Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/cougar.jpg

Blackovi se definitivně loučí

Epilog

Bella

Seděla jsem na hrazení kašny, hlavu zakloněnou, oči zavřené a nastavovala obličej nesmělým slunečním paprskům, které se prodraly skrz věčně zamračené nebe nad skotskou vysočinou. Tady nehrozilo, že by mě mohly zahlédnout oči nezasvěcené osoby. Tady jsem byla mezi svými.

„Jestli si ty šaty umažeš, nebo roztrhneš, tak tě za trest protáhnu všemi butiky v Edinburghu,“ ozval se vedle mě sladký hlásek mé roztomilé sestřičky.

Smečovala jsem: „Poprosím Carlislea, aby ti zablokoval přístup ke všem rodinným účtům, Alice.“

Zvonivě se zasmála a já otevřela oči. Dívala se na mě se sesterskou láskou, kterou jsme k sobě cítily od chvíle, kdy jsem se stala přítelkyní Edwarda.

„Vzpomínáš na to, co bylo, Bello?“

Usmála jsem se.

„Znáš mě líp, než můj manžel.“

Přisedla si ke mně a položila si hlavu na mé rameno. Zmocnila se mě nostalgická nálada.

„Věřila bys, že to je už pětapadesát let, co jsem v učebně biologie narazila na jednoho krásného kluka? Kdybychom byli lidé, seděli bychom dnes obklopeni dětmi a vnoučaty, dědeček a babička. Měli bychom bílé vlasy a vrásky a…čekali na to, že už brzo odejdeme tak, odkud není návratu.“

„Vrásky nemáte, ani nemoci stáří, ale jinak se podívej, jsi obklopená rodinou, co chceš víc, Bellinko?“

„Proboha, nic, já si přece nestěžuju, já se raduju. Díky mému skvělému muži prožívám nikdy nekončící pohádku, jen se podívej.“

Obě jsme se zadívaly na nádvoří, kde stály skupinky, čekající na to, až naše malá diktátorka zavelí. Můj pohled přitáhli dva muži, ti nejdůležitější v mém životě. Edward a Jacob. Byli zabraní v hovoru a mluvili tak tiše, že jsem je neslyšela. Když jsem je tak viděla, uvolněné, nenuceně se bavící, byla jsem naměkko. Edward na sobě ucítil můj pohled a usmál se.

Miluju tě, řekla jsem bezhlesně.

Já tebe víc, odpověděly mi jeho rty.

Jacob, který s pobavením sledoval naši tichou konverzaci, se zakřenil, plácl Edwarda po zádech a s rukama v kapsách si začal pískat.

„Já ho zabiju, vždyť si pomačká oblek, čokl jeden mizerný,“ zasyčela Alice a jala se ho pronásledovat.

Edward se rozesmál a přesunul se ke mně.

„Jak se cítíš?“

„Lámu si hlavu, kam utekly všechny ty roky. Vždyť teprve včera jsem rozklepaná mířila k oltáři já a dneska se bude ženit můj pravnuk,“ řekla jsem s notnou dávkou údivu. „Ještěže to tak dobře dopadlo, přiznám se, že v jedné chvíli jsem už ztrácela naději.“

„Já vím,“ řekl můj milovaný. Přitiskl si mě k sobě a objal mě kolem ramen. Bylo vidět, že vzpomíná se mnou. Ne, opravdu to chvíli nevypadalo na šťastný konec.

Celá naše rodina si zvykla na to, že láska i hory přenáší. Důkazem byl můj vztah s upírem i pozdější Jacobův otisk do našeho upířete. Jenže, takhle to nefungovalo v případě Claire a Billyho. Když za námi před rokem a půl přišli, že Claire chce přeměnu, reagovali jsme různě. Eli s radostí, Rose to nechtěla připustit. Jenže její obvyklé argumenty v případě Billyho dívky postrádaly váhu. Claire po havárii nejenže nemohla chodit, ale ztratila i možnost mít dítě. A jak se mi svěřila, nemohla si ani plně vychutnat milování s Billym. Ona opravdu přeměnou měla víc získat, než ztratit. Rozhodla se i riskovat to, že Billy by se někdy v budoucnu mohl setkat se svým otiskem. Prohlásila, že si ho ohlídá. A ač člověk, zavrčela tak věrohodně, že mužskou část rodiny rozesmála.

Oba měli již dokončenou vysokou školu, první z těch, které měly následovat. Bylo jen potřeba namluvit její mamince, že Claire může podstoupit experimentální léčbu v Evropě. Zatím jsme nic jiného neřešili. Natty Torryová se už dva roky jmenovala Jacksonová a z Claire a Cainea se stali nevlastní sourozenci. Edward doufal, že Farrann přistoupí na to, aby ještě jedna osoba znala naše tajemství. Zatím byl na vše čas.

Sbalili jsme kufry a přesunuli se zpět do Skotska pod ochranná křídla našich vládců. Jen jeden z nás zůstal v Americe. Už napořád.

Charlie.

Od rozhodnutí neměnit se, neustoupil. Dokončil vysokou školu, po ní se okamžitě s Nell oženil, bez našeho vědomí si našel práci ve velké advokátní firmě v Miami, zařídil byt a přišel za Eli. Vím, těžko to nesla, měla pocit, že ho ztrácí, ale jestli pro něj chtěla to nejlepší –  prostě jednoho dne se s námi všemi rozloučil, naposledy se proběhl jako vlk po kraji a potom s Eli a Sethem nastoupili do letadla a odletěli na Floridu, kde už na ně čekala Nell. Tam jeho matka použila příkaz Alfy. Domů se vrátila jen ona a Seth. Věděli jsme, že prvních pár měsíců se Charlie s námi nesmí stýkat, aby se přeměna znovu nespustila a všem nám z toho bylo těžko. A to i přesto, že jsme mu přáli vše nejlepší. Zatím jsme se mohli vidět přes Skype, za nějakou dobu ho budeme moct začít navštěvovat, ale jednou za pár desítek let přijde den, kdy… raději na to nebudu myslet.

Carlisle rozhodl, že Claire projde přeměnou ve Švédsku. Je tam dost zvěře a ohromné liduprázdné prostory. Uprostřed lesů vyrostl srub, kde měla trávit první měsíce svého nového života. Doprovázel ji samozřejmě Billy, potom Edward, já, Alice a Jasper. Ostatní zůstali ve Skotsku, věřili jsme, že to zvládneme sami.

První průšvih nastal ve chvíli, kdy byla Claire připravená a Edward jí chtěl píchnout morfin, stejně jako kdysi mě. Věděla jsem, že to proti bolesti nezabere, jen ji ochromí a tak jsem musela s pravdou ven. Nepohádali jsme se hned a ani po tom, co Claire kousl, a započala bolestivá fáze.  Edward se se mnou nemínil hádat, on se totiž obviňoval, že jsem kvůli němu trpěla. Zase bral všechnu bolest světa na sebe. Ani Jazz na něj nepůsobil. Nezbývalo mi nic jiného, než nechat Claire pod dohledem Billyho a odtáhnout Edwarda mimo doslech chaty. Moc dlouho trvalo, než jsem mu vymluvila jeho pocity viny, téměř tři dny, ale vrátili jsme se včas. Claiřino srdce přestalo bít o dvě hodiny později.

A nastal průšvih číslo dvě, teda spíš průšvih s velkým P.

Claire byla typický novorozenec, divoká, těžko zvládnutelná, s chutí na lidskou krev. Ale to nebylo to zlé. Můj štít a Jasperova schopnost jí pomáhaly. Jenže tu byl úplně jiný zádrhel. Claire Billy páchnul. Po probuzení, po tom, co zjistila, že jed uzdravil její páteř a ona může chodit, ji chtěl Billy obejmout. Zavrčela na něj a vypadala, že bude první upír se žaludeční nevolností. Vzali jsme Claire na lov, ale po návratu na něj reagovala stejně. Omlouvala se mu, bylo jí to líto, ale nedokázala s ním být v jedné místnosti. Bylo na ní vidět, že ho touží obejmout, ale jakmile se přiblížil, odvracela tvář a utíkala z jeho dosahu. Plynuly dny, týdny, měsíce a situace se nezlepšovala. Trápilo nás to všechny. Dopadlo to tak, že ona s námi trávila čas v hlavní místnosti a Billy se trápil v ložnici, která čekala i na ni. A pak po skoro sedmi měsících, jsme já a Edward vzali Claire na návštěvu malého města. Claire se musela přemáhat, ale pobyt mezi lidmi zvládla na jedničku. Po návratu jsme našli Billyho, jak si povídá s Alicí a Jazzem. Když nás uviděl, vyskočil, aby zmizel, ale zarazil ho Claiřin výkřik. Stála na místě, oči rozšířené a nasávala vůně. Neodvracela se. Oči ji svítily, když se pomalu blížila ke svému milému. Poprvé po tak dlouhé době.

„Je to lepší,“ šeptl mi tenkrát Edward.

Od toho dne se situace rapidně zlepšovala. Nebylo to ze dne na den, ale po pár dnech už si s ním mohla povídat, aniž krčila svůj nosík. Bádali jsme, jak je to možné, co způsobilo ten obrat. Nejpravděpodobnější verze byla, že Claire pobytem mezi lidmi trochu otupěl čich. Že prostě nové čichové vjemy rozředily Billyho osobitou vůni. Vzpomínala jsem, že mi Jacob po přeměně taky páchnul, ale postupem času jsem to dokázala nevnímat. Do měsíce bylo všechno natolik v pořádku, že Alice musela objednat novou postel, jinak by Billy spal na zemi. Přesně rok po tom, co se Claire stala upírkou, jsme se vrátili do Cairngorms ve společnosti nové upíří vegetariánky. A za dalších šest měsíců se připravovala jejich svatba.

Upírka Claire nás překvapila. Když odhodila nepotřebný vozík, zjistili jsme, že je vysoká a to tak, že hodně. Dokonce o pár centimetrů převyšovala i Eli, která měla kolem metru osmdesáti a nebezpečně doháněla mého Edwarda. Její sportovní postava přeměnou ještě získala, protože se jí zregenerovaly svaly na nohách. Prostě se z ní nestala žádná na pohled křehká upírka, ale holka jako lusk, která krásou doslova zářila. Než si Billy trochu zvykl, že jeho nenápadná Claire přitahuje mužské pohledy, mohl se uvrčet.

Aby si ji alespoň trochu pojistil a dal najevo, že patří k němu, preventivně ji požádal o ruku. Samozřejmě, že největší radost z toho měla Alice, která se těšila na organizování. Jenže snoubenci měli naprosto odlišný názor na to, jak by měl jejich šťastný den vypadat.  Zatímco Alice viděla obřad v Londýnském Lowndes, nevěstu v šatech od Caroliny Herrery a snubní prsteny od Tiffannyho, Billy a Claire její nadšení pro luxus nesdíleli. Alice si ale svůj sen nedala vymluvit. A tak za mou přišly Nessie a Eli a poprosily mě o pomoc. Že prý ti dva mají svou vizi slavného dne a potřebují, abych je zaštítila.

„Holky, ale to nebude fungovat, Alice mou budoucnost vždycky viděla, i přes můj štít,“ namítla jsem.

„A co máme dělat? Seth s Jacobem už uvažovali o tom, že Alici unesou a až do svatby budou držet někde hodně daleko, třeba v Austrálii,“ řekla nešťastně Eli.

„Já chci, aby jejich den byl dokonalej, ale podle nich,“ přidala se Ness. „S Alicí nehne nikdo, ani Farrann, znáš ji.“

„Nenapadlo vás poprosit Nialla a Tristana?“ ozval se za našimi zády Edward a tvářil se pobaveně.

„Ježíš, my jsme ale trubky,“ vypískla Nessie a s Eli mazaly pryč.

„Jak to, že mě to nenapadlo?“ zeptala jsem se zahanbeně, když jsme s Edwardem osaměli. Jen se usmál a něžně mě políbil.

Všechno běželo jako na drátkách. Niall se Alici trochu pohrabal v hlavě a vytvořil ji představu jiné svatby, než jakou si udělala ona. A Tristan ji přikázal, aby respektovala všechny připomínky, které k tomu budou Claire a Billy mít. Když ještě Jazz svou ženu vybavil dobrou náladou, klaplo to. Organizační uragán Alice se přeměnil v příjemnou svatební koordinátorku, která pomáhá, ale nikomu nevnucuje své názory.

Místo Londýna se obřad bude dnes konat na nádvoří Cairngormského hradu, oddávajícím bude Farrann a celá svatba se ponese ve skotsko-keltském duchu. Jen prstýnky od Tiffannyho zůstaly.

 

Když mé myšlenky došly až sem, zvedla jsem hlavu a zadívala se do nejkrásnějších zlatých očí, jaké jsem znala.

„Tak co, paní Cullenová, půjdeme se trochu dojmout?“

„Půjdeme, pane Cullene, mimochodem, ta sukně ti ohromně sluší.“

Vyprskl smíchy.

„Říká se kilt, ne sukně.“

„To je jedno, co to je. Víš, že máš docela hezký nohy?“

Hravě na mě zavrčel.

Seskočila jsem z kašny, urovnala si oblečení a potom sklouzla pohledem po jeho postavě. Byl oblečený do slavnostního skotského kroje. Měl na sobě bílou smokingovou košili s motýlkem, černé sako a k němu tartanový kilt se sporranem. Lem mu dosahoval do poloviny kolenní jamky a jeho lýtka vězela v hrubě pletených podkolenkách. V jedné z nich vězel sgin dubh, slavnostní dýka. Obuté měl černé polobotky vyleštěné do oslnivého lesku. Přes hruď měl připjatou šerpu v barvě Farranova klanu a… strašně mu to slušelo.

„Můžeš mi říct, jak to děláš, že ať si oblékneš na sebe, co chceš, vypadáš v tom dokonale?“

Samolibě se usmál, ale pak se podíval na mě a jeho oči zčernaly touhou.

„Ty mi povídej něco o dokonalosti, lásko,“ vzdychnul a já v duchu děkovala tomu, že už půl století nemůžu zrudnout.

V tom se ozval zvuk dud a to byl signál, abychom se přesunuli k improvizovanému oltáři. Dveře vedoucí z hradu se otevřely a vyšla naše dvojice. Vedlo se to postaru, žádné že nevěstu vede otec, nebo jeho zástupce a ženich čeká u oltáře. Billy si vedl Claire sám a já jen bez dechu sledovala, jak jim to sluší. I on měl na sobě slavnostní kroj, je místo motýlka měl košili pod krkem sepnutou vlčí sponou, stejnou, jakou nosili všichni Blackovi chlapi. Claiřinu dokonalou postavu halily hedvábné šaty třpytící se víc, než upír na slunci. Byly světlince zelené, vypasované, takže zdůrazňovaly její křivky. Ve výstřihu se jí houpal zlatý keltský kříž. Neměla závoj, jen vlasy propletené šlahouny divokých květin. O to se postaraly Romana se Sidheag. Neubránila jsem se vzlyknutí. Tak moc mi v téhle chvíli připomněla mou Nessii.

Samotný obřad jsem téměř nevnímala, v hlavě mi defilovaly všechny páry v našem klanu. Vlastně jsem se vzpamatovala až ve chvíli, kdy Farrann prohlásil manželství za uzavřené.

„Už jen Isabelka, lásko,“ šeptl mi do ucha Edward. Došlo mi, že jsem v rozrušení zdvihla štít a Edward má přístup k mým myšlenkám.

„Co já?“ přitočila se k nám Mibelka s tím svým.

„Jsi na řadě, holčičko,“ řekla Renesmé s dojetím a přistoupila s Jacobem k nám.

„Tak na to zapomeň, mami. Já teda rozhodně k životu ten kus papíru nepotřebuju,“ odfrkla si Mibelka a zakřenila se na Cainea. „Spíš teď řeším něco jinýho.“

„Tak tohle si běžte vyřešit jinam,“ zašklebil se můj muž. Usmála se na něj, vzala Cainea za ruku a byli pryč.

„Co řeší?“ zajímal se Jacob.

„Věř mi, že to nechceš vědět, Jaku.“

„Hele, tcháne, vyklop to,“zavrčel náš vlk.

„Přemýšlí, jestli má Caine pod kiltem spodní prádlo,“ vysvětlil Edward a další temné zavrčení mu bylo odpovědí.

„Smiř se s tím, že máš dospělé už všechny tři děti, tatíku,“ vyprskla jsem smíchy.

„Všechny? Ani náhodou. Eli a Tristan snad, ale tohle třeštidlo? Počítám, že si ještě pár let počkáme, než se ti dva zklidněj.“

Můj Edward se usmál.

„Pár let? To přidej. Osobně to tipuju na pár století.“



 

Sedím u počítače a koukám na monitor. Je mi tak nějak smutno a písmenka se mi začínají rozmazávat. Tolik jsem s touhle povídkou rvala, tolikrát jsem u ní nadávala a najednou mám pocit, že už zítra se mi bude stýskat. Najednou cítím lehké líbnutí na čelo. Můj múzák.  Otočím se a koukám do jeho krásných tmavě hnědých očí a vychutnávám si jeho dřevitou vůni.

„Nebul, Sfingo,“ řekne mi.

„Kde ses toulal, mizero? Víš, kolikrát jsem tě hledala po všech čertech? Ty za to můžeš, že mi to trvalo tak dlouho.“

Podá mi kapesník a já se hlasitě vysmrkám.

„Hele,“ začnu nejistě. „Panthea mě prosila o pokračování.“

Zavrčí.

„Tak ať si ho napíše sama, ty ses zařekla, že končíš a já se postarám, abys svůj slib dodržela. Víš, cos mi slíbila?“

„Já vím,“ fňuknu. „Povídku jen a jen o tobě.“

„No tak. Koukej Sfinguš, teď si dáš pár tejdnů voraz, potom ještě jeden a až pak začneš psát Snění o sfinze, jasný?“ řekne přísně, ale krásně se na mě při tom usmívá.

„A co budu do tý doby dělat?“

„V kindlu ti leží stovka nepřečtenejch knížek, Hanetka vyčítá, že máš mezery ve vzdělání, protože jsi ještě nezačala číst Anitu, tak si tu mezeru zaplň. A spoustě autorek jsi dlužná komentáře. Co třeba  Evelyn a její Chlad? A Rosalie7 a Starší než já? Taky ani písmenko od tebe. Tobě se přece komenty u tvejch povídek líbí, ne? Tak koukej napsat těm, který čteš ty!“

Líbne mě ještě jednou a pak se natáhne na mou proleženou postel.

Moje soukromý slunce má pravdu. Poslechnu ho. Ostatně jako vždy. Tak otevřu Kindle, stulím se vedle něj a začínám plnit resty.

 

 

Konec - The End - Finito - Ende


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Nosska

15)  Nosska (26.11.2011 23:24)

Takže vážně konečná? Žádný přemlouvání nemá cenu?
Bude se mi stýskat (fňuk:'-( ) po těch jejich rozhovorech na téma, kdo je víc dospělej, po tom, jak celá rodinka drží za jeden provaz v každý situaci. Dokonce i potom, jak mi vždycky chíli trvalo, než jsem si srovnala, kdo je kdo ve Skotsku
Tahle povídka byla vždycky alespoň malým příslibem, že se člověk pobaví. Tvůj smysl pro humor je úžasnej

14)  Tery (26.11.2011 22:43)

Hele souhlasím uplně sprvním komentem o vyprašování kožichu,už několikrát jsme tě (už bohužel nevím kdo)moc prosili abys napsala pokráčoNEMUSÍ TO BÝT HNED ZÍTRA ANI HNED DALŠÍ MĚSÍC jen tě moc moc prosím abys to ještě nezahazovala za hlavu,moc tvých čtenářek u tvéé povídky strávilo spoustu času a myslím že by ještě s radostí strávilo,i já jsem u tvé povídky seděla několik nocí(no spíše spoustu nocí) a bylo to to nejlepší co jsem v noci mohla dělat,už mě moc mrzí že tato sérije je ZASE!! u konce,jinak ti moc a moc děkuji že jsi je všechny dotáhla až sem a že si nikoho nerozdělila a že pořád fungují všichni jako velká rodina!!!takhle kdyby to Mayerová dopsala utrhla bych jí ruce :D takže ještě jednou moc děkuji

13)  Babča S. (26.11.2011 22:37)

Nádhera,jako všechno od tebe Díkky Můzáka neposlouchej

SarkaS

12)  SarkaS (26.11.2011 22:31)

Sfinuš, naprosto nepřekvapivě byla poslední tečká krásná a prostě perfektní. Ale rozhovor s múzákem, no tak ten mi vzal dech úplně.

wuzinka

11)  wuzinka (26.11.2011 22:19)

Konec zpohledu Belly byl perfektní. Hrozně moc mi bude tato povídky chybět, ale už se těším na na Snění o svinze.....

eMuska

10)  eMuska (26.11.2011 21:57)

ou, bejb, tak záver z pohľadu Belly - to sadlo! ona je teraz ako taká Esmé a láska medzi ňou a Edwardom ma neuveriteľne dojíma... aj o nich môžeš ešte voľačo čarbnúť... ;)

Bosorka

9)  Bosorka (26.11.2011 21:56)

Takže jako konec? Úplně úplnej? Teda Jacobe, ty seš ale sobec!
Ivuš - taky na mě padá lehká nostalgie. Díky za Blackovi!

8)  ada1987 (26.11.2011 21:52)

už je koniec! a čo budem teraz čítať?! krasna poviedka! vlastne bola nadherná celá séria!

Twilly

7)  Twilly (26.11.2011 21:05)

Ivuško, konec byl nádherný, ale ten náhled do Sfinguščina soukromí.. její nádherný rozhovor s tmavookým můzákem Děkuju moc, za tuhle překrásnou kapitolovku. Moc jsem si ji užila a těším se na Snění o Sfinze

sakraprace

6)  sakraprace (26.11.2011 20:59)

Áááááááááááách, Sfin, taková nádhera. Já se s nimi ale nechci rozloučit. :)

Kamikadze

5)  Kamikadze (26.11.2011 20:58)

Ivi, to je tak nádherný příběh, myslím tím celou tvou malou velkou rodinku. Jsem ráda, že mám všechny díly po kupě a podle libosti se do nich můžu začíst. Opravdu. Děkuju, i za to, jak krásně si ty svoje Blacky vymyslela, popsala a vůbec, prostě, smekám klobouk.....

Kamci

4)  Kamci (26.11.2011 20:49)

aaaaaaaaaaach joooooooooooooo už tu zase máme konec jedný úžasný povídky
krásně jsi to napsala, všichni jsou s těmi, se kterými být mají a i přes pár smutnějších a dramatických momentů všechno dobře dopadlo.
super povídka a nádherná sága

Hanetka

3)  Hanetka (26.11.2011 20:39)

Sfinguše... to jsem si ale zaáchala... Víš, že se mi bude stýskat? Dýchá na mě nějaká nostalgie, nebo co... Je to nebezpečný stav, protože v téhle dojaté náladě páchám obvykle ty nejhorší parodie, abych se z toho dostala, a už se mi v hlavě i cosi líhne... tak abys věděla, kdo za to může, jo?

2)  nim (26.11.2011 20:33)

já chci ještě díky za krásnou sérii

1)  Panthea (26.11.2011 20:30)

ten tvůj můzák by pořeboval vyprášit kožich

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Paul, Sam, Quil