se. Ale byla jsem spokojená. Udělala jsem všechno, co jsem mohla, abych jí pomohla.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Empress

16)  Empress (21.03.2012 01:34)

Pomóc

maryblack

15)  maryblack (21.03.2012 01:15)

Pilly

14)  Pilly (29.12.2011 17:22)

Neviem čo by som robila keby som sa ráno zobudila a nevedela či to čo sa stalo bol sen alebo skutočnosť. Naozaj ju ľutujem :'-( a držim palce

Bosorka

13)  Bosorka (07.12.2011 21:02)

Vlcíííí! VLci se mi blíží!
Ještě "normální" Leah, která netuší do jakých životních zákrutů se řítí :( , nezraněná Emily a mrňousek Seth.....opájím se nadějí, že tam příště bude třeba i ON, mého OU šampion!

Lampas

12)  Lampas (18.07.2011 12:19)

Evelyn

11)  Evelyn (22.08.2010 21:53)

Taky bych si asi myslela, že Belle přeskočilo

Lioness

10)  Lioness (20.08.2010 15:46)

Tohle mi připadá stále lepší a lepší. Čím více nám přibližuješ postavy a rozvíjíš děj, tím více mě to baví.
Charlie. Chudák. Co si o Belle musí myslet? Že je u něj z donucení a tiše se trápí? Že ho nemá ráda?
Ten nový kluk... Kdo to je? Proč tam je? Tohle je jeden z největších otázníků v mé hlavě.
Díky Leah již víme, že měničí existují. Jsem napnutá, co bude s Emily. Ale možná že z toho zla (zranění) vyjde pro Bellu nový spojenec... Nebo ji budou podezřívat.
A Bella... pff. Copak jsi jí to připravila? Jak se s tím může vyrovnat? Jak to může tajit?

Michangela

9)  Michangela (18.08.2010 20:09)

Gassie

8)  Gassie (17.08.2010 20:13)

Všem čtenářkám a komentátorkám moc děkuji.
Monelien, taky bych nechtěla být na Bellině místě. Je to dost děsivá představa
Rea: setkání bylo jednoduché. Narazila do něj a to je vše. Neboj, bude víc... Časem.

Abera

7)  Abera (17.08.2010 17:17)

Monelien

6)  Monelien (17.08.2010 11:07)

Já být na Bellině místě tak bych to asi nerozdýchala. Zničeho nic se probudit a zjistit, že celý tvůj dosavadní život byl jen sen nebo něco neexistujícího, to je moje noční můra Ale na druhou stranu bych byla hodně vytrvalá a snažila bych se dostat za Carlislem a všechno bych mu to vyklopila
No nic, menší výlevka osobních děsů a taktiky
Super povídka, jsem hrozně zvědavá, jak to bude dál :)

5)  Rea (17.08.2010 10:23)

Jsem taková neuspokojená :D žádné podrobnosti o setkání s Carlislem a taky Jacka ještě neviděla, ach jo nemůžu se dočkat dalších podrobností

Mili

4)  Mili (17.08.2010 09:55)

Úžasná kapitola

milica

3)  milica (17.08.2010 09:54)

Krásná povídka, chudák Bella :(

Ewik

2)  Ewik (17.08.2010 01:46)

Moc hezký díl
Opravdu si nedokážu představit, jak se Bella cítí. Musí to být strašný pocit všechno v mžiku ztratit.:(
Doufám, že nakonec budou zase spolu.
Těším se na pokračování.

Elizabeth

1)  Elizabeth (17.08.2010 00:09)

Moc zajímavá a krásná povídka

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

cal1