Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/E-B-3-edward-and-bella-2531610-567-378_mala.jpg

Edward se sžil s Cullenovými, po vrazích jeho otce není ani památky. Zůstane to tak ale navždy? A co se stane, když se objeví?

Druhá a závěrečná část jednorázovky. Předem díky za komentáře, budu moc ráda, když napíšete, jak se vám povídka líbila jako celek.

Uběhlo pár týdnů. Škola se stala jejich rutinou a díky ní se poznali trochu víc. Vzájemně si pomáhali s učením a Bella si na pálení v krku z jeho vůně docela zvykla. Edward docílil aspoň toho, že už před ním neutíkala. Díky škole to dost dobře ani nešlo. Ani tak ji ale  nedokázal přesvědčit k něčemu víc než jen přátelskému hovoru a doteku tak náhodnému, že se mu povedl maximálně jednou za týden. Měla dobré reflexy a byla rychlá.

Každý večer se teď ztrácela, obyčejně s někým z rodiny a vracela se s očima tak světlýma, že měly barvu tekutého jantaru. Nehodlala nic zanedbat.

* * * * *

A pak se to stalo. Chystali se jako obvykle do školy. Edward snídal a ostatní většinou posedávali kolem. Náhle se Alice dostala do jakéhosi tranzu a vyděšeně vykřikla: „Jsou tu!“
Všichni Cullenovi se k ní otočili jako jeden. Edward se vyděsil toho, co to může znamenat, ale Carlisle už uděloval příkazy: „Bello, vem Edwarda nahoru. Ostatní, buďte připraveni."

Bella přešla k Edwardovi a povzbudivě se na něj usmála, když v tom se roztříštila skleněná stěna obývacího pokoje. Edward zahlédl postavu s bledou tváří, jíž dominovaly rudé oči. Neměl ani na okamžik pochyby, kde už ho viděl. Je to ten, který zabil jeho otce.

Sotva si to stačil pomyslet, ucítil Belliny ruce kolem sebe a přesto, že si uvědomoval, že to není možné, Bella ho zvedla, jako by nic nevážil a jako vítr ho unesla do jeho pokoje v prvním patře. Zamkla dveře a vyklonila se z okna, aby se ujistila, že tudy v případě potřeby můžou utéct. To všechno trvalo sotva dvě vteřiny od chvíle, kdy se rozlétla skleněná stěna dole.

Byla si jista, že zámek by toho upíra nezastavil, ale Edward se třeba aspoň bude cítit klidněji. Sama napjatě naslouchala zvukům bitvy, která právě zuřila dole. Vrah nepřišel sám.  Byli minimálně dva. Pak se otočila na Edwarda, který na ni stále nevěřícně zíral. Pochopila, že by se ho měla aspoň pokusit uklidnit. Musí z ní být vyděšený.

Zvedla ruce v uklidňujícím gestu a ušklíbla se, když si uvědomila, že to, že nemá v rukou žádnou zbraň, pro Edwardovo bezpečí nic neznamená. Tiše pronesla: „Edwarde, vím, že tě musí děsit, co jsi teď viděl, ale věř, že se ti všichni snažíme zachránit život.

Edward přikývl. Věřil tomu. Víc ho ale zajímalo, jak ho Bella dokázala unést a jak to, že je tak rychlá: „Co jsi, Bello? Je to důvod, proč mě nenecháš se ti přiblížit?“

Bella se mu s povzdechem zadívala do očí: „Edwarde…  nemůžu ti říct, kdo jsme. Ale máš pravdu – je to ten důvod. Můžu ti ale slíbit, že jestli to vyjde, budeš po dnešku volný. Nebudeš už se muset schovávat.“

Edward se rychle vymrštil (na člověka to bylo vážně rychlé): „Bello, nechci odejít. Chci ti být na blízku. Mám tě moc…“

Bella ho náhle umlčela a zaposlouchala se do hluku dole: „Promiň. Musím dolů. Zůstaň tu.“

Edward ji chytl za ruku a Bella se na něj nevěřícně zadívala – byl opravdu rychlý: „Slib mi, že jestli to přežiju, promluvíme si.“

Bella ho pohladila uklidňujícím pohybem ledovou rukou po tváři, naklonila se k němu a vyzkoušela svůj sladký dech: „Slibuji.“

Edward dostal omámený výraz, ale než stihl Bella zmizet, zašeptal ještě: „Vrať se mi, prosím.“


Boj byl tuhý. Upíři, kteří přišli, nebyli žádní nováčci a nechtěli se nechat zdržet. Přišli proto, aby zničili Edwarda, ne aby bojovali s jinými svého druhu. Bella rychle zhodnotila situaci a přidala se k jedné ze dvou skupinek. Využila svou sílu. Je ještě docela mladá, a tak je silnější než spousta starších upírů. V zápalu boje Alice náhle vykřikla: „Edward! Jaspere…“

Nejen Jasper, ale i Rose a Carlisle byli v mžiku v Edwardově pokoji. Spatřili však už jen, jak se nad Edwardem sklání upír. Kousl ho. Jediné, co mohli udělat, bylo zabránit mu, aby své dílo dokonal a zabít ho tak jako ty dva dole.

Po Alicině výkřiku využil Emmett rozptýlení a chytil světlovlasého upíra, se kterým bojoval, jako do kleští. Bella měla v tu chvíli rudo před očima. Nechtěla si ani představovat, co Alice asi viděla. Vyskočila upírovi na záda a s hrozivým vrčením mu urvala hlavu. Roztrhat ho na kousky a spálit ho, netrvalo Emmettovi, Esmé a Belle ani půl minuty. Druhého už společnými silami předtím stejně zlikvidovali Jasper s Alicí a Carlislem.

Když vyběhla nahoru, stáli ostatní nad Edwardem, který už se začínal zmítat v křečích proměny. Bella si k němu přiklekla a Cullenovi jí teď připomínali sudičky. Vzala Edwardovu hlavu  do dlaní. Jeho tvář nabývala popelavou barvu a Bella si dokázala představit, že za chvíli ho pohltí oheň. Nechtěla slyšet jeho křik.

Zvedla pohled ke Carlislovi: „Prosím, pomoz mu.“

Carlisle její pohled opětoval s bolestí v očích: „Bello, vidíš přece, že je pozdě. Můžeme ho zabít nebo nechat přeměnit. Není jiná šance. A myslím si, že už si toho vytrpěl dost. Smrt si nijak nezaslouží.“

Bella přikývla: „Já vím, ale jedno kousnutí…  to bude dlouhé! Nenech ho zbytečně trpět. Prosím!“

V očích cítí slzy, které se už nikdy nemůžou vylít.

Carlisle se podíval po ostatních a viděl v jejich tvářích souhlas. Esmé se usmála a dotkla se Belliny ruky, aby ji zvedla: „Pojďte ven. Nechme to na něm.“

Carlisle nahradil Bellu na jejím místě. Bella zůstala v pokoji jako poslední. Než vyšla ven, položila Carlislovi ruku na rameno a tiše mu poděkovala: „Děkuji, Carlisle. Za Edwarda.“

Carlisle se usmál a za ruku ji chytil: „Udělám všechno proto, aby netrpěl příliš dlouho. A ty zapřemýšlej, kdy mu řekneš, že ho miluješ.“

Bella zavrtěla hlavou: „Ještě ho nemiluji, i když mi na něm záleží. A sám dobře víš, že lidské city se mění. Jako upír může cítit něco jiného. Nechme to tak. Pak budeme mít všechen čas světa.“


Oheň se pomalu stahoval ze všech částí Edwardova těla a souběžně s tím se jeho smysly bystřily. Slyšel vše, co se v místnosti, kde ležel, dělo. Slyšel někoho vedle sebe dýchat a slyšel své srdce, které teď bušilo tak rychle, že se málem rozskočilo. Zaslechl tichý hlas, který jeho mozek okamžitě přiřadil Carlislovi: „Za chvíli bude po všem. Přiveď ostatní tak, jak jsme se domluvili.“

Zajímalo by ho, co se to děje… , a kdo byl  ten druhý. Lehké kroky, které zaslechl odcházet, mohly patřit spíš dívce než muži.

A pak jeho srdce dotlouklo. Edward otevřel oči a okamžik si užíval ten pohled. Viděl světlo. Ale viděl toho daleko víc. Teprve teď si mohl ověřit, jak moc se jeho smysly zlepšily. Nebyl to jen sluch. Zrak se mu zlepšil tak, že teď dokázal odlišit i jednotlivé částečky prachu ve vzduchu. A čich! To byl šok. Cítil teď tolik rozličných vůní. Také jeho mysl se změnila. Měl najednou tolik volného místa v hlavě. Dokázal vnímat a analyzovat spoustu věcí najednou. A přibyl mu ještě nějaký instinktivní hlas, který ho upozorňoval na přítomnost dalších osob v místnosti. Jeho tělo se instinktivně stáhlo do obranného postoje zády ke stěně a čelem k nim.

Poznal Cullenovi. Stáli tam v dostatečné vzdálenosti. Emmett a Jasper před ostatními, jako by je před ním chtěli chránit. Carlisle stiskl Jasperovi rameno a přesto že si byl Edward jistý, že nepohnul rty, slyšel náhle jeho hlas, jak žádá Jaspera, aby změnil atmosféru. Vzápětí pocítil zvláštní klid.

Bylo toho tolik, co chtěl zjistit, ale tahle záhada mu přišla jako dobrá první otázka: „Jak jsi to udělal, Jaspere?“

Jasper se na něj udiveně zadíval: „Jak víš, že jsem tě uklidnil já?“

Edward pokrčil rameny: „Slyšel jsem, jak tě o to Carlisle žádá.“

Carlisle podotkl: „Já ale nic neřekl.“

Edward znovu pokrčil rameny a natočil se k Rosalii, která si ho prohlížela a přemýšlela nad tím, jak zkrásněl. Viděl v jejích myšlenkách bledého krasavce s jeho vlasy a… rudýma očima. To, že by měl být on? Pokud se ale opravdu změnil, Rosalii se zřejmě líbil. Třeba to tak bude i s Bellou: „Díky, Rose.“

Rosalie střelila pohledem po Carlislovi: „Co se to děje?“

Carlisle se usmál a aniž by pohnul rty, zadíval se na Edwarda: „Slyšíš mě teď, Edwarde?“

Edward přikývl: „Samozřejmě, že tě slyším.“

Ohromení ostatních nabývalo na intenzitě každým okamžikem. Carlisle se k nim napůl otočil: „Zdá se, že Edward má také talent – jako ty, Jaspere nebo Alice. Vypadá to, že dokáže číst myšlenky.“

Edward zvedl obočí a začal přemýšlet, jestli to může být pravda. Rychle přejel pohledem každého v místnosti a ověřil si, že nehýbavjí rty. Přesto slyšel jejich hlasy tak dobře, jako by mu mluvili přímo do ucha.

Rozhodl se tuhle záhadu odložit stranou a zeptal se na důležitější věc: „Kde je Bella? Je v pořádku?“

Carlisle přikývl: „Ano, je. Nejdřív bych ti ale měl asi vysvětlit, co se stalo. Nedokázali jsme tě ochránit. Když jsme přišli nahoru do tvého pokoje, ten vrah už tě kousl. Nedalo se moc dělat. Jsi teď jedním z nás. …  Jsi upír.“

Edward byl překvapivě klidný. Jako by mu tahle skutečnost dávala dokonalý smysl. Konečně se všechny ty podivnosti vysvětlily. Zapadly na své místo do skládačky. Emmett s Jasperem nepatrně uvolnili svůj obranný postoj.

V Carlislově mysli Edward spatřil, co všechno to pro něj znamená. Bylo to zajímavé, ale i to odsunul na později. Teď ho zajímalo hlavně, proč tu není Bella.

Jasper vycítil změnu jeho nálady a rychle mu v duchu vysvětlil důvod její nepřítomnosti: „Jako novorozený máš velkou sílu, ale taky nestálost. Nechtěli jsme tě rozrušovat víc, než je nutné.“

Carlisle tiše zavolal: „Bello? Můžeš sem?“

Téměř okamžitě se otevřely dveře, jako by čekala jen na pozvání. Ostražitě se podívala na Jaspera a ten přikývl. Bella tedy prošla kolem nich a podívala se do tváře změněného Edwarda. Byl vážně hezký, i když ty rudé oči působily poněkud děsivě. To se ale brzy změní – pokud se rozhodne živit se krví zvířat jako oni. Bella si ještě živě pamatovala, jaké bylo její probuzení…  Když spatřila jeho údivem rozšířené oči a usmála se na něj.

Ano, první „prohlédnutí“ je vždycky šok. I když si člověk myslel, že vidí dokonale, je to ve srovnání s nynějším viděním, jako by se díval přes mlžný závoj.

Edward nemohl odtrhnout pohled od Belliny dokonalé tváře. Mohl by se tak na ni dívat napořád. A co víc…  oni mají skutečně věčnost k dispozici. Teď už mezi nimi nestálo žádné děsivé tajemství. I když…  a co to jeho tajemství? Kromě její tváře se teď zaměřil na její mysl. Chtěl vědět, co si myslí, co cítí právě teď. Líbí se jí tak jako Rose?

Místo hlasu, který zná, ale slyšel ticho. Zmateně střelil pohledem k ostatním, ale jejich hlasy stále slyšel. Nepřišel o svou schopnost…,  jen z nějakého důvodu nepůsobila na Bellu.

Jasper znepokojeně zaznamenal jeho nervozitu: „Co se děje?“

Edward nejistě: „Neslyším Bellu.“

Bella překvapeně zvedla obočí: „Co?“

Emmett pobaveně: „Zdá se, že Edward dokáže slyšet naše myšlenky.“

Bella přikývla: „To jsem slyšela, ale…,“ otočila se na Edwarda, „… co jsi myslel tím, že mě neslyšíš?“

Edwardova tvář se stáhla: „Nevím, co si myslíš. Je to jako předtím. Nedokážu slyšet tvé myšlenky ani pocity.“

Bella nedokázala potlačit svůj úsměv – ne, že by jí vadilo, že je výjimka zrovna v tomhle.

Carlisle se usmál také: „Zdá se, že Edward není jediný s nově objeveným talentem. …  Teď bys ale měl jít na lov. Krk ti musí hořet.“

Teprve teď si Edward uvědomil, co bylo špatně. Ano, opravdu zevnitř hořel. Jako by se předchozí oheň stáhl jen do jeho hrdla. Chytil se za krk: „Co to je?“

Bella nejistě střelila pohledem po ostatních: „No…  žízeň. Víš, my se neživíme jako ostatní našeho druhu. Lovíme zvířata. Proto taky nemáme rudé oči jako ti, co si pro tebe přišli.“

Esmé  ji s úsměvem vzala kolem ramen a spiklenecky mrkla na udiveného Edwarda: „Není to úplně ono, ale na druhou stranu tak dokážeme žít s lidmi.“

Edward ukázal na své oči: „Takže když se přidám k vám, budu mít oči jako vy, místo téhle příšerné rudé?“

Carlisle přikývl: „Za nějaký čas se krev, kterou v sobě máš, zředí a budeš mít oči v různých odstínech hnědé. Podle toho, jak budeš hladový.“

Edward se otočik na Bellu: „Tak proto jsi měla na začátku černé oči?“

Bella překvapeně polkla – on si to pamatuje?

Jasper si odkašlal a Carlisle přikývl: „Později bude na povídání času spousta. Teď je ale zbytečné, abys dál trpěl žízní. Bello, Jaspere, Emmette, běžte s ním.“

Edward rychle zaprotestoval: „Moment, proč Bella? Říkali jste, že jsem teď silný. A že při lovu se přestáváte ovládat. Co když na ni zaútočím?“

Bella se usmála: „Právě proto s tebou jdu. Jsem mladá. Není mi ani rok. Mám v sobě ještě část mé původní lidské krve, takže jsem pořád silnější než většina upírů tady.“

Carlisle přikývl: „I když jsi teď určitě silnější než ona, neohrozil bys ji tak, aby tě nezvládla. A proto s vámi jdou i Emmett s Jasperem.“

Bella, Jasper a Edward vyrazili otevřenými dveřmi, zatím co Emmett s pobaveným smíchem vyskočil oknem. Edward na to překvapeně zíral, ale Jasper nespokojeně mlaskl: „Musíš se předvádět, Emme?“

Emmett ze zdola se smíchem houknul: „Jen ať Edward zjistí, co všechno je možné.“


Když vyšli ven, rozběhli se. Edward rychle přišel na to, že všechno fyzické je teď velmi jednoduché. Kolem sebe slyšel myšlenky Emmetta a Jaspera, musel ale otočit hlavu, aby se ujistil, že je tam i Bella. Skok přes řeku ho nadchl, a když spatří Bellin úsměv, rozhodl se zjistit, jak rychle dokáže běžet. Zrychlil a brzy nechal své společníky za sebou. Bella natáhla krok, ani tak mu však nestačila.

Když jí zmizel a slyšela jen jeho veselý smích, zavolala na Jaspera: „Edward je příliš rychlý…  i na novorozeného. Hlídej prosím jeho náladu.“

Jasper jí nakvašeně odpověděl: „To dělám, ale ty si pospěš, Bello. Jestli na někoho narazí, nezabráníme neštěstí, když budeme míle od něho.“

Sledovat ho nebyl problém. Každý upír dokázal jít po pachu. Bella využívala toho, že je z nich stále nejrychlejší a snažila se Edwarda dostihnout. V hlavě se jí střídaly různé děsivé scény, které by se mohly stát, kdyby skutečně padl na lidi místo na zvířata, která plánovali a to ji pohánělo k ještě větší rychlosti. Edward zřejmě zpomalil, protože ho teď cítila jasněji. Rozhlédla se kolem a najednou ji Edward se smíchem svíral v náručí.

Oči mu vesele blýskaly: „Tak a mám tě!“

Bella se okamžik snažila vykroutit, ale pak svou snahu vzdala a rozesmála se jako on: „Ano, to se nedá popřít.“

Edward byl tím zvukem unešený. Miluje její smích. Měl ho rád i jako člověk, ale teď, když dokázal všechno vnímat daleko jasněji, si přál, aby ho mohl poslouchat věčně. Jeho tvář se přiblížila k Bellině a zadíval se jí do jiskřících očí: „Pamatuješ, cos mi slíbila? Že pokud to přežiju, promluvíme si.“

Bella se dosmála a přikývla: „Já vím. Ale nech to na později, ano?“ zaprosila. „Jasper s Emmettem jsou blízko a ty se potřebuješ najíst.“

Znejistěla: „Navíc…  měl by sis ověřit, že je ještě o čem, ne?“

Edward ji pustil a naklonil hlavu na stranu: „Co by se mělo změnit?“

Bella pokrčila rameny: „Ty jsi jiný. Nevíš, čím si musíš projít. Zkus to nejdřív zjistit. Dej si čas.“

V Edwardovi to začalo vřít. Bella to viděla, a tak o krok ustoupila. Bylo jí líto, že ho rozhodila, ale to už naštěstí dorazil Jasper a dal to do pořádku.

Emmett na Edwarda zamrkal: „Máš štěstí, nedaleko jsme objevili pumu. Masožravci chutnají víc jako lidé. Pojď!“


Emmett si povzdychl při pohledu na Edwardovo potrhané oblečení: „Ty teda vypadáš. Alice se zblázní. Ještě, že většinu věcí nás stejně po druhé vzít nenechá.“

Edward se provinile podíval na své společníky. Jasper a Bella vypadají jako ze škatulky, přesto že i oni lovili. Emmett je na tom o poznání hůř, ale pro toho je lov hra. Rád se škádlí se svou kořistí.

Jasper nakrčil nos: „No, ty nevypadáš o moc líp. Myslím, že na to, že to bylo poprvé, vypadá docela slušně.“

Emmett škádlivě mrknul na Bellu: „To je fakt, aspoň na něm to oblečení drží, co?“

Bella na něj vyplázla jazyk a s rozpaky Edwardovi přiznala: „Já dopadla hůř. Emmett mi musel půjčit košili. Prý bych pohoršovala.“

Vesele blýskla pohledem po bratrech a vyměnili si pobavený pohled.

Edward se usmál: „A teď už si můžeme promluvit?“

Jasper tázavě mrkl na Bellu a ta přikývla: „Zvládnu to. Budeme se pomalu vracet. Kdyby něco, zavolám.“

Bratři tedy vyrazili napřed. Když už ani jeden nic neslyšel, pokynula Bella tiše v před a vyrazila normálním lidským krokem, jako by si vyšli na procházku. Edward ji chytil za ruku.

Bella k němu vzhlédla a Edward se spokojeně usmál: „Máme stejnou teplotu. Je příjemné moct se tě dotknout,“ potutelně se zazubil. „A vědět, že teď už mi neutečeš.“

Pyšně dodal: „Jsem rychlejší!“

Belle zacukaly koutky a zamumlala: „Vejtaho!“

Šli pomalu a zatím co Edward váhal, jestli nedat Belle za pravdu a počkat s vyznáváním citů na později, zeptal se na další otázku, která ho zajímala: „Kolik ti vlastně je?“

Bella se usmála: „17. …  A co se týče opravdového věku, tak jsem nedávno oslavila 18tiny.“

Edward se chytil do jejího pohledu: „A jak…“

Ta otázka mu najednou přišla tak intimní, že si nebyl jistý, jestli ji dokončit. Bella však pochopila. Odvrátila hlavu a rty se jí stáhly v úšklebku: „Byla jsem nedaleko Seattlu na prázdninách. Když jsme se s přáteli vraceli v noci lesem, potkala jsem upíra. Nikoho z Cullenových,“ dodala s rychlým pohledem na Edwarda. „Kočovníka. Neměl hlad – jeho oči byly zářivě červené, ale byla to pro něj hra. Neměla jsem šanci utéct a on se tím bavil. Nevím, proč to nakonec nedokončil. Přátelé mě našli v dost špatném stavu. Byla jsem polámaná a zkrvavená. Když mě převezli do nemocnice, ošetřoval mě Carlisle. Poznal má zranění a věděl, že už mi nemůže pomoct. Nafingoval mou smrt a převezl mě k nim. Když jsem se probrala, vše mi vysvětlil, a když jsem se rozhodla zůstat, přijal mě do rodiny.“

Když se Edward zastavil, vrátila se ze svých myšlenek zpátky do současnosti. Vzal její tvář do dlaní a zašeptal: „Nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil.“

Bella se usmála a vjela mu do vlasů: „To jsem si taky říkala. A stejně jsem nedokázala zabránit, aby tě kousl.“

Její pohled ztvrdnul: „Ale jestli někdy najdu upíra, který kousl mě, zaplatí za to.“

Edward vážně přikývl: „Pomůžu ti ho najít.“

Bella se znovu usmála: „Bude ještě chvíli trvat, než dokážeš vyjít mezi lidi. Já to překonala jen díky tobě. Tedy díky tvé vůni.“

Rozhodla se přiznat: „Proto jsem s tebou ze začátku nedokázala být v jedné místnosti. Jak jsi dneska pocítil, občas nás ovládá instinkt. Bránit se mu, je docela těžké. A tvoje krev mi zpívala. Občas se může stát, že potkáme člověka, jehož krev je pro nás tak přitažlivá, že se nedá odolat. Má to i název – z italštiny. Takovému člověku se říká „pěvec“ nebo „pěvkyně“.“

Edward pochopil: „A já byl tvůj „pěvec“?“

Bella s pohledem upřeným před sebe přikývla: „El mio cantante.“

Edward otočil její tvář k sobě, aby jí viděl do očí: „Bello…  chci ti jen říct, že je mi jedno, co jsi, nebo co se stalo ze mě. Jsem vlastně rád, protože tak můžeme být spolu. Konečně chápu, proč to všechno…,  a že to tak asi muselo být.“

Chtěl pokračovat, ale Bella mu dala prst přes rty, aby ho umlčela: „Edwarde, mám tě moc ráda, ale znám tě příliš málo. Ani ty o mně nic nevíš. Nechme to zatím tak, jak to je. Čas ukáže, jestli jsme tu pro sebe.“

Edward se ztratil v Bellině pohledu, a pak pomalu přikývl: „Dobře, ale něco mi řekni, Bello. Miluješ…  někoho jiného?“

Bella zavrtěla hlavou: „Ne, tak to není. Jen…,“ pokrčila rameny.

Edward znovu přikývl: „Je ti… nepříjemné, že se tě dotýkám?“

Bella tázavě zvedla obočí, jako by se ptal na něco evidentního: „Ne, není. Jinak bych to nedovolila.“

Edward přikývl do třetice a rozhodl se využít své síly a rychlosti: „Pak mi odpusť!“

Zapletl své prsty do jejích vlasů a přitiskl rty na její tak rychle, že Bella nedokázala vzdorovat. A sotva se jejich rty spojily, už ani nechtěla. Lehce vzdychla a do polibku se zapojila. Tolik jí chutnal a jejich rty do sebe tak krásně pasovaly. Jako by byli stvořeni jeden pro druhého.

Bella se zavřenýma očima zašeptala: „Edwarde… proč jsi nepočkal? Upíři jsou ze své podstaty neměnní. Jediné, co je může změnit, je láska. A ta přetrvá věky. Vidíš to u Esmé a Carlisla – milují se stejně, jako když se před 80ti lety zamilovali.“

Edward ji stále objímal – požádal ji: „Otevři oči, Bello.“

Když mu to přání splnila, zeptal se s obavou: „Bojíš se, že je pro tebe někde někdo lepší?“

Bella ohromeně zavrtěla hlavou: „Ne, ale tys ještě kromě mě a mých sester a matky neviděl žádnou upírku. Je spousta takových, kteří před partnerstvím dají přednost užívání. Samozřejmě, není to až tak věc výběru. Když potkáš toho pravého, zamiluješ se a nestojíš už o nic tak přízemního…“

Edward se usmál: „Možná jsem ještě neviděl upírky, ale dívek znám tisíce. Nezapomínej, že jsem byl bohatým synkem politika. Věděl jsem od první chvíle, kdy jsem tě spatřil, že chci jen tebe. A jestli to bude jen trochu možné, chci tě navždy, Bello. Počkám, jak dlouho budeš chtít, ale mé city to nezmění. Miluju tě a jsi pro mě ta jediná. Nevidím žádnou jinou dívku.“

Bella mu jeho upřímný pohled a úsměv oplatila. Přesunila své ruce z jeho nadloktí kolem krku a zašeptala: „Jsi mé slunce. Nedokážu už se držet stranou, ať mě to třeba spálí. Miluji tě, Edwarde.

♦œTHE END♦


1. část

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marvi

12)  Marvi (24.06.2012 21:08)

Výměna rolí a přesto to neztrácí na originalitě. Moc se mi to líbilo, pěkné čtení na konci víkendu

kajka

11)  kajka (20.03.2012 21:18)

Výměna rolí je velmi zajímavý nápad! Bella jako upírka a Edwardova krev jí dokonce zpívá. Romantika jako blázen!!! Hezký příběh s dobrým koncem. Děkuju za příjemné počteníčko.

SarkaS

10)  SarkaS (20.07.2011 12:16)

jééé, to bylo tak pěknýýý Krásný sladký konec. Líbilo se mi to přirovnání ke slunci, vzpomněla jsem si na Jakea. Teď má Bella dva v jednom

HMR

9)  HMR (18.07.2011 21:29)

8)  Twigirl (12.01.2011 12:39)

Krásná povídka. Škoda, že je to jen jednorázovka. Sice hezky dlouhá, ale i tak si to umím docela dobře představit jako kapitolovku. Je to moc pěkný příběh a ráda bych si přečetla o Edwardově životě před smrtí otce,o její přeměně, o jejím předchozím životě, a tak vůbec. Je to moc pěkný nápad a klidně bych si přečetla víc a víc.

semiska

7)  semiska (06.01.2011 22:27)

Druhá část byla taky moc krásná. CHtěla ho ochránit, ale nezabránila jeho přeměně. Jejich sliby byly překrásné. Už jsem se bála, že ho nechce, ale naštěstí to Edward vzal do svých rukou a vyplatilo se. Bella podlehla svým citů a to je dobře. Moc krásná povídka, četla se sama.

6)  hellokitty (19.09.2010 18:30)

5)  piggy (18.09.2010 22:02)

uh, musím zcela neromanticky přiznat, že když jsem si přečetla nadpis povídky, hlavou mi blesklo: "To bude zase nějaká nepovedená parodie na téma chráněný sex nemrtvých." Tedy nic, co by s tálo za to číst.
Ale jsem bytost od přírody zvídavá, tak jsem rozklikla odkaz a díkybohu za to! žádná antikoncepce, jen čistá romantika!
Tohle se ti moc povedlo, zlepšilo mi to náladu, je to krása... tleskám!

ambra

4)  ambra (18.09.2010 21:34)

Moc hezké. Zajímavá zápletka, stejní, a přece jiní hrdinové... Dík za příjemné počteníčko na sobotní večer!;)

Marketa

3)  Marketa (18.09.2010 19:04)

Dej ještě pokračování prosím ale jestli ne tak ne

Carlie

2)  Carlie (18.09.2010 18:57)

Originální výměna rolí, poutavé, emotivní, nádhera.... zblajzla jsem na posezení obě části a děkuju za úžasný zážitek

1)   (18.09.2010 14:43)

Taková nádhera!!!!!!! Proč už je konec??? Já chci pokračování Nádhernééé

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek