01.05.2010 [11:30], AnneCullen, Povídky jednorázové, komentováno 3×, zobrazeno 1971×

Právě se ve škole učíme jednu báseň: Variace na renesanční téma a já prostě musela na tu báseň napsat jednorázovku.

Variace na téma stmívání

Nechal mě tu samotnou, zoufalou. Hledala jsem únik z tohoto bludiště bolesti, ale všechny cesty byly pryč. Zbyla jsem jen já a bolest.

„Vrať se!“ chtěla jsem křičet, ale vzduch z mých plic vycházel bez stopy hlasu. Nemohla jsem mluvit, jako kdyby se mi ucpalo srdce. Kam se ztratil, moje láska! Věřila jsem, že spolu budeme na věky, ale dnes přišla zdrcující pravda. Nemiluje mě, už mě nechce. Rozběhla jsem se tak rychle, že ani zrádné kořeny stromů neměly šanci mě chytit. Moje nešikovnost, jako by pro tuto chvíli zmizela. Dokonce jsem ani nenarazila do stromu, ačkoliv byla černá noc. Bez měsíce – až na jednu hvězdu, která tam zářila jako poslední plamínek naděje. Byla zářivá, viditelná i přes hustý porost korun stromů. Večernice.

Můj zběsilý běh ho nedokázal dohnat, ale vyvedl mě ven z propasti. Náhle jsem stála před domem. Na nic jsem nečekala a rozběhla se k němu. Charlie nebyl doma a to mi to usnadňovalo. Vběhla jsem do svého pokoje a zamkla dveře. Chtěla jsem být v té temnotě sama. Do pokoje proudilo jen světlo, které dávala ona hvězda. Ležela jsem pod peřinou a mou tvář brázdily nesčetné slzy. Chybělo mi kamenné objetí, v kterém, jak se dnes ukázalo, srdce zkamenělo.

Láska je jako večernice,

plující černou oblohou.

Zavřete dveře na petlice!

Zhasněte v domě všechny svíce

a opevněte svoje těla,

vy, kterým srdce zkameněla.

Můj následující život byl strašný. Každou noc jsem znovu prožívala ten hrozný den, kdy se vše změnilo. Láska z mého těla nevyprchala ani za ta léta, ale už nebyl ten, kdo by ji přijímal. Každé noci jsem procházela peklem a nebyl nikdo, kdo by hojil mé rány. Zůstala jsem sama se svými vzpomínkami a doufala, že jednou, jen jedinkrát budu mít šanci ho znovu vidět. S přibývajícími léty jsem si už ani nemohla vzpomenout na přesnou barvu jeho očí či vlasů, ale ve spánku se vše znovu probudilo k životu.

Láska je jako krásná loď,

která ztratila kapitána.

Námořníkům se třesou ruce,

bojí se, co bude z rána.

Jednoho dne se něco změnilo. Šla jsem spát s pocitem, že ho znovu uvidím. Můj sen ale překonal všechna očekávání. Zdálo se mi o životě, který jsem měla žít. Byli jsme spolu a on mě miloval. Prožívala jsem to jako skutečnost. Krásná svatba, svatební cesta, noc a dokonce jsem měla to štěstí, že jsem mu mohla dát dítě. Položil svou ledovou na mou tvář, když v tom jsem se probudila. Jen ten dotyk jsem stále cítila. Zprudka jsem otevřela oči, ale nic tu nebylo. Jen oknem znovu proudil studený vítr dovnitř. Já ho otevřela? S pramalou nadějí jsem došla až k oknu, ale nic zde nebylo. S povzdechem jsem ho zavřela, ale mou pozornost upoutalo něco zvláštního. Na mém stole ležela bílá růže.

Láska je bolest z probuzení

a horké ruce hvězd.

Které ti sypou oknem do vězení,

květiny ze svatebních cest.

Dnes je to přesně padesát let od chvíle, kdy mě nechal stát v lese. Těšila jsem se na dnešní noc, protože jsem svůj osud cítila. Šedivé vlasy jsem si znovu umyla jahodovým šamponem a oblékla si starou noční košili. Na nočním stolku jsem zapálila bělostnou svíci, vedle které ležela růže, zvadlá, jako má stařecká tvář. Naposledy jsem usnula a mohla být s těmi, které jsem milovala a miluji. Naposledy.

Někdo otevřel okno a dovnitř zavanul ledový vítr, který zhasnul svíci.

Láska je jako večernice,

plující černou oblohou.

Náš život hoří jako svíce,

a mrtví milovat nemohou.

Báseň: Václav Hrabě, Variace na renesanční téma

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  Hanetka (01.05.2010 12:12)

Je to moc krásné, má to atmosféru a skvěle to dokresluje verše Václava Hraběte. Přesto, a nebo právě proto, si nemohu odpustit malou výtku - oprav si prosím chybu - kamenné objetí, on ji objímal, nebyla jeho obětním beránkem, ne? Je škoda mít v tak krásném textu hrubky.

1)  Monelien (01.05.2010 11:52)

Tak tohle je naprosto úžasné Běhá mi mráz po zádech z té představy, doslova mě to vtáhlo dovnitř

1