Sekce

Galerie

/gallery/učitel i lásky.jpg

Omlouvám se za ten konec, ale já si nemohla pomoc :-D Jak zareaguje Edward na Bellin příběh? A co se bude dít později? A co Jacob, nechá už Bellu na pokoji, nebo se zase ukáže?

Zadíval se na mě, seděli jsme u sebe celkem blízko. Natáhl ruku k mému obličeji a odhrnul mi vlasy z tváře. Hned jsem se odvrátila. Ale jeho ruka pod mojí mě donutila se na něj podívat.

Pečlivě si prohlížel moji jizvu. A nakonec mi po ní zlehka přejel prsty.

„Co se ti přesně stalo?“ zeptal se mě a zadíval se mi do očí.

„Už jsem ti říkala, že to byla nehoda,“ pokoušela jsem se to zamluvit.

„Ano, ale já chci vědět, co přesně se dělo,“ nedal se odbýt.

„Všechno začalo, když jsem se nastěhoval sem k tátovi. Seznámila jsem se s Jacobem, hodně jsme si rozuměli a sblížili se. Nakonec jsme spolu začali chodit. Když se začal přeměňovat ve vlka. Řekl mi vše o tom, co se děje, o upírech, o něm. Ale nevadilo mi to. Říkal mi, že je nebezpečné s ním být, ale já věděla, že by mi neublížil.“ Při tom si Edward odfrkl.

„A pak se stalo něco, o čem předtím nikdo neslyšel. Jacob se otiskl dvakrát. Jednou do mě a po druhé do Amandy.“ Díval se na mě jako na blbce. „Jenže otisk k Amandě byl silnější. A tak trávil víc času s ní a já to chápala, nedalo se s tím nic dělat. Byli si souzeni. Pokoušela jsem se normálně dál žít, bez nich.

Ale to se mu nelíbilo. Pořád mě sledoval a tak. Odstrašoval mi kamarády. Dokonce i Mikovi vyhrožoval, aby mě nechal, a to mě jen doprovodil k autu na parkovišti.“

Edward mě pečlivě a se zájmem poslouchal.

„Jednou jsem toho už měla plné zuby. Chtěla jsem normálně žít, když si vybral Amandu, aby mě nechal na pokoji. Jednala jsem zprudka a vůbec nemyslela. Jela jsem za ním do La Push a začala na něj křičet. Nadávala jsem mu a prosila, aby mě už nechal na pokoji. Bušila jsem mu do hrudi. A když se začal třást, nedocházelo mi, co se děje. Do doby, než se přeměnil a zaútočil na mě. Měla jsem štěstí, že tam byl Sam a zastavil ho.“ Edward začal vrčet a já cítila slzy, které se už tak dlouho neobjevily v očích.

„Odvezli mě do nemocnice a udělali, že to byl obyčejný vlk. Když mi sundali obvazy a já uviděla, co se mi stalo, sesypala jsem se a odjela za mámou do Phoenixu. Stala se ze mě zrůda. Lidi se na mě dívají, ne, oni zírají. Jenže měla nedávno nehodu a zemřela. Musela jsem se sem vrátit. A zbytek znáš. Jake mi ani teď nedává úplný pokoj.“

Už se mi zlomil hlas a já začala naplno brečet. Najednou jsem se ocitla v jeho pevném a bezpečném objetí. Přitáhl si mě k sobě na klín a kolébal se se mnou, aby mě klidnil.

„Zbiju ho, bude chodit jen po třech tlapách, psisko jedno,“ slyšela jsem jeho vrčení. Pevně si mě k sobě tisknul a já mu zabořila hlavu do hrudi a vdechovala jeho příjemnou vůni.

„Pššt… Belli, nejsi zrůda. Jsi stále krásná, všechno bude v pořádku, uvidíš. Chce to jen čas,“ začal mě uklidňovat ve chvíli, kdy se mi z hrudi vydraly další vzlyky.

Po zbytek doby ani jeden z nás nepromluvil.

Edward si mě silně tisknul k sobě a já mu byla vděčná. Cítila jsem se v jeho objetí bezpečně, chráněná před vším okolo, i před moji minulostí.

Vdechovala jsem jeho příjemnou vůni, co měla tu krásnou vlastnost uklidňování, stejně jako jeho objetí.

Ale také mě to donutilo poddat se svým emocím. Byla jsem ráda, že jsem mu to řekla, jako by mi ze srdce spadl velký kámen. Nikdy jsem to nikomu nemohla říct, ale jemu ano. On věděl o tajích vlkodlaků.

Když jsem přestala brečet a uklidnila se, stále jsem byla v jeho náručí a ani se mi nikam jinam nechtělo, on mě taky nepouštěl. Užívala jsem si ho mít takhle blízko. Ani nevím, jak se mi to podařilo, usnula já jsem.

S krásným pocitem bezpečí a štěstí, tak jsem snad nikdy neusínala.

Když jsem se probudila, ležela jsem u sebe v pokoji na mojí posteli. Rychle jsem se posadila a dívala se okolo sebe. V pokoji už byla tma. A pak jsem si toho všimla.

Neměla jsem na sobě bundu ani mikinu či boty. Všechno bylo na židli u stolu. A na mém nočním stolku byl papírek.

 

Usnula jsi a já tě nechtěl budit, spánek je někdy lepší než jakýkoliv lék. Charlie nic neví. Uvidíme se zítra ve škole. E.

 

Takže to nebyl sen, musela jsem se tomu usmát. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly osm večer. Rychle jsem vstala a šla dolů, kde byl Charlie a koukal se na televizi, u toho jedl pizzu.

„Nechtěl jsem tě budit, klidně si vezmi,“ usmál se na mě hned, jak jsem vešla. Nenechala jsem se dvakrát pobízet a vzala si. Chvíli jsem se s ním dívala, a poté se odebrala do sprchy. Pustila jsem si příjemně teplou vodu a přemýšlela o tom, co se v poslední době stalo. A to, že jsem nikdy nebyla šťastnější. A o tom, jak se mi po dnešku ulevilo. Vlastně teď mezi mnou a Edwardem nebylo žádné tajemství. Oba jsme o tom druhém věděli vše, o jeho životě a to se mi líbilo.

A tak jsem večer usínala s velmi dobrým pocitem.

 

Další dny následoval podobný scénář. Ve škole to byl můj profesor a po škole kamarád. Tím, že jsme znali navzájem naše tajemství, jsme se mohli začít poznávat, jací opravdu jsme. Navzájem jsme se dozvěděli o tom druhém, co má rád, a zjistili, že toho máme docela dost společného.

 

Týden utekl doslovně jako voda. Byla poslední hodina tělocviku a já se s Edwardem dohodla, že se v šatně zdržím, abychom si mohli promluvit, jak to dnes bude. A taky jsem to udělala, ale nikdo nepočítal s tím, co se stane.

Počkala jsem, až všechny holky odešly, a teprve se začala převlékat. A poté jsem vyšla před tělocvičnu. Na parkovišti nikdo nebyl. Edward se hned objevil vedle mě.

„Tak já dnes udělám Charliemu večeři, a pak přijeď. Bylo by mu divný, když poslední dobu vařím míň.“

„Dobře, a dnes se pojede ke mně, aby to bylo rychlejší,“ usmál se na mě mým oblíbeným úsměvem a bylo jasné, že bych souhlasila se vším. Když se stalo něco, co naší idylku zničilo.

„Isabello.“ Tak tenhle hlas jsem znala až moc dobře a nelíbilo se mi to.

Přímo před námi se objevil Jacob a v závěsu měl Amandu. Zastavila jsem se a Edward vedle mě. Vážně jsem se bála, co se bude dít.

„Okamžitě jdi od ní, pijavice!“ zavrčel výhružně Jacob. Tak tohle se mi nelíbilo ani trochu.

„Nevím proč. Jí moje společnost nevadí,“ pokrčil rameny Edward a podíval se na mě.

„Ale mě jo, že jsi u ní tak blízko! Radím ti dobře, drž se od ní dál. Jinak se ti něco stane.“ Tak teď jsem se vážně bála. Asi ještě na něco myslel a to nakrklo Edwarda, takže se postavil přede mě do obrané pozice a zavrčel na něj.

„Jí se už ani nedotkneš, psisko, je ti to jasný!?“

„Nejsem pro ni nebezpečný, pijavice.“ Oou… to neměl říkat. Ne před Edwardem. Edward už se k němu začal přibližovat. Nemohla jsem dovolit, aby si něco udělal a nebo aby ho vykázali pryč odsud. Vběhla jsem mezi ně, čelem k Edwardovi, a ruce jsem dala nahoru, aby se zastavil.

„Nedělej to, Edwarde, nestojí ti za to.“ Chvíli se na mě díval, a poté se uklidnil a přestal vrčet. Byla jsem za to ráda, tak jsem ho obdařila úsměvem. Když mě najednou chytli něčí ruce kolem pasu a Edward začal vrčet hrozivěji.

Bylo mi jasné, kdo to je, a mě v tu chvíli přepadl záchvat hysterie. Mlátila jsem sebou jako blázen.

„Nech mě, nešahej na mě!“ vykřikovala jsem hystericky a cítila paniku. Před očima jsem měla zase vlka. Cítila jsem, jak se mi oči naplnily slzami.

„Jacobe, okamžitě ji pusť!“ přikázal krásný hlas, ale já přes slzy neviděla majitele. Kopala jsem okolo sebe.

„Má z tebe hrůzu, okamžitě ji pusť!“ V tom se sevření okolo mého pasu uvolnilo a já zase stála pevně na nohou. Hned jsem se rozeběhla k Edwardovi. Pevně jsme ho objala kolem hrudi, do které jsem si zabořila svůj ubrečený obličej. Pocítila jsem ty silné a bezpečné paže kolem sebe a hned se cítila líp.

„Ještě někdy se jí dotkneš a bude to to poslední, co uděláš!“ Nic jsem už neslyšela a najednou jsem seděla na kapotě náklaďáčku a Edward si mě starostlivě prohlížel.

„Jsi v pořádku, Bell?“ Strach byl v jeho hlase slyšet. Jen jsem přikývla a sehnula se k němu, pevně ho objala kolem krku, potřebovala jsem jeho objetí a blízkost.

 

Od toho dne se mi Jacob vyhýbal, jak se dalo, a já za to byla ráda. Užívala jsem si to, co jsem teď měla. To štěstí, když jsem byla s Edwardem. A s ním čas neuvěřitelně běžel. Ve škole mě učil, po škole vyzvednul a my jeli buď na louku, nebo k němu domů. Ten dům byl opravdu obrovský a všechny místnosti byly krásné. Cítila jsem se tam jako doma a protože Edward musel nakupovat, aby to nebylo divné, a neměl jak jídlo spotřebovat, jedla jsem to já a nebo tam vařila jídlo pro sebe a Charlieho. Někdo by spíš řekl, že jsme manželé, jak jsem u něj doma byla pečená vařená a znala to tam líp jak u sebe.

Jak jsem řekla, čas letěl tak rychle, že se blížily Vánoce, a to dost rychle. V tu chvíli jsem si něco uvědomila.

 

Byla jsem zase u Edwarda doma. Seděli jsme na houpací lavici na verandě a dívali se do zasněženého lesa. To mi připomínalo, že je všude námraza a pro mě je teď těžší se pohybovat venku. Ještě se mi díky bohu nic nestalo. Zase jsem si vzpomněla na to, co mě v posledních dnech trápilo. A tak mi ta otázka vylítla z pusy, aniž bych uvažovala.

„Ty se na Vánoce nevrátíš k rodině?“ zeptala jsem se ho najednou. Překvapeně se na mě podíval.

„Ne, nechce se mi tam. Utekl jsem, protože mě naháněla jedna upírka, a chtěl bych klidné svátky. Navíc tu musím hlídat jednu studentku,“ usmál se na mě. Sklopila jsem raději zrak, cítila jsem horkost ve tváři.

„Co kdybys byl na Vánoce u nás?“ Překvapeně zamrkal, už otevíral pusu, asi na protest, ale já začala mluvit dřív. „Charlie o tobě nic neví a to ho znervózňuje. Určitě bude souhlasit, když mu to podám tak, že tě může poznat. Navíc, nikdo by o svátcích neměl být sám, ani ty. Jíst nebudeš muset, to se zařídí. Co říkáš?“

„Když bude náčelník policie souhlasit, aby profesor jeho dcery byl u nich na Vánoce, nejsem proti,“ řekl v klidu a zadíval se do dálky.

„Jen s ním budeš muset vypít pivo a koukat na telku,“ zasmála jsem se při té představě. On se naopak zašklebil.

 

Byla jsem ráda, že je ochoten být u nás, a já si byla jistá, že to vybojuju, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

kikketka

17)  kikketka (18.06.2011 11:22)

Sakra, tak kdy do toho kopnou??? Hezká kapitolka!

16)  xD (06.09.2010 22:41)

Fakt úžasnýýý...nejlepšíí..
Zbiju ho, bude chodit jen po třech tlapách, psisko jedno,“ slyšela jsem jeho vrčení ....ten jacob je ale..xD Edward je nej..xDD

mima19974

15)  mima19974 (18.07.2010 21:33)

mojjj poklad kedy napises pokrackoooo???

semiska

14)  semiska (18.07.2010 19:56)

Nádherná kapitolka
Jakob se zase vyznamenal To jí nemůže dát pokoj??? CO si myslí, zmetek jeden?Ať už jí dá konečně pokoj.
Ten nápad s Vánocena byl suprovný a ještě hezčí, když to Edward přijal. Těším se na jejich Vánoce. :D

piskot94

13)  piskot94 (17.07.2010 18:50)

moc krásná kapitola Jackoba bych nejradši ale zase mě se líbí ty situace, když je někdo takhle vyděšený a někdo jinej ho utešuje, takže za dnešek jsem moc spokojená opravdu krásné, těším se na další

Bosorka

12)  Bosorka (17.07.2010 18:37)

Sfingo - opět sdílíme stejné pocity

sfinga

11)  sfinga (17.07.2010 18:32)

Všichni víte, že jsem naprostý fanoušek Jacoba, ale tohodle bych nejradši pověsila do průvanu za... víte co. Vždyť je to normální stalker, ubožák jeden.

10)  hellokitty (17.07.2010 18:28)

Abera

9)  Abera (17.07.2010 18:10)

Úžasný

8)  Liz (17.07.2010 16:56)

Skvělé
už se nemůžu dočkat až bude pít Edward pivo:D :D :D :D

Michangela

7)  Michangela (17.07.2010 15:46)

No konečně! Už jsem si říkala, kdy se představí tátovi!:D :D :D

Radussska

6)  Radussska (17.07.2010 15:30)

Schánim: pánvičku
kulomet
granát
a upíří jed ať si Jacob to umírání užije parchant jeden A Amanda by se měla nechat zavřít do blázince mrcha Chudák Bell Moc pěknéééé

5)  Shindeen (17.07.2010 14:30)

Nádheraa Jsem zvědavá na ty Vánoce, tak prosím, honem dalšííí

sakraprace

4)  sakraprace (17.07.2010 13:54)

Tak tomu říkám sebeklam, on že pro ni není nebezpečný?! Jake by se mě nechat vyšetřit, de*** a ta jeho štětka taky.
Jinak to byla paráda, jsem moc zvědavá jak to zaonačí na svátky.

Mili

3)  Mili (17.07.2010 12:11)

Fantastická kapitola

MejBi

2)  MejBi (17.07.2010 11:55)

MaiQa

1)  MaiQa (17.07.2010 11:31)

Já toho Jacoba rozthám. Je on normální? Snad nikdy nepochopí, že Bells ho už nechce. Já bych si vzala pánvičku a sekáček a rozporcovala bych jej a ty kousky si osmažila. Ale nesnědla. Na to bych neměla. :/ :/ :/ :/ :/ Zajímá mě jak to bude s těma vánocema. Živě si dokážu představit jak Edward pije pivo a kouká na televizi. Teda ne, já si to představit nedokážu. To je nepředstavitelný. :D :D :D :D :D :D :D :p :p :p Rychle sem šoupni další díl.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Jacob 2