Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/marriage_holding_hands-1421.jpg

Změna

Zlomová kapitola, kde Edward konečně udělá krůček dopředu. Nyní už je pouze na Belle, jestli chce kráčet s ním, nebo sama...

6. kapitola - Změna

Bella seděla v zahradním altánku, kde si tenkrát poprvé od duše promluvila s Williamem. Záda měla opřená o živou stěnu tvořenou zelení a nohy natáhnuté před sebou, ruse volně položené v klíně. Usmívala se a pozorovala ptáčky, jak si na stromě naproti ní pomalu staví hnízdo; nosí větvičky a hlínu, slepují ho slinami. Užívala si vrcholu jara, měla ho nejraději. Zpočátku se obnovovala zelená tráva a listí na stromech, zvířata se probouzela, vracela a vylézala, hledala si domovy a partnery…

Čekala tu na Williama, měli spolu jako téměř každý den sraz. Jenže už tu měl být skoro před půl hodinou a on nikdy nechodil pozdě, a kdyby nemohl, jistě by poslal sluhu, aby jí to řekl. Bála se o něj, ale zároveň věděla, že nemá vůbec proč. Co by se mu mohlo stát na zámku?

A pak mezi stromy uviděla stín a vzápětí mužskou siluetu. Po tváři se jí automaticky roztáhl úsměv a posadila se vzpřímeně, jak se sluší a patří. Jenže tahle postava byla vyšší a ty vlasy měla delší. Když vyšla zpoza stínu stromů, spatřila zelené oči, ale tolik odlišné od těch Williamových. Tyhle byly povýšené a plné hrdosti.

Ale když pohlédly na ni, změnily se. Zněžněly a rozesmály se. A ona si toho dobře všimla.

„Dobrý večer,“ pozdravil ji Edward. Bella rychle vyskočila na nohy a vysmekla mu poklonu, co ji však zarazilo, opětoval jí ji. Zrudla, ani nevěděla proč a klopila pohled. Zase se jí udělalo mírně nevolno, jak to v jeho přítomnosti bývalo, ale ta nevolnost byla spíš příjemná než naopak.

„Promiňte, pane, vím, že tu nemám co dělat. Nashledanou,“ rozloučila se kvapně a téměř vyklopýtala z altánku, jenže zakopla o vlastní nohy nebo šaty a řítila se po hlavě k zemi, do mokré hlíny. Ještě v letu jí ale něčí ruce ze zadu zachytily za šaty a stáhly zpět nahoru, to Bella nečekala díky vlivu setrvačnosti ani nevyrovnala nohy a padala na druhou stranu, tentokrát jen krátce a do pevné náruče.

Srdce cítila až v krku, divoce jí bušilo a cítila, jak jí do tváří stoupá horká krev. Očima vyděšeně a roztřeseně těkala na všechny strany do té doby, než jí padly do těch jeho. Chvíli se v nich zasekla, zase, a nemohla uhnout. Ani nechtěla.

On na tom byl podobně a užíval si chvíle, kdy ji může držet v náručí. Její oči ho přitahovaly jako dva magnety a nehodlaly se ho vzdát, zakleslé do té alabastrové pokožky nyní rudé jako rajče, vytvářely obraz přímo pro bohy. Cítil její teplé štíhlé tělo na svém a … uvědomil si, že se nad ní sklání.

Rychle odtrhnul svůj pohled od toho jejího, pomohl jí narovnat se a odstoupil. V rukou mu zůstala béžová stužka z jejích šatů. V tu chvíli se červenal snad i v zadním patriích těla a Bella na tom nebyla o moc lépe. Ještě vyděšená z toho pádu následovaného druhým, toho pohledu a jeho rtů… Rychle zatřepala hlavou, aby si ji pročistila.

„Já… omlouvám se, nechtěl jsem… tedy chtěl, vlastně nechtěl, abyste spadla a chtěl vás zachytit, ale nechtěl jsem…“ blekotal ještě omámený a trapně se cítící Edward, nakonec to raději vzdal a prostě jí stužku podal.

„To nemusíte, děkuju, že jste mě nenechal spadnout,“ odpověděla kvapně Bella a stužku mu klepajícími prsty sebrala. „Ale teď bych snad měla jít.“

Už o něco opatrněji vyrazila z altánku, ale jeho ruka najednou tisknoucí její paži jí v tom zabránila.

„Prosím, potřebuju s vámi mluvit,“ požádal ji a upřeně jí pohlédl do očí. V tu chvíli by mu nedokázala odepřít vůbec nic, tak svolně přikývla.

„Možná byste se měla posadit,“ poradil jí a vyčkal, než tak učiní. „Kde jen začít?“ zasmál se nervózně.

„Co třeba na začátku?“ poradila mu Bella.

„Dobrý nápad,“ přikývl nakonec. „Řekněme, že jsme se včera s bratrem trochu pohádali, nakonec mi promluvil do duše a já uznal, že má pravdu. Ukázal mi, co je nejdůležitější. A to sice, řídit se srdcem, nikoli rozumem. Oživil mi paměť na dobu, kdy jsme tu žili převážně s matkou a otec byl věčně na cestách. Tenkrát jsme byli stejní; bezstarostní, hraví a veselí. Když to otec zjistil, zuřil. Prý se takto šlechta nechová a poslal nás na učení do Londýna, jak vám bratr jistě vyprávěl. Oba jsme se pilně učili, chtěli jsme udělat rodičům radost, oplatit jim vše, co pro nás udělali. Nakonec jsme byli takoví, jak si to přáli. Jeho pak ale znovu změnila jistá dívka,“ odmlčel se a pohlédl na špičky svých bot, „ a já si myslel, že je to špatně. Že bychom měli být přesně takoví, jak si naše rodiče přejí, vždyť nás vychovali. Odsuzoval jsem ho za to, pohrdal jím a nakonec ho začal hlídat a snažil mu vnutit mé přesvědčení. Byl jsem strašně tvrdohlavý a nepřipouštěl si, že bych třeba neměl pravdu. Většinou jsem jeho argumenty a proslovy ani nevnímal, myslel si svoje a to mu pak vnucoval. Choval jsem se hrozně.“

Smutně zvedl pohled k ní a věnoval jí zmučený pohled.

„A včera jsem konečně poslouchal, co mi říká a bral ho vážně. On měl celou dobu pravdu, každý má být takový, jak se cítí přirozeně a jak mu to vyhovuje, nesmí se přetvařovat. Já to dělal poslední tři roky skoro neustále. Nevím, jestli dokážu být znovu jako předtím.“

„A proč mi to všechno říkáte?“ zeptala se zvědavě Bella. Celou dobu bez dechu poslouchala jeho příběh, chvilkami na něj byla naštvaná, pak jí jej bylo líto. Pocity se v ní střídaly jako ponožky a ona nevěděla, co si myslet a co na to říct. Uváděl ji do rozpaků a nejvíc jí vadilo, že ani nevěděla proč. Potřebuje si snad vylít duši? Svěřit se? Jeho hlas na ni působil zázračnou mocí, že ji ani nenapadlo ho přerušit, nehledě na to, že by to bylo neslušné a žhavý pohled těch očí vše umocňoval.

„Protože tohle všechno se děje kvůli vám, protože kvůli vám se chci změnit, kvůli vám se včera strhla ta hádka s fatálními důsledky,“ odpověděl vážně. V Bella se vzedmula vlna vzteku, jak ji z tohohle může vinit? Jak ji může vinit z nesporů mezi nimi, i když to dopadlo na výbornou?

On si dobře všiml vzteku vepsaného v její tváři i očích a rychle pokračoval: „Vyčítal jsem mu, že se zahazuje s někým jako vy, že ho nejste hodna. I když mi tvrdil, že je mezi vámi jen čisté přátelství, nesouhlasil jsem s tím, abyste se i nadále scházeli. A tím to začalo. Vyčetl mi mé chování a způsoby. A v podstatě mi i pomohl vyznat se sám v sobě. Zjistil jsem, proč s vaším přátelstvím nesouhlasím. Mohla za to žárlivost,“ přiznal se zahanbeně a klopil oči k zemi.

Styděl se za to, on sám to věděl až příliš dobře a Bella to snadno poznala z jeho chování. Jen něco jí vrtalo hlavou a nedalo pokoje, dokud se nezeptala.

„Žárlil jste na něj nebo na mě?“

„Na něj,“ odpověděl bez zaváhání upřímně a podíval se jí do očí. „Žárlil jsem na něj, že s vámi může trávit čas, že se usmíváte po jeho boku a že se svěřujete právě jemu.“

Bella nevěřila svým uším. Moc dobře věděla, co to znamená, ale nedokázala to přijmout jako fakt, připustit si, že by to snad mohla být pravda. Nebyla nejhezčí ani nejchytřejší, bohatstvím taky nepřetékala a o vznešenosti tu nemohla být řeč. Tak proč?

„To je hloupost. Tohle je vážně moc špatný vtip,“ kroutila hlavou.

„Hloupost možná, ale vtip nikoliv,“ vyvedl ji z omylu.

„Já… nevím, co na to… říct,“ promluvila pomalu a zaskočeně.

„Neříkejte nic, zatím ne, nechte si vše projít hlavou, než mě odmítnete,“ promluvil tiše a upřeně jí hleděl do očí. „Já… myslím, že vás miluju. Nemám to jak a s čím porovnat, nic takové jsem nikdy necítil, ale popisy z knih a vyprávění sedí. Nikdy jsem tak nežárlil, nikdy jsem tak netoužil být v ničí blízkosti, nikdy mě nikdo tak neuchvátil.“

„Jsem dcera starého zahradníka,“ promluvila tiše.

„Já vím, to proto mi tak dlouho trvalo připustit si to a tak dlouho jsem otálel, ale již mnoho lidí se nevzalo z rozumu ale lásky,“ odpověděl. Když viděl její zaskočenou tvář, dodal na vysvětlenou: „Samozřejmě na vás nenaléhám, když dovolíte, nejdřív bych vás rád poznal a vy budete mít možnost poznat mě, než se vás zeptám.“

Belle došla řeč, mozek odmítal pracovat a srdce bušilo jako splašené. On ji právě skoro požádal o ruku!  A tak udělala první věc, která ji napadla. V ten potřetí zvedla nohy k útěku. Roztržitě vykoktala, že už musí jít. Nezastavil jí, jen ustoupil od vchodu a nechal jí volnou cestu.

Za sebou ještě zaslechla jeho sametový hlas: „Zítra tady touhle dobou, pokud budete chtít!“

Ve chvíli, kdy mu zmizela z očí, pocítil osamělost, ale zároveň velkou úlevu. Řekl jí to, přiznal se. Ale z jejích reakcí nepoznal naprosto nic. Normálně dokázal číst v lidech jako v knihách, ale u ní nikdy nevěděl. Možná to bylo tím, že měla jiné priority než ostatní lidé, které znal. U nich bývalo na prvním místě bohatství, sláva a pověst, na jejím rodina a vůbec krásy života. To si uvědomoval dobře a právě proto ho tak okouzlila, nehledě na její krásný úsměv, drobné štíhlé tělo, podmanivé čokoládové oči, dlouhé kaštanové vlasy často rozpuštěné a vlající ve větru a její přirozené chování.

Cítil neskutečnou touhu se pro ni změnit, být lepším a jí hoden. Ale zároveň věděl, že se nedokáže jen tak zbavit tří let pečlivě broušeného chování a principů. Že to jen tak nedokáže hodit za hlavu a prostě být jiný. Už dávno zapomněl, jaké to bylo. A věděl, že jestli se má vážně změnit, dokáže to jen a jen ona. Nikdo jiný.

Aniž by to dělal záměrně, pověsil na její bedra budoucnost jich obou…

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ScRiBbLe

11)  ScRiBbLe (03.07.2010 00:09)

Opravdu? tak to mě těší, ale tvoje povídka je naprosto super, a to vážně! .

DeSs

10)  DeSs (02.07.2010 23:51)

Scrib, ty raději ani nemluv, jo? Víš, jak mě dojala tvoje povídka? Že mám fakt na krajíčku a to až teď, zpětně, když jsem si to všechno pořádně uvědomila? Panebože, mám nějaký zblázněný hormony... No prostě už bulím a nevím proč! Ach joo, raději jdu spát. Ale jinak díky za koment...

ScRiBbLe

9)  ScRiBbLe (02.07.2010 23:47)

O můj bože! Teď jsem si konečně přečetla další díl.
Víš, jak teď vypadám? ano, přesně jako ten smajlík. Je to úplně nádherná povídka! Miluju ji a hrozně se těším na další díl a na to, jak se bude všechno dál vyvíjet. .

Silvaren

8)  Silvaren (01.07.2010 11:02)

Teda, Edward že je vychovaný šlechtic? Takhle to na ni vybalit. To neslyšel o dvoření? A Belle nezávidím tu volbu, jeden hezčí než druhý.
Krásné, těším se na pokráčko.

Quappa

7)  Quappa (01.07.2010 07:39)

Potlesk prosím,
Krásna kapitola, krásny smer to naberá. Neviem sa dočkať ďaľšej kapitoly.

Alaska

6)  Alaska (30.06.2010 18:41)

Teď už pomalu teču, ale být Bellou, když se jí Edward vyznal, tak zbaběle beru nohy na ramena ještě dřív než ona a ani hranice by mě nezastavily. To že je krásný a dech beroucí, bych si nejspíš uvědomila až na jiném kontinentě. Edward byl vždycky hrrr, co se týče vdavků, ale tohle
Ale ten konec byl tak úchvatný .

gucci

5)  gucci (30.06.2010 18:18)

juhuuu ...moc děkuji...mám velikou radost, že jsi cestu v tom vedru zvládla a hlavně, žes přidala další díl...málem mi vypadly oči, když jsem díleček uviděla!!! akorát se moc úleva nekonala neb se nemůžu zase dočkat pokračování .... !!!!

Eleanor

4)  Eleanor (30.06.2010 17:16)

Vau, úžasné. nedivím se, že Bella utekla. Chudák nevěděla, co a jak.

Ewik

3)  Ewik (30.06.2010 16:59)

Krásné
Moc se těším na další díl.

MejBi

2)  MejBi (30.06.2010 14:31)

Evelyn

1)  Evelyn (30.06.2010 14:05)

Jéé Promiň, ale smysluplnější a duchapřítomnější komentář ze sebe asi nedostanu

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Dům Swanových