Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Vra%C5%BEedn%C3%A9%20sny_perex%20ob.jpg

Z Alice se pomalu stává sebevědomá osobnost - kdopak to má asi na svědomí?

Pátrání po vraždící bestii pokračuje - splní Jazz slib daný Alici?

„Dobře...použij páku... Jo, přesně takhle!“

Zadýchané Alici se na tváři objevil spokojený úsměv.

„Lepšíš se,“ povzbudivě na ni kývla Bella a mrštně se zvedla ze země, kam ji Alice před chvilkou složila.

„Mám dost, už nemůžu,“ hekla Alice a teatrálně sebou plácla na tatami.

„Tak jo, pro dnešek už toho necháme, ale v sobotu zkusíme nějakou těžší kombinaci,“ pronesla Bella tónem instruktora a ignorovala škleb své kamarádky.

„Mimochodem – táta trvá na tom, že si mám na oslavu narozenin pozvat kamarády,“ Bella se ušklíbla, „nesnáším oslavné tajtrlíkování, ale táta si to nenechá vymluvit, prý - patnáct je ti jen jednou...bla, bla, bla...“

Alice s pochopením kývla. Bylo těžké zapadnout mezi jejich vrstevníky. Ony rozhodně nebyly typické puberťačky. Jejich pohled na život byl poznamenán realitou jejich schopností. Jejich dětství bylo ukončeno násilně a bez ptaní.

Alice si povzdechla. Bella byla v podstatě stejná samotářka jako ona.

I když se kolem ní točilo několik kluků, nikoho si moc nepouštěla k tělu. Její sarkastické a ironické poznámky je spolehlivě odradily.

Občas si obě vyrazily s několika lidmi ze třídy do kina nebo na zmrzlinu, ale že by s někým navázala pevnější pouto, to nehrozilo.

Tedy až na ni, samozřejmě. Někdy měla pocit, že musí být dvojčata rozdělená po porodu, protože si často rozuměly i beze slov.

Po tom odpoledni před rokem u Belly doma, kdy si navzájem svěřily svá tajemství, se mezi nimi navázalo jakési pouto. Nejdříve to byla jen tenká nit důvěry, ale postupem času se z nitky stávalo ocelové lano.

Alice byla víc u Swanů než doma a čím dál častěji se stávalo, že u nich zůstávala přes noc. Její tetě to nevadilo a Bellin táta byl rád, že si dcera našla kamarádku.

Podporovaly se navzájem. Alice Bellu kryla, když se objevil nějaký ten neodbytný duch a bylo potřeba ho zaříkat při měsíčku nad jeho hrobem a Bella zase budila Alici z nočních můr a odváděla pozornost, když měla vizi. Alicino pokousané předloktí se téměř zahojilo a pokrývaly ho jen zacelené jizvy.

Postupem času si vzala Bella Alici do parády. Nyní by v ní nikdo nehledal tu ušlápnutou putičku, šikanovanou a tupě přijímající svůj úděl.

Asi po půl roce jí Bella přemluvila, aby s ní šla na tréning. Nenápadně Alici zatáhla do tělocvičny. Nedala jí šanci se vzpamatovat a poté, co jí ukázala pár jednoduchých hmatů sebeobrany, měla vyhráno. Nyní by si na ni už žádný Frank nepřišel.

Vliv Belly byl znát i na jejím zevnějšku.

Alice se pousmála, když si vzpomněla na svou první návštěvu v kadeřnictví. Bella ji tam dotáhla skoro násilím. Měly štěstí – ten den tam byla na návštěvě dcera majitelky salonu, která právě ukončila kadeřnický kurz. Chvilku kolem Alice obcházela, zadumaně si poklepávala rukojetí nůžek na bradu a pak udělala jedno rychlé šmik a Alice měla rázem délku sotva k ramenům.

Dotyčná nestačila ani zděšeně protestovat, když se nůžky rozkmitaly neuvěřitelnou rychlostí. Výsledkem byl roztomilý krátký sestřih propůjčující jí vzhled skřítka.

Bella však nezůstala jen u vlasů – po domluvě s její tetou, která pronesla něco ve smyslu „ano, klidně jeďte na nákupy, děti, já s vámi jet stejně nemohu“ a vtiskla Alici do ruku peněženku, se stala Alice hrdou majitelkou několika kusů oblečení, které na ní vypadalo - světe div se - hezky.

Při další příležitosti nákupů se už nevzpouzela, ba naopak, byla to ona, kdo tahal Bellu od obchodu k obchodu.

Jediné, co jí zůstalo, byla výška sto padesát pět centimetrů a kruhy pod očima z permanentního nevyspání.

„Koho pozveš?“ zajímala se Alice, když svorně zamířily do sprch.

„Netuším, nějak nemám náladu na společnost věčně se chichotajících slepic a naparujících se kohoutů,“ pronesla sarkasticky Bella.

„Snad tím nemyslíš naše milé spolužačky a spolužáky?“ zavrtěla hlavou Alice v hraném pohoršení, načež jí začaly cukat koutky.

„Jistě že ne, jak bych mohla,“ pokračovala ve stejném tónu Bella.

„Přece si nemohu nechat ujít drby, se kterými se vytasí Jessica, basnění o nejnovějším účesu jejího dokonalého Mikea. Nebo, nedej bože,“ Bella se teatrálně chytila za srdce a vzdychla, „abych přišla o vzrušující debatu o plaveckém teamu a objemu jejich plavek. A co bych dělala, kdyby tam chyběl Justin a jeho věrný stín Eric, mužně vypínající své sexy propadlé hrudní koše, machrujíc před unešenými spolužačkami v nových kapsáčích?“

Alice to nevydržela, vyprskla a vzápětí se k ní přidala i Bella.

 

Nakonec jí stejně nezbylo nic jiného, než pozvat spolužáky a celou oslavu protrpět s křečovitým úsměvem na tváři.

Večer, když všichni odešli, jí Alice pomáhala uklízet. Charlie, Bellin táta, se omluvil, že musí dodělat nějaké papíry a nechal je osamotě.

Svorně v tichém souznění, nosily špinavé nádobí do myčky, když tu Alici vyklouzla z ruky sklenička a s hlasitým třísknutím se rozletěla na malé kousíčky po celé kuchyni.

Bella se na střepy ani nepodívala. Rychle zamířila k Alici, která upírala pohled do prázdna a na tváři se jí objevil výraz hrůzy.

„Alice, co vidíš,“ zeptala se potichu, ale důrazně Bella. Už byla svědkem několika jejích takhle silných transů a nikdy to nevěstilo nic dobrého.

„On,“ zašeptla Alice a Bella se nemusela ptát, koho tím myslí.

Jen jedna zrůda vyvolávala v Ailci takhle silný pocit děsu, ale vždy ho viděla jen ve snu. Tohle bylo poprvé, kdy o něm měla vizi v bdělém stavu.

„Právě vstupuje do něčí ložnice. Je tam už hluboká noc, musí to být v jiném časovém pásmu.“

„Alice nech ho být, nesleduj to,“ naléhavě s ní zatřásla Bella, ve snaze vytrhnout svou kamarádku z nadcházející hrůzné podívané.

Ale Alice ji vůbec nevnímala, jen s očima otevřenýma dokořán a panenkami nepřirozeně rozšířenými, bezmocně pozorovala, jak bestie zvedla ruku, ve které se zablesklo ostří nože.

Očima vraha sledovala mohutný proud krve, který se rozstříkl po světlém povlečení, když ostří protlo krční tepnu oběti.

Z hrdla jí vyšlo zakňučení a z očí stékaly slzy.

V tom do vědomí vraha pronikl zvuk tříštícího se skla a oknem se mihla tmavá šmouha.

Cítila náraz a tvrdý dopad na hranu stolu, jak něco srazilo zabijáka k zemi. Jeho tělo se pootočilo, jak se instinktivně natočil k nebezpečí čelem. Uslyšel temné zavrčení. Alice cítila, jak mu ten výhružný zvuk postavil vlasy na zátylku a zavrtal se mu pod kůži.

Hned poté jím projel silný pocit nevíry, následovaný absolutním strachem. Vrah zíral do tváře, kterou jeho mozek odmítl identifikovat. Z černých ploch velkých očí, proťatých bílou zornicí, přímo mrazilo a z úst, které byly jen několik centimetrů od jeho obličeje, vyčnívaly dlouhé tesáky.

Ta bytost s ďábelskýma očima s ním nadlidskou silou trhla, vytáhla ho na nohy a podivně hrdelním hlasem, který mu jako jehla pronikl do mozku, zasyčela: „Teď tě pošlu do pekla.“ A pomalu začala své zuby přibližovat k jeho krku.

Bella udiveně sledovala měnící se pocity v Alicině tváři. Od hrůzy, šoku a strachu, přešel její výraz k překvapení a nakonec k podivné fascinaci. Nedokázala si představit, co právě teď její kamarádka sleduje.

Hrůzou zpanikařený vrah sebou škubal, ale z ocelového sevření se vytrhnout nedokázal. V tom se místností mihla další šmouha a vedle nich se zhmotnila nádherná dívka.

„Jazzi, musíme ho nechat policii, nešpiň se s ním, nestojí ti za to,“ položila ručku na rameno té hrůzu budící bytosti s černýma očima. On jen trhl hlavou a na vteřinu se zadíval jejím směrem.

Vrah na nic nečekal. Instinktivně využil nepozornosti svého věznitele a vší silou sebou trhl. Alice cítila, že sevření na okamžik povolilo a zabiják se vrhl ke dveřím. Než však stačil udělat pár kroků, jemná ručka té nádherné dívky ho zachytila pevným stiskem za lem bundy.

Alice vnímala, že se mu nohy zamotaly do koberečku. Lem bundy povolil a on setrvačností spadl na podlahu. Chladné ostří nože, který držel stále v ruce, mu hladce projelo břichem. Z posledních sil se přetočil na záda a pohlédl na ty bytosti, které ho dostaly – pro tentokrát.

Alice spolu s ním zírala do dvou párů strašidelných černých ploch, vyplňujících celé oči.

Vrah vypustil z úst podivný chřestivý zvuk a Alice si s odporem uvědomila, že to bylo zasmání.

S posledním vydechnutím zašeptal: „Smrt, je jen nový začátek.“

Vize se přerušila tak náhle, jak začala.

A právě ve chvíli, kdy se Alice probírala z vize, Bella kolem sebe zacítila závan ledového vzduchu, s odporně smrdutým pachem rozkladu. Byla by přísahala, že se jí právě dotkla duše samotného démona zla.

Alice zaklepala hlavou a s výrazem, který Bella nedokázala rozluštit, zašeptala: „Dostal ho. Jazz, můj anděl, ho dostal.“

 

****

„Edwarde, to nestačí, musíme mít přímé důkazy. To, že ten samozvaný vůdce myslí na teroristický útok, je jedna věc, ale úřady musí mít něco hmatatelného, to sám víš,“ přesvědčujícím hlasem mírnil Edovo nadšení Carlisle.

„Ale to přece vím, jen jsem chtěl potvrdit tu domněnku. Zítra jedou převzít od překupníků zbraně, včetně bomby, tak dám vědět, kdy a kde,“ upřesňoval Ed, načež Carlisle uslyšel z telefonu varovné Emmovo syknutí: „Pozor! Jdou sem“ a hovor byl přerušen.

Carlisle zadumaně pozoroval složku, ve které byly shromážděny informace o sektě Bojovníků zítřka. Tato militantní skupina, byla známa svým nesnášenlivým postojem k vládní politice a hlásila se mezi vyznavače ideologie, vyzdvihující bílou rasu, jakožto vládnoucí třídu.

Už několikrát jim byl přisuzován bombový útok v oblastech obydlených afroameričany, popřípadě jinými rasovými menšinami.

Jejich vůdce, jakýsi Henrich Siebel, byl fanatický despota, ale měl velké charisma a uměl ovládnout dav. Byl velmi opatrný a nezanechával důkazy, které by ho mohly usvědčit.

Jeho soukromá armáda čítala něco kolem padesáti členů, slepě následujících jeho pokřivenou vizi.

Vláda už si nevěděla rady, jak toto hnutí, které mělo základnu na soukromých pozemcích, zastavit. Agenti, kteří byli nasazeni do jejich středu, byli vždy po krátkém čase nalezeni mrtví. Jejich smrt vždy vyzněla jako nehoda.

Emm a Ed byli přijati do jejich středu po velmi podrobné prověrce. Už čtyři týdny shromažďovali informace a důkazy. Posledním, nejpádnějším důkazem, mělo být přistižení při nákupu zbraní.

Carlisel zaklapl složku a zvedl se ze židle.

Tento případ spěl pravděpodobně ke zdárnému konci.

Starosti mu však dělal ten druhý, na kterém pracoval Jazz spolu s Rose.

Neúnavně pátrali po jakékoli stopě, vedoucí k odhalení té vraždící bestie. Poté, co se znovu nečekaně vynořil a začal zabíjet, se počet jeho obětí vyšplhal na dvacet. Jeho postup byl vždy stejný, jen spoušť, kterou za sebou zanechával, byla horší a horší.

Starosti mu dělal i Jasper. Tento případ si bral velmi osobně.

Nedokázali si vysvětlit, jak je možné, aby měl další člověk stejný pach a stejnou schopnost ho po vraždě skrýt a dokonce i stejný modus operandi. Přitom ten první pachatel prokazatelně zemřel.

Carlisle si povzdechl a zamířil do pracovny Esme.

V tom mu začal vibrovat telefon.

„Zachytli jsem jeho pach!“ naléhavě se ozval Jazzův hlas. „Absolutně náhodou, projížděl jsem městem a praštilo mě to přes nos. Jsem dvě ulice za starou radnicí. Jdu po něm!“

„Jazzi...“ chtěl něco namítnout Carlisle, ale nedostal šanci, Jasper hovor ukončil. Rychle vytočil číslo Rose.

„Rose, kde jsi?“

„Na cestě domů,“ odpověděla.

„Jasper narazil na pach toho maniaka, je někde za starou radnicí. Jeď za ním a dohlídni na to, aby ta bestie skončila v rukou policie, nechtěl bych, aby měl Jazz na rukou jeho krev...“ Carlisle ztišil hlas.

„Rozumím, jedu tam!“ v telefonu se ozvalo zapištění gum, jak Rose strhla auto v rychlé otočce.

 

****

Konečně! Konečně narazil na toho bastarda! Jazz se téměř neovládal. Ještě že byla hluboká noc, takže riziko, že by si někdo všiml tmavé šmouhy, řítící se ulicemi a zanechávající za sebou pouze poryv zvířeného vzduchu, bylo minimální.

Jako ohař, se držel jasné pachové stopy. Někde v koutku mysli mu vrtala vzpomínka na nehodu, při které viděl umřít toho prvního vraha. Měl úplně stejný pach... nemožné a přece skutečné.

Pach sílil a směřoval k menšímu domku na rohu ulice. Všude byla tma, ani pouliční osvětlení zde nefungovalo. Už byl jen několik desítek metrů od domu, když ho do nosu udeřil závan čerstvé krve.

Jde pozdě!

Ten parchant už zase někoho zabil. Jazz ještě zrychlil. Neobtěžoval se otvíráním dveří, prostě v plné rychlosti proskočil oknem do místnosti, ze které cítil oba pachy. V letu do něj narazil a shodil ho na hranu stolu.

Ani si neuvědomoval, že má stále upíří podobu. Instinktivně na svou kořist zavrčel a vytáhl ji na nohy.

Když se zadíval do tváře bestie, která přes rok budila hrůzu v celém okolí, trochu se vzpamatoval. Ten vrah nebyl ničím výjimečný, nikdo by v něm na první pohled nehledal zrůdu. Bylo mu asi pětatřicet. Postavu měl mírně zakulacenou a na očích brýle. V těch očích se momentálně zobrazoval děs a hrůza. Jazz si škodolibě uvědomil, že se ho ten hajzl panicky bojí.

Naklonil se k němu, stále si nechávajíc upíří podobu a zašeptal: „Teď tě pošlu do pekla.“

V jeho mysli se mihla vzpomínka na zničené a vyděšené děvčátko, kterému slíbil dopadnout vraha jejích rodičů.

Predátor v něm opět nabral vrchu a v touze po pomstě, se chystal rozervat ten krk, který byl tak blízko. Skoro nevnímal směšnou snahu své kořisti o uvolnění ocelového sevření jeho rukou.

A právě ve chvíli, kdy ho dělily milimetry od pulsující tepny, mu na rameno dopadla drobná ruka jeho sestry. Drobná, ale velmi, velmi silná.

Do mysli zahalené rudým oparem, mu pronikla její slova. Nechat ho policii... Nešpinit se s ním... Najednou se mu udělalo skoro špatně při představě, že by zabořil své zuby zrovna do jeho krku.

Nevrle se na ní otočil, nevědomky povolujíc sevření.

Kořist se mu vysmekla a namířila si to ke dveřím. Jazz stále natočen k Rose, zareagoval o vteřinu pomaleji než ona.

V další vteřině se lem bundy, za který vraha Rose zachytila, utrhl a on spadl s nohama zamotanýma do koberečku.

Oba ucítili novou čerstvou krev. Když se přetočil na záda, z jeho břišní dutiny trčela rukojeť nože.

Bez hnutí pozorovali, jak ta bestie umírá.

S posledními tepy jeho černého srdce se zašklebil a vydal chrčivý zvuk, připomínající smích.

Z toho zvuku oboum upírům přeběhl mráz po zádech.

„Smrt, je jen nový začátek,“ zaskřehotal dřív, než zazněl poslední úder jeho srdce.

Jazz zíral do jeho obličeje. Byl by přísahal, že vteřinu před tím, než mu ztuhl v posmrtné masce, se mu v očích objevil výraz absolutního údivu a nepochopení.

Rose se vzpamatovala jako první. Zavolala na policii a ohlásila vraždu.

Když policie dorazila, už byli oba na cestě domů. Právě mířili do Esminy pracovny, když zaslechli, jak dokončuje hovor.

„To je vážně divné,“ zamumlala Esme, když zaklapla mobil.

Vzhlédla ke svým dětem a odpovědí jí byly tázavé pohledy. „Přes své kontakty jsem zjistila, že dotyčný vrah byl nějaký James Keer.“

„A?“ nechápal kde je zádrhel Jazz.

„Je to chovanec ústavu pro mentálně postižené. Jeho ošetřovatelé tvrdí, že byl mentálně na úrovni osmiletého dítěte. Byl sotva schopný sám si zavázat tkaničky u bot!“

„To nechápu, ten chlap, co tam vraždil, byl naprosto jasně při smyslech a rozhodně věděl co dělá...“ Rose jen vrtěla nevěřícně hlavou.

Esme přemýšlivě poklepávala prsty o desku stolu.

„Jediné, co mne napadá je, že se zase jednalo o rozdvojenou osobnost. Ale ještě jsem neslyšela o kombinaci mentálně postižené a asociálně psychopatické osobnosti.“

Do dveří vešel Carlisle, který jejich debatu slyšel ze své pracovny.

„Ať je to jak chce, je konec. Případ je uzavřen a vrah po smrti,“ řekl a položil ruku na rameno Jaspera, v útěšném gestu.

Jazz jen pokýval hlavou v tichém souhlasu. Ano, je konec, dodržel slib daný Alici.

Pomalu se rozešli do svých pokojů, s vědomím, že tuhle bestii mají z krku.

Nikdo z nich netušil, jak moc se pletou.

 

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Alison

23)  Alison (10.11.2012 19:33)

No páni už asi aj celkom chápem o čo ide a ako to celé vlastne je. No som zvedavá ako to bude ďalej

22)  nathalia (09.11.2010 21:52)

Popoles

21)  Popoles (31.08.2010 22:22)

Gassie - děkuji za krásné komentíky

Gassie

20)  Gassie (30.08.2010 17:40)

Něco mi říká, že na zlikvidování toho šílence budou potřebovat Bellu

Michangela

19)  Michangela (02.08.2010 22:52)

Díky za Alici s Bellou, mají spolu víc šancí na normální život, to jest, nezbláznit se z nepřirozených situací. Jen ten šílenec mne děsí.

Rosalie7

18)  Rosalie7 (09.07.2010 18:04)

Popolesko moje, tohle mi nedělej! Na infarkt jsem moc mladá...

Dílek byl naprosto fenomenální! Alice nám roste před očima a já ti chci moc poděkovat za Bellu. Bez ní by Alice neuměla bojovat, nakupovat, bavit se a alespon v rámci možností si užívat života. Jsou opravdu jako pro sebe napsané:D

Ale pak takový zvrat! Jakmile Alice pouští nádobí z ruky, je to špatný... Ten vrah je síla, jakmile jsi napsala pro tentokrát, naběhla mi husina! Ale to, že si s sebou přenáší i pach, to už je opravdu něco! Jsem zvědavá, koho tenhle démon čistého zla posedne příště. Rozhodně bude Jazz potřebovat Bellinu pomoc a určitě se musí sejít s Al, tak prosím co nejrychleji A bude i E+B? Prosím, prosím, smutně koukám, srdíčka posílám
Papa,
Rose

AliceBrandon

17)  AliceBrandon (06.07.2010 20:06)

Páni!
Jsem ráda, že to Alici a Belle klape. Dost jsi mě pobavila s tím, že na nákupy dotáhla Bella Alici :D
Ale ta vidina, to byl zase horor.
Hrozně zajímavě příběh rozvíjíš. Takže reinkarnace? Nebo je to nějaká bytost, která se prostě do někoho na chvíli nabourá?
Je to vážně strhující.
Taky už se nemůžu dočkat, až se Alice a Jasper konečně setkají. Doufám, že to neplánuješ až na úplný konec.
Těším se na další.
S úctou tvá
Gréta

dorianna

16)  dorianna (06.07.2010 16:46)

naprosto exelentní příběh

15)  belko (05.07.2010 21:38)

to není možný! Kam na ty super nápady chodíš? Víš co? JSI PROSTĚ JEDNIČKA!!!!!
Mám tvoje psaní strašn moc ráda.

Radussska

14)  Radussska (05.07.2010 14:07)

:D :D :D

Popoles

13)  Popoles (05.07.2010 13:26)

Díkuji,holky

Ehnm...Neb? To první oslovení - mám se nad tím zamyslet?

Nebraska

12)  Nebraska (05.07.2010 12:32)

No ty krávo! Popo, mám husí kůži! Vážně, ale vážně luxusní čtení!
Mám velkou radost z Belly a Alice, jsem ráda, že mají jedna druhou, asi se budou potřebovat, viď?
A Alice se pořád nebojí, Jasper je pořád anděl Skvělé!
No a ten vrah... Jsem napnutá, vážně nevím, kdo nebo co v tom má prsty - já se tak těšííím!
Děkuju, moc jsem si to užila

Bye

11)  Bye (05.07.2010 11:02)

Viděla ho!
Teda, hoky se nedají, jen co je pravda!
Tak nějak tuším, že se jim ty tréninky ještě budou hodit. Že na nás chystáš nějakou napínačku!
A Jasper bude mít ještě plný ruce práce, nejspíš. Než v nich sevře svoji "malou" Alici.
Uf, ty dva různý pohledy na dopadení "vraha" byly parádní!

Stebluska17

10)  Stebluska17 (05.07.2010 10:22)

Váhám, co napsat...
Výrazy nebo nebo by měli být dostačující, i když na konci dospěly k
jinak

sakraprace

9)  sakraprace (05.07.2010 09:28)

Popo, to byla úžasné. Začátek s Alicí a Bellou byl super a moc vtipný, ale sotva jí vypadla ta mísa, tak jsem přestala napětím dýchat. Funím jak lokomotiva a neskutečně mi chybí další písmenka a odstavce. Teď určitě bude jeho duch obtěžovat Bellu nebo někoho posedne. Ježiši, já chci další.

Ree

8)  Ree (05.07.2010 02:29)

Ehm, jo Promiň, mně už z Jensena prostě hrabe
A je mi úplně jedno, koho všechno jsi vykradla Tvůj příběh je krásně originální a to se mi na tom líbí

Popoles

7)  Popoles (05.07.2010 00:54)

Ehm... Lovci duchů - to je nějaký seriál, že jo? Myslím, že jsem jeden díl viděla
Ne... přiznávám, že tahle povídka je kombinací asi tří seriálů a minimálně pěti knížek. Drze si vždycky něco vycucnu a pak to překroutím k obrazu svému
A hoky moc děkuji, , vždycky mě dokážete krásně pohladit po dušičce.

Ree

6)  Ree (04.07.2010 23:42)

Tohle mi připadá jako tví soukromí Lovci duchů
Takže nejenom, že existují upíři a duchové, ale taky nějaký... ehm, démon? Někdo, kdo se prostě do někoho naštve a když jeho schránku zabijou, najde si jinou? Páni, Popo, tvoji myslící komoru bych vážně potřebovala ;)
No, těším se na další

DeSs

5)  DeSs (04.07.2010 23:34)

Bella s Alice v tělocvičně. Nepředstavitelné a geniální. A Alice bez nákupů? Aspoň že ji to začalo bavit, jinak by to ani nebyla ona.:D Ten Eric mě dostal, Bella je tu vážně skvělá. Vtipná a samostatná...
Ta vize... jsem ráda, že Alice po té "léčbě" nezapomněla i na Jazze. A ten chlap asi nebude úplně obyčejný, co? Po smrti se přesunout do někoho jiného...:D A Bells to cítila.
A Cullenovi budou asi hodně mimo, až se dozví, že zase někdo vraždí a má stejný pach. To by mě zajímalo, co je vlastně zač.
Moc se těším na další díl, je to skvělá povídka.

Hanetka

4)  Hanetka (04.07.2010 22:48)

Ten démon se těhuje z těla do těla, že jo? To budou na jeho likvidaci určitě potřebovat Bellu. Páni, ty máš úžasné nápady!!!! A jak to máš napínavé!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek