Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Vra%C5%BEedn%C3%A9%20sny_perex%20ob.jpg

V minulé kapitole Alice viděla Jaspera v upíří podobě.

Aby v tom bylo jasno, popsala jsem jací jsou moji upíři, ale něco jsem si schovala do zálohy.

V dalších dílech vždy poodhalím kousek z života Cullenů - ať v minulosti nebo současnosti.

Jasper zůstal stát dole pod oknem jako socha.

To se nemělo stát. Lidem musela být jejich pravá podoba odporná a báli se jí. Pokud člověk zahlédl upíra v jeho pravé podobě, musel se bát. Instinktivně v něm vytušil nebezpečí, kterému se nelze ubránit. Pokud Jasper věděl, nikoho z rodiny ještě v upíří tváři žádný člověk neviděl.

Nejen, že by to vyvolalo hrůzu dotyčného, ale byla tu i hrozba prozrazení. A to byl jeden z nejpádnějších důvodů, proč svou pravou tvář skrývali.

Jak to, že nezačala hrůzou křičet? Vrtalo mu v hlavě. Místo aby se rozplakala a spustila poplach, pohlížela na něj jako na zdroj bezpečí a klidu. Její důvěra a radost že je tam s ní, byla nepochopitelná a nelogická. Bude muset přivést Edwarda.

Jasper si s povzdechem vybavil, jak vypadá ve svém upířím já a co musela vidět.

Nehybná postava, světlá, téměř bílá kůže by snad nevzbudila až takový strach, ale obličej ano.

Jejich zuby se zašpičatí jako zuby žraloka a jsou ostré jako nože. Naštěstí neměl vysunuté špičáky. Sloužily jim nejen jako zbraň. Trhali a usmrcovali jimi svou kořist, skrz špičáky vstřikovali do těla oběti jakési anestetikum a měli v nich velmi citlivá nervová zakončení, která mohli libovolně zapínat i vypínat. Byly jednou z nejintimějších částí upírova těla.

Další jejich zbraní proudící skrz špičáky byl jed. Pokud ho do těla oběti vstříkli, působil jako tekutý dusík. Byl jednou z podmínek pro přeměnu, ale ta byla natolik složitá, že jí dokázali provést jen někteří. Většinou jed oběť zabil. Jejich nehty fungovaly na stejném principu jako drápy šelem – byly zatahovací a velmi ostré. Změnou prošel i jejich hlas a vrčení pro ně bylo přirozeným vyjádřením emocí.

Nejděsivější na jejich obličeji byly oči. Černá, neproniknutelná plocha celého oka byla dostatečným důvodem k děsu. Žádné bělmo, žádné duhovky. Pouze zorničky a ty byly vidět jen pokud upír potřeboval zaostřit všechny smysly. Ale oko se zorničkou bylo snad ještě děsivější. Byla protáhlá jako u koček, od horního k dolnímu okraji oka a měla čistě bílou barvu. Jen v případě, že upírem lomcovaly silné emoce, změnila zornička barvu na čistě modrou, téměř safírovou.

Jasperovi zavibroval v kapse mobil a vytrhl ho ze zamyšlení.

„Ano?“ ozval se do telefonu.

„Jaspere, kde jsi?“ zeptala se Esme.

„U nemocnice. Proč?“

„Právě jsme zachytili zprávu o únosu dítěte. Je to čerstvé, ztratilo se z postýlky. Posílám k tobě Edwarda s informacemi. Zkuste zachytit stopu. Jo a Jazzi,“ Esme se odmlčela, „o tohle nás nikdo oficiálně nepožádal, takže zkuste být nenápadní ano?“ Esme měla v hlase naléhavý podtón.

„Neboj se Esme, nikdo o nás nebude vědět,“ slíbil jí a zaklapl telefon.

Rozběhl se směrem k autu a zrovna když otvíral dveře dorazil Edward.

„Tak co máš brácha?“

„Jeď budu tě navigovat,“ pokynul mu Edward a už seděl v autě.

Přejeli přes celé město na okraj, kde byla vilová čtvrť. Okolo jednoho z honosných domů se to jen hemžilo policisty. FBI zatím nedorazila a všude vládl zmatek. Až v autě Jazz s Edwardem slyšeli zoufalý nářek matky.

„Spal v postýlce,“ pokoušela se mezi vzlyky odpovídat na otázky policisty. „Chtěla jsem ho zkontrolovat než půjdu spát a postýlka byla prázdná. Okno na balkon bylo otevřené a a ,“ žena se znovu rozplakala.

Jasper s Edwardem se na sebe podívali. Takže to dítě bylo uneseno oknem. Musí se tam podívat a zkusit zachytit pachy a stopu. Jenže na to tam bylo až moc živo.

Vyvolej rozruch a vyčisti mi to tam,“ poslal Jazz myšlenku Edovi.

Ten jen kývl a zazubil se. Dělat rozruch ho bavilo.

Jako duch se vyplížil z auta a zmizel za rohem.

Za chvíli se na druhém konci ulice rozezněly alarmy snad všech aut, včetně poplašného zařízení nejbližší vily. Jako na povel se policisté i zvědavci rozběhli ke zdroji hluku.

Jazz vystartoval. Věděl, že má málo času a tak bez okolků přeběhl k oknu dětského pokoje a nakoukl dovnitř. Pokoj byl prázdný jen dveře do chodby byly otevřené.

Protáhl se oknem dovnitř a soustředil své smysly. Přešel k postýlce a vzal do ruky jemnou dětskou peřinku. Zafixoval si pach dítěte a pak pomalu systematicky vnímal celou pachovou cestu až k oknu. Okolo bylo hodně lidských vůní od rodičů i policistů, ale když se dostal až k oknu, dětský pach se smísil s novým, který pokračoval směrem ven.

To bylo vše co Jazz potřeboval.

Rychle vyskočil z okna a doběhl k autu. Edward už tam seděl a s očekáváním zvedl obočí.

Mám pachovou stopu, ale jestli tu měl někde auto, bude to k ničemu,“ poslal mu Jazz. „Zachytl jsi něco v myšlenkách okolo?“

„Ne zatím ne, musí být dost daleko, nebo myslí na něco jiného,“ pokrčil rameny.

„Tak jo, porozhlédneme se kolem,“ řekl Jazz a Edward jen přikývl.

Jasper nasál vzduch a oddělil pach dítěte od ostatních. Vydali se po stopě, která je zavedla jen na roh další ulice. Zde se smísila s pachem auta.

„K čertu, tady nastoupili,“ vztekle vyprskl Jazz a chtěl se vrátit k autu.

„Počkej,“ zastavil ho Edward a klekl si na silnici.

„Cítíš to?“ přiblížil nos k povrchu cesty a vrhl po Jazzovi vítězný úsměv. Jasper ho napodobil a pak s údivem vyhrkl „to je pach koní a dobytka!“

„Přesně. A kolik farem tu v okolí asi může být?“ nadhodil otázku Edward a Jazz už držel u ucha mobil.

„Rose, prosím tě můžeš se mi podívat na mapu okolí a vyhledat všechny farmy a usedlosti, kde by mohli chovat koně a dobytek? Jasně že počkám,“ zamumlal do telefonu a protočil oči. „Dobře takže jsou tři...hmm....mám to,“ zamumlal, když mu Rose nadiktovala adresy, „díky, snad nám bude přát štěstí“ a ukončil hovor.

Telefonoval cestou k autu, takže když hovor skončil, Edward se už řítil po hlavní ven z města k první farmě. Přijeli tam za necelou hodinu, ale na poprvé neměli štěstí.

Druhá farma, nebo spíš menší statek ležel o kus dál jihozápadně a okolo byly jen louky a pole.

Auto nechali odstavené na polní cestě a rozběhli se prověřit situaci. Jakmile se přiblížili k hlavní budově, zaslechli dětský pláč.

Doběhli nikým nepozorováni k domu a do nosů je udeřil pach nečistoty. Okolí bylo zanedbané a zchátralé. Farmě se očividně nedařilo.

 

„Co když ho tady budou hledat ty pitomče?“ ozval se zlostný ženský hlas.

„Drž hubu Mary, nikdo mě neviděl a s tím domem nemám nic společnýho. Dával jsem si bacha, aby mě nemohli nijak s únosem spojit.“

Mužský hlas byl taky rozzlobený. „Jsou to pracháči. Prostě jim zavolám vo výkupný a děcko jim vrátíme. No a když nebudou chtít zaplatil, pošlu jim jeho prst. Na to neumře a rodiče to donutí navalit prachy,“ sebejistě prohlásil ten muž.

Dál to už nemuseli poslouchat. Okno v patře bylo otevřené, takže měli snadný přístup. Stačil jediný skok a byli uvnitř. Pokoj do kterého skočili byla ložnice.

Žena zrovna vztekle práskla dveřmi a vyklusala do patra. Jasper se postavil za dveře a počkal, až je otevře. Jediným pohybem jí sevřel krk a stiskl na něm tlakový bod. Žena ani nestačila zaregistorovat že se něco děje a byla v bezvědomí.

Spoutali jí a do pusy dali roubík.

Pak tiše jako kočky sešli do přízemí. Muž seděl v kuchyni a v ruce držel vykošťovací nůž. Na stole leželo miminko a tiše pofňukávalo. Jako by instinktivně vědělo, že jakýkoli hlasitější zvuk by mohl surovce vyprovokovat.

Edward se zachmuřil, když zachytil myšlenky toho chlapa. Táhlo mu hlavou, jestli nemá rovnou dítěti odříznout prst, aby ho brali od začátku vážně. Zvedl ruku a chytil drobný prstíček dítěte. Nůž už zvednout nestihl.

Něco strašně silného ho zezadu popadlo za krk, ruku s nožem uvěznilo do svěrákového sevření a zkroutilo až mu nůž vypadl z prstů. Muž nemohl ani bolestivě zasténat, jak mu krk svíralo silné předloktí.

Pak uslyšel hlas o kterém se mu budou zdát noční můry. Tichý, nelidský a podbarvený hlubokým vrčením.

„Ty zvrácená bestie, dítěti bys dokázal ublížit, ale sám máš strachy naděláno v kalhotách. Co kdybychom zkusili ostrost toho nože na tvých prstech?“ Edward chvíli vážně uvažoval o tom, že ho okrájí jako suchou kůrku z chleba.

Slyšel jak muži v hlavě poletují zmatené a strachy popletené myšlenky. Ten hlas si prostě nedokázal k žádné bytosti přiřadit.

Pak mu Jasper položil ruku na rameno a poslal mu: „Edwarde musíme dát vědět úřadům kde hledat to dítě. Lidé ho potrestají sami. Podívej strachy se z tebe pomočil,“ a pohlédl na pramínek, který muži stékal nohavicí a tvořil na zemi loužičku.

Edward sebou znechuceně cukl a to způsobilo, že ruka, kterou muži držel vydala praskavý zvuk a přes sevřené hrdlo se muži vydralo bolestivé zaječení.

„Hups,“ konstatoval Edward a zašklebil se na Jaspera.

„Teď mě poslouchej, ty ubožáku,“ zavrčel muži tiše do ucha. „Až do konce života budeš pěkně milý a hodný chlapec, nebo se vrátím a nepřej si vědět, co s tebou udělám, je ti to jasný?“

Muž sebou nepatrně zacukal a Jasper cítil jak mu strach buší do mozku. Kývl na Edwarda a pak stejně jako ženu, muže omráčili a spoutali.

 

Edward nechal na Jezzovi, aby muže umlčel a vytočil číslo Esme.

„Našli jsem ho a je v pořádku Esme. Jsou tu dva zadržení, muž a žena. Dej echo policii ať si pro dítě přijedou. Pohlídáme to tu než se ukáží,“ zašeptal do telefonu tak, že ho mohly slyšet jen upíří uši. Lidé byli sice v bezvědomí, ale stejně nechtěl nic riskovat.

 

Esme jim poděkovala a bylo znát, že se jí ulevilo. Nemohla vidět, jak trpí dítě.

Jazz se mezi tím sklonil k chlapečkovi. Mohl mu být necelý rok. Byl potichu a zvědavě na něj koukal. Jazz ho opatrně zabalil do peřinky a položil v obýváku na pohovku. Pak ho obložil polštáři, aby nehrozilo, že dítě spadne. Chlapeček ho chytil za prst a udělal „wumá“ a zasmál se. Jazz na něj udiveně hleděl. Tak blízko tak malému dítěti snad ještě nebyl.

Edward ho s úsměvem pozoroval.

„Hele bráško ty ses minul povoláním. Tys měl být chůva,“ zasmál se, když na ně Jasper udělal znechucený obličej.

Ještě chvíli počkali a když v dálce uslyšeli policejní sirény, schovali se za dům do křoví. Jakmile se ujistili, že je dítě v bezpečí, rozběhli se k autu a vyrazili domů.

Stále ještě byla noc. Ten únos zvládli v rekordním čase.

Jasperovi v klidu auta znovu začala v hlavě dominovat ta dívka.

„Jazzi?“ ozval se Edward překvapeně, když slyšel na co Jasper myslí. „Ona tě viděla a nebála se?“ zeptal se nevěřícně.

„Ne, vůbec. Spíš bych řekl, že naopak. Víš, nemám tušení co na té dívce je, ale fascinuje mne. Pomůžeš mi?“ pohlédl na Edwarda a ten jen s úsměvem přikývl.

„Chceš tam jít ještě teď?“ Edward se podíval na hodinky. Bylo půl páté ráno.

„Ještě bude spát, tak to stihneme,“ souhlasila a odbočil směrem k nemocnici.

Jasper se už podruhé za tuto noc obrnil vůči pocitům pacientů a rozběhl se přes areál nemocnice s Edwardem v patách.

Mříže byly stále roztažené, takže bylo otázkou okamžiku, než se ocitli v pokoji.

Dívka klidně ležela na posteli, pravidelně oddechovala a na líbezné tvářičce jí svítil pokojný úsměv.

Jasper si až nyní uvědomil, že celou cestu sem byl napjatý a teprve když jí uviděl, napětí povolilo a on pocítil klid.

Edward chvíli soustředěně poslouchal a pak překvapeně vykulil oči.

„Ona o tobě sní! Zdá se jí, že je na louce a ty jsi tam s ní. Ale je to podivné, něco je jinak. Vidím to pouze z jejího pohledu, ale jakoby nebyla dítětem. Myslí na tebe jako dospělá žena,“ řekl překvapeně a Jasperovi údivem povolila čelist.

„Jak to? Copak takhle malé dítě, může mít sny dospělé ženy?“ zašeptal Jazz.

„Nerozumím tomu. Myslí na to jak by tě chtěla vzít za ruku a dotknout se tvé tváře. Ty myšlenky v sobě mají rozhodně romantický podtext,“ Edward dál soustředěně sledoval dívčin sen. Pak zničeho nic zalapal po dechu a střelil pohledem k Jasperovi.

„Právě jsi změnil podobu a ona se dotkla tvé upíří tváře,“ řekl nevěřícně „co teď cítí Jazzi?“

Jasper vypadal, jako by ho něco omráčilo.

„Štěstí, ona je šťastná, když mě vidí v upíří podobě a může se dotknout mé tváře,“ zamumlal jako v tranzu a pokoušel se najít pro tohle chování nějaké racionální vysvětlení.

„No, asi nebude jediná kdo je šťastný,“ vyhrkl Edward „tvé oči v jejím snu právě září tou nejčistší modrou jakou jsem kdy viděl,“ pronesl a pátravě se na Jaspera zadíval.

 

Než však stačil Jasper jakkoli reagovat, vtáhl Edward syčivě vzduch mezi zuby a zkameněl.

Dívčin sen se totiž prudce změnil. Vnímala suché šustění a najednou se ocitla v tmavé a zapadlé uličce velkoměsta.

Její dech už nebyl klidný. Krátce a mělce se nadechovala a její tělíčko se začalo chvět. Edward šokovaně hleděl na scénu, která jí probíhala myslí.

V ruce držela nůž a sledovala nějakou ženu, která byla oblečená jako prostitutka. Pronásledovaná se otočila a když uviděla, kdo jí sleduje, nasadila profesionální úsměv.

„Čau brouku, chtěl bys společnost?“ zavrkala a přistoupila až k dívce. Další co uviděla, byl nůž zabořený hluboko do prostitutčina břicha a krev řinoucí se na její ruce.

„Ježiš,“ zašeptal Edward a chtěl se vrhnout k posteli.

Jasper byl rychlejší. Položil dívce ruku na rameno a vyslal k ní tolik klidu a pohody kolik jen zvládl.

Edward vnímal, jak se v její hlavě znovu ozval šustivý zvuk a ona se zase ocitla ve svém snu na louce. Její tělo se zklidnilo a dech znovu nabyl pravidelnosti.

 

Edward stále v šoku pokynul Jasperovi směrem k oknu. Jazz pohladil dívku po vlasech a nechal v pokoji další dávku pohody.

Pak vyskočil na okno a uvedl mříže do původního stavu. Dole pod oknem už čekal Edward, který nervozně přecházel sem a tam.

„Co to mělo být?“ dožadoval se odpovědi Jasper a zastoupil mu cestu.

„Já nevím, nejsem si jistý. Prostě se jí najednou přerušil ten sen s tebou a ona se ocitla v nějaké uličce. Jako by to byla a zároveň nebyla ona. Vše pozorovala svýma očima, ale to co dělala nebyla ona....“

Edward se odmlčel a pak se zadíval na zmateného Jaspera a vyhrkl:

„Jazzi, já si myslím, že se ve snu dostala do hlavy nějakého vraha.“

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kapitola 4

Jen pro představu takhle by mohly vypadat oči mých upírů:


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alison

7)  Alison (06.11.2012 08:07)

Už to začína naberať pekné obrátky a títo akčný Cullenovci sa mi čo raz väčšmi páčia

6)  nathalia (08.11.2010 21:07)

Aaaa uz jsem chytrejsi s tou upiri podobou :D
Je to trochu divne, nicmene originalni :)
Jdu na dalsi :)

5)  tru (08.11.2010 14:44)

Upírek k nakousnutí, když si vezmu černé kontaktní čočky, tak to taky vypadá skvěle, akorát nikdo nevydrží upřený pohled:) Kapitolka skvělá, že já se k těm zajímavostem dostanu vždycky až po půl roce?

Gassie

4)  Gassie (29.08.2010 22:42)

Krásná kapitola

Michangela

3)  Michangela (19.05.2010 16:19)

Hm, sedmiletá holčička se ve snu oddává romantickému snění o lásce.

sakraprace

2)  sakraprace (20.04.2010 21:20)

Popo, představ si ohlušující potlesk ve stoje.

Ree

1)  Ree (17.04.2010 23:51)

Uch, úžasný díl, vážně :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse