Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/marriage_holding_hands-1421.jpg

Zprávy

Vím, co tu provádím. Ale takhle to mělo být už od začátku a všechno je udělané tak, aby mi to pro přístě vypomohlo nebo navázalo na děj...

14. kapitola - Zprávy

Vrtěl ocáskem a permanentně se jí motal pod nohy.

„Alfrede, mazej na místo!“ okřikla ho. Pes smutně koukl, stáhl ocas mezi nohy a sklopil uši. Poslušně se plazil na kožešinu ke krbu, udělal pár koleček kolem vlastní osy a pak se schoulil do klubíčka.

„Ty víš, že jsem to nemyslela zle, ale zavazíš mi,“ domlouvala mu smířlivě. „Přece bys nechtěl, abych kvůli tobě spálila koláčky. Víš, že je Will miluje.“

S těmi slovy už mířila do kuchyňky k peci. Koláčky se zdály hotové a snad ani moc nepřipálené. Narovnala je na podnos na stůl, jeden vzala do ruky a trochu ho pofoukala. Sedla si do křesla vedle choulícího se Alfreda a ulomila kousek koláčku. Dala mu ho a nechala si ho vzít přímo z ruky, pes za sebou zanechal pouze sliny.

S povzdechem si je utřela do zástěry. „Ty jsi ale čuně,“ konstatovala a pohladila ho po hlavě. Sáhla po rozečtené knize, ale nestihla ani nalistovat místo, kde skončila, a pes vyskočil a s vrtícím ocasem a nedočkavým kňouráním běžel ke dveřím. Ty se vzápětí otevřely, dovnitř vešel muž v zimním kabátu a oprašoval si sněhové vločky z oděvu i vlasů.

„Dobrý večer,“ usmál se na Bellu.

„Dobrý, dobrý. To je dost, že jsi tu,“ zabrblala a vstala, aby ho přivítala. „Začínám si připadat jako blázen, mluvím s tím psem a chovám se k němu jako ke člověku.“

„On je jako člověk,“ zasmál se William a drbal ho za ušima. „Viď, ty uličníku?“

Pes rázně štěkl, asi jako souhlas. Znělo to spíš jako kočičí kňučení a ty dva to rozesmálo. „Ještě budeš muset trochu vyrůst a trénovat,“ zasmál se Will.

„Bude to ten nejlepší hlídací pes na světě,“ usmála se Bella. „Dáš si koláče?“

„Rád,“ přitakal a zatvářil se vážně. Když se posadil a vzal si z mísy koláč, odkašlal si, aby upoutal Bellinu pozornost.

„Co se děje?“ úsměv se jí vytratil z tváře. „Něco s Edwardem?“

Will neochotně přikývl. Bella zbledla, sedla si na židli a netrpělivě čekala, co se dozví.

„Neděs se, ano? Asi před týdnem nám přišel dopis od Edwardova generála. Asi před měsícem se ztratil a nikdo o něm nic neví. Proběhla bitva a on se po ní už neohlásil. Nicméně jeho tělo se nenašlo, zmizelo i pár dalších, takže se domnívají, že utekli. Oni se chtěli vyhnout povinnosti, ale nechápu, proč by utíkal Edward,“ zamyslel se.

„Co když se mu něco stalo?“ vyhrkla rozrušeně.

„Edward není žádná pápěra, umí se o sebe postarat,“ uklidnil ji.

„Kde sloužil?“ zeptala se.

„Ve Francii, myslím, nevím to ale jistě,“ zamumlal.

„Co když utekl? Co když se nevrátí? Co když se mu něco stalo, co když ho okradli na moři?“ panikařila Bella, vstala od stolu a začala rázovat po místnosti.

„Klid,“ mírnil ji William. „Jsem si jistý, že se tu každou chvílí objeví, zdravý a živý.“

 

✋✋✋✋✋

 

Je příliš vnímavý a vládne silnou vůlí a osobností. Nebezpečný.

Slyšel její myšlenky, ale dělal, že ho plně zajímá boj dvou novorozených a učitele před ním. Neslyšel ty dvě ženy za ním mluvit, ale myšlenky vnímal jasně.

Hm, možná bychom ho mohli poslat jako dáreček Marii.

Nejspíš znovu mluvily.

Nettie má pravdu. Jasper s Maríi se o něj dokážou postarat a budou nám vděční, tenhle není tak divoký a vypadá, že není ani zrovna slabý a hloupý. A pokud je zabije nebo zradí… no, my budeme mít pokoj. Skvělý plán!

Novorozený přišel o hlavu a jeho protivník o obě ruce. Cvičený starý upír byl bez škrábnutí.

Pošleme ho s Hansem, tomu neuteče.

Teď nastoupil do boje on sám. Novorození srůstali stranou a on si musel vybojovat život a celistvost svého těla. Dělal to pro ni, pro ni všechno strpěl a snažil se utéct. Cesta s Hansem za nějakou Marií a Jasperem by mohla být dobrou příležitostí – zvlášť, když nikdo neví, že dokáže slyšet cizí myšlenky.

Nevěděl, jak dlouho už tu je, ale v jednom měl jasno. Naučí se ovládat žízeň a pak zjistí, jestli je v pořádku a bude ji až do konce jejího života z povzdálí chránit. Věděl, že ukázat se jí už nikdy nemůže.

 

✋✋✋✋✋

 

Tráva se začala zase zelenat, bláta ubývalo a stromy i květy začínaly kvést. Bella seděla na terase za svým domem a přemýšlela. V klíně ležela rozečtená kniha, které si nevšímala. Nemohla se soustředit. O Edwardovi poslední tři měsíce nikdo nic neví.

Nevzdávala se naděje. Pořád doufala, že zaklepe na domovní dveře, sundá si kabát a pověsí ho na věšák, otře boty o rohožku, usměje se a půjde rovnou k ní, aby ji objal. Živila v sobě tu představu a za žádnou cenu se jí nehodlala vzdát.

Ze stromu seskočila veverka a zvědavě se plížila k hromádce nalouskaných ořechů, které jí tam Bella každé ráno servírovala. V budkách zpívali ptáčky a zobali zrní, které tam také sypala. U nohou jí pochrupoval ospalý Alfred. Za ty tři měsíce o dost vyrostl, zmohutněl a zhrubl. Už to nebylo takové milé štěňátko s kňučivým hlasem. Teď štěkal jako pravý pes, byl silný a dobře vycvičený. Dělal Belle radost.

„Bello! Nesu čerstvé zprávy!“ zaslechla vedle domu Willův hlas. Nestihla ani vstát, aby ho uvítala, prodral se houštím vedle domu a vyhrkl: „Stella právě porodila. Je to chlapeček! A je silný a zdravý!“

„Je v pořádku?“

„Je to kluk jako buk!“

Bella se zamračila. Tohle už říkal, na to by se neptala. „Myslím Stellu!“

Williamovy pohasl úsměv. „Spí. Je vyčerpaná a slabá. Doktor říkal, že ztratila hodně krve. Neví, jestli to zvládne. Ale Stella je silná, vždyť jí znáš!“

„Kdo jí pomáhá? Ošetřovat ji a stará se o chlapce?“

„Angelika.“

William zachytil Bellin překvapený pohled. „Změnila se. Měla Edwarda hodně ráda, ze začátku sváděla vinu za jeho zmizení na tebe, ale brzy jí došlo, kdo za to může. Myslí si, že ho zabila a ještě připravila o štěstí. Jednou se mě na tebe dokonce ptala. Jestli jsem tě našel, kde žiješ a jak se máš. Neodpověděl jsem jí a utekl. Nechci jí lhát. Poslední dobou pomáhá, kde může. Mění se.“

„Dámskou návštěvu bych uvítala,“ zamyslela Bella. Nikdy ji za nic nevinila a byla nešťastná, že si to myslí. „Jak se jmenuje ten chlapec?“ vyhrkla pak.

William se zamyslel. Pak pokrčil rameny.

„Na to jsem se zapomněl zeptat.“

Bella si povzdechla a znovu se opřela do houpacího křesla, na kterém si do teď hověla. Zjistila, že se veverka polekala a utekla. Alfred se za to ani nepohnul, byl líný zvednout byť jen hlavu. Usmála se. Celý on.

 

První setkání proběhlo dřív, než by si Bella byla myslela. William řekl Angelice pravdu. Trvalo jí skoro týden, než se odvážila sem zajet. Omluvila se jí, sice zmateně a překotně, ale upřímně. Bella ji ujistila, že se na ni nezlobí a není to její vina. Že by asi stejně nepřijala. Kvůli němu. Jeho rodině a pověsti.

Zmínka o něm v nich vyvolala další vzpomínky a obavy. Pobrečely si na ramenou a to je tak nějak sblížilo. Angelika o něm dokázala nerušeně celé hodiny vyprávět, aniž by jí došla slova. Poznala Edwarda, jaký byl jako mladý a jak se změnil v Londýně. Když skončila, Bella jí řekla vše o sobě. Zase si skončily na ramenou.

Když se stavil William, netušil, že se Angelika už odhodlala a s jeho velkým překvapením je tam našel na pohovce a smály se. Angelika právě vyprávěla o malém Davidovi, Stellině synovi. Bella se uvolnila tak, jako za poslední rok ještě nikdy.

Podmanili si ji všichni Gabrielovi mladší.

 

Za dva týdny přinesla Angelika Belle smutnou zprávu. Stella pomalu ale jistě umírala. Přežila porod o dva měsíce, ale plně se neuzdravila nikdy. Byla silná a bojovala. Pro manžela i syna, ale pomalu, i přes všechnu vůli a námahu, slábla.

Bella pro ni i její rodinu plakala skoro celý den. Přišlo jí, že kam šlápne, tam nosí smrt. Lidé sice umírají, je to přirozené, ale Stella byla tak mladá a plná života. Přála si ji naposledy vidět. Než se jí to ale povedlo, přišla další zpráva.

Nakonec se nedožila ani začátku léta.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ScRiBbLe

6)  ScRiBbLe (09.10.2010 18:51)

Krása, krása a ještě jednou KRÁSA!
Chudák Stella:'-(
Jsem zvědavá, jak to bude dál pokračovat s Edwardem .

MejBi

5)  MejBi (19.09.2010 15:10)

Silvaren

4)  Silvaren (15.09.2010 13:25)

Moc krásná kapitola! Jako bych byla přímo ta, když Bella krmila psa a koukala se na veverku. Stelly je mi líto, život je prostě někdy nespravedlivý. Moc se těším na Edwardův útěk.

Ewik

3)  Ewik (14.09.2010 23:17)

Moc krásné a také strašně smutné.:'-(
Je mi líto Stelly.:(
Když byla Bella na terase a koukala na veverku, viděla jsem ji s ní. Moc krásně si to popsala.
Těším se na další díl a jsem zvědavá na Edwardův pohled.

Wendy

2)  Wendy (14.09.2010 19:51)

:'-( taky je mi Stelly líto. Doufám, že Bella nebude dělat náhradní matku a do toho se vrátí Edward, zamotá se to. On to pochopí tak, ona tak a znáte to jak to potom dopadá.

Ehm ... asi jsem se zamyslela a zase to nedopadlo dobře. Nejsem sice blond, ale občas mám s myšlenkovými pochody problémy. No tak nic, kapitolka byla hezká, omluvte můj výlev

Evelyn

1)  Evelyn (14.09.2010 19:33)

Stelly je mi líto... :'-(
Edward poslaný za Marií s Jasperem se mi ale moc líbí Stejně jako Bellin vztah a život s Williamem

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Wolf Pack