Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kristen%20s%C3%A9gra.jpg

Písek a trest

 

Dneska trochu zvážníme, pardon :)

 

„Máš nový recept, Teresso?“ Ládoval jsem do sebe třetí hromadu neuvěřitelně nadýchaných lívanců (pokud jsem si stačil všimnout, Alice a Rose si právě s patřičně tragickým vzdycháním taky přidávaly).

Teressa spokojeně mlaskla. „Tyhle dělala Bella,“ oznámila nám tónem, jako by Bellu vynalezla.

Rose se zašklebila. „Je fajn, když holka z chudý rodiny něco doopravdy umí. Nejspíš nikdy neví, kdy se bude muset postavit k plotně v nějaký…“

„Hej!“ houknul jsem na ni varovně. Od doby, kdy nám Teressa dávala výchovný pohlavky, už sice pár let uplynulo, ale právě teď se tyčila nad blond hlavou mojí starší ségry a vypadala, že se k téhle roztomilé tradici hodlá vrátit.

Rose se přikrčila. „No co, vždyť ji chválím, ne? Teda v podstatě.“

Bella s námi nesnídala. Nechala nám lístek – šla si zaběhat, než se udělá moc velký vedro. Časný vstávání byla očividně úchylka, který se nevzdávala ani o prázdninách. Nemohl jsem nemyslet na to, jestli běhá s Jacobem a jestli je časný vstávání jediná úchylka, kterou mají společnou.

„Někdo by jí měl ukázat, jak funguje běžeckej pás v naší klimatizovaný posilovně,“ neodpustila si Alice.

„A ty si to ještě pamatuješ?“ rýpnul jsem si. Obě zpozorněly. Jakýkoli náznak dezerce k druhý straně hodlaly tvrdě trestat. Než se nad tím stihly doopravdy zamyslet, přinesla Teressa další várku té úžasné dobroty. Já ale v duchu ještě chvíli zůstal u běhání. U toho skutečnýho. U toho, na který jsme si s mámou třikrát týdně našli čas. Já přeci věděl, že ránu na pláži se nic nevyrovná. Tak proč jsem s tím skončil?

O hodinu později stála Bella v hale, připravená na svůj den s Alicí. Kostkovanýho flanelu se definitivně vzdala, ale jednoduchý bílý tričko a džínový šortky do půlky stehen (skoro jsem viděl alarm v Aliciných očích) si taky rozhodně přivezla ze země za Zdí.

„No nic, dneska to vyřešíme,“ usmála se Alice ďábelsky. „Připravená pohnout s váznoucí ekonomikou týhle země?“ zamrkala na Bellu dokonale nalíčenýma řasama. Bella na ni mrkla taky a já si nemohl nevšimnout, že je taky namalovaná – jen tak nějak skoro neviditelně. Přesně tak, aby se to netlouklo s její bledou kůží, která v týhle části Kalifornie vypadala sice naprosto nepatřičně, ale rozhodně ne špatně. Trhnul jsem sebou. Co to se mnou dneska je? Skoro fyzicky jsem cítil, jak mě opouští bojovná nálada (a naštvanost na mámu). Určitě za to mohly ty lívance. Není to žádná novinka, že přežraná šelma přestává být nebezpečná.

S povzdechem jsem se vydal k bazénu a v duchu si přísahal, že je to tohle léto naposledy. Od zítřka už jen pláž a oceán.

Od Alice chodily průběžně celkem stručný smsky, díky nimž jsem si dokázal udělat celkem přesnou představu o průběhu jejího dne s Bellou.

GAP? Jakože GAP??? WTF!

Hurá! Nechala se ukecat na Abercrombie!

Pomoc! Kupuje jen zlevněný hadry z loňska!

Kafe s cukrem a smetanou??? Ty hadry jí budou malý, ještě než dojedeme domů!

Knihkupectví? To jako vážně? V létě?!

OMG!!! Ona si tu domluvila práci!!!

Poslední zpráva mě trochu rozhodila. Práci? Jak to chce stíhat? Navíc jsem od právníka věděl, že máma jí přidělila stejný kapesný jako nám třem a to bylo tak vysoký, že jsme klidně my mohli zaměstnávat někoho jinýho. Na co si ta holka hraje? Chce si tu hrát na vzorňačku, jen aby nám neustále připomínala, jak jsme nemožní? Najednou bylo dost snadný nemyslet na to, jak senzační měla zadek v těch nemožných předpotopních kraťasech i na to, jak si i dnes naprosto neuvěřitelně zacuchala vlasy.

Vrátily se až před večeří – Bella s pěti poloprázdnými taškami s velkými nápisy SALE GAP, Alice ověšená od hlavy až k patě poněkud nacpanějšími kabelami s nápisy Gucci, Prada a Louis Vuitton – New collection.

Bella vypadala klidně a svěže, Alice rozzuřeně a uštvaně.

Ukázalo se ale, že svůj díl viny na Alicině rozpoložení měl i Jasper. Potkaly ho u oběda (společný oblíbený restaurace nejsou vždycky výhoda). Ten pitomec dostal skvělý nápad, že Lauren seznámí s Bellou. Po krátkým vysvětlování rodinných vazeb se Lauren – ještě o třídu větší snob přes hadry než Alice – na Alici sladce usmála, přejela Bellu (furt nacpanou v těch zálesáckých gaťatech) hodnotícím pohledem a celý to uzavřela: „Takže tohle je tvoje sestřička?“ Alice, která roky tvrdě dřela na tom, aby zapadla mezi místní snoby, aby se neoblíkala příliš křiklavě, jako se to stává lidem, co si se svými penězi neví rady, aby se zbavila svýho přízvuku a křivých jedniček (nahoře i dole), měla pocit, že se celý její snažení sesypalo jako domeček z karet během jediný minuty.

U večeře prolomila napjatý ticho až Bella.

„Říkala jsem si, lidi, že se nemusíte tak snažit. Nechci, aby tu tři měsíce probíhala nějaká parodie na Pygmalion. Já nejsem Líza Doolittleová a rozhodně netoužím po tom, abyste se v namyšlenosti předháněli s Higginsem. Nechce se mi čekat, až vám posledního srpna docvakne, že jsem pro vás nepostradatelná. Protože to se nestane, na tom se nejspíš shodneme.“ Přejela nás rychlým pohledem, ale jestli čekala, že jí to budeme vymlouvat, tak se pletla. Smířeně pokrčila rameny. „Taky si myslím, že na sourozenecký sbližování je pro nás pozdě, ale Esme byla strašně fajn a já bych jí její poslední přání ráda splnila.“

„To my taky,“ zabručel jsem, abych zakryl ten protivnej přetlak v krku. „Ale možná bys nám mohla trochu pomoct, ne? Nemusíme se snažit, ok, ale zároveň chceme tu dohodu dodržet. Takže jak by sis to představovala?“

Odložila příbor a usmála se na mě. Jo! „Můžeme to aspoň zkusit. Trochu líp se poznat. Mě Esme porodila, vás vychovala. Možná, že když mi ukážete, co vás baví, co máte v tomhle městě rádi, poznám vaše přátele – ne, nemyslím jenom Jaspera,“ zašklebila se, „tak se při týhle akci nikdo z nás nemusí trápit.“ Otočila se k Alici: „Je mi jasný, že ráda nakupuješ. Fakt jsem si to dneska užila. Teda až na momenty, kdy ses mě pokoušela narvat do úplně obyčejnýho tílka za tři sta dolarů. Zkuste mě pochopit: poznat vás neznamená, že se vám musím přizpůsobit. Že mě musíte předělat, abych zapadla do vašeho života. Nechcete mě v něm, tak to nemusíte předstírat.“

Měla pravdu. Přesto znělo divně, když to řekla takhle nahlas a jasně.

 

Když mi ráno v šest třicet začal pípat mobil, myslel jsem, že minimálně začala třetí světová. Teprve po pár vteřinách jsem si vzpomněl, že jsem si ho na tuhle šílenou hodinu nastavil.

S napůl zavřenýma očima jsem na sebe natáhl připravené běžecké šortky a tričko. Už jsem bral za kliku, ale rozmyslel jsem si to a vrátil se do koupelny. Když jsem běhával s mámou, mohl jsem nechat hygienu až na potom. Najednou mi ale přišlo divný, že bych měl na Bellu mluvit s nevyčištěnýma zubama.

Akorát jsem zvedal ruku, abych zaklepal na její dveře, když je otevřela. Oba jsme vyjekli. A hned potom se přidušeně rozesmáli (a já byl vážně rád, že jsem se do tý koupelny vrátil). Už byla oblečená. Na někoho, kdo nakupuje jen v hadrárnách, měla slušnou výbavu. Na jejím tričku jsem se trochu zaseknul, takže do mě musela strčit.

„Jdu si do kuchyně pro vodu a pro banán. Chceš taky?“ Kývnul jsem. Ne že bych v tu chvíli tomu svítivě růžovýmu dresu neodkývnul cokoliv.

Trvala na tom, že pojedeme jejím autem.

Ten šílený červený náklaďák, který si s Jacobovou pomocí (ne, vůbec slovo pomoc nemyslím ironicky) vybrala, zabíral tři parkovací místa.

„To jako vážně?“ zasténal jsem.

„Má poštelovanou spotřebu, takže je v podstatě eko, obří okna, takže nevadí, že nefunguje klima, a že netopí, to mě tady,“ ukázala na azuro nad námi, „vážně netrápí“.

Štrejchnul jsem špičkou tenisky do shnilýho blatníku. „Tak hlavně, že máš svoje kritéria a priority.“

Bezstarostně se zazubila. „Si piš!“

Nechala mě, abych ji vzal na naše místo. Moje a mámino. Neřekl jsem jí, že tam chodívala se mnou. Takhle jsem si s lehkou hlavou mohl užívat Bellino nadšení.

Uzavřeli jsme tichou dohodu, že nebudeme soupeřit. Po půl hodině příjemnýho výklusu jsme si dali ostré desetiminutové finále. Skončili jsme přesně tam, kde jsem to měl v plánu. Stáhl jsem si tričko a kývnul k vodě, která se nám šplhala ke kotníkům.

„Umíš plavat?“

Protočila panenky. „Já umět deset slov anglicky a taky umět podepsat se, když já si vzpomenout, jak já se jmenovat.“ Bleskově skopla boty, stáhla triko (kdo vymyslel ty pitomý neviditelný sportovní podprsenky? Celou dobu jsem se udržoval v naději!) a rozběhla se přímo proti pořádný vlně.

A pak pod ní zmizela.

Vynořila se, když už jsem začínal panikařit.

„Tak kde to vázne, Edwarde Cullene!“ zařvala na mě. Musela řvát, protože byla pěkně daleko od břehu. Polknul jsem na prázdno. Výcvik Amazonek zřejmě zahrnoval kompletní sportovní pětiboj.

Po půl hodině jsme se, úplně vyčerpaní, svalili do písku vedle sebe.

„Jsi samý překvapení,“ zafuněl jsem.

Obrátila ke mně hlavu a zaclonila si oči, aby na mě viděla. „Já myslela, že překvapit tě může jenom někdo, koho aspoň trochu znáš a zbytek o něm na základě tý neúplný znalosti tak nějak předpokládáš. Ale ty mě neznáš ani trochu. Tak jak tě můžu překvapovat?“ Zase v naprosto nečekaným momentě zvážněla.

Vyšel ze mě poraženeckej povzdech. „Tak jo. Jsem plnej mylných předpokladů a předsudků. Zasloužím trest. Je to na tobě,“ zvedl jsem ruce, jako bych se vzdával. Spíš to ale vypadalo, že se chystám dělat v písku písečný anděly.

Kousla se do rtu. „Já vás vážně chci poznat, Edwarde, všechny tři. Takže… jo, možná to pro tebe bude trest, ale přeju si, aby součástí našich společných dnů byla i nějaká klidná hoďka, kdy si sedneme a ty mi budeš povídat o sobě. Co já vím – o svým dětství, o tom, jaký bylo mít za mámu Esme, jaký bylo a je mít za ségry Alici a Rose…“ Další kousnutí do rtu. Odvrátila se, já na ni ale dál zíral. Nemluvil jsem o sobě. Nikdy s nikým. A o Esme jsme s holkama posledního půl roku mluvili tak nějak jen technicky. Jako právníci. Jako nějací pitomí pozůstalí, co se poprvé a naposledy vidí na pohřbu.

Nabral jsem do hrsti písek a hodil ho Belle na odhalené břicho. Překvapeně vypískla.

„Ještě si to nechám projít hlavou, Bello Swanová,, ale už teď ti můžu říct, co máš se svou biologickou mámou společný.“

Samou zvědavostí vykulila oči a pootevřela pusu.

„Její nápady byly stejně šílený jako ty tvoje.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

AMO

21)  AMO (14.09.2017 17:26)

Přežraná šelma úžasný!!!
Takový lehký oťukávání.
Miluju Tvoje hlášky, miluju tebe

Carlie

20)  Carlie (11.04.2016 20:11)

Takže Edwarda už na svou stranu pomalu dostává... ale ještě nemá vyhráno, co? A hlavně Alice... a pak především Rose budou oříšek větší, že?
Oh mein... , frčím dál

leelee

19)  leelee (21.03.2016 21:02)

předpoklady a realita :D

Q

kajka

18)  kajka (23.02.2016 08:26)

Zvážnění neubralo nic na lehkosti, moc mě to baví. Jen si tak říkám, kdy se objeví to tvoje klasický hořký a bolavý... ;)

17)  Ellí (21.02.2016 13:33)

Díky za další zpříjemnění víkendu! :) Je to čím dál tím lepší! :)

kytka

16)  kytka (14.02.2016 11:20)

Je to čím dál zajímavější. Děkuji za milé čtení, Maruško

Marvi

15)  Marvi (07.02.2016 11:36)

Ambří nádhera, tahle Bella se nedá a má kuráž jsem zvědavá jak ty tři změní.

14)   (06.02.2016 19:01)

No.... začíná to být upřímnější... NIKDY S NIKÝM NEMLUVÍM O SOBĚ.....
a Bella... Co já vím, třeba o tom, jaké to bylo mít Esmé za mámu.... tohle umíš fakt dobře, med a hořkost mícháš .......

13)  BabčaS (03.02.2016 21:32)

ambra

12)  ambra (01.02.2016 19:47)

Dnes bude! B)

Lenka

11)  Lenka (01.02.2016 06:49)


Krásné.

10)  Dommy1 (31.01.2016 22:44)

:D

ambra

9)  ambra (31.01.2016 13:17)

Děkuju moc, berunky, jsem šťastná, že se nenudíte . Pokusím se dnes nabušit další ;)

8)  Seb (31.01.2016 08:31)

Za Zdi, taky se mi ta narážka líbila ,
perfektní a nějak tak tajně doufám, že se ti dva dají dohromady, i když ze strany Belly to tak zatím nevypadá

Děkuji

GinaB

7)  GinaB (31.01.2016 00:21)

Skvělé, ambruško. Miluju tvoje Belly a Edwardy. A s touhle Bellou si Edward ještě pěkně užije....

Fanny

6)  Fanny (30.01.2016 22:57)

Nemůžu si pomoct, celý tohle je takový netradiční. Až neAmbrovský? Ale o to zajímavější! Úplně jiná Bella, Alice i Rose! O Edwardovi nemluvě... A do toho střídavě brečím smíchy, usmívám se jako pitomec a spokojeně přikyvuju, jak celá ta směs dokonale funguje.
Díky!

5)  Niki (30.01.2016 22:42)

no joooo úžasné....jsem zvědavá, co zase ti dva vymyslí

kala

4)  kala (30.01.2016 22:42)

Děkuju

3)  betuška (30.01.2016 22:20)

za Zdí??? ja tieto tvoje nenápadné "nadhozy" milujem
páči sa mi to...páči sa mi ako ich všetkých nenápadne vychováva, ty máš ten správny štýl pre mládežnícke písanie, nie si nudná a je tam aj to poučenie a možno aj dáky návod...ešte aby sa našli tí mládežníci, čo sa poučia;)
ďakujem za príjemné zakončenie večera

2)  Sneja (30.01.2016 22:19)

Spoločný deň! Veľmi som sa potešila novej kapitole a myslím, že Edward bude o sebe Belle rozprávať veľmi skoro...

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Cullen clan