11.12.2011 [21:00], Bosorka, Povídky jednorázové, komentováno 62×, zobrazeno 7627×

Těžký je život vlkodlačí tchýně...

„Do pr…kenné ohradičky!“ opravila jsem se na poslední chvíli s ohledem na děti. Těm však byla navztekaná matka a její verbální ventilace stresu úplně volná, právě totiž objevovali tisíc a jeden způsob, jak použít ruce. Od žužlání pěstiček až k loktu, po pokusy o vydloubnutí očíček. Buď svých, nebo sourozence.  Před chvíli jsem je nakojilila, takže byli oba spokojení.

Člověk si ale použitím těch změkčilých zdrobnělin vůbec neuleví. Seth by mi k tomu určitě podotkl, že záleží nejen na slovech, ale i na tónu, jakým byla vyslovena. Jak mi ten kluk a jeho příručky lezli na nervy.

Vrzly dveře. Nemusela jsem zvedat oči od zašmodrchaných vánočních světýlek, abych věděla, kdo to je. Mohla bych si podle něj řídit hodinky. S Paulem si brali „šichty“ tak, abych nebyla nikdy bez pomoci jednoho z nich. Nebo bez dozoru, v jeho případě.

„Tak pojď dál, ale jestli mi neseš zase nějaký nový výzkum zaobírající se péči o děti, upozorňuji tě, že jsem stále velice hormonálně nevyvážená, takže neručím za své činy!“  Nedávo jsem četla, že v některých státech je to při vraždě bráno jako polehčující okolnost. Musím si zjistit, jak tady u nás.

Předstírala jsem, že jsem si vůbec nevšimla šustění papíru a Sethovi horlivé snahy něco schovat do kapsy, i když jsem se v duchu potutelně pochechtávala. Já budu hrozná tchýně!

„Ehm, mohl bych vzít Veronicu ven? A samozřejmě Michaela taky…!“ Dodal rychle, když jsem zvedla oči a výhružně jsem se na něj podívala. Já mu dát ignorovat malýho. Musí se smířit, že když chce Veru, má k ní přívažek. Hezky dva, za cenu jednoho otisku.

Pokývala jsem hlavou, že může.  Rozzářil se jako měsíček a obratně je začal oblékat. Vzhledem k tomu, že u nás de facto bydlel, věděl přesně, kde co mají.  Měla jsem vlastně tři děti, jen Sethovi jsem nemusela utírat bradu. Ani nic jiného…

Seth šel připravit kočárek a já s dětmi v náručí čekala u dveří. Byla to moje nádherná zlatíčka. Byli si dost podobní a oba celý tatínek.  Jen Michael měl moje oči. Byl to zvláštní pocit vědět, že ho s největší pravděpodobností čeká stejný vlkodlačí osud, jako jeho otce. Tedy pokud tady tou dobou budou ještě Cullenovci. Ale aspoň budu vědět, že se nebude v pubertě toulat po nocích jen tak bez užitku.

Podala jsem mu je a dvěma prsty si ukázala na své oči a pak na něho, abych mu připoměla, že ho vídím a všechno se dozvím.

Z okna jsem se dívala, jak spokojeně odchází. Děti ho milovaly. Obě. Ale bylo vidět, že mezi Veru a Sethem je to něco jiného. Párkrát jsem musela Setha důrazně upozornit, aby ji neprotěžoval na Michaelův úkor. Dudáka podal například vždy jako první jí.

Nakonec nebylo tak špatné mít v domě otisklého vlkodlaka. Seth bez odmlouvání přebaloval, koupal a byl schopen prochodit půlku noci, když měly děti bolení.  Když jsem šla poprvé doma kojit, automaticky si to zamířil se mnou do ložnice. Zavrčela jsem rychleji než Paul a vysvětlila mu, že u jistých věcí mi fakt asistovat nebude. Když jsme si vytyčili hranice, byli jsme taková spokojená rodinka v pěti členech.

Je pravda, že ze začátku jsem měla trochu obavy, co se otisku a mé malé holčičky týče. Ale Sam mě ubezpečil, že v tom opravdu není nic sexuálního. A bylo mi jasné, že kdyby Paul „uslyšel“, že má Seth nějaké nekalé myšlenky, měla bych před postelí novou předložku z vlčí kožešiny. Seth má opravdu hezkou barvu.

Paul byl skvělý otec! I když jsem ho musela ze začátku ubezpečit, že děti se opravdu nerozbijí, když na ně šáhne. Když je měl poprvé oba v náručí, byl to tak krásný pohled, že jsem se rozbrečela. A dokázalo mě to rozbrečet dodnes, ale mohla jsem to pořád svádět na hormony.  On ne.

Vrátila jsem se k rozmotávání vánoční výzdoby. Jako bych mu loni neříkala, ať to do té krabice tak nemuchlá!

Musela jsem se usmát při vzpomínce na porod.  Když jsem se dozvěděla, co se dělo v té čekárně, smála jsem se tak, že mi málem popraskaly stehy. Skoro mi kluků bylo líto. A myslím, že to by bylo poprvé, kdy mohl Carlisle vidět vlkodlaky omdlelé úlevou. Paul nemusel dát syna do kláštera, jak měl v plánu, a Seth se přestal bát o svou sexuální orientaci. A když se probrali, dali oba celí šťastní Carlislovi pusu… Nevím, jestli z toho byl víc v šoku on nebo oni, když si to uvědomili. Ale smála se jim za to celá smečka a Sam prohlásil, že zas tak vážně to sblížení s upíry brát nemusí.

Zasakrovala jsem  - teď jsem mohla, když tu nebyly děti – a hodila ten propletenec  světýlek a ozdobiček nazpět do krabice. Raději koupím novou výzdobu.  Postavila jsem vodu na kafe a začla ukrajovat krajíce z bochníku chleba. A pak z druhého a třetího… Otevřela jsem totiž po několika měsících kuchyni. S Emily jsme se dohodly na návštěvních dnech, abychom si to spravedlivě rozdělily.

Paul ovšem nejdříve musel vzít smečku na kobereček a upozornit je na dvě věci. Za prvé, že je otevřená pouze studená kuchyně alias chleba stokrát jinak. A za druhé, že jsou zakázany veškeré zmíňky o hrudnících, prsou, kozách (i těch živých) a produkci mléčných výrobků. Na tato téma jsem byla v současnosti velice citlivá. Objem mého hrudníku totiž nyní osciloval od  dvojnásobku k trojnásobku mého předtěhotenského stavu v závislosti na čase uplynulém od posledního kojení. A i když děti zdědily apetit po tatínkovi, měla jsem stále přebytky. Někdy jsem měla pocit, že mi poteče i ušima. A při každém rozrušení jsem se mohla jít rovnou převlíknout.

Když se vrátil Seht s dětmi a smečkou za zády, měla jsem skoro vše už připraveno. Paul se ke mně přihrnul a láskyplně mě políbíl. V hlubokém předklonu. Věděl totiž, že má prsa jsou nedotknutelná zóna a respektoval to, i když bylo často vidět, jak ho svrbí ruce.

Domázávala jsem právě poslední krajíc, když se Embry pronesl ta slova.

„Máš mlíko do kafe?“

Nastalé šokované ticho bylo rušeno pouze hlučným tikotem nástěných hodin.

Příborový nůž jsem zabodla do prkýnka a pomalu jsem se otočila. S přihmouřeným očima jsem si všimla, jak si Sam a Jared odsedli od provinilce o kus dál. Embry vyděšeně polkl a v jeho očích jsem viděla nefalšovaný strach.

„Ale já…“ koktal, „vždyť víš, že ho jinak nepiju.“

Apeloval na mou paměť, která se vzpamatovala a přihrála vzpomínku na Embryho nalévajícího si mléko do kafáče v  pravý čas. Dala jsem mu milost. Embry od té doby pije pouze černou kávu.

Umývala jsem nádobí, když Seth upozornil Sama, že smečka bude mít nové přírustky. Jeho dva bratranci začali vykazovat jasné příznaky. Pro mě to znamenalo, že za čas mi budou na dveře klepat nahatí chlápci. Zadní vchod našeho domku vedl totiž do lesa, takže byl první na ráně, když došlo k nějaké neplánované vlkodlačí příhodě.  Jako bych té nahoty neměla doma dost, řekla jsem si, když jsem přejela pohledem ty metry čtvereční nahaté testosteronem nabité mužské kůže vyskytující se v kuchyni. Kdyby byl testosteron třaskavina, nemohla bych tu ani škrtnou zápalkou.  Ale ten můj polonahý vlkodlak byl ze všech největší, nejhezčí a měl nejkrásnější úsměv. A byl sexy, i když plival zubní pastu do umyvadla, zavzpomínala jsem zasněně.

Uvědomila jsem si, že budu muset objednat u truhláře větší stůl. Už takhle u něj byli všichni jako sardinky. Domluvím se s Emily, třeba nám dá Bill množstevní slevu.

Když dorazila Leah, vlastním tělem jsem pro ni bránila poslední tác s obloženými chleby. Ona se ale zarazila rovnou u dveří. A ten pohled, který upírala k dětské ohrádce, jsem znala moc dobře.

Právě jsem udala syna a získala snachu.

Moje děti musí mít evidentně dobrý genetický potenciál, když po nich vlkodlaci takhle jedou.

Smečka na to koukala překvapeně, až na Sama. Na něm byla vidět zřetelná úleva. Bylo to pochopitelné, protože měl ohledně Leah stále černé svědomí. A takhle ten trojúhelník konečně skončil.

Po chvilce se jeho pohled ale stočil na děti. Zadumaně si mnul bradu a očima přeskakoval od dětí k Sethovi a Leah a pak ukotvil na mě. Přesněji na mém břiše.  Nemusela jsem být čtenář myšlenek jako ten Cullenovic mladej, abych nevěděla, co mu přávě šrotuje hlavou. Že tu budou dva noví vlkodlaci ze stejné linie jako Clerwaterovi. A ti mají zřejmou zálibu v našich dětech…

Nalila jsem mu kafe a sklonila se k jeho uchu.

„Zapomeň na to, Same, mně dvě děti stačí!“

O dva měsíce později:

Nervozně jsem stála před umyvadlem a v prstech svírala ten úzký proužek papíru. Jako teď jsem slyšela Paulův vzrušený hlas. „Jsem přece zkušený chlap, lásko. Neboj, dám si pozor….“

Pět minut bylo fuč. Podívala jsem se opatrně jedním očkem…

Byly tam! Dvě a pěkně tlustý. Zabiju ho!

Doufám, že tentokrát tam bude jenom jedno. Nehodlám zásobit otisky celou smečku.

Sam bude mít radost.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4

2)  THe (11.12.2011 21:08)

Sladké! Leah a ten konec neskutečně úžasný!

1)  belle (11.12.2011 21:07)

právě jsem udala syna a získala snachu
mlíko do kafe
skvělé

«   1 2 3 4