Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/marriage_holding_hands-1421.jpg

Klid před bouří

Poslední díl, kde se nic neděje, slibuju. A omlouvám se za ten skok, ale ty díly by jinak byly o ničem a já jsem se potřebovala hnout z místa.

7. kapitola – Klid před bouří

Chodila sem a tam na mostku před parkem. Šla raději zadem, aby ho nepotkala. Možná si z ní jenom utahoval a teď se jí chce smát odněkud z terasy, jenže to má smůlu, protože tady ji stejně ani nezahlédne. Na druhou stranu si živě vybavovala ty něžné, upřímné a láskyplné oči zelené jako dubové listí. Nakonec naznala, že legraci si vážně nedělal a že tam nejspíš už čeká. Nervózně se znovu otočila a pomalu šla zpět. Jít tam nebo ne? Honilo se jí hlavou.

Na jednu stranu by tam nejraději běžela a padla mu do náruče a nikdy z ní nevylezla. Získala by tak nejenom milujícího muže a milého švagra, ale i dobré postavení a peníze. Jenže jemu by natropila ostudu, co by mu asi lidé z jeho vrstev řekli? Jak by se na něj dívali? Museli by jedině lhát, koupit jí titul a odříznout styky s rodinou. Nedokázala si však představit, že by její otec žil sám a ona ho nesměla ani navštívit. Že by už nikdy neviděla tetičku. Jenže ona si uvědomovala, že by to za život s ním vyměnila, kdyby musela. Nepotřebovala by jeho majetek, aby byla šťastná. Stačil by jí život po jeho boku.

„Panebože,“ vydechla, když si to uvědomila. Konečně jí došlo, co znamenaly ty příjemné závratě, jemné točení hlavy, zadrhávání dechu i silný tlukot srdce. Ale ne, zaúpěla v duchu. Vždyť nás nečeká žádná budoucnost, nejeden pár už rozdělilo postavení a rodina.

A pak si vzpomněla na poslední matčina slova: „Miluju tě, holčičko. A pamatuj, nejlepší volba je ta, kterou učiníš srdcem, nikoliv svědomím a rozumem.“

Ona to tak udělala a snad byla i šťastná, tak proč bych nemohla já? Ona se vzdala všeho pro mého otce, jenže já se nemám čeho vzdát, tady by jako ta oběť byl on.

Další otočka a znovu mířila blíž k parku. Zahleděla se skrz husté křoví a kmeny stromů, spatřila jen obrys altánku. A dodala si odvahy, tentokrát další otočku neplánovala. Slíbil jí, že se mohou lépe poznat a pak se uvidí, třeba to u něj ani nebude tak horké a je to jen krátkodobá zamilovanost.

Pomalu a ladně došla až před altán, jenže neviděla dovnitř, šla z druhé strany. Zvědavě ho obešla, nebyla si jistá, jestli tu opravdu je. Jaké bylo její překvapení, když vchodem uvnitř spatřila na lavičce sedět oba bratry. Když ji spatřili, ihned vyskočili na nohy a uklonili se. Bella zmateně úklonu opětovala a nechápavě sledovala oba bratry.

„Dobrý večer,“ promluvili společně, zamračeně se na sebe podívali a pak se oba usmáli na Bellu. Té z toho šla hlava kolem a proklínala se, že se sem vydávala. Vidět je takhle pohromadě, dva bohaté a urozené muže, navíc krásné, ji nedělalo nejlíp a bála se toho, co by se stalo, kdyby je někdo přistihl. Tudy obvykle prochází hodně lidí.

„Dobrý,“ odpověděla nervózně.

„Já vím, že bych vás měl nechat jako gentleman o samotě, ale potřebuji si s vámi promluvit, Bello,“ začal vážně William a upřeně jí hleděl do očí. Sice by nejraději zůstala s Edwardem, ale znala slušné vychování a mravy, a proto přikývla.

„Počkám tu,“ zaslechla ještě Edwarda.

Společně vykročili po třetí cestě, na jejichž křižovatce altán stál. Tahle vedla dál od panství přes jeho pole až k lesu. Tedy lesům by bylo výstižnější, odsud ze severu Anglie se táhly přes celé Skotsko a končily až s oceánem, byly protkány jen pár mýtinami a horami na severu. Lidé sice občas nějaké výhodné místo prokáceli a založili si nové vesnice, ale s kilometry od jihu obydlení houstlo. Tady vůbec nebylo moc velkých měst a hustě obydlené lány vsí. Vše se koncentrovalo na jihu a v okolí Londýna, zatímco tady jste museli cestovat přinejmenším dvě hodiny, než byste narazili na další panství. Byla tu věčně zima, samý les, nepříliš hostinná půda, aby vůbec něco rostlo, musela se hnojit…

„Jistě již znáte záměr mého bratra, viďte?“ zeptal se po cestě.

„Něco málo mi včera naznačil,“ přikývla a cítila, jak začíná rudnout.

„Chci vám jen říct, abyste se nebála ho odmítnout, kdybyste byla proti, nelíbilo se vám to a nemilovala byste ho. Já vím, že na to je zatím asi brzy a na city se ve sňatku moc neohlíží, ale přesto vám chci jen poradit, abyste se řídila srdcem. Bratr je jistě dobrá partie, ale rodina nebude souhlasit a s ním a jeho náladami to taky nebude snadné. Je potřeba ho trochu mírnit a jsem si jist, že vy ho zase změníte k lepšímu. Přesto si ho neberte, jestli ho nemilujete. Věřte mi, že takové manželství by nebylo dobré ani pro jednoho z vás, nehledě na veřejnost. Pokud k němu ovšem chováte kladné city, nezbývá mi, než popřát vám štěstí, protože ho budete potřebovat. Já sám budu vždy stát za vámi a bratrem, to si pamatujte,“ ukončil svůj monolog.

Bella pečlivě poslouchala každé slovo, i když si myslela, že je na to příliš brzy a že jeho náklonnost k ní brzy vychladne. Vážila si ho i jeho rad, mluvil inteligentně a hlavně se snažil každému pomoct a poradit. Byl strašně laskavý a Bella byla šťastná, že našla takového přítele.

„Myslím si, že je na to opravdu poněkud brzy a zájem vašeho bratra brzy opadne, ale přesto vám děkuji,“ odpověděla upřímně.

„Neopadne, to se nebojte,“ usmál se tajemně. „Viděl jsem to na něj už den poté, co jsme sem přijeli. Nevěděl jsem, co to způsobilo, dokud jsem ho nepřistihl vás pozorovat při cestě ze zahrad. A on je strašně tvrdohlavý, když už vám uvěří a poslechne, těžko znovu změní názor.“

„Když myslíte,“ pokrčila rameny a mile se na něj usmála. Ale myslela si stále své a byla jistá, že ke svatbě nikdy nedojde.

Vracela se už sama, William s přáním štěstí odešel kratší cestou k zámku. Bella došla zpět k Edwardovi, který se pomalu procházel po písčitých cestičkách kolem altánu a prohlížel si park.

„Je to tu opravdu krásné,“ řekl, aniž by se na ni podíval.

„Ano, to je,“ usmála se. Vždyť to ona se to o tu stará, pečuje o stromy, trávník i cesty jen s pomocí svého otce.

„Nechcete mi říct něco o sobě? Můj život znáte, ale já ten váš nikoliv. Nepamatuji si na vás, tenkrát jste tu s otcem ještě nebyli, viďte?“ Bella podobnou otázku čekala a bála se jí. Nejraději by vše zamlčela, ale cítila, že nejlepší bude s pravdou ven. Sice ji celou neřekla ani Williamovi, ale pokud spolu mají trávit čas, měli by se znát. A je pravda, že ona o něm věděla v podstatě vše.

Zařadila se vedle něj a pomalu se rozešli společně. Ona zatím vyprávěla: „Narodila jsem se před sedmnácti lety.  Moji prarodiče byli bohatí, nikoliv však vznešení. Dědeček zbohatl při obchodování a sňatkem s babičkou si získal značné věno. Po smrti babiččiných rodičů zdědili jejich panství, které pojmenovali otcovým příjmením, Hartley. Mamini sourozenci tam žili s nimi. Usadili se a vychovali tři děti, dvě dcery a jednoho syna. Má matka byla nejstarší a nejoblíbenější ze sourozenců.  Když jí bylo asi tolik co mě, zamilovala se do mého otce a vdala se z lásky. On jim tam dělal pouhého zahradníka.  Její rodiče nebyli urození a peněz měli dost, nevadilo jim to a dali jim požehnání. Pak jsem se narodila já. Po mě máma nemohla dlouho otěhotnět, ale když mi bylo třináct, povedlo se. Ovšem porod nepřežila ani ona ani dítě.

Otec to tam už nemohl vydržet, vše mu jí připomínalo. Navíc podle závěti prarodičů se dědictví vztahovalo pouze na jejich děti a vnoučata, a dokud jsem nebyla dospělá, nenáleželo nám tam bydlet. Mě ano, ale otci ne. Tetičce Valerii to sice nevadilo, ale strýci Robertovi ano. V podstatě otce vyhnal a já jsem šla s ním. Našel si tu práci a od té doby tu žijeme,“ ukončila vypravování a cítila, jak se jí žene vlhkost do očí při vzpomínce na matku. Umírala už od začátku, viděla na ní, jak ji těhotenství zmáhá, je čím bledší a smutnější.

„To je mi líto,“ zašeptal. „To s vaší matkou i jak vás vyhnali.“

„Už je to dlouho a tady se mi líbí. Navíc příští rok mi bude náležet polovina panství, matku měli nejraději,“ usmála se.

 

 

Znali se už dva měsíce a on jí miloval čím dál víc. Jeho srdce už tlouklo jen pro ni, byl na ní závislý, žárlil na každého, kdo se k ní přiblížil. A přitom na to neměl ani právo, nebyla jeho. Zatím.  Vídali se každý den, někdy i vícekrát. Povídali si, smáli se a byli šťastní. On si byl téměř jistý, že ona jeho city opětuje. Viděl jí to na očích, v úsměvu i rozzářeném obličeji.  Znali o sobě pravdu, byli k sobě upřímní a nikdy by si nelhali.

Byl šťastný jako nikdy. Hádky rodiny už neřešil, vdavky doporučené otcem odmítal větou: „Na sňatek se necítím, žádná z vámi vybraných dam mě neokouzlila.“ Otec sice zuřil, chtěl ho výhodně provdat, dokud je mladý, krásný a žádaný, ale syn mu to neulehčoval. Matka pozorovala jeho úsměvy a jiskřící oči, viděla v nich takové štěstí a lásku, že nebyla na pochybách, že se zamiloval. Ale nechtěla se ptát, čekala, až jí to řekne sám. William byl nadšený za ně za oba. Sdílel jejich štěstí a trávil s nimi docela dost času, často bratra kryl před rodinou.

Bella si připadala jako v sedmém nebi. Už věděla jistě, že ho také miluje a hlavně poznala, že to z jeho strany nebylo jen dočasné okouzlení. Ráda s ním trávila čas, připadala si úplná. Povídali si, chovali se přirozeně, smáli se. Neustále bylo o čem mluvit a řeč nikdy nestála. Jen ji mrzelo, že to musí tajit před otcem a Stellou, které momentálně hodně zanedbávala. Ale Edward pro ni byl přednější. Tak strašně ho milovala a jak se zdálo, on ji také. Připadalo ji to nereálné, tak čisté, že to přece nemohla dostat jen tak.

Muselo se něco zvrtnout, vždycky se přece něco zvrtne. Obávala se toho, ale zatím to neřešila. Proč taky? Připadala si lehká jako pírko, že by dokázala létat. Viděla jen jeho, myslila jen na něj a těšila se jen na něj. Bylo do něj zamilovaná až po uši. Omámená jeho úsměvem a zeleným pohledem poutajícím ji do svých okovů. A byla v nich velmi ráda. Prožívala nejkrásnější okamžiky svého života. A pořád se nic nedělo, žádný zádrhel, zvrat ani rána. Vše se zdálo dokonalé...

Netušila, že je to jen klid před bouří…

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lilith

8)  Lilith (17.03.2011 12:59)

směrem od jihu obydlení řídlo, pokud jsem to dobře pochopila.

ScRiBbLe

7)  ScRiBbLe (09.10.2010 18:20)

Klid před bouří? Nééé, já nechci!
Vracím se vv plné polní .

Silvaren

6)  Silvaren (03.08.2010 11:30)

áááá to je idylka. Moc jim to přeju, jsou tak krásně zamilovaní

Evelyn

5)  Evelyn (04.07.2010 18:37)

Nádherný díl

Jen malá technická - otec Edwarda určitě nechtěl výhodně provdat ;)

MejBi

4)  MejBi (04.07.2010 16:09)

Úžasná kapitolka.
Prosím, co nejdřív další dílek..

Quappa

3)  Quappa (04.07.2010 09:52)

Krásne, už sa teším na ďalšiu kapitolku.
Will je zlatý, že im tak pomáha
Dfam že aj s ním to dobre dopadne, lebo si to zasluži, čistá duša

DeSs

2)  DeSs (03.07.2010 22:18)

Gucci, další díl bude asi zítra večer, možná i dřív. Už ho skoro mám. A co se jejich trápení týče, něco jim chystám a nebude to procházka růžovou zahradou, však uvidíš... A díky za komentář...

gucci

1)  gucci (03.07.2010 22:14)

....Dessííí já jsem tak ráda, že jsi přidala další díl....já jim tak fandím ...doufám, že jim nechystáš moc velké trápení ...prosím přidej brzy další!!!Moc děkuji

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek