Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/marriage_holding_hands-1421.jpg

Svatba

Na další díl si zase počkáte, zítra odjíždím na Slovensko a vracím se v pondělí ráno...

11. kapitola - Svatba

Znechuceně hleděla na ten obrovský, zdobený a luxusní prsten ze zlata a diamantů. Ani nevěděla, z čeho na něm jsou ty malinké kamínky modré jako nebe, bylo jí to jedno. Byla si jistá, že každá dívka by pro ten prsten zabíjela, jenže ona by ho mnohem raději zahodila. Byl jí odporný, měla ráda jednoduchost a malé věci, a tohle?

Ferdinand se svojí matkou naplánovali svatbu na Vánoce. Neúčastnila se příprav, nechala to na nich. Sny o malé letní svatbě v přírodě mezi kvítím a s milovaným mužem nepřipadaly přinejmenším v úvahu. Poslala již dopis otci spolu se svatebním oznámením. Odhodlala se k tomu teprve včera. Doufala, že dostane od Gabrielových volno, ale zároveň si přála, aby to William a Edwardem nezjistili. Co by na to asi řekli?

„Slečno Bello!“ zaslechla na chodbě hlas a dupot služebné. Rychle si otřela rukávem kabátu uslzené oči a vstala. V tu chvíli do pokoje vtrhla zmiňovaná.

„Přijel Váš otec,“ vysoukala ze sebe zadýchaně. Připomnělo jí to Stellu, když jí oznamovala, že přijedou Gabrielovy děti. Rychle zatřepala hlavou ve snaze vyhnat bolestné vzpomínky a raději se s úsměvem a strachem vydala za otcem. Copak ten dopis dostal tak rychle? Nemožné, nejspíš o tom vůbec neví…

Uviděla ho už nahoře ze schodiště. Měl na sobě teplý cestovní plášť a nevypadal moc dobře. Bylo podivně bledý a působil unaveně. To je jistě tou cestou a zimou, pomyslela si Bella a rozeběhla se dolů.

„Dobrý večer!“ zaslechla hlas tety, když sbíhala schody. „Přijel jste na svatbu? Ale ta je až za deset dní!“

„Cože?“ zeptal se ochraptěle. „Synáček se žení?“

„Ano,“ přitakala teta.

„A která je ta šťastná?“ zeptal se podivně zhrublým hlasem. Belle připadal jako nemocný.

„Vaše dcera! No není to úžasná novina?“ usmívala se teta falešně a bavila se překvapením, nesouhlasem a zoufalstvím v jeho tváři. Teprve teď si všiml Belly stojící pod schody. Rozhodně nevypadala šťastně a on si byl jistý, že toho panáka by si dobrovolně nevybrala.

„Dobrý večer, tati,“ pozdravila ho nadšeně a šla obejmout. „Co tu děláš? Vždyť jsem ti psala teprve včera.“

„Vyjel jsem před třemi dny, nový zahradník je zaučený a já dostal výpověď,“ odpověděl bezbarvě.

„To je mi líto,“ povzdechla si Bella.

„Mě ne, aspoň mohu být se svou holčičkou,“ usmál se na ni a přísahal si, že tomu přijde na kloub.

 

✋✋✋✋✋

 

Stála ve svém pokoji a nechala na sobě upravovat svatební šaty. Byly honosné a zdobené, stejně jako všechno zde. A ona to nenáviděla, ale neměla snahu s tím něco udělat. Pak přišel na řadu složitý účes plný umělých růží a dalších květin, perel a jiných ozdob. Závoj se složitým vzorem a střevíce. Byla připravená. Teoreticky.

Ve skutečnosti to uvnitř ní brečelo bezmocí, zoufalstvím a strachem. Copak se může jen tak nechat připoutat k němu? Copak s ním může strávit svatební noc, nechat na sebe sahat někoho jiného než Edwarda? A oplácet jeho dotyky? Bylo jí špatně ze sebe samé i z něj, chtělo se jí zvracet odporem, ale nic s tím nenadělala. Přišel čas jednou oplatit otci vše, co pro ni udělal a musel kvůli ní přetrpět.

Navíc byl nemocný a ona si pro něj přála klid, aby se mohl uzdravit.

„Můžu dál?“ ozval se jeho ochraptělý hlas zpoza dveří.

„Ano,“ přitakala Bella a nasadila úsměv.

Přišel až k její posteli, odehnal uklízející služebnou a sedl si k ní. Hleděli spolu z velkého už čistého okna do zasněžené zahrady. Z nebe se snášely další a další vločky stejně jako na její hlavu padalo čím dál víc zoufalství.

„Proč to děláš?“ zeptal se klidně a bez známky jakékoliv emoce.

„Je milý, pozorný, má mě rád a další šanci už nejspíš nikdy mít nebudu, takže…“ odmlčela se.

„Řekni mi pravý důvod. Nikdy by sis ho nevzala, znám tě, vím, že by ses bez lásky nevdala a jej jistě nemiluješ,“ pokračoval.

„Miluju Edwarda. Toho mít nemohu. Jen proto mám skončit jako stará panna?“ zeptala se zoufale.

„Bello, prosím, chci to vědět. Poznám, kdy lžeš. Neumíš to. A nemyslíš, že si jako tvůj otec takové jednání nezasloužím?“ Podíval se jí pevně a odhodlaně do očí.

„Valerie mi dala na výběr. Buď si ho vezmu, nebo tě sem nepustí,“ povzdechla si a vybalila to.

Otec se prudce nadechl a otevřel ústa jako by chtěl něco říct. Místo toho začal zběsile lapat po dechu jako kapr na suchu, jeho ruka vystřelila k místům, kde by mělo tlouct jeho srdce a zoufale ho tiskla. Začal dávivě kašlat a ztrácet barvu. Bella to vyděšeně a neschopna slova pozorovala.

„Ne-nedělej to,“ zakuckal. „Miluju tě, Bells.“

Pak se jeho oči vyvrátily, tělo se převážilo a spadlo jako zralá hruška na tvrdou podlahu. Bella u něj okamžitě klečela, brečela a prosila ho, aby to nedělal, neopouštěl ji… Nic nepomáhalo.

Přitiskla dva prty k jeho krku, kde měla cítit krční tepnu. Necítila nic. Otočila ho na záda, políbila na čelo a zavřela mu oči. Ty krásné, moudré a něžné oči, které tak milovala a které po něm zdědila. Nemohla uvěřit, že je konec.

On přece nemohl zemřít a nechat ji tu samotnou. Až děsivě jasně a rychle si uvědomila, že nyní je sama. Že už nemá nikoho. A že Ferdinanda si rozhodně nevezme. Teď už nebyl žádný důvod…

Mohla by tu zůstat, počkat až dospěje a zařídit si tu svůj domov. Jenže tohle místo jí způsobilo až moc trápení, stalo se tu přespříliš tragédií. Tohle místo je snad prokleté – matka, Holly, otec. A to nepočítala události ještě před jejím narozením. Tady nemohla být. Vše jí připomínalo osoby, které tak milovala.

Musela pryč. Hned. Utéct daleko od všeho. Klidně zemřít, jít za svými milovanými. Její život už nemá žádnou cenu. Nemá nic…

Otevřela okno, naposledy pohlédla na otcovo tělo a skočila. Dopadla do měkké a chladné sněhové peřiny. Vykasala si nařasenou sukni svatebních šatů a jen ve střevících se rozeběhla závějemi prvním směrem, který ji napadl. Nepřemýšlela nad tím, kam běží, prostě běžela, plakala a nevnímala fyzickou bolest a chlad. Ta psychická jí stačila…

 

✋✋✋✋✋

 

Příroda spala, ptáci byli v teplých krajích, lidé doma se svojí rodinou – vždyť byly Vánoce. Jeho kůň běžel po protažené cestě a jeho kopyta neomylně mířila na Hartley. William doufal, že přijede včas a zabrání té pohromě. Pohromě, která by zničila a pošlapala čistou lásku dvou tvrdohlavých lidí, kterou on musí stále zachraňovat.

Byl unavený, rozlámaný z koňského hřbetu a byla mu neskutečná zima. Zahříval ho ale vztek, který na ty dva mezky měl. Jeden odmítne nabídku, po které celou duší touží a druhý, místo aby to zachránil, se nechá naverbovat a očekává, že než se vrátí, já mu ji připravím. On by snad chtěl, abych ji i požádal o ruku jeho jménem!

Vtom najednou zahlédl za hromadou čerstvě nakupené sněhu odházeného z cesty cosi tmavého. Nechtěl se zdržovat, spěchal, tak raději pobídl koně, aby zrychlil a pokračoval v cestě.

Ale nedalo mu to.

Otočil hřebce a kousek se vrátil. Když kůň zastavil, William poznal, co to bylo. Vlasy. A lidské. Seskočil ze sedla a skočil do závěje. Přebrodil ji a sedl do sněhu vedle dotyčné. Jaké bylo jeho překvapení, když v ní poznal Bellu. Bellu ve svatebních šatech a promrzlou na kost.

Rychle ji zvedl, přehodil přes ni svůj kabát a táhl už vyšlapanými stopami ke koni. S velkou námahou ji vysadil do sedla a vyskočil za ni. Pevně uchopil opratě a jeho ruce tak sloužily jako zábrany, aby Bella nespadla. Pobídl koně a pelášili po cestě zpět.

Po pár minutách zastavili na začátku prvního města, které potkali, před místním hostincem. Promrzlý a vyčerpaný William z posledních sil sundal bezvládnou Bellu z koně a nesl ji dovnitř. Krčma byla skoro prázdná, až na dva opilce a starší ženu za výčepem.

„Potřebujeme pokoj, hned!“ vybalil na ni.

„Jistě,“ zamumlala. „Sašo!“

Na její povel z vedlejší místnosti vyběhla sotva patnáctiletá dívka.

„Dej jim pokoj a obstarej je!“ nařídila jí.

„A byl bych vděčný, kdyby se mi někdo postaral o koně,“ řekl a hodil ji na stůl váček plný peněz. Hospodská do něj nakoukla, vyvalila oči a uklonila se na znamení vděku a ochoty jakkoli posloužit. Kývla na dívku, že se o to má také postarat a dál se věnovala umývání sklenic od piva. Váček si strčila do výstřihu.

„Pojďtě,“ vyzvala je Saša nesměle a odvedla do stejných dveří, kterými přišla. „Dám vám pokoj v prvním patře, ať ji nemusíte táhnout až nahoru. Pokud budete chtít, přinesu vám teplou vodu nebo nějaké jídlo a pití.“

William ji s námahou dotáhl do pokoje, který mu dívka otevřela, položil na postel a objednal si nějaké teplé šaty, teplou vodu a ručníky a čaj s rumem a pár kousků pečiva. Dívka s přikývnutím vycouvala z pokoje a on se začal starat o její teplo. Nebyl čas na nějakou stydlivost, musel jí stáhnout promoklé šaty a zakryl ji peřinou. Teď už jen čekat na věci.

Puls měla sice slabý, ale měla. Zbývalo jen doufat a modlit se…

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ScRiBbLe

10)  ScRiBbLe (09.10.2010 18:38)

:'-( to bylo smutný, ten její táta:( .
Jóóó, dobře Will, ještě, že se tam objevil!

gucci

9)  gucci (20.08.2010 13:16)

Já nemůžu uvěřit svým očím!!!Moje milovaná povídka s nádherným dějem!!!Škoda tatínka, který musel umřít, aby se Bells rozhoupala k útěku oo zlobra:p ;) ....Zlatej Will...myslím, že by si zasloužil medaili!!! ...těším těším na pokráčko

DeSs

8)  DeSs (19.08.2010 23:33)

Holky, moc vám děkuju za konetáře, ani nevíte, jak mě těší. V Nízkých tatrách zkusím popřemýšlet o další kapitole, abych vám ji sem mohla co nejdřívě přidat... (Ale nic neslibuju, možná se mi v termálech a horách ani přemýšlet chtít nebude...)

Ewik

7)  Ewik (19.08.2010 23:26)

Krásná kapitola Moc jsem se těšila a vyplatilo se počkat.
William je úžasný.

Quappa

6)  Quappa (19.08.2010 22:57)


dočkala som sa ...krásna kapitola...

Silvaren

5)  Silvaren (19.08.2010 21:32)

Moc se ti to povedlo! Líbí se mi ten dějový zvrat i krásně vyjádřené pocity. A William, je to zlatíčko.

Eleanor

4)  Eleanor (19.08.2010 20:47)

To je zvrat věcí a my jako máme čekat? to se mi moc nelíbí.

Alaska

3)  Alaska (19.08.2010 17:16)

Ta bláznivá holka má neskutečné štěstí. Sice to trochu vyřešilo danou situaci, ale... no snad to ve zdraví přežije. Zlatej William.

Evelyn

2)  Evelyn (19.08.2010 17:13)

Teda, já se tak vyděsila, že si ho vezme! Je mi líto, že její tatínek umřel, bylo to hrozně smutné...:'-(
Ale byla to nádherná kapitola. Ona celá tahle povídka je moc krásná

MejBi

1)  MejBi (19.08.2010 17:06)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella