Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rick%20mora.jpg

Poslední kapitola

Fňuk!

Všude máme domov

Ležel jsem v trávě, na prsou hlavu Rhiannon. Její rezavé vlasy mě šimraly do nosu a já přemýšlel o tom, jak se podělíme o jednu košili, protože zbylé oblečení leželo roztrhané v okruhu pěti metrů. Bylo krásný vědět, že tohle je právě jedinej problém, kterej mám. Žádný Volturiovi, žádný klepání se o život.

„Na co myslíš?“ Zvedla hlavu Rhia.

„Na to, jak se bez ztráty důstojnosti dostaneme domů,“ odpověděl jsem popravdě.

„Zaleží na tom, jestli jsi džentlmen, nebo ne.“

„Co když jsem?“ zeptal jsem se.

„Tak si oblíkneš tu košili, dojdeš domů a přineseš mi oblečení.“

Natáhl jsem si košili a děkoval bohu, že je delší. Přece jen, promenádovat se s holým zadkem se mi nechtělo.“

V hale jsem se srazil s tátou, který si mě změřil pohledem a vyprskl smíchy: „Exhibicionisto!“

Zapadl jsem do pokoje, natáhl na sebe boxerky, džíny a tričko a potom hrábl Rhie do prádla. Džentlmen. No počkej, ještěrko.

S nevinným úsměvem jsem jí kupičku oblečení předal. Nezklamala mě. Krajkové prádlo přešla bez komentáře, ale nad šaty se začala čertit.

„Tristane, já mám skříň plnou normálního oblečení a ty mi přineseš tohle? Ty jsi zapomněl, že když mi to tvoje teta přivezla, odmítla jsem to nosit?“

„Jo, lásko, tak sis tam mohla dojít sama,“ ušklíbl jsem se.

Blesklo jí v očích a přetáhla šaty přes hlavu.

Sakra!

Bílé saténové šaty zdůrazňovaly všechny křivky. Hluboký výstřih přitahoval můj zrak a samotné šaty končily pouhou dlaň pod jejím zadečkem. Byl to trest. Ale pro mě. Tak to jsem si teda naběhl. Tohle nerozchodím.

Ještě štěstí, že mou pozornost doma rozptýlila hádka mých rodičů.

„Já říkám, že jo.“

„A já ti říkám, Jacobe, že ne.“

„První dvě děti sis pojmenovala sama, tohle si rozhodnu já. Mám na to právo.“

„Právo? Ty sis jen užil, ale nosit naše dítě budu já. A jestli má Carlisle pravdu, tak to tentokrát bude hodně nepříjemný.“

„Hergot, Ness, neštvi mě! Miluju tě, ksakru.“ Zařval táta a pak nastalo ticho.

Vykoukl jsem opatrně zpoza rohu a honem rychle vycouval. Vidět tátu, jak líbá mámu v pravém hollywoodském záklonu, nemusím.

Vešli jsme do sálu.

„O co se hádají?“ zeptal jsem se Eli.

„O jméno našeho bráchy.“ Odpověděla a usmála se. „Táta si chce prosadit Michaela a máma o tom nechce ani slyšet.“

„Michael? Jak na to přišel?“ divil jsem se.

„Nevím. Mámě se to docela líbilo, než Belle Edward připomenul Mika Newtona. V tu chvíli se máma šprajcla a nechce o Mikovi ani slyšet.“

„Hele, Eli, jak to máma myslela, že bude mít hodně nepříjemný těhotenství?“

„Carlisle přišel na to, že tenhle náš brácha bude pravý poloupíře. Proto máma zvracela. Nesnáší lidský jídlo. No a co si pamatujou, tak se máma Belle doslova prokopala z břicha ven. Máma je sice taky poloupír, takže nějaký lámání kostí by nemělo hrozit, ale asi to nebude zrovna procházka růžovou zahradou.“

„No nazdar. A kde jsou vůbec všichni?“ zeptal jsem se, když jsem se rozhlídl a zjistil, že v sále jsem jen já, Rhia, Eli s dětmi, Seth senior, Melinda a Emily.“

„V knihovně, řeší královský problémy, máte jít za nimi.“ Vysvětlila Eli.

Byli tam všichni. Cullenovi, náš klan, Denalijští. Irčané a Egypťané hned po bitvě odcestovali. Před tím ale ještě složili Farrannovi přísahu věrnosti. Připadal jsem si, jako bych se ocitl v době rytířů krále Artuše.

Při vstupu do místnosti mě přivítal Hans.

„Á, náš Casanova dorazil.“

„Hele, Hansi, víš, že se dá upírovi urvat hlava víckrát?“ pohrozil jsem mu.

Nechte se vy dva.“ Okřikl nás Breannan.

„Co se děje?“ zeptal jsem se.

„Tristane, byl bys ochoten jet do Volterry?“ vybafl na mě Farrann.

„Já?“

„Na rovinu. Potřebuju tam někoho, kdo má nějaký silný dar. Pojede Eleazar s Carmen, protože to tam znají. Od nás pak Niall, Breannan a počítám s tebou a Rhiannon. Od Cullennů Jasper a Alice a myslel jsem, že tam odjede i Carlisle a Edward. Jenomže ti se teď od Renesmé nemůžou hnout.“

No jo, Carlisle je doktor a Edward už jeden poloupíří porod zažil.

„Na jak dlouho?“

„Tak asi na měsíc. Musíte sídlo připravit na přesun. Já se odtud hnout nemohu, prý zastupuju nejvyšší moc, a kdyby k něčemu ve Volteře došlo, musím zůstat stranou.“ Vysvětloval Farrann.

„Tak jo, Velký šéfe.“ Souhlasil jsem. S Rhiou kamkoliv.

„Nech si toho Velkého šéfa, nebo tě tam pošlu bez Rhiannon,“ pohrozil mi s úsměvem Farrann.

Měsíc uběhl jako voda. Volterra nás přivítala nepřátelstvím. Personálu nebylo po chuti, že se královské sídlo bude stěhovat. Museli jsme řešit tisíce drobností, tisíce maličkostí. Jednou z prvních bylo, co se dvěma lidskými recepčními. Znaly tajemství a čekaly na to, až je Volterští vládci přemění. Netušily, že s největší pravděpodobností by asi skončily jako potrava. Pro zachování tajemství nám nezbývalo nic jiného, než je přeměnit.

Ujali jsme se toho já s Niallem. Mě lidská krev nic neříkala a Niallovi také ne. Byl to pro mě zvláštní pocit, když jsem se zakousl do krční tepny mladičké Lucíi. S největším sebezapřením jsem polkl několik doušků její krve. Nechutnala mi.

Já jsem fakt rarita. Upír, kterýmu nejede lidská krev.

Obě dívky přeměnu přestály a pak si pod křídla vzala Sophia, jedna z upírek, která ve Volteře zůstala.

Měli jsme rozdělený úkoly. Eleazar a Carmen byli zahrabaní v knihovně a pořádali písemnosti, Niall a Jasper si vzali na starost výcvik zbylých gardistů, Alice personál, Breannan právní věci a já a Rhia jsme zajišťovali pořádek. Pomáhal nám Demetri, který když se vymanil z vlivu Chelsey, byl velmi prospěšný. Jenomže tady byl kámen úrazu.

Demetri se točil kolem mé Rhiannon. I když mu dala víc než důrazně najevo, že o něj nestojí, nebral ne, jako odpověď. Nechtěl jsem mu vnutit svou vůli, připadalo mi to trochu jako unfair, jenomže pak jsem ho načapal, jak v našem apartmá dotírá na Rhiu. Viděl jsem rudě a z hrdla se mi vydralo zavrčení. Než jsem stačil po něm skočit, použila Rhiannon svůj dar a Demetri se okamžitě svíjel na zemi.

„Pěkná pecka, lásko,“ kývl jsem uznale. Přiběhla ke mně a schovala se mi do náruče, jako by chtěla, abych ji chránil. Já ji? K smíchu. Dokáže se ochránit sama, ale stejně mi to lichotilo.

„Hele, ty upíří seladone, vím, žes mi chodil s holkou a nevadí mi to. Já jsem taky nebyl zrovna svatoušek. Ale neznamená to, že budu svolnej s tím, že do ní budeš dělat teď, rozumíš? Víš, co dokážu a kdybys mou výhružku nebral vážně, může se stát, že ti nařídím nucenej pobyt v Antarktidě. Polárníků je tam málo, budeš se muset živit tučňákama.“

Demetri vypadl jako špinavý prádlo a Rhiannon se pro jistotu vyhýbal.

Pravidelně jsem byl ve spojení s tátou. Podle toho co mi řekl, máma opravdu zkoušela. Vyzvrátila i zvířecí krev a Carlisle musel oprášit své londýnské známosti a sehnat mámě dárcovskou. Mrňous jí dával pěkně zabrat. Kosti jí sice držely vcelku, ale břicho měla samou modřinu od jeho kopání a protahování. Chápete to, poloupíře udělalo poloupírce modřiny?

Táta si jednou lehce udělal srandu a řekl, že jí mimino vrací to, co ona prováděla Belle. Okamžitě letěl z ložnice a urovnat to mezi nima musel Edward. Ten byl samozřejmě radostí bez sebe, že to má žehlit zrovna tátovi.

Naše práce se pomalu chýlila ke konci. Nedůležitější písemnosti a cennosti byly sbaleny a připraveny k odeslání do Skotska. Ve Volteře zůstával loajální personál, v čele s Demetrim, který po tom, co dal Rhie pokoj, se zaměřil na novorozenou Lucíu. Byl pro ni bohem a jemu její obdiv lichotil.

My jsme konečně odjeli do Skotska. Cestou se od nás odpojili Eleazar a Carmen a odletěli do Ameriky, kam se už vrátil zbytek jejich rodiny. V Cairngormském sídle zůstali jen Quileutští a naši. Když jsme přijížděli k lesu, čekalo nás překvapení. Místo neviditelné stezky zde byla vyasfaltovaná silnice až k hradu. Teda, vybudovat silnici na močálu, to muselo bejt hodně náročný.

Předávku všech věcí jsem nechal na Breannanovi a šel za mámou. Ležela na gauči v sále a bylo na ní vidět, že je těsně před porodem. Lekl jsem se jí. Vlasy měla zplihlý a obličej, už tak dost bílej, byl úplně bezbarvej. Pod očima kruhy, že by se na nich mohl houpat papoušek.

Kleknul jsem si k ní a pohladil ji po vlasech.

„Mámo, co ti to ten brácha dělá?“

„Zlobí, jako tvůj táta.“ Vzdychla a pak se unaveně usmála. „Bude to Michael, Jacob mě ukecal. Víš, co je nejhorší? Že si ho ani on, ani tvoje sestra nebude moc pochovat.“

„Jak to?“ divil jsem se.

„Poloupíři jsou jedovatí, na rozdíl od poloupírek.“ Vysvětlil táta, sedl si na zem a hlavu položil na její břicho. „Připadám si, jako bych se vrátil v čase. Takhle vypadala Bells, když čekala tebe.“

„A ty vypadáš přesně jako tenkrát Edward, Jacobe. Neboj se, Renesmé to zvládne. Zvládla jsem to já a byla jsem člověk. Ona to zvládne taky.“ Bella se tiše zjevila u nás.

„Bells, já si ho měl uříznout.“ Povzdechl táta a já se přes vážnost situace musel smát.

„Co máte všichni s tím uřezáváním nejdůležitější části těla? Když se Tristan dozvěděl o Christine, tak si ho chtěl taky řezat.“ Bavil se Farrann.

„Hej, kolik vás tu ještě je? Množíte se snad dělením?“ rýpla si máma.

„Pár jich ještě dorazí. Samozřejmě kromě Larryho a Ceany,“ ušklíbl se Farrann.

„Co je s nimi?“ vyjevila se Rhia.

„Nic, jsou v pořádku. Až moc v pořádku.“ Chechtal se Farrann.

„Hm, koukám, že hovor s němým by byl podnětnější, určitě bych se víc dozvěděla.“ Rhia se zatvářila kysele a chytila mě za ruku.

Namířili jsme si to do parku. Za první zákrutou nám bylo všechno jasný. Na lavičce seděla Ceana a u nohou seděl Larry. Nemluvili, jen se dívali jeden druhému do očí. Nejsem Jasper, ale láska z nich sálala tak, že jsem téměř cítil teplo, které z nich vycházelo. Byli jasní. Tohle nebyl otisk, tohle bylo něco mnohem silnějšího, magičtějšího. Byli zamilovaný jeden do druhýho. Připadal jsem si jak v pohádce. Já a Rhia, Niall a Christine, Brian a Sam a teď Larry a Ceana.

O tři dny později se Carlisle rozhodl vyvolat u mámy porod. Dítě bylo už dost velký a rozhodli se, že se pokusí porodit přirozenou cestou. Všichni jsme byli vyhození na lov. U mámy zůstal jen Carlisle, táta, Edward a Bella. Byli jsme domluvení, že kdyby se něco stalo, zavolají.

Nedělo se nic a až pozdě večer přišla sms. Můžete se vrátit.

Nahrnuli jsme se do pokoje, který si Carlisle zařídil jako ordinaci. Na lůžku odpočívala máma, vyčerpaná, ale zářící radostí a miminko choval… táta.

„Jacobe, co když tě kousne,“ vyjekla vyděšeně Rose.

„Tak ať, nic se nestane,“ smál se Edward. „Ten kluk je totiž holka!“

„Dámy a pánové, představujeme vám naši dceru. Michaela Isabella Blacková,“ pronesl obřadně táta a něžně líbl miminko na čelo.

„Ježíši, ta je nádherná.“ Rozplývala se Rhia.

Když mi malou táta vsunul do náruče, nemohl jsem než souhlasit. Rozhodně nevypadala jako novorozeně. Měla nádhernou bělostnou pleť, dlouhé řasy, které skrývaly smaragdově zelené oči a chmýříčko, které jí rašilo na hlavičce, bylo bronzového odstínu. A voněla. Byla to jemná vůně karafiátů. Jestli já a Eli jsme byli podobni tátovi, Michaela byla celá máma. Jen barva očí nesouhlasila.

„Hele, tati, seš si jistej, že je to naše ségra?“ neodolal jsem a rýpl si.

„Co tím myslíš, cucáku?“ zamračil se táta.

„No, tolik si ještě pamatuju z biologie, abych věděl, že černookej muž a hnědooká žena nemůžou mít zelenooký dítě.“

„Vole,“ ulevil si táta.

„V týhle směsici genů se divím, že Mibel nemá ještě plovací blány,“ řehtal se Emmett. „Táta a ségra vlkodlak, máma poloupír, babička člověk, brácha a děda upír.“

„Hele, biologu, já měl před přeměnou oči stejně zelený a jsem moc rád, že je aspoň jedno vnouče zdědilo. A jak to říkáš tý malý chudince?“ ozval se Edward.

„Mibel. Michaela Bella.“ vysvětlil Emmett.

„Tady můžete dát dítěti sebekrásnější jméno, a vy ho stejně semelete podle svého.“ Smála se Bella.

Nastaly všední dny. Bylo potřeba vyřešit náš další život. Věděl jsem, že ať půjde Rhia kamkoli, půjdu já s ní.

Clearwatterovi s Emily odletěli do La Push. Vezli sebou urnu s popelem Sama Uleye. Pro nezasvěcené zahynul při autonehodě. S nimi odletěl Larry s Ceanou, ale v Americe strávili jen čtrnáct dní. Larry chtěl zůstat v klanu. Požádal o přesunutí studia do Skotska, stejně jako před časem Sam, představil Ceanu rodičům a vrátili se zpět. Quileutská smečka tím přestala existovat. V Americe zůstal jen Logan. Ve Skotsku náhle vedle sebe existovaly dvě smečky a obě shodou okolností vedla vlčice.  Táta nepatřil ani do jedné. Eli mu říkala vlk samotář.

Naši mysleli, že teď, když už nehrozí nebezpečí, se všichni vrátí do USA, ale narození Mibel to zkomplikovalo. A tak Carlisle s Farrannem svolali velkou poradu.

„Nebudu chodit kolem horké kaše,“ začal Carlisle. „Michaela je poloupír a vy víte, co to znamená. Překotný růst, dospělost po sedmi letech. Nemůžeme se stěhovat jako obvykle po čtyřech, pěti letech, ale spíše po jednom, dvou měsících. Když byla Renesmé malá, zůstali jsme ve Forks, schovaní před slídivými zraky lidí a chráněni smečkou. Teď nám něco podobného nabízí Farrann.

„Jde o to, že můžete zůstat tady. Vždyť kde by se mohlo poloupíře schovat lépe, než na hradě plném upírů. Žijeme spolu už pár měsíců a snášíme se dobře. Zvěře je pro nás v okolních lesích dost, a pokud Emmett zatouží po medvědovi, není problém zajet do Skandinávie. Vzdálenosti jsou tu menší než u vás. Ostatně, rádi bychom vás tu měli. Upřímně v začátcích budeme potřebovat pomoct. Nevěřím, že všichni upíři bez výhrad přijmou změnu vlády. Takže pokud chcete, náš hrad, je vaším domovem.“ Ukončil Farrann proslov.

Nebylo o čem hlasovat. Všichni jsme se měli rádi a tak se Cullenovi, Blackovi a Farrannův klan spojil v jednu rodinu.

Je jedno, jestli žijeme ve Forks, Redemption, Seattlu, Cairngorms, nebo třeba za polárním kruhem, dokud jsme spolu, všude máme domov.


KONEC.


Děkuju všem, kteří se mnou vydrželi celých těch šest měsíců, co jsem vydávala Potíže v ráji, Eli Blackovou a Tristana Blacka. Byla to dlouhá jízda, ale zábavná. Z původně pětistránkové povídky o tom, jak Edward načapal svou dceru v posteli s Jacobem se nakonec vyklubala série o třech dílech.

 

Ráda bych poděkovala několika lidem:


Nebrasko, díky za to, že mě tvá Myška dotáhla na tyhle stránky, díky za úplně první komentář, který jsem tady dostala.

MisaBells, děkuju za obrazné přitáhnutí za ucho ke klávesnici.

Linfe, Týnko moje zlatá, má první čtenářko, děkuju za tvý postřehy.

Amishko, Romana vznikla podle tebe.

Hanetko, díky za rady.

Noth, naše lehce ulítlá Noth. Nebýt tebe a TVÉHO NAKOPNUTÍ, Eli by se dodnes neproměnila ve vlka.

Bye, Popo, Lipinko, Sakruško, DeSs, Gassie, Kamikadze, Dennniii, kristo, Jeaksi a vy ostatní, díky za vaše trefné komentáře, které byly mnohdy vtipnější než moje kapitola.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3   »

46)  Juli (26.01.2014 18:59)

Díky za volné, ale krásné pokračování o Cullenových. trochu se mi zdá, že si na ně nechtěla být moc tvrdá a proto si usmrtila jen Sama. Ale to je na tom nejhezčí, že všichni zůstali spolu ...
A už se těším na Mibel :)

Jalle

45)  Jalle (05.09.2012 18:18)

Fúú Tristana mám za sebou bol skvelý toľko postáv... máš doma na stenách ich obrovský rodokmeň, lebo ja by som z toho navyšla, krása a Mibel

44)  Snuffy (19.04.2012 18:56)

Teda! Bylo to dokonalé. Vžila jsem se do každé postavy ze sérii této trilogie. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem to postupně četla a čím dál tím víc jsem tu rodinu milovala! Prostě nádhera!!!

43)  Denis(jsem holka) (16.04.2012 18:06)

Ahoj moc se mito libilo ted budu cist Trable s pumou

Empress

42)  Empress (02.12.2011 22:36)

41)  mollynkaska (03.09.2011 17:53)

Strašně mě štve že jsem začala nejdříve číst Trable s pumou a pak až začátek série.... Mohlo to být krásně napínavý, ale já věděla, že budou spolu šťastní a spokojení i když budou trable.
Mos pěkná série a doufám, že i po Mibel bude zase další série. A mám i nápad jak by mohla další série vypadta, ale to si asi nechám pro sebe. A ještě jednou dokonalá série. Jsi perfektní spisovatelka a psaním knih by jsi byla určitě i uznávaná spisovatelka!

Bosorka

40)  Bosorka (24.06.2011 06:41)

Ach bylo to úžasné! I když jsem věděl, že to dobře dopadne, stejně jsem měla zatajený dech při jejich bitce a pak ten Sam :'-(

PS: Teď ještě zadat ty vlkoušský dvojčata ;)

39)  Anna43474 (19.06.2011 10:19)

Wow... a je konec
TKSATVO

38)  Petronka91 (15.06.2011 02:10)

wooooow to bya povídka plná překvapení....moc a moc a moc se mi líbila a hlavně ty jejich přestřelky...Emm a Rose,Ness a Jacob,Alice a její manie,a hlavně i přestřelky Belly a Edwarda...jj to okno mě fakt dostalo a to jak zareagovala Belle ještě víc....a samozřejmě dostal Tristan a Rhia...moc krásná povídka...ostatně celá ta serie je vynikající...takže velká gratulace

Ewik

37)  Ewik (16.02.2011 12:46)

Prosím o prominutí, že dávám komentář až sem. Zhltla jsem to skoro najednou. Máš velmi pěkný styl psaní. Mám pocit, že jsem tam s nima a že jsem součástí rodiny. Já nejsem fanda vlků, ale ty jsi mi je pomohla mít ráda.
Tristan je úžasný, jako všichni tvoji hrdinové. Děkuji za celou sérii "Blackovi". Bylo to nádherné.
A teď běžím na Pumu.

36)  ada1987 (23.01.2011 19:12)

nadhera!

35)  zuzka (08.12.2010 12:04)

34)  janka (27.11.2010 14:11)

Úžasné, docela jsem zapomněla, že tohle už není dílo S.M. Tyhle tři navazující povídky jsem přečetla najednou a stejně jako u všech čtyř dílů Stmívání jsem četla do tří do rána a vůbec mi nevadilo, že po šesté vstávám do práce. Je to to nejlepší, co jsem na těchto stránkách našla. Doufám, že příběh Mibel bude pokračovat...

sfinga

33)  sfinga (22.11.2010 20:26)

TWIGIRL - na to se dá odpovědě pouze jedním slovem
Děkuju

32)  Twigirl (20.11.2010 22:56)

Na začátek se musím omluvit a na kolenou prosím za odpuštění, že jsem nedávala komentáře postupně. Nebyla to ani tak lenost, jako prostě potřeba něco rychle číst a číst a číst a číst a komentáře jsem prostě nezvládala. Nicméně na konci tohohle všeho prostě musím a hlavně chci nechat komentář.
Od svého propadnutí Twilight mánii jsem toho přečetla už spoustu a spoustu. Je pár povídek, které ve mně leží a ke kterým se čas od času vrátím nebo si na ně alespoň prostě občas vzpomenu a přehraju si v hlavě ten příběh. Zajímavé je, že jsou většinou z dílen dam, které jsou na tomto webu, ale to je vedlejší. Zpátky sem a k důvodu tohohle komentáře.
Tahle „trilogie“ mě provázela poslední dva dny a kdykoliv byla chvilinka, četla jsem.
Seděla jsem a byla naprosto spoutaná dějem a nedalo se odrhnout. Ani za nic bych neskončila se čtením a jediné štěstí je, že jsem zrovna měla volnější víkend. A moje reakce na povídku? …Když jsem četla, občas se moje nohy nervozitou rozkmitaly, dnes večer jsem si ke čtení nalila mé oblíbené pití a až po hodině mě manžel upozornil, že jsem se ani nenapila.
Bylo to jedno z nejlepších FF, které jsem četla. Vtipné, zároveň s nádhernou myšlenkou, propracované a promyšlené.
Ze všech částí se mi asi nejvíc líbil ten třetí příběh. Částečně tím, že se tam objevily nové postavy a o to to víc baví. Nebylo to ani tak moc Tristanem, ačkoliv jsem měla a mám jeho postavu moc ráda. Bylo to především kvůli volnosti tvé fantazie, kterou si tomu příběhu dala a bylo to naprosto dokonalé. Dary, jména, historie, doba, jejich sídlo, propojení s rodinou Cullenů a prostě všechno bylo prostě brilantní. Během čtení mě párkrát napadlo, jak naprosto přirozeně se to čte. Napadlo mě, že i kdybych od tebe četla snad i kuchařku, věřím, že bych četla dokud bych jí nepřečetla celou. Ne, neměla bych to zlehčovat, ale pravda je, že tahle trilogie je pro mě dokonalé dílko a slovo dokonalé používám záměrně. Těžko bych hledala lepší FF. Ne, myslím, že jsem si jistá, že tenhle příběh bude něco jako vrchol FF. Už asi pro mě bude stmívání těžko končit 4. knihou a závěrečnou bitvou o Nessie. Rozvedla jsi příběh a pro mě už to nikdy neskončí jinak. Je to jakoby stmívání pokračovalo a myslím, že ani S.M. by to nevymyslela líp.
Nedalo se od toho odtrhnout a stejně jsem na tom byla, když jsem četla poprvé originál knihy. A jak jsem tomu propadla?...Chceš důkaz? …Kolem 17. kapitoly třetí knihy jsem byla tak pohlcená, že se mi nechtělo ani odejít na…, no prostě na záchod. Co kdyby mi něco uteklo!!! Jenže hned v zápětí mi došlo, že je to přece kniha. Beze mě se jim nic stát nemůže. Jenže škoda napáchána. Já si v tu chvíli připadala jako truhlík. Ale alespoň máš důkaz, jak skvělé to bylo. …
Chceš další?...
Rhiino vypořádání se se situací ohledně Christine, kdy chtěla po Tristanovi, aby opakoval:“Nejsem Edward“ jsem vyprskla smíchy tak, až se na mě manžel podíval tentokrát z dost zvláštním výrazem pochybující o mém rozumu.
Něco jako zděšené „ježíši, ježíši, ježíši“ ze mě pravidelně vypadávalo a zakrývání si rukama obličej bylo mé běžné gesto především při dočtení jednotlivých kapitol. A to ani nemluvím o tom, že já, slušňačka a matka, jsem si u tvé povídky pěkně zanadávala.
Po 19. kapitole jsem to chtěla zabalit, protože mi rupaly nervy. Měla jsem slzy v očích, jenže ono to nešlo zabalit. Prostě nešlo, jenže jsem se hrozně bála…ale jak jinak…šla jsem dál.
Scéna, kdy Eli říkala, aby jejich děti raději zabila byla pro mě snad nejemotivnější z celé knihy. V tu chvíli jsem ale začala věřit, že to prostě musí dobře skončit. Přece bys neublížila dětem. No, nakonec to mě právě povzbudilo a pádila jsem dál. A když jsem se dostala na konec, bylo mi to líto. Co teď budu dělat? Já chci pokračování. Nemůžeš přece nechat Mibel jen tak. Co s ní bude? A jak bude zvládat vyrůstat v upírském vládnoucím doupěti? Co třeba jednorázovka? Ačkoliv, tenhle celý příběh vlastně taky měla být jednorázovka, viď? Tak asi nic. Ale stejně mi v hlavě bude ta malá vrtat.
Chtěla bych ti moc poděkovat za tenhle příběh. Obohatila jsi pro mě twilight o něco nového a mám pocit, že to tak skutečně mohlo být. Ne, mělo být. Takhle to pokračovalo. Přesně jak jsi to napsala. Takhle a nijak jinak. Nesu si to v sobě a vždycky budu. Vytisknu si to a přidám si to do knihovny ke knihám S.M.
Díky. Díky. Díky.
Tvoje, od teď věrná, fanynka, Twigirl.
P.S.:A teď přemýšlím, jestli se může psát takhle dlouhý koment…snad jo…
Sakra, já tam nemám žádné smilíky: ;) ;) ;)

31)  nessi (04.11.2010 21:53)

děkuji ti že si ty 3díly udelala to je požáb Edward a Bella a ted to bylo neco pro me já reci Jacoba a Nessi takze dekuji že sem tak dlouho nela co číst moc moc se mi to líbilo a nohla bys napsat pokracování o Mibel

30)  Fanny (15.10.2010 20:57)

Proboha co říct? že je to úžasný to určitě víš takže jinak. Ještě jsem nečetla povídku co by nebylo stmívání jinak ...ale pokračování stmívání a nejen vymyslet nový skvělý postavy ale i nádherně charakterizovat ty starý...a ještě k tomu všemu se do toho nezamotat

29)  TeeTee (11.10.2010 17:31)

škoda, že je konec :'-( tvoje série se mi moooc líbila :D

28)  Verča (08.10.2010 15:42)

To je škoda. Vždycky jsem se těšila, až si budu moct přečíst další povídku, ale i tak děkuju. Všechny povídky byly moc a moc krásný. Díky :'-( ;)

27)  moshisha (07.10.2010 21:55)

Teda nevim, co říct vůbec netušim... tohle bylo prostě dokonalé ;) nejdřív to pro mě bylo prostě povídání o Jakeovi a Renesmé, ale velmi dobře propracované! To asi obdivuju nejvíc, jak jsi to měla krásně promyšlené, všechno sedělo, žádné chyby!!! hrozně hezky se to četlo... a pak jsem našla odkaz na pokračování o Eli... nádhera B) a že budu číst i Trise, to už bylo jasné! moc tě obdivuju, jsi strašně šikovná, sama bys mohla dopsat Twilight ságu musim ale říct, že čtení tvých povídek po večerech mi bude setsakramenstky chybět největší gratulace :)

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still