Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rick%20mora.jpg

Dědo, já udělal hroznou botu...

Nový trénink.

Stěhovaví ptáci přilétli.

Dvě rodiny - jeden domov

Po promilované noci s Rhiannon byl čas kousnout do trpkého jablíčka. Sešel jsem do Brianovy jeskyně a rezignovaně vytočil Carlisleovo číslo. Tátovi nemělo cenu v tuhle dobu volat, ve Státech byla ještě hluboká noc a pak, Carlisle je hlava naší rodiny.

„Tristane,“ ozval se jeho překvapený hlas, „co se děje, je všechno v pořádku?“

„Není, dědo, já udělal hroznou botu.“ Přiznal jsem kajícně.

Slyšel jsem, jak se překvapeně nadýchl a potom mě vybídl: „tak povídej…“

„… no a proto vám mám vyřídit vzkaz od Farranna, že si vás v případě nebezpečí přesuneme sem k nám. Všechny.“ Dokončil jsem a čekal reakci Carlislea.

„Tristane, nebudu ti to vyčítat. Myslím, že to za mě udělal Farrann. Nejsem z toho odvázaný, ale už se stalo. Smiřuje mě s tím jen fakt, že jsi to nedělal z frajeřiny, ale proto že jsi chtěl pomoct. K něčemu dojde, to je jisté. Alice nás viděla balit a zamlouvat letenky do Edinburghu. Víc neviděla, takže je jisté, že jedeme k vám. Vyřiď proto Farrannovi, že nabídku s díky přijímáme.“

Carlisle se na vteřinku odmlčel a pak se šibalským hlasem zeptal: „Co Samantha, jak ji Brianovi rodiče přijali?“

Uchechtl jsem se: „Víc než dobře. Sidheag je nadšená, že si Brian konečně někoho našel. Kam se prý hrabe Edward, Brian byl sám tisíc let. Faolan se chystá, že ji otestuje v souboji, vlk proti vlku a Ceanna má pocit, že má novou sestru. Myslím, že by jim bylo jedno, koho by si Brian přivedl, hlavně že by ho měla ráda. To, že je Sam vlkodlak, berou jen jako třešničku na dortu. Moc si jí neužili, protože jakmile Farrann rozpustil rodinnou radu, odtáhl ji Brian k sobě a od tý chvíle jsme je neviděli.“

Carlisle se srdečně zasmál.

„Tak jo, synu, opatrujte se, a kdyby něco, okamžitě volej. Já zapojím své dávné přátele a pokusím se zjistit, jaká je situace ve Volteře. Držte se.“

„Děkuju, Carlisle. Pozdravuj všechny.“

Ukončil jsem hovor právě ve chvíli, kdy dovnitř nakoukla Rhia.

„Hej, trestanče, hejbni zadkem, čeká nás smrdutý sklep.“

Zašklebil jsem se. Ach jo, zase se mnou Hans vytře podlahu.

Tentokrát to probíhalo trochu jinak. Do boje se měly zapojit i naše dary. Samozřejmě tak, abychom tomu druhému neublížili. Což o to, já to měl snadné, za prvé, moje schopnost nebyla útočná a za druhé, cvičil jsem ji při testování s Edwardem a tátou doma. Rhia teď dar naopak nepoužívala, věděli jsme, co dokáže a Romanin dar nás chránil.

Takže jsme zbývali my ostatní. Bylo docela vtipný, když jsme s Farrannem kroužili kolem sebe, on mi četl v hlavě, co plánuju a já mu nutil svou vůli, aby protitah nedělal.

Alisinou specializací byla telekineze. Pouhou myšlenkou pohybovala libovolně těžkými předměty. K popukání bylo, když se ve vzduchu ocitl její druh Hans a ona jím mrštila o zeď.

A co teprve Sorcha a Breannan. Sorcha ovládala oheň. Doslova. Stačilo, aby vztáhla ruku a z prstů jí vyskočily plamínky.  Podivné bylo, že zatímco jiné upíry dokázala spálit, jí její oheň neublížil. Její muž byl jejím protipólem. On měl na povel jiný živel – vodu.

Úchvatné bylo, když se proti sobě postavili, Sorcha pouhým zamnutím rukou doslova vykouzlila ohnivou kouli a hodila ji proti Breannanovi. Ten jen kývl hlavou a proti ohni letěla voda. Ve chvíli, kdy se tyto dva živly setkaly, proměnili se v páru.

Něco mě napadlo.

„Hansi, to jak odkážeš na chvíli zmrazit upíra, může to použít na mě?“ zeptal jsem se.

„Proč bych to dělal?“ divil se.

„Nekecej a zkus to,“ vyzval jsem ho. Ovanul mě ledový vichr a já stál a nemohl se ani hnout. My upíři nemáme žádnou teplotu, ale teď jsem se cítil jako ledový rampouch. Vnímal jsem všechno kolem sebe. Za deset minut ztuhnutí povolilo.

„Jak ses cejtil?“šklebil se Hans.

„Není to tak hrozný, ale mám prosbu. Mohla by Sorcha a Breannan opakovat ten svůj trik s párou, A ty, jakmile se objeví, dokázal by ses do ní strefit?“

„Co máš za lubem?“ ptal se Breannan, ale Farrann ho přerušil.

„Výborně, Tristane, jen jestli to půjde.“

Sorcha a Breannan po sobě mrštili oheň a vodu a na vzniklou páru zamířil Hans. Pára se k údivu všech proměnila v hustou mlhu, která na několik minut zahalila sklepení.

„Tý, vole,“ uklouzlo Niallovi. „ta mlha je tak hustá, že skrz ni nevidí ani upír.“

„Napadlo mě, že by se to případně mohlo hodit. Jen jsem nevěděl, na jaké bázi je to Hansovo zmrazení upíra, proto jsem chtěl, aby to na mě vyzkoušel.“

„Ty jsi vůbec experimentátor, viď?“ rýpla si do mě Rhia.

„Proč to říkáš?“ divila se Alisa.

„Protože mě u nich donutil, abych svůj um jeho rodině předvedla na něm.“

„Už jsem to jednou říkal, ale klidně to zopakuju. Jsi pěknej drsňák, Tristane.“ Pokýval uznale hlavou Hans.

Jako poslední nastoupili vlci. Sidheag, Faolan, jejich děti Ceana a Brian a jako poslední Sam. Na první pohled byla Sam nejdrobnější, sněhově bílá vlčice vypadala skoro něžně, ale jen do té chvíle, než došlo k boji mezi ní a rezavou Ceanou. I přes věkový rozdíl a zkušenosti byla naše Sam Ceaně rovnocenou partnerkou. Jejich zápas ukončil Farrann jako nerozhodný. Potom proti ní nastoupil Faolan a po něm Sidheag. Tady už se Sam tak dobře nevedlo, ale stejně se držela dost dlouho. S Brianem bojovat odmítla.

„Je dobrá, kdo ji učil?“ Prohodil Farrann polohlasně, když souboje skončili a vlci se odběhli přeměnit.

„Moje sestra Elizabeth.“ Odpověděl jsem.

„Tvá sestra musí být talent od přírody, jinak si to nedokážu vysvětlit. A koneckonců tahle maličká taky. Vzdorovat tak dlouho Sidheag… já ji viděl v boji. Roztrhala dva upíry, než jsem já stačil zneškodnit jednoho. Bude vítanou posilou klanu. Vlastně, tys‘ měl volat vašim, jak to dopadlo?“

Přehrál jsem v duchu rozhovor s Carlislem. Farrann pokýval hlavou.

„Takže to jen tak neprojde, tušil jsem to.“

Obrátil se k ostatním.

„Vážení, díky vizím Tristanovy tety víme, že se budou muset přestěhovat k nám. Ještě neví, kdy přesně. Takže připravíme pokoje pro další obyvatele. Malairt přivezou zásoby nejen pro sebe, ale i pro další čtyři osoby a dvě děti a Brian informuje naše přátele. Pro dnešek trénink stačí, nemá cenu to přehánět, když nevíme, co si Volterrští vymyslí.

Rozběhla se horečná činnost. Dosud prázdné pokoje v druhém patře se připravovaly pro mou rodinu. Carlislea a Esmé, Jaspera a Alici, Emmetta a Rosalii, Bellu a Edwarda, mé rodiče, Eli, Setha a jejich dva prcky Charlieho a Billyho.

Měl jsem čím dál větší výčitky svědomí. Do čeho jsem to naše zatáhl?

Niall trávil dlouhé hodiny u otce v knihovně a vypravoval každou maličkost, kterou si pamatoval ze svého pobytu ve Volteře. Všechno se mohlo hodit. Uplynul únor, březen, duben. Nic se nedělo. Farrannovi přátelé nehlásili nic podezřelého. Stále častěji volal Carlisleovi a probírali spolu všechny možné scénáře. Během těch nekonečných telefonních hovorů se z nich stali skuteční přátelé.

Nastal květen. Vřesoviště rozkvetla a i les hrál všemi barvami. Všechen volný čas jsem s Rhiou trávil v parku. Sam z bezpečnostních důvodů do školy nenastoupila, ale studovala v několika online kurzech. Brian jí se vším pomáhal.

A potom jednoho dne zavolal Carlisle.

„Je to tady, synu, Alicina vize se upřesnila. Zahlédla datum a čas na letišti. Podle toho odlétáme za týden. Už jsem zamluvil letenky.“

„Dobře, vyřídím to klanu. A Carlisle…“

„Ano?“

„Dávejte na sebe pozor, prosím. Nikdy bych si neodpustil…“

„Neboj, vyjde to. Příští pondělí nás čekejte na letišti v Edinburghu.“

Poslední nájezd vlkodlaků na okolní supermarkety a potom odjezd na letiště. Vyjeli jsme auty, která byla zaparkovaná na jedné samotě poblíž Cairmgorns. Byl jsem v šoku. Tohle bylo poslední tajemství klanu. Budova, která z venku vypadala jako sklad, v sobě skrývala desítku vozidel. Niall vybral tři. Všechno značky Ford. Jedno řídil Brian a s ním jela Sam, druhé Niall, třetí Rhia. Pro čtvrté auto jsme dojeli tam, kde jsem ho měl zaparkované. Byl to můj Land Rover.

Když jsem v letištní hale viděl naše, byl jsem radostí bez sebe. Ještě pár hodin jízdy a budou v bezpečí.

Vypadal jsem asi hodně provinile, protože když k nám dorazili, rozesmál se Emmett a prohlásil, že se tvářím, jako bych mu vypil všechny medvědy v revíru. Najednou jsem cítil, že ze mě pocit viny spadl a zaplavil mě klid. Jasper!

„Tristane, něco jsem zjistil a věř mi, že budeš překvapený, jak málo máš s celou touhle situací společného,“ ohromil mě Carlisle. „Ale řeknu to až v tom vašem úkrytu.“

Koukal jsem s otevřenou pusou. Já že s tím mám málo společného? Vždyť jsem to zavinil, hergot.

Vzpamatoval jsem se a představil našim Nialla. Táta s uznáním přejel očima jeho postavu. Niall byl stejně vysoký a znatelně mohutnější. Emmett proti němu vypadal jak tintítko.

„Proboha, jak jste dokázali takovýhodle chlapa dostat ven z Volterry?“ vyjekla máma.

„Roztrhali mě,“ zazubil se na ní Niall.

„Tedy, Tristane, na chvíli tě pustíme z dohledu a ty takhle zvlčíš.“ Chechtala se Bella.

„Já? Zvlčit? Nikdy! Od toho tu máme vlky, ne?“ konečně jsem se dokázal uvolněně usmát.

Brian nám do našeho hovoru skočil.

„Jedem, na kecání bude času dost.“

Vyzvedli jsme zavazadla, náskladali je do kufrů a pak se rozdělili do vozů. Tedy na to, že balila Alice, toho zase tolik neměli. Pomyslel jsem si.

„Počítá, že zbytek nakoupí tady,“ uchechtl se Edward, který seděl s Bellou, tátou a mámou v mým autě.

„Hele, co to říkal Carlisle o tom, že za to nemůžu,“ zeptal jsem se táty.

„Vydrž až k vám. Teď ti nic říkat nebudem‘. Jen jedno, je to zlý, hodně zlý.“ Zachmuřil se táta.

Ouvej.

Dorazili jsme k lesu po setmění. Skvěle jsme to načasovali. Ona by skupinka lidí s kufry a dvěma dětmi, mířící do lesa plnýho močálů, byla ve dne nápadná jako kudla v zádech. Zavolala jsem Romaně a pak jsme se vydali po cestě, kterou jsem už znal nazpaměť.

Když se před námi objevil hrad, slyšel jsem sborové zalapání po dechu. Evidentně na ně působil jako před rokem na mě.

Před bránu vyšel Farrann.

„Vítejte doma, rodino.“

Bylo ráno. První ráno po příjezdu. Vyhrabali jsme se s Rhiou z postele a jako pokaždé jsem se divil, že ty naše hrátky přežila ve zdraví. Oblečeni jsme byli za chvilku, výhoda upíří rychlosti.

Večer se naši akorát navzájem představili a Farrann rozhodl, že bude nejlepší nechat vše ostatní až na ráno, protože vlci se potřebují vyspat a mí dva malí synovci koneckonců taky.

Cestou do sálu jsem nakoukl do kuchyně. Podle předpokladu jsem tam našel vlkodlaky, jak se cpou snídaní.

„Hekni Harahovi, he tam hed hudem,“ zahuhlal táta s plnou pusou.

Jo, jasně, řeknu Farranovi, že tam hned budete,“ překládal jsem a zdrhnul, protože po mě táta hodil vidličku.

Do sálu během čtvrt hodiny dorazili všichni. Osmadvacet lidí, včetně dvou dětí. Devět vlků, jedna poloupírka, dvě děcka, o kterých nevíme, co se z nich vyklube a zbytek upíři.

V místnosti přibyly další křesla a sedačka a pro prcky dokonce u okna velká bytelná ohrádka vyložená kožešinami. To poslední byl Romanin nápad. Čím dál tím víc mě připomínala Esmé, protože se od první minuty točila kolem dětí.

Bez nějakých formalit Carlisle spustil.

„V první řadě bych chtěl říct, že to, co provedli Tristan, Rhiannon, Samantha a Brian, byla nezodpovědná partyzánština, ale rozhodně to není důvod, proč po nás Volturiovi jdou.

Spojil jsem se s Eleazarem, který má stále ve Volteře kontakty. Od faktické porážky, kterou utrpěli před lety, když jsme bránili naši Renesmé, se Aro nepřestal pídit po tom, jak se nám dostat na kobylku. Mohli by nás zničit kdykoliv, ale nechtěli riskovat ztrátu mnoha svých vojáků. Viděli, kdo všechno stál na naší straně a jakými dary disponujeme.

Proto nezasáhli ani do našeho konfliktu s únosci Jacoba a Nessie a nechali nám volnou ruku. Čekali, měli na to léta. Potom se dozvěděli o upírovi se silným darem, chtěli ho získat jako zbraň proti nám. Netušili, že je to náš Tristan. Hledali ho, ale marně. A  najednou ses objevil ve Volteře v doprovodu jejich bývalé gardistky a vyfoukneš jim Nialla před nosem.“ Obrátil se na mě a pak pokračoval.

„Aro byl zase na začátku. Na nás nic neměl a ještě se objevila hrozba nového upíra.“

„Potom se to obrátilo. Stopaři mu přinesli zprávu, že se z naší rodiny zmizel jeden z upírů. Netušil jsem, že nás celá léta sledují. Když mu stopař toho upíra popsal, zjistil Aro, že se s největší pravděpodobností jedná o Tristana. A najednou měl legální důvod, proč na nás uspořádat trestnou výpravu.“

„Dědo, ale když ví, že patřím ke Cullenovým, neměl by se spíš bát?“ oponoval jsem mu.

„A nenapadlo tě, že při té záchranné akci si všiml, že tvoje schopnost má omezení? Stačí na nás zaútočit velkou silou a naše dary to nevyváží.“

„Do háje. Co budeme dělat?“

„Zatím se u nás schováte. Místa je tu dost. V dobách největší slávy měl hrad sto padesát stálých obyvatel. Naše třicítka se tu schová jako nic. A Romana nás zaštítí.“ Farrann objal svou ženu kolem ramen.

„Nudit se tu určitě nebudete, aspoň já se tu nikdy nenudil.“ Doplnil jsem svýho budoucího tchána. „Ale bacha Edwarde, Farrann sice umí číst myšlenky jako ty, ale nikoho nebuzeruje příkazy, na co smí a nesmí myslet.“ Zašklebil jsem se.

„Copak takový milý muž, může někoho buzerovat?“ divila se Romana a přistoupila k Edwardovi. „Vím o vás všech, Tristan vyprávěl, ale nejvíc jsem byla zvědavá na tebe.“

„Bacha Bells, konkurence,“ usmál se můj táta.

„Nikoliv, jen jsem byla zvědavá na upíra, který z lásky dokáže potlačit svou přirozenost a odolat i krvi, která zpívá.“

Edward nevěděl kam s očima. A ještě víc zrozpačitěl, když ho Romana políbila.

„Nediv se, po tom co, si Romana prožila, váží si každého muže, který stojí za svou ženou.“ Usmíval se Farrann a úmyslně si k sobě přitáhl Bellu.

Jasně, Romanu její muž hodil na popud tchýně přes palubu a nebýt Farranna, už by to nebyla.

„Jo, ušlechtilost jeho druhý jméno. Víte, co to dalo Belle přemlouvání, než ho zatáhla do postele?“ chechtal se Emmett a hbitě uhnul před Edwardovou pěstí.

Najednou jsem byl úplně v rauši. Obě mé rodiny pod jednou střechou. Můžu si přát něco víc?

Otočil jsem se na Jazze: „To ty?“

Zavrtěl hlavou a místo něj promluvil Farrann.

„Kdepak, to je jen a jen tvůj pocit, Sonny. Můžu tě ubezpečit, že stejné pocity máme i my všichni ostatní. Možná, že je proti upíří přirozenosti vytvářet rodiny, určitě není normální spojenectví vlků a upírů, ale jak vidíte, jde to a funguje to. Nejsou tu Cullenovi, Blackovi a Farranův klan. Je tu jen jedna velká rodina.“

Ať nás čeká, co čeká, držíme při sobě a to je hlavní.



 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Bosorka

26)  Bosorka (22.06.2011 21:12)

Teda všichni na jednom hradě, to musí být hukot! :D

25)  Anna43474 (19.06.2011 03:10)

Edward
Příjezd byl famozus A ráno vlastně taky
Akorát ti Volterští si furt nedají pokoj, a nedají a nedají
TKSATVO

SarkaS

24)  SarkaS (07.10.2010 07:43)

Je nesmaly chlapecek Edward... Na t uz jsem si uplne odvykla. Ted vubec neni tak stary jak si celou dobu myslel

sfinga

23)  sfinga (23.09.2010 20:59)

Popoluško, víš co to dá práci uhlídat? Upletla jsem si na sebe pěknej bič.

Popoles

22)  Popoles (23.09.2010 20:53)

No předtím jsem byla na kaši, teď je ze mě už jen fluidum, asi se brzo vypařím...
Sfin, ty tak krásně vyprávíš. Člověka to pohltí a pustí až s posledním písmenkem.
A ta obrovská rodina!
myslím, že jsem nikde v žádné jiné povídce neviděla větší seskupení tolika darů, individualit a osobností - a ty to celé hezky promícháš a uplácáš jeden velký klan.
Bravo madam, jsi úžasná!

21)  Rebeka (22.09.2010 19:44)

Moc krásná kapitolka a vůbec krásný příběh. Já tě obdivuju, máš úžasnou představivost :)a vždy se těším až si najdeš čas a napíšeš další kapitolku :) ;) Moc se těším na další :)

20)  Raduššška (22.09.2010 11:54)

:D :D :D :D :D :D :p :p :p :) :) :) Krááása

19)  belko (21.09.2010 22:38)

Sfin,ty jsi malá čarodějka s písmenky
Píšeš nádherně, úžasně, skvěle, excelentně. Máš perfektní fantazii a velice dobře se čteš!
Kapitolka je zase na jedničku s hvězdičkou!
A děkuju moc za mailík!

krista81

18)  krista81 (21.09.2010 21:12)

nádhera, jak celá rodina drží pohromadě
a ten trénink - ta mlha snad někdy pomůže
Ovšem potěšily mě Emmettovi hlášky :) :) :)
netrpělivě vyhlížím další dílek

Bye

17)  Bye (21.09.2010 12:49)

sfingo, já jsem v rauši!
Nádherná kapitola. Obdivuju, jak dokážeš všechno a všechny (a že jich nemáš málo!) usledovat!
Nejvíc mě asi dostal ten trénink. To, jak sis pohrála s jejich dary...
A už jsem celá žádostivá, na tu velkou melu, která se nejspíš strhne. V Tvým podání to bude zážitek!

Lipi4

16)  Lipi4 (20.09.2010 23:00)

Sfinguško , . .. . ..Krásná, úchvatná, skvělá a napínavá jako pig . Už se šíleně bojím, co jsi na ně všechno vymyslela , zvlášť se bojím toho tvého nápadu s kladnou postavou (nejvíc se bojím toho, která to bude). . . .. . .. . .. .. ... .. . .. .. . .. .Možná jsem nedávala moc dobře pozor, ale nějak mi tam nejdou ty tvoje počty , lehce se tam ztrácím .. . .. . . .. . .. Toho zmetka Ara bych nejraději roztrhala a spálila . .. . .. .. .. .

Takže prosím, prosím smutně koukám, co nejdříve další kapitolku, jelikož jsem napnutá jako kšandy :D :D

15)  nathalia (20.09.2010 21:57)

Krasne a napinave! (o:
Tesim se na dalsi dil!!

Dennniii

14)  Dennniii (20.09.2010 21:38)

to bylo nádherný, nádherný a ještě jednou nádherný jsem moc zvědavá jak to bude pokračovat

Michangela

13)  Michangela (20.09.2010 21:33)

Marketa

12)  Marketa (20.09.2010 20:53)

Krása krása

Amisha

11)  Amisha (20.09.2010 20:47)

Krása jsem spokojená

Iwka

10)  Iwka (20.09.2010 20:31)

sfin, ty jedna kouzelnice!
Je to prostě... sladký. Jak stojí všichni při sobě a tak... A jsoui po hromadě, to je fakt úžasný! Nechci aby se to kazilo

Ivanka

9)  Ivanka (20.09.2010 20:07)

Takže další povídka, kde Volturiovi vyřídí! Teda aspoň doufám Celá rodina je naprosto super.

JEAKS

8)  JEAKS (20.09.2010 19:57)

nádherné , těším se na pokračování ;)

Hanetka

7)  Hanetka (20.09.2010 19:53)

Já jsem taky v rauši. Vím, že jim jde o kejhák, ale nedokážu se neusmívat. Sfingo, ty jsi čarodějka, vážně. Moc se mi to líbí a držím palečky, aby si s Volturiovými poradili co nejlíp a nejsnadněji.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek