Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Vra%C5%BEedn%C3%A9%20sny_perex%20ob.jpg

Kdo je Truchlící a proč nechce být rušena? Naleznou upíři vodítko k rituálu, který Alice viděla?

Po velmi, velmi dlouhé době je tu další kapitola.

***********************************************************************************************

Bella zmateně přeskakovala pohledem z jednoho na druhého. Když bylo zjevné, že jsou všichni zaražení a žádného vysvětlení se jí nedostane, nevydržela to a vyhrkla: „Kdo je Truchlící?“

Ed jí stiskl ruku, aby mlčela, ale Rhona na ni pohlédla s porozuměním.

 

„Truchlící je v podstatě přezdívka. Její jméno je R-ye-na, ale říká se jí zkráceně Ryna. Je nejstarší našeho druhu, nejstarší s královskou krví. Žije už přes čtyři tisíce let. Říká se, že její babičkou byla sama Anunnaki. Ona sama o sobě téměř nemluví - tedy když už má někdo z nás to štěstí a setká se s ní.

Nevíme přesně, kdy vznikla domluva, že ji nikdo z rodiny nebude kontaktovat, pokud to nebude zcela nezbytné.“ Rhona se odmlčela.

„Myslím, že to byl můj děd, s kým dohodu uzavřela,“ prohodil Marcus a Zafira přikývla.

 

„Jakou dohodu?“ promluvila tiše Alice, stále nejistá si svým postavením v této společnosti. Nevypadalo to, že by se někdo chystal její otázku zodpovědět. Chvíli bylo ticho, jen vzduchotechnika v akváriu tiše bublala.

 

Bella netrpělivě zafuněla. „No ták, můžete nám, prosím, shrnout celý příběh? Proč se jí říká Truchlící, a proč tak vadí, že s ní chcete mluvit?“

Carle na ni nesouhlasně zavrtěl hlavou. Takhle se s vládci přece nemluví. Ale Bella ho ignorovala a začala podupávat nohou. Což u Eda vyvolalo pobavený úšklebek. Bella nikdy neoplývala trpělivostí. Tentokrát se slova ujal Marcus.

 

„Nikdo z nás nezná celý příběh. R-ye-na se zamilovala do člověka jménem Fall a podle toho, co se povídalo – nikdo se totiž neodváží zeptat se přímo jí – s ním otěhotněla. To se v daleké minulosti již přihodilo, ale on ten akt - na rozdíl od jiných lidských mužů - přežil. Což se podle našich záznamů prostě ještě nikdy nestalo.“ V Marcusově hlase byla znát nedůvěra a Bella se očima střetla s Edem. Věděla z první ruky, jak nepravděpodobné je přežít sex s upírem.

 

Marcus pokračoval. „Fall Rynu miloval, ale nechtěl se stát upírem a ona mu slíbila, že ho nebude nutit. Kvůli němu porušila tabu a utekla s ním od rodiny. A právě když je garda vystopovala, aby si vynutila přeměnu Falla, stalo se neštěstí. Neví se přesně, co se přihodilo, ale když ji rodina našla, držela v náručí mrtvé tělo svého druha a žalem byla téměř šílená. Vzali ji zpět do tehdejšího sídla a doufali, že v rodinném kruhu jí bude lépe. Nebylo. A ona ještě ke všemu potratila. Od té doby se několikrát pokusila o sebevraždu. Museli ji stále hlídat. Nakonec našla způsob, jak se svou bolestí žít a uzavřela s rodinou dohodu.“

 

Slovo nyní převzal Aro. „Ryna má totiž velmi výjimečnou schopnost. Dokáže opustit své tělo a v duchu cestovat do minulosti. To je také způsob, jakým přežívá. V duchu dlí ve své minulosti, kterou prožívá stále znovu. Bez problémů se dostane kamkoli do doby od svého narození. Může i dál, jen se k tomu potřebuje dotýkat něčeho z příslušného času. Je pamětí a kronikářkou našeho druhu a naše jediná naděje, že pozná místo, které Alice viděla.“

Usmál se na Rhonu a pokračoval. „Kdysi dávno, když Rhona byla ještě dítě a já ji občas hlídal, byly časté nepokoje. Ryna se častěji vracela do svého těla a vyprávěla nám příběhy. Některé se týkaly prastarých rituálů našeho druhu. Byly to většinou pohádky, ale něco z toho může být pravdivé,“ Aro zakončil své vysvětlení a na místnost se opět sneslo ticho.

 

„Počkat, jak může být kronikářkou, když je sto let v limbu a budí se jen na krátký čas?“ vyhrkla Bella a opět si vysloužila pobavený pohled Rhony.

„I včerejšek je minulost, Bello. Vždy, když se probudí, jak jsi trefně poznamenala, se prostě v duchu vrátí den po dni sto let zpět. Samozřejmě se nedívá na dění celého světa, ale soustředí se na rodinu nebo významné události. Je velmi rychlá, těch sto let shlédne během pár hodin. Vše co vidí, je pro ni stejné, jako by ty události prožila,“ vysvětlila, přešla k pohovce a s povzdechem usedla.

„Zdá se, že toto století bude na události velmi bohaté,“ dodala ještě a nechala se obejmout svým manželem.

 

„Takže kdy naposledy s ní někdo mluvil?“ zeptala se Bella.

„Jak řekla Rhona - setkává se vždy jednou za sto let s právě vládnoucím členem rodiny, a aby doplnila rodinou kroniku. Byla tu před čtyřiceti lety, když započalo mé období,“ řekl Aro. „Nelíbí se mi, že porušíme její klid po tak krátké době, ale nemáme jinou možnost.“

„Jaký je nejstarší záznam v té kronice?“ zajímala se Alice a Bella na ni s pochopením kývla.

Pokud by měli záznamy z dob počátku upírů, mohlo by v nich být vodítko.

 

„Asi tě zklamu,“ usmál se Aro. „První záznamy spadají do období kolem počátku našeho letopočtu a jsou velmi kusé. Spíš se jedná o rodokmen, než o vyčerpávající popis historických událostí. Tehdy i členové královské rodiny žili jako nomádi a setkávali se jen několikrát za století. Byli jsme velmi divocí, lidé byli jen hračky a kořist. Sídlo, které by se podobalo tomu dnešnímu, jsme měli asi od pátého století a i tak v něm nežili všichni. Instinkty nás nutily soutěžit a chránit si svá teritoria. Jen ti nejsilnější se dokázali ovládat natolik, aby se tolerovali na tak malém prostoru. To až lidská civilizace a pokrok nás donutily začít se ovládat, ustanovit pravidla a hierarchii, abychom svou existenci utajili. “

 

„A proč nemáte záznamy od počátku, od zrození upíří rasy? Možná by nám to teď ulehčilo práci,“ brblala Bella.

„Cesty do tak daleké minulosti jsou pro Rynu náročné. Zatím jsme ani nepotřebovali podrobnější a starší historické záznamy,“ přemítal Aro.

 

„Dobře, prostě se nedá nic dělat, musíme ji vyrušit. Až se doví, co se děje, pochybuji, že se bude zlobit,“ ozvala se konečně i Esme, která doteď tiše seděla u Carlislea a vypadala, že je duchem mimo.

 

„Dobře, navrhuji, abychom se zde sešli opět zítra ráno. Dnes večer Ry-e-nu vzbudím a vysvětlím jí, co se stalo,“ ukončil Aro setkání a místnost se jako mávnutím proutku vyprázdnila. Zůstali jen Cullenovi a Aro se Sulpicií.

 

„Proč až zítra? Není to zbytečné zdržování? Nebo Ryna nebydlí v paláci?“ Bella si nemohla pomoci, ale nesnášela čekání.

 

„Bello,“ chtěl ji pokárat Carlisle, ale Sulpicia jen mávla rukou.

„Nech ji, Carlle, je to typická Američanka. Do všeho hrr a po hlavě,“ pronesla škádlivě, ale Bella neměla na popichování náladu. Netušila proč, ale hlodalo v ní neodbytné nutkání Rynu najít a okamžitě ji vyzpovídat.

 

„Ryna je v hlubokém transu již čtyřicet let. Budit se musí pomalu a velmi specifickým způsobem. A rozhodně by poblíž neměl být člověk, protože když se jí vrací vědomí do těla, instinkty plně převezmou vládu nad jejím jednáním,“ vysvětlil konečně Aro. Belle nezbývalo, než se s ostatními vrátit do jim přidělených pokojů a počkat do rána.

 

****

 

Úderem deváté příštího dne byla Arova pracovna opět zaplněna sochami a jednou velmi netrpělivou lidskou ženou. Pravda, byl tam i duch, ale Charlie dokázal být stejně strnulý jako upíři.

 

Bella si prohlížela nesmírně krásnou ženu, která vypadala jako víla. Křehká téměř éterická postava byla oděna do jednoduchých úpletových šatů. Její obličej byl jemný, skoro skřítčí a lemovaly ho husté těžké prameny vlnitých dlouhých vlasů barvy kaštanu. Oříškové oči hleděly na svět s takovou bolestí, až se člověku stahovalo hrdlo. Belle někoho připomínala, nemohla si však vzpomenout koho. Až když k ní přistoupila Alice, aby se s ní seznámila, došlo jí, jak jsou si obě ženy podobné. Ne v obličeji, spíš typem.

 

Alice na Rynu hleděla jako uhranutá. Něco na té ženě ji vábilo. Její tvář jí nebyla povědomá, avšak cítila k ní iracionální pouto. A zdálo se, že Ryna je na tom podobně, protože její oči na okamžik zahalil zmatek a zvědavost. Pak je Aro představil a kouzlo chvíle pominulo.

 

 

Bella stála hned za Alicí a byla představena jako Edwardova manželka.

Když předtím upíři postupně vcházeli do místnosti, všichni se Ryně na znamení úcty uklonili a ti, kdo do královské rodiny vstoupili sňatkem, poklekli. Ryna byla nejstarší, její krev v sobě nesla nejvíce upíří síly.

Bylo s podivem, že Alice jako novorozená neskončila na kolenu pod tíhou té moci. Stejně jako Bella v úctě sklonila hlavu. Téměř nikdo si nevšiml, že jim Ryna odpověděla naprosto stejným gestem. Jen Aro na ně zahloubaně hleděl a v hlavě mu to vrtalo. Jeho myšlenky samozřejmě zachytil Ed, ale když se jejich oči setkaly, jen rozpačitě pokrčil rameny. Ani on netušil, proč jsou reakce Alice a Belly jiné než by měly být. Přestali se tím zabývat, jakmile Alice přistoupila k Ryně.

 

Ryna už věděla, co se stalo. I tak, když Belle sevřela ruku do svých, se zachvěla a z oka jí vyklouzla rudá krůpěj.

„To co jste učinili, bylo velmi riskantní a nezodpovědné,“ řekla tiše a trochu chraplavě. Její hlas dlouhým mlčením zhrubnul. „Měla bys co nejdříve podstoupit přeměnu, abys byla v bezpečí,“ pokračovala, ale nedívala se na Bellu. Zírala na Eda.

Dvojí zalapání po dechu naznačilo, že Edwarda šokovaly její myšlenky a Jaspera zase to, co cítila.

 

Bella se zamračila. „Máme to v plánu, ale nejdříve musíme vyřešit naléhavější věc,“ řekla potom uvážlivě. Nechtěla se Ryny nějak dotknout.

„Nic by nemělo být pro Edwarda důležitější než bezpečí ženy, kterou miluje,“ prohlásila Ryna a opět se na Eda ostře zadívala a její obličej na okamžik získal upíří rysy.

On jen pokýval hlavou a pak naznačil Belle, že jí to vysvětlí později.

 

„Dobře, bylo mi řečeno, co se stalo a co je potřeba udělat. Rituál, který mi byl popsán, je mi povědomý. Slyšela jsem jako dítě o něčem podobném, dokonce i místo, které nakreslil Sebastien je mi povědomé. Něco mi však brání si ho plně vybavit. Jako by mi paměť zahalovala mlha,“ Ryna se zamračila a smočila rty v rudé tekutině, která se rubínově leskla v křišťálovém poháru. Její obličej se opět na okamžik změnil do upířího, ale ovládla se obdivuhodně rychle.

Belle až nyní došlo, že v poháru je krev a ne víno.

 

Ryna již jasnějším hlasem pokračovala. „Vím však, kde bychom mohli najít stopy k odhalení přesnějších informací. Jenomže jsem stále slabá a potřebuji ještě alespoň dnešek na zotavení. Jakmile naberu sílu, zavolám vás,“ řekla a pokynula rukou. To gesto se nedalo s ničím splést. Královna právě propustila své poddané. Bella se naježila a zafuněla. Ed jí varovně stiskl ruku a táhl ji ke dveřím.

 

„Bells, tady vládnou jiné zvyky. Ačkoli s tebou většinou souhlasím, teď není správná doba na projevy svobody a demokracii,“ ozval se jí u ucha Charlie.

„Já vím, tati, jenže i tak mě to štve,“ zavrčela a následovala Eda ven z místnosti.

 

 

„Aro,“ zavolala Ryna na odcházejícího vládce. „Budu potřebovat svůj amulet.“

Aro se mírně zarazil a v údivu zvedl obočí. Pak kývl a odešel.

 

Ryna ještě chvíli seděla na pohovce a upíjela krev z poháru. Její myšlenky byly zmatené. V hlavě zpracovávala posledních čtyřicet let událostí. Svět letěl tak rychle kupředu! Lidská rasa se vyvíjela mílovými skoky a vstřebat všechny události jí vždy nějakou dobu trvalo.

 

Nic z lidského pokroku však nebylo tak podivné, jako příběh Esmenité a jejího klanu.

A ty dívky! Obě v sobě měly podivnou sílu, která ji nutila chovat se k nim jako k sobě rovným. Alice v ní probouzela zmatek a podivnou spřízněnost. Bella zas učinila něco, co se až příliš podobalo jejímu příběhu. A ke všemu ještě ty jejich schopnosti!

Ryna za svou předlouhou existenci viděla mnoho, více než by kdokoli měl, či chtěl. Existence duchů jí nebyla neznámá, ale sama je vidět nedokázala. Věděla, že někteří lidé mají schopnosti, které se blíží těm upířím. Jenomže lidská rasa nedokázala odlišnost tolerovat. Bála se a pronásledovala jedince, kteří se odlišovali schopnostmi nebo činy. Ti výjimeční byli nuceni skrývat svou přirozenost a jen tajně předávat vědomosti svým následovníkům. Vedlo to ke vzniku bájí a pověstí, pohádkám a děsivým příběhům. Lidé cokoli, co nedokázali vysvětlit, přiřkli bohům nebo čarodějům, místo aby to brali jako něco, co náleží k existenci.

Chmurně se usmála a zakroužila posledním douškem rudé kapaliny v křišťálové sklence.

 

Její rasa žila také ve lži. Věděla, jaký příběh koluje mezi jejím lidem o vzniku upírů. Také věděla, že to zdaleka není pravda. Sama se však matky nedokázala zeptat, a tak celá pravda zemřela spolu s ní. Její současná rodina si myslela, že vzešla z lůna dcery Anunnaki, tedy že je její vnučkou. Kdyby znali pravdu, domáhali by se odpovědí. Tomu se vždy chtěla vyhnout. Nyní však nebude mít na vybranou, pokud má Esmenité pomoci.

Vytrhla se z chmurných vzpomínek, ladně vstala a zamířila do svých komnat. Věděla, že tam již bude připraveno vše, oč žádala.

 

 

xxxx

 

 

„To by mě zajímalo, jak to bude probíhat,“ dumala Alice, zatímco její dech stále běžel jako splašený kůň. Na kůži se jí odráželo zelenkavé světlo. Jazz ji vzal do podzemí pod hrad, kde vyvěral termální pramen, který ústil do jezera. Jeho teplota se cestou skalním labyrintem snižovala. Voda v jezeře byla tak akorát, aby nepálila. Mechem porostlé skály a umělé osvětlení vše barvilo do smaragdova. Jejich divoké milování zde nic neponičilo. A měli tu soukromí. Alice ležela v Jasperově náručí a myslela na Rynu. Ten podivný pocit spříznění, očekávání a dychtivosti, který na ni dolehl hned, jak ji uviděla, ji mátl. A nejen ji – Jazz také netušil, co si o tom myslet.

„To uvidíme. Já Rynu viděl poprvé. Opravdu se setkává jen s vládci. Pokud vím, Esme ji viděla jen dvakrát a velmi krátce. Jednou, když nastalo období vlády jejích rodičů a podruhé, když vládl Marcus a ona s Carlislem žádali o dovolení odejít z paláce a žít po svém. Je to záhadná žena. Tak plná bolesti a beznaděje. Když mluvila s Bellou, mohl jsem cítit, že trpí, ačkoli netuším, co bylo příčinou.“ Jazz si Alici přitáhl pevněji k hrudi a olízl hojící se ranku na jejím krku.

Alice zamručela a s novou vervou ho začala líbat.

 

xxxx

 

„Tak to vyklop, co tím Ryna myslela?“ Zaútočila Bella na Edwarda, hned jak se za nimi zavřely dveře jejich pokojů.

„Viděl jsem jen část z jejích myšlenek, umí je podivuhodně skrývat. Skoro bych to označil za její druhotnou schopnost,“ nakrčil čelo a zadíval se z okna na krásnou zahradu.

„No tak řekneš mi už konečně, co se děje? Měla jsem z ní takový divný pocit. Byla mi povědomá - a to vím jistě, že tenhle obličej jsem nikdy neviděla.“ Bella přešla k němu a Ed si jí přitáhl zády k sobě. Rukama obtočil její pas a tvář přitiskl k spánku.

Pohodlně opřená o svého muže si povzdechla. „Dělám jeden trapas za druhým. Nějak mi ta dvorní etiketa uniká.“

„Ha ha,“ utrousil Ed a usmál se jí do vlasů. „Netvrď mi, že ti to dělá těžkou hlavu, Američanko.“

„Dělá, ale jen proto, že nechci ztrapnit tebe nebo Cullenovi, rejpale,“ odsekla, ale pak otočila hlavu a políbila ho na hranu čelisti.

 

„Neboj, oni znají současný svět. Pokud nebudeš vyloženě sprostá, budou tvé chování tolerovat. Vlastně, většině přijdeš zábavná,“ popíchl ji a na oplátku polaskal její krk. Tlumeně zasténala, což ho naprosto zabavilo soustředění. Jejich líbání přerušilo až odkašlání. Slyšela ho však jen Bella, která vyjekla a odskočila od překvapeného Eda.

 

„Tati! Co kdybys nás přestal šmírovat?“ zavrčela naštvaně směrem k pohovce.

„Zlatíčko, já za to nemůžu. Prostě mě sem něco táhlo, a když jsem se zhmotnil, už jste si vzájemně prozkoumávali mandle,“ odsekl nabroušeně Charlie. Stále mu dělalo potíže vidět svou holčičku jako ženu.

 

„Dobře, takže když už jsi tu, mohl by nám Ed konečně říct, co Ryna myslela tím malým proslovem v pracovně.“

 

„Na chvíli jsem viděl její vzpomínky. Ona Falla milovala tak, jako já tebe. A on byl člověk. Neovládli se a dali průchod fyzické lásce. Jednou jim to prošlo, Ryna ho dokázala nezabít, ale dost těžce ho zranila. Přemlouvala ho, aby jí dovolil přeměnit ho na upíra. Zdráhal se, nechtěl své lidství zničit. Miloval Rynu, ale představa, že by se živil krví a lovil lidi, ho děsila. Pak Ryna zjistila, že je těhotná. Tou dobou se připravovalo větší setkání upíří populace u příležitosti předání vlády novému panovníkovi. Ryna se rozhodla, že musí odejít, aby byl Fall před ostatními upíry v bezpečí. Královská rodina věděla, že Falla považuje za druha, čekali, že ho přemění. Netušili ale, že on už ví, co jsou zač, že Ryna porušila tabu.

Když utekli, Ryna mu prozradila, že je těhotná. A Fall konečně souhlasil, že se nechá přeměnit. Měl však přání, aby se spolu ještě pomilovali, aby si na to uchoval lidskou vzpomínku. Ryna souhlasila. A tehdy se stalo neštěstí. Neviděl jsem detaily, ale vím, že ho při milování smrtelně zranila. A tehdy je našli královští stopaři.“ Ed se odmlčel a pak se zadíval Belle do očí. „Proto mne nabádala, abych tě přeměnil, protože věděla, že jsme spolu spali a nechtěla, abychom skončili stejně.“

 

„Ach...“ vydechla Bella a položila si hlavu na Edovu hruď. Už rozuměla, proč je Ryna tak plná smutku. Zabila svou spřízněnou duši a sebe odsoudila k věčnému životu o samotě.

 

„Moment! Tohle mi vysvětlíš, mladá dámo!“

Bella zvedla hlavu a zblízka zírala do rozzlobeného obličeje svého otce.

„Pochopil jsem správně, že jste spolu něco měli? Že jste měli sex, ačkoli tě mohl zabít?!“

„Hups!“ vyklouzlo jí z úst a její zuby rozpačitě skously spodní ret.

„Co je?“ zíral na ni Ed zmateně.

„Táta je pořád tady, lásko. Nějak jsem zapomněli, že nevěděl, že jsme...“ odmlčela se a zrudla.

„Eéé, Charlie?“ nejistá otázka způsobila, že se Bella začala hihňat.

 

„Dal bych ti zaracha a tohodle bezohledného, tupého a nadrženého pitomce bych nejraději zpráskal na jednu hromadu,“ vrčel Charlie. „Bohužel, k mé smůle, nemůžu nic z toho udělat, takže se omezím jen na to, že ti vřele doporučím, abyste tak už nikdy neriskovali, aspoň dokud to nebude bezpečné. Vyjádřil jsem se jasně?!“

V místnosti se prudce ochladilo a váza na konferenčním stolku pukla, jako když do ní střelí.

„Není nadšený, hádám správě?“ zamumlal Ed a jeho rozpaky ještě vzrostly.

„Jo, i tak by se to dalo říct. Zakázal nám o tom i jen uvažovat, dokud to nebude pro mne bezpečné,“ přetlumočila mu Bella otcův požadavek a pak se opět obrátila k průsvitné postavě, která stále vibrovala vzteky.

„Tati, my víme, že to nebyl dobrý nápad a rozhodně to nehodláme opakovat – zatím. Omlouvám se, že jsme ti způsobili takový otřes. Mohl bys nás, prosím, teď nechat o samotě?“ požádala ho. Charlie se zarazil a vypadal, že by rád pokračoval ve svém výchovném kázání. Pak ale jen mávl rukou, zamumlal něco o nezodpovědných dětech a odkráčel skrz zeď.

 

xxxx

 

Lásko, neboj se. Ryna určitě dokáže to místo najít. A kdyby ne, tak já sám převrátím svět skrz na skrz.“ Carlisle ležel s Esme na posteli a tiskl ji k sobě. Už hodinu se pokoušel uklidnit jak svou ženu tak sebe.

Já vím,“ broukla Esme, zvedla se na lokti a zadívala se do těch starostí zamlžených očí. „Vím, že všichni udělají, co se dá, aby pomohli. To jen... Prostě je mi strašně při pomyšlení, že moje dítě se ještě ani nenarodilo a už musí bojovat o svůj život. Při představě, že v sobě nosím podstatu té zrůdy, je mi zle. Nejraději bych si zanořila ruce do břicha a vyrvala tu bestii ven,“ Esme se zlostí, strachem a bezmocí přeměnil obličej a oči plály azurovou modří.

Carlisle se cítil tak bezmocný. Udělal by cokoli, aby své ženě ulevil od všeho toho děsu, ale právě teď ji mohl jen držet a čekat. Takže si ji znovu přivinul do náručí, kolébal ji, hladil a v duchu počítal vteřiny, aby už se znovu mohli setkat s Rynou.

 

Xxxx

 

Rose si olízla rty, poslední rudou kapku nechala stéct do hrdla a pak svou kořist uklidila pod vývrat.

Em právě přicházel. Šel pomalu, lidskou rychlostí a působil nezvykle vážně. Vyrazili si na lov do obory. V okolí Volterry opravdu nebyly hluboké lesy, takže zvěř zde chovali v umělých podmínkách.

Požitek z lovu však teď nebyl důležitý. Hlavní bylo rychle se nasytit, aby mohli pokračovat v... čemkoli, co teď bude potřeba udělat.

Rose mu šla naproti, a když se setkali pohledem, usmála se. Zamračené čelo jejího partnera se vyhladilo a v očích mu probleskly veselé ohníčky. Milovala jeho povahu. To jak za všech okolností dokázal vytěsnit svět tam venku a zaměřit se jen na ni.

 

Och, jaká krásná víla se tu prochází nocí v hlubokém lese? Nebojíte se, má paní, že potkáte nebezpečnou šelmu?“ obtočil ruku kolem útlého pasu a v mžiku ji držel na rukou.

Bojím se, pane, ale pouze o tu šelmu, která by byla tak bláhová a pokusila se překazit mi mou večerní procházku. Jsem totiž sama velmi, velmi nebezpečná, víte?“ zavrněla mu do ucha a škádlivě škrábla špičákem do jemné kůže krku. Rudou kapičku, která se objevila, okamžitě slízla a usmála se, když hluboké zavrčení rozvibrovalo tu svalnatou hruď.

Budu tedy na stráži, aby se k vám žádná šelma ani nepřiblížila. Kromě mě,“ prohlásil těsně před tím, než se svezl i se svou ženou do trávy a pustil celé okolí z hlavy.

 

xxxx

 

V Arově pracovně to protentokrát šumělo tichými rozhovory. Byli tu opět všichni z rodiny a také všichni Cullenovi. Charlie se právě nacházel uprostřed akvária a pokoušel se chytat rybky. Něco musely cítit, protože panicky plavaly sem a tam v marné snaze zjistit, odkud hrozí nebezpečí.

Belle cukaly koutky, protože na Charlieho byl opravdu poněkud bizarní pohled. Vypadal jako kočka, která chytá světýlko.

 

Rozhovor najednou umlkl, když se otevřely dveře. Ryna vešla a s elegancí královny se usadila do křesla. Některé členy rodiny přiměla síla její krve opět k hluboké úkloně, jiní jen uctivě pokývali.

 

Dobré ráno,“ pozdravila a usmála se. Její tvář tím ještě rozkvetla, ačkoli oči zůstaly melancholické.

V noci jsem se pokoušela vybavit si více, ale pamatuji si jen útržky, jako by mi někdo záměrně vymazal paměť. Pokusím se tedy dostat dost daleko v čase, do doby, kdy jsem ještě nebyla na světě a náš druh žil divoce a kočovně.“

Na chvilku se odmlčela. Pak natáhla ruku a zvedla krabičku ze světlého kovu, která doteď ležela nepovšimnuta na stole. Ta skrývala jinou schránku, sametovou. Pomalu, téměř jako by proti své vůli zvedla víčko. Světlo, které do místnosti pronikalo velkým oknem, se odrazilo od předmětu uvnitř a na okamžik zalilo místnost podivným černým leskem. Všichni zalapali po dechu. V krabičce ležel zvláštní amulet, ne větší než dlaň dítěte. Byl z černého leštěného kamene a na jeho povrchu stříbřitě vystupovaly podivné klikiháky. Co však bylo ještě podivnější, že z něj sálala energie. Nezdála se nepřátelská. Jen poklidně zářila do okolí a nutila všechny upíry v místnosti k přeměně obličeje.

 

Všichni strnule hleděli na amulet, takže si nejprve nikdo nevšiml, že Alici modře září oči a její tesáky se vysunuly na plnou velikost. Bella vypadala stejně uhranutá. Pomalu, jak hypnotizované, obě zamířily k Ryně a syčivě do sebe nasály vzduch. Vztáhly pravačky, ale amuletu se nedotkly. Nechaly ruce pár centimetrů nad ním a propletly své prsty.

Nyní na ně již zírali všichni v místnosti. Ryna je pozorovala nedůvěřivě, nepokusila se však amulet zakrýt. Jasper chtěl Alici oslovit, ale Ed ho zadržel. Jen nevěřícně zakroutil hlavou a naznačil, aby počkali.

 

Alice a Bella se opět synchronizovaně nadechly a pak jim z úst splynula slova v jazyku Prvních.

Strážce, jež střežíš život, který život dal, otevři se. To poroučí ti dcery První.“

 

Místnost naplnilo vlnění energie, amulet se rozzářil černým světlem, které se měnilo na rudé. Stříbrné znaky na amuletu se zachvěly a vysunuly se nad povrch, jako tenoučké žiletky podivných tvarů. Vše trvalo jen několik sekund. Pak se energie ustálila a dívky s výdechem klesly na kolena.

 

Vteřinu bylo v pracovně nehybné ticho a pak vypukl chaos.

 

****

 

 

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

1)  witmy (04.12.2014 13:28)

Naprosto famózní vůbec tato povidka nestratila na své atraktivnosti už se nemůžu dočkat na další kapitolu a jsem moc rada že se k psaní vracíš tak držim pěsti aby ti to vydrželo...

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek