Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/cougar.jpg

Jedna malá potyčka.

Jedno velký prozrazení.

Proč se Farrann zlobí?

Puma a Claire

Mibel

Vyběhli jsme z kavárny a dusili v sobě smích. Caine mě táhl po cestě a potom nahoru nad stráň až k lesu. Tam jsme se svalili do trávy a chechtali jak dva šílenci. Ten Billy je ale pako.

„Zlato, jestli se někdy budu tvářit tak idiotsky, prosím tě, udělej mi tu službu a doraž mě, jo,“ žadonil usmátý Caine.

„To bych tě musela dobíjet pořád,“ posmívala jsem se mu. Hravě na mě zavrčel. Bože, jak já ten zvuk milovala. Překulil se na mě a já zaklonila hlavu, abych mu umožnila přístup ke krku.

Natáhl se ke mně a pak… zavrčel znovu. Jenže tohle bylo temný vrčení, varovný a děsivý. A pak jsem ucítila pach šelmy. Opravdové, páchnoucí silou a smrtí. Vystartovali jsme oba do stoje. Od lesa k nám mířila puma. Ohromná, mnohem větší než byl Caine. Byla stejně jako on pískově hnědá, ale její oči… zděšeně jsem se nadechla. Byl to pohled z mého snu. Snu, ve kterém ta puma napadla mého Cainea a blížila se ke mně. Bylo mi okamžitě jasný, kdo to je. Henry Cougar!

Caine znovu zavrčel.

„To je on, jde po tobě,“ špitla jsem.

Na okamžik jsem ucítila stisk jeho ruky, pustil mě a rozeběhl se proti pumě. Ještě v běhu se přeměnil. Stali proti sobě a vrčeli. Bylo vidět, že spolu hovoří, ale já jim nemohla rozumět. Přibližovali se k sobě čím dál tím víc. Náhle se ta cizí puma zadívala Caineovi do očí a temný rachot vycházející z jeho hrudi, ustal. Caine ztuhnul. Vypadal jak socha. Sakra, ten jeho povedenej tatík ho snad zhypnotizoval. Náhle mávnul tlapou a srazil Cainea k zemi. Obešel ho pomalým krokem a mířil ke mně. Z hrdla se mi vydral zděšený výkřik.

Nohy se mi klepaly, ale držela jsem se zpříma. Zaujala jsem lovecký postoj. Jestli čekáš nemohoucí oběť, která se neumí bránit, tak tě čeká překvapení, vrahu.

Blížil se ke mně. Vychutnával si mě. Ten jeho pohled, být jen obyčejnej člověk, asi bych se podělala strachy.

Najednou se za mnou ozvalo vlčí zavytí.

Billy. V běhu ze sebe strhnul bundu a přeměnil se ve skoku.

Puma se zastavila a začala couvat. Billy doběhl ke mně a neustále vrčel. A já s ním. Puma se otočila a rozběhla k lesu.

„Za ním,“ zařvala jsem, ale Billy mě čumákem popostrčil ke Caineovi. Měl pravdu, tu pumu chytíme jindy. Doběhli jsme k němu ve stejnou chvíli, kdy otevřel oči a vzápětí se přeměnil. Billy ho ve vteřině následoval.

„Dobrý, kámo?“ zeptal se, když mu pomáhal vstát.

„Jo, dobrý, jen se mi motá hlava. Kruci, co se tu dělo? Kde ses tu vzal? A proč jsi nahej?“

„Tak se mi zdá, že tvůj mozek prošel malou odstředivkou, Caine,“ došlo mi. „Byl tu Henry Cougar, omámil tě a pak ti dal ránu. Chtěl mě asi zabít, nevěděl, že má proti sobě poloupíra. No a pak se objevil Billy…“ nedořekla jsem.

Z cesty pod strání něco někdo vykřikl.  Všichni jsme se otočili. Kousek pod námi seděla Claire s naprostým zděšením ve tváři.

„Do prdele, říkal jsem ji, aby zůstala na místě,“ zaklel Billy. „Co teď?“

„Kde máš klíček od auta?“ zeptala jsem se.

„V bundě.“

„Tak nastartuj svýho Jaguára a padejte k nám, kluci. Já ji odvezu domů. Pošlete mi Edwarda a Bellu, musíme ji uklidnit.“

„Nebyl by lepší Jasper?“ navrhl Caine.

„Nebyl, nezná ho. Tak už mazejte, vy dva naháči. Sice jsem se s Billy cachtala v jedný vaničce, ale koukat na jeho kamarádíčka nemusím.“

„Zmije,“ zahučel a pak už jsem jen viděla jejich rychle se vzdalující holý zadky.

Seběhla jsem z kopce dolů ke Claire, která byla bílá jako… upír. Třesoucí se rty měla odkrvené, celá se klepala. Šok, napadlo mě a začala jsem jednat.

„Klid, ššš, neboj se, odvezu tě domů, tam ti všechno vysvětlím,“ uklidňovala jsem ji. Moc mi to nešlo, pořád se třásla. Jinak nevydala ani hlásek. Otočila jsem její vozík a rozjela se s ní k mýmu autu. Ani se nebránila, chudinka. Pomohla jsem ji do vozu a po chvilce zápolení složila její vozík. Dopr… já vlastně neznám její adresu.

„Claire…“

Nic.

„Claire, kde bydlíš?“

Zase nic. Jen seděla a něco bezhlesně povídala.

Kruci!

Vytočila jsem číslo Billyho a modlila se, aby měl mobil v bundě nebo v autě. Prostě, aby tu jeho přeměnu přežil. Vzal to. Díky bohu.

„Billy, kde bydlí Claire?“

Nadiktoval mi to.

„Co je s ní?“ ptal se.

„Je v šoku, nereaguje,“ vysvětlila jsem mu a ukončila hovor.

Zadala jsem do navigace adresu a rozjela se podle pokynů. Za dvacet minut jsme parkovaly před domem. Cestou se probírala a začala tichounce plakat. Před bytovými dveřmi jsem zaváhala, co když je doma její maminka? Jak jí to vysvětlím?

„Máš doma mamku, zlato?“ zeptala jsem se jemně, abych ji nevyděsila.

„Ne,“ fňukla, „ jela dopoledne pryč.“

Pro nás dobrý. Pomyslela jsem si, když jsem za námi zabouchla dveře. Claire se asi začala cítit bezpečně, protože jsem na ni viděla, že se uvolnila.

„Pojď dál,“ vybídla mě rozjela se k jedněm dveřím. Otevřela je a za nimi se skrýval netypický pokoj. Teda, asi typický pro postiženého člověka. Nábytek byl rozestavěný kolem stěn a byl nízký, nikde žádný koberec. Psací stůl měl po obou stranách kontejnery, ale uprostřed dost místa, aby se tam vešlo invalidní křeslo. Ale jinak to byla místnost náctiletý holky. Na posteli patchworkový přehoz a pár plyšáků, nástěnka přeplněná obrázky všeho, co jí zajímá, barevná výmalba. Dojela k posteli a poplácala na ní ruku. Pochopila jsem to a sedla si. Dívala se na mě a mlčela. V očích měla pořád zbytky zděšení, ale ta nezdravá bledost z obličeje už ustoupila.

„Nejsem blázen, že ne?“ zeptala se třaslavým hlasem.

Zavrtěla jsem hlavou.

„Tak mi to vysvětli. Jak to, že jsem viděla pumu a šíleně velkýho vlka, že se proměnili v lidi. A ještě v lidi, který znám, “ řekla obviňující tónem.

Nevěděla jsem, co říct. Slíbila jsem jí vysvětlení, jenže byl tu nejsvětější zákon mlčení. Ten, který jsem nedávno porušila.

„Je hodně věcí mezi nebem a zemí o kterých nemá obyčejný člověk ani páru. Neměl by o nich vědět, už kvůli svýmu bezpečí, víš.“

„Řekni mi aspoň jedno. On … zabíjí lidi?“ vzlykla s očima plnýma slz.

„Ne, proboha. Je to skoro normální chlap, jen se občas mění ve vlka.“

„Jen. Ty to řekneš tak, jako bys mi řekla, že jen kouří!“

„No tak Billy nekouří a ani nepije. I když mi občas pije krev, zmetek jeden. Teda jen obrazně,“ dodala jsem, když jsem viděla, jak se zmateně zatvářila.

„Dobře, nebudu vyzvídat. Vysvětli mi něco jiného. Proč kluk, jako je on, chytrej, hezkej, slušnej a ještě… prostě, proč tráví volnej čas s mrzákem?“

„Já tady nevidím žádnýho mrzáka,“ rozčílila jsem se. „Jen holku, kterou neunesou vlastní nohy. Tak neblbni, jo?“

„Proč se mnou je?“ zakňourala.

Teda ta se z toho šoku oklepala pěkně rychle. Myslela jsem že tu budu mít na krku hysterickou hromádku a místo toho jí mám vysvětlovat to, co měl už dávno říct Billy.

„Claire, pomyslela jsi někdy na to, že by se do tebe mohl… zamilovat?“ řekla jsem opatrně. Její odfrknutí mi dalo jasnou odpověď. Nevěří tomu.

Z pro mě nepříjemnýho rozhovoru mě vysvobodil zvonek. Naši jsou tady.

„Claire, to je Edward a Bella, pamatuješ si na ně? Přišli ti pomoct. Můžu je pustit dál?“ zeptala jsem se.

V očích ji bleskla panika, ale ovládla se a kývla. Páni ta holka má víc kuráže, než by jeden řekl. Šla jsem ke dveřím a pustila naše dál. S Edwardem a Bellou tu byl i Billy. Byl bledý a tvářil se vážně.

„Jak jí je?“ Edward sondoval terén.

„Drží se. Právě vedeme zajímavý rozhovor na téma Billy a ona,“ vysvětlovala jsem s úsměvem. Billy ještě víc zbledl.

„Cos jí řekla o tom, co se stalo?“ zamračila se Bella.

„Skoro nic, nechci se dostat do průs… teda do průšvihu.“

Edward souhlasně kývnul hlavou a potom vzal za kliku jejího pokoje.


Billy

Chodil jsem doma od ničeho k ničemu. Když jsme s Cainem dojeli a vešli nazí do haly, narazili jsme na Rosalii, která si nás prohlídla rentgenovým pohledem a pak vyprskla smíchy. Zapadl jsem k sobě a šel si vyhrabat věci. Caine měl oblečení u Mibel a za chvíli jsme klepali na dveře Edwardova pokoje.

Kupodivu to vzal docela v klidu. Jen nás vyhodil ven a šel volat přes skype Farranovi. No nazdar, ten bude vyvádět.

Vyváděl. Edward nás všechny, celou rodinu musel přivýst před monitor počítače. Neřval sice, ale slízli jsme to pořádně.  Vytkl nám, že Cullenovi uměli udržet tajemství, že se začínáme chovat nezodpovědně, o rozrůstání členů rodiny ani nemluvě. Pohrozil, že ještě jeden průser a stěhujeme se pod dohled klanu. A potom najednou obrátil.

„Tak a teď pravdu, Billy. Co pro tebe to děvče znamená?“ zeptal se mě a nebral ohled na to, že jsem měl za zadkem celou rodinu.

Mlčel jsem.

„Bude to?!“

„Mám ji rád?“ zahučel jsem.

„Billy!“

„No dobře, miluju jí. Bojím se, aby se jí nic nestalo, musím ji chránit, ať se děje co se děje, bez ní nejsem celej… stačí ti to? “ vyštěkl jsem.

„Naprosto,“ řekl Farrann a zatvářil se spokojeně. „Tak jo. Nechám to na vás. Jestli se ta dívka rozhodne přijmout nás, dobře. Pokud ne, pošlu tam Nialla, aby jí vymazal pamět. Ale pamatujte si, tohle bylo naposled, rozumíme si?!“

Vypadl jsem z pracovny vyždímanej jak prádlo. Tahle mě ponížit přede všema. Už jsem cejtil v zádech Emmetta a čekal, kdy se do mě pustí. Vlastně jsem si to zasloužil. Co já se narejpal do Mibel kvůli Caineovi.

Ježíš, teď mě napadlo. A stojí o mě vůbec Claire?


Mibel

Posadili jsme se v obýváku.  Já vedle Claire, která se nenápadně držela od Billyho dál. Tvářila se statečně, ale já jsem moc dobře slyšela, že jí srdce buší ve zběsilém tempu. Edward a Bella seděli proti ní a on držel Bellinu dlaň ve své. Vypadali jako dva normální puberťáci. Claire se nadechla a … nic. Bylo vidět, že chce vysvětlení, ale bojí se zeptat.

„Ne, nejsme normální lidi,“ odpověděl Edward na nevyřčenou myšlenku.

Claire údivem vykulila oči. „Ty víš, na co myslím?“

Edward pobaveně přikývl a pokračoval.

„Chceš vědět, co jsme zač, nebo raději na všechno zapomenout?“

„Zapomenout? Copak to jde?“

„Mám přítele, tak jako já ti dokážu číst myšlenky, on ti může upravit vzpomínky. Nebudeš si pamatovat nic z dnešního dne. Billy pro tebe dál bude jen kamarád, který tě rád doprovází. Nebo je tu druhá možnost. Můžeme ti říct, co jsme doopravdy zač. Neboj, žádné nebezpečí ti nehrozí. Jen musíš o všem mlčet. Tak jako Caineův otec.“

Claire se poprvé pořádně zadívala na Billyho, který se pokoušel předstírat, že tam není. Pod jejím zkoumavým pohledem zrudnul, ale pohled opětoval. S očima zabořenýma do jeho, řekla: „ Oukej, tak co jste zač?“

 

Byl už pozdní večer, když jsme se vrátili domů. Rodina se sesypala kolem Edwarda a Belly a vyzvídala. Všimla jsem si, že Caine mezi nimi není a neomylně jsem zamířila do našeho pokoje. Ležel na posteli a přepínal kanály televize. Sotva mě uviděl, usmál se a natáhl ke mně ruku. Podala jsme mu ji a on si mě stáhl k sobě.

„Tak co?“

„Vzala to dobře. Je trochu vyklepaná, ale nehysterčila. Billy dnes zůstane u ní, když bude její mamka přes noc na konferenci,“ řekla jsem významně. Rozesmál se.

„Jo, táta je taky na konferenci. Myslím, že maj s paní Natálií stejnej pokoj.“

„Caine, tobě to nevadí?“ zeptala jsem se.

„Hm, vadilo by mi to, kdyby mamce zahejbal za života. Ale nemůžu přece od něj chtít, aby po ní pořád truchlil.  Vím, že ji měl rád, má ji rád doteď, ale až jednou vypadnu z domu, nechci, aby zůstal sám,“ řekl přemýšlivě.

Pohladila jsem ho po tváři.

„Už jsem ti řekla, že seš dokonalej?“

„Už jsem ti řekl, že tě miluju?“ odpověděl a políbil mě.

Pro dnešek byl všem hlubokomyslným hovorům konec.


Billy

Poslední dvě hodiny byly snad nejtěžší v mým životě. Vysvětlovali jsme Claire, co jsme zač. Bylo mi z toho zle. Proč ji proboha do toho musíme zatáhnout? Už si toho v životě zkusila dost, tak proč má mít, do prdele, noční můry z toho, že existujeme? Díky tomu, co viděla odpoledne, nám věřila každý slovo. Pořád jsem čekal, kdy začne křičet, kdy nás, kdy MĚ pošle pryč, ale brala to v klidu. A když jsme se konečně zvedali, podívala se na mě a uzemnila mě prosbou.

„Zůstaneš tady se mnou?“

Upřela na mě tak úpěnlivý pohled, že by neodolala ani mramorová socha, natož jeden zamilovanej vlkodlak.

„Řeknete to našim?“ poprosil jsem Edwarda a ten jen kývnul hlavou.

Poslední odcházela Bella. Když mě míjela, šeptla tak, aby to Claire neslyšela.

„Bude lepší, když tu s ní někdo bude.“

Když za nimi zabouchly dveře, zadíval jsem se na holku, do který jsem se zamiloval. Červenala se a klopila oči.

„Tobě opravdu nevadí, že jsem vlkodlak?“

Zavrtěla hlavou, ale oči nezvedla. Byl jsem zvyklej na holky jinýho ražení, ale takhle její plachost mě lákala. Vzal jsem ji za bradu a donutil, aby se na mě podívala. Její pohled mě hřál a nutil moje srdce, aby bylo rychleji.

Nejsem přítelem dlouhých řečí a tak jsem se jen sehnul a… políbil ji. Byla to jen krátká pusa, chtěl jsem vlastně otestovat, jestli se nepletu v tom, co ke mně cítí.

Ona mi polibek vrátila! A ještě jeden… a ještě… a ještě…


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

5)  marcela (08.10.2011 20:18)

Skvělý,skvělý,skvělý. Prosím

eMuska

4)  eMuska (08.10.2011 20:09)

uá, Billy je úplne uáááá! bejbý, perfektné!

Bosorka

3)  Bosorka (08.10.2011 20:06)

Miluju zamilovaný vlkodlaky!!!! :D :D :D

2)  katliinka (08.10.2011 20:04)

aaaa honem dalsiiii to je paradaaaaa jako blazen=D

MisaBells

1)  MisaBells (08.10.2011 19:59)

a ještě! A Ještě! A Jeětě! Jooooooo uf, heh, joooooo...

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek