Sekce

Galerie

/gallery/VKV-p.jpg

Povídka je psána převážně nevážně :D

2. kapitola

Pomsta

Ještě chvíli jsem čekala na jeho rozhodnutí, když se ozvalo zachrápání. Cože? On usnul? Strčila jsem do něho a on se konečně probral.
„Ehm, promiň," omluvil se a na tváři se mu objevil nádherný úsměv.

„Vymyslel jsi něco?" zeptala jsem se, jelikož mi začínala být zima.

„Ne, můžu ti to říct až zítra? Určitě se uvidíme ve škole." Ve škole? On nastupuje k nám? Juchůůůůů...

„No jasně," přikývla jsem a vystoupila z auta.

Venku stále ještě trošku mžilo a tak jsem rychle přeběhla domů. U dveří jsem se ještě otočila, ale auto už mizelo za rohem ulice... Škoda.

Odemkla jsem dveře a vletěla dovnitř. Už z dálky jsem slyšela uvítací znělku Sportovních novin… On se klidně dívá na televizi a je mu jedno, jak se jeho dcera dostane domů? Tak to teda ne!

Nasupeně jsem nakráčela do obýváku a stoupla si - ještě v mokrém oblečení - před televizi.

„Uhni," zavrčel a snažil se nahnout, aby přese mě viděl. Já však neuhla.

„Isabello! Okamžitě uhni od té televize nebo-" Nestačil to ani doříct, protože jsem televizi vytáhla ze zásuvky... Jeho oči najednou podebrala rudá. Snad ho ještě neklepne pepka.

Skočil na mě a snažil se mi vyrvat šňůru z ruky. Nedala jsem se a začala kousat kolem sebe. Bohužel jsem překousla i šňůru a s Charliem to praštilo o zem. Sakra...

„Charlie?" zatřásla jsem s ním, ale on stále spal. „Pal to čert," odfrkla jsem si a vydala se po schodech do pokoje.


Lehla jsem si na postel a do ruky vzala svojí sbírku Pokémonů. Už mi chyběl jenom Pikachu. Jessica má dva a nechce mi jednoho z nich dát. Ještě se jí pomstím.

Po nějaké chvíli spřádání pomsty na Jess jsem odložila album, popadla ručník a hygienickou taštičku a naklusala do koupelny. Málem jsem si rozbila tlamu na dlaždičkách, ale stihla jsem to ještě vyvážit.

„Lepšíš se," pochválila jsem se a podívala se na sebe do zrcadla.

To, co se na mě dívalo, jsem nepoznávala. Nedošlo mi, jak déšť zdevastoval mé ranní líčení. Linky jsem měla skoro centimetr široké a po tvářích mi jako slzy stékala zaschlá barva řasenky... Proboha!! Snad jsem takhle nevypadala před Edwardem!

Hodila jsem Edwarda za hlavu a skočila do sprchy. Naštěstí v ní máme protiskluzovou podložku, jinak bych se zase rozmajzla. Sprcha mi pomohla od bolesti nohou a od té zaschlé špíny. Z koupelny jsem vylezla asi po hodině a skočila do postele. Netrvalo dlouho a usla jsem.

Ráno mě probudilo vlastní chrápání. Utřela jsem si slinu a vyskočila z postele. Rychle jsem se oblékla, umyla a nalíčila a bez snídaně vyjela do školy.

Můj prckolet chcípnul 5 metrů před školou. Zahodila jsem ho v lese a ten kus došla pěšky. Edwardova škodovka už tady byla. Sotva jsem vešla na parkoviště, běžela ke mě Angela.

„Ahoj, máme nové spolužáky, jsou-" řekla, ale já ji dál neposlouchala. Usla jsem ve stoje. To se mi občas stává.

Kamarádi a učitelé jsou na to zvyklí, ale nově příchozí z toho měli srandu. Například kluk, který do mě vrazil a tím mě probudil.

Hodila jsem po něm vražedný pohled.

„Co tak civíš?" popichoval mě, ale to neměl dělat... Zřejmě nevěděl, že se již od školky učím judo a kung-fu... V tu chvíli kolem mě přestalo vše existovat, byla jsem tu jen já a jeho dosud smějící se tvář.

Nasála jsem nosem vzduch a plně se koncentrovala. Moje noha vyletěla vzhůru v judo chvatu Uki-waza... Na tváři se mi rozlil škodolibý úsměv, když jsem spatřila, jak se ten kluk tváří.

Noha mi přistála těsně u jeho nosu. Chvíli vyjeveně zíral a pak zavětřil. Můj úsměv se ještě víc roztáhl, ale to už jeho bezvládné zezelenalé tělo padalo k zemi. Parkoviště propuklo v potlesk.

Rychle jsem si natáhla botu a podívala se na Angelu, která na mě koukala s úctou a respektem.

„14 dní, je 14 dní," konstatovala jsem a pokračovala dál ke škole.

Kolem koho jsem prošla, ten mi uhýbal z cesty. Určitě se doslechli o tom incidentu na parkovišti. Šla jsem pořád dál až ke třídě, když mi podjela noha a já skončila na zemi.

„Pomůžu ti," podala mi ruku nějaká hippísačka s čelenkou kolem hlavy. Chytla jsem se jí a vyšvihla se na nohy.

„Jsem Mary Alice "vědma" Brandon Cullenová," představila se.

„Isabella Marie "smraďoch" Swan," odpověděla jsem.

„Moc mě těší, smraďochu! Určitě budeme skvělé kamarádky," řekla a nečekaně mě objala. Držela mě dobrou minutu. Už mi to začínalo být nepříjemné, byla tvrdá, jako kámen a studila.

„Ehm, díky, Alice. To už snad stačí," smutně se odtáhla a povzdechla si... No super, možná jsem si právě nabrnkla lesbickou kamarádku.

„Půjdeme do třídy?" zeptala se a já jen přikývla. Kam bych asi jinak měla jít? Hovado.

Do třídy jsme přišly těsně před zvoněním, slečna Hippová měla dnes ještě kratší minisukni, než obvykle. Možná to bylo proto, že se dozvěděla o nových žácích. Sedly jsme si s Alice do první lavice, hned u katedry.

„Tak třído," promluvila a z tlamy jí byl cejtit kouř z cigaret a cibule, chtělo se mi zvracet. „Dnes si povíme něco, co jste ještě neslyšeli."

Snad nám nebude vyprávět o sexu. Zrovna ona ho snad nikdy neměla.

„Ve vašem věku většina lidí zažívá své poprvé," řekla a usmála se na nás. Knír pod nosem se lehce zatřepal a když dosedla na židli, málem pod ní rupla. A je to tady. Asi půjdu zvracet. Alice seděla vedle mě a pozorně naslouchala. Ta už to má určitě za sebou, ale kdoví, jestli s klukem.

Celou hodinu nám paní Hippová povídala, jak to dělají motýlci a včeličky. Ke konci hodiny jsem usla. Musela mě budit až Alice.

„Vstávej ospalče, teď máme hudebku," zasmála se a postavila mě na nohy. Když jsme šly ke třídě, uviděla jsem dalšího hippísáka. Zamířil k nám a vzal Alice kolem pasu. Uffff... takže to není lesba.

„Ahoj, já jsem Jasper Whitlock "emocák" Hale," řekl a podal mi ruku. Potřásla jsem si s ním a otřásla se pod tím ledovým dotykem.

Radši jsem se od těch dvou klidila stranou, byli vážně divní.

Na přeplněné chodbě do mě někdo vrazil. Už už jsem se chystala vytasit nějaký svůj chvat z juda, ale pak jsem se na toho dotyčného podívala. Byl to Edward!! Dnes měl vlasy ulízlé na stranu, připláclé snad tunou gelu, něco ve stylu 60. let. Uch, opravdu šílené.

„Ahoj," pozdravila jsem ho. Jakmile jsem však promluvila zděšeně se přikrčil. Co mu je?!

„Eh, ahoj, no, víš.. Já si to ještě nerozmyslel," řekl a vypadalo to, že se bojí mé reakce. Chvíli jsem se zamyslela, co tím myslel. Hlavou mi projížděly vzpomínky ze včerejšího večera.... Sedím na záchodě a čtu si Čtyřlístek.... Ne, to je špatná vzpomínka! Ááá, mám to, včera v jeho škodovce.

„To je dobrý, Edo. Nechci na tebe tlačit," usmála jsem se na něj a ukázala tak své křivé zuby. „Co máš teď za hodinu?" zeptala jsem se ho a čekala na odpověď. S jeho rychlostí přemýšlení bych si mohla ještě skočit na sváču, než odpoví.

Zmateně se podíval do papírku ve tvaru srdce, který držel v ruce. „Hudebku. Nevíš, kde je učebna 9 a 3/4?"

„Cože? 9 a 3/4? Taková učebna přeci neexistuje," zasmála jsem se, až mi oči lezly z ďůlků

„Promiň, to si ze mě můj brácha vystřelil," omluvil se a začal natahovat.

„Taky mám hudebku, dovedu tě tam," řekla jsem a štípla ho do zadku. Málem jsem si zlomila nehty a s ním to ani nepohlo.

„Díky," zasmál se a podíval se na mě. Sledoval mě celou cestu, takže jsem se nedivila, když se praštil o skřínku. Všimla jsem si toho až o 5 metrů dál, když na mě volal.

„Alespoň nejsem nemehlo sama," zasmála jsem se a můj koňský smích se ozýval celou chodbou.

Do třídy jsme přišli lehce po zvonění. Všechny nejlepší místa už byla obsazená. Pouze vzadu byla jedna volná lavice.. No bezva, takže budu sedět s Edwardem.

Ten se však k lavici šoural se znechucením ve tváři. Vypadal, jako by ho něco bolelo. Sedl si vedle mě, ani židle nevrzla.

„Seš v pořádku, vole?" zeptala jsem se, vážně vypadal divně. Podíval se na mě a jeho pohled mě odzbrojil. Jeho oči byly černé jako noc.

„Hustýýýýý," protáhla jsem. „Tvoje oči! Mění barvu! Jak to děláš?!" To mě vážně zajímalo, to chci taky umět! On však jen zavrtěl hlavou.

„No tak, klid tam vzadu," klidnil nás učitel Henry Fux, který podle všech školních zvěstí byl na chlapečky.

„Tak, co byste si zazpívali, lidi?" A je to tady... budeme zpívat. Do vzduchu vyšvihlo hned několik rukou. Učitel vyvolal Mindy, takovou kozatou kravku z našeho ročníku.

„No, co třeba něco - hihihi - od Miley? hihihi." Bože, IQ prošlého jogurtu je vyšší.

„Výborný nápad, slečno," zasmál se profesor a z vlasů mu spadal čerstvý sníh lupů. Ble.. jednou se z týhle školy zvencnu.

Učitel začal hrát na kytaru a my začali zpívat. Řekla jsem zpívat? Myslela jsem kdákat. Edward se probral asi v polovině písničky a začal zpívat. Nevěděla jsem, že kluk může mít tak vysoký hlas. Pomalu, jako by přišel o koule... Naštěstí brzo zazvonilo.

Netrvalo dlouho a byl oběd, teda pokud se tomu tak dalo říkat. Dneska jsme měli guláš s prasečím rypákem jako ozdoba. Moc chutné. Vzala jsem si tác a když jsem šla ke stolu, zahlídla jsem naproti sobě Jessicu. Je čas na pomstu. Šla jsem naproti ní a když byla blízko, vykypala jsem jí talíř za výstřih jejího růžového trička „Zabij bobra, zachraň strom". Prasečí rypák se jí zachytil za podprsenku a trčel z výstřihu ven. Teď měla dva. Podívala se na mě s nenávistí v očích a odešla z jídelny ven. Ani jsem si nešla sednout, vyhodila jsem tác a zase odešla z jídelny.

Konečně byl konec celé školy. Chtěla jsem jít domů, ale v tom jsem si vzpomněla, že můj prckolet to nezvládnul.

No nic.. Budu muset pěšky. Chtěla jsem si nasadit MP3 přehrávač, aby mi cesta lépe utíkala, bohužel jsem ho nechala doma. Vytáhla jsem tedy z batohu menší stereo, posadila si ho na rameno a vyrazila.

Cesta ubíhala pomalu a až po necelých 4 hodinách - kdy už se CD přehrálo po 5x za sebou - jsem zjistila, že stále chodím dokola na jednom místě. A já si říkala, proč se mi motá hlava.

Rozběhla jsem se domů, párkrát jsem po cestě upadla, ale naštěstí to odneslo jen stereo.

Doma jsem byla za chvilku, sundala jsem si kanady a strčila je za dveře. Zaprvé, abychom doma neumřeli a zadruhé to byl skvělý odpuzovač zlodějů.

Doma byla nuda, Charliemu jsem uvařila polívku z pytlíku a přidala do ni trochu projímadla. Pořád jsem mu ještě neodpustila to s tím odvozem.

Byla jsem unavená a tak jsem se vyškrábala po schodech k sobě do pokoje. Jakmile jsem do něj vstoupila, uhodila mě do nosu nepříjemná vůně, z které jsem se složila na podlahu a usnula.

 

Ajjinka Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

ireen

8)  ireen (04.04.2012 09:57)

, romanťika ja ko višeň, vole!

Twilly

7)  Twilly (15.12.2011 16:21)

hele, tohle je vážně nářez na bránici, holky

eMuska

6)  eMuska (25.04.2011 10:21)

auuuuu! Angela Emmett Alice Jazz EDWARD!!!!!!!!!!!!!!

Linfe

5)  Linfe (10.12.2010 13:38)

Tohle chce vážně pevný nervy to číst a rozhodně ne v práci. Zase si o mě myslej, že jsem o něco více cvok :-) Skvělé.

SarkaS

4)  SarkaS (21.10.2010 10:12)

Holky vy mě zničíte čtyřlístek byl bezkonkureční, ale záhadná učebna se dřží těsně v závěsu a prochodit čtyři hodiny v kruhu? TO fakt dokáže jen někdo výjimečný

Carlie

3)  Carlie (15.08.2010 22:36)

omg... na nikom nezůstane nit suchá :D, nikdo ve Forks není normální , žádná úcta :), ale směju se jak puberťačka ;-) nejvíc tomu vyrovnávání smyku v koupelně, tomu, jak napálili Edwarda s číslem učebny, a jak si Bella nevšimla, že vedle ní už Edward nejde, protože se "zaparkoval" o dvířka skřínky

AliceBrandon

2)  AliceBrandon (06.05.2010 19:57)

Tak tomu říkám nářez!
U lesbický Alice jsem se svíjela. Ale u čtyřlístku už jsem si vážně málem cvrnkla do kaťat. No a pak přišlo: Jseš v pořádku, vole? a já už byla mokrá. Dodělal to pak prošlý jogurt a čerstvý sních a já jsem zralá na cvokárnu, jak se tu tlemim, ale snažim se tvářit, že se vlastně netlemim, ale že píšu diplomku.

1)  Tereska (24.04.2010 09:58)

no tak toje za moc todleto chlamu se jeste ted :D:D:D::D:D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek