Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/cougar.jpg

Charlie hodí bombu.

A tentokrát nechám prostor Billymu.


27. Vlk a kotě

Dny plynuly klidně, jako když navlíkáš korálky na nitku. Chodila jsem do školy, v týdnu spala u Cainea, přes víkend u nás. Byli jsme stále spolu. Čtyřiadvacet hodin denně, sedm dnů v týdnu. Táta nevrčel, vtípky strejdů byli v normálu, můj pumák mě miloval, ve škole mu dali pokoj – idyla. Tak proč jsem pořád byla napnutá a podvědomě hledala nebezpečí? Odpověď zněla – Henry Cougar. Ať naši pátrali, jak chtěli, nikde po něm nebylo ani vidu ani slechu. Cainea jsme nepouštěli do lesa samotného a už vůbec ne tehdy, když šli Cullenovi lovit. Co kdyby se splašili jako Edward a chtěli mi ho zakousnout.

A Skopový hlavy, mí roztomilí synovci? Charlie neustále visel na Skypeu a zamilovaně cvrlikal se svým otiskem. Jeho brácha Billy od mejdanu u Cory mizel z dosahu rodiny. Emmett s Jasperem se před ním sázeli o to, kdy se do Claire otiskne. Jindy by asi po nich vystartoval, ale teď ne. Většinou prohodil něco o upírech, který ještě nepustila puberta a byl pryč. Alice se tvářila spokojeně, ale nechtěla nám nic říct a Edward se střídavě usmíval a mračil.

Minula zima a bylo jaro. Nádherný a teplý. Čas od času slunce prorazilo mraky a zalilo celej kraj. Ideální počasí pro lidi a vlkodlaky. Míň ideální pro upíry. Alice tvrdila, že to potrvá je tejden a slunce si zase s námi bude hrát na schovávanou. Ale co, s mým klukem po boku je mi nádherně i ve sněhový vánici.

Jedno nedělní odpoledne mě Caine vzal na výstavu fotek Deana Novikowského, světoznámého fotografa. A tam jsme je potkali. Claire jela na vozíku a Billy kráčel vedle ní, občas se u nějaké fotky zastavili, on se k ní sehnul a něco si povídali. Můj synovec, kterému padaly holky k nohám, trávil volnej čas s postiženou holkou. Ne, nevadilo mi to, vlastně jsem jí to přála, ale měla jsem o ni tak trochu strach. Co když to Billyho přestane bavit a nechá ji? Tohle není obyčejná káča. Claire je milá, a jestli jí ten zmetek něco udělá…zavrčela jsem. Zpozorovali nás. Billy se narovnal a popošel k nám.

„Máš problém, Mibel?“ řekl studeně.

„Jo, tebe,“ vyhrkla jsem a dodala. „Bojím se o ní, znám tě, jestli…“ Skočil mi do řeči.

„Nech nás na pokoji, to je moje věc, s kým trávím čas. Já ti taky nekecal do Cainea. Sorry, brácho,“ řekl mé pumě.

„Nic,“ odpověděl Caine.

„Omlouvám se, Billy,“ řekla jsem zkroušeně. „Nemyslela jsem to zle. Ale tohle není holka na pomuchlání, to přece víš.“

Krátce se na ní otočil a usmál se.

„Vím to, neboj.“ řekl zjihle. „Čau,“ rozloučil se a vrátil se k ní.

Zůstala jsem jen zírat. Páni, on je z něj docela prima chlap. Vypadala jsem asi dost zmateně, protože jsem ucítila pevný stisk Caineovy ruky a pak tichý šepot.

„Aspoň vidíš, co s námi vy ženské děláte.“

Stejně mi to nepřesto vrtat hlavou. Otisk to není, to vím nabeton. Zamiloval se do ní? Nebo je to fakt jen její kamarád? Přemýšlela jsem o tom i doma, když jsem si do tašky balila prádlo a proviant na další týden u Jacksonů.

„Isabelko, zavaříš si mozkový závity,“ ozval se mi smích za zády.

„Tak mi pověz, co za tím vězí,“ žadonila jsem na svým dědovi.

„Ani náhodou. Tobě by se taky nelíbilo, kdybych tvé myšlenky na Cainea sděloval rodině. Ostatně to, co cítí Billy ke Claire, je teď nepodstatné. Budeme muset vyřešit něco jiného a věř, že příjemné to nebude.“

„Já vím,“ vzdychla jsem. „Ta puma.“

K mému překvapení zavrtěl hlavou.

Ježíší, nesnáším, když se chová tak tajuplně.

Prasklo to hned další víkend, co jsem byla doma.

Charlie počkal, až jsme se všichni sešli v obýváku a pak mezi nás hodil bombu. Vyšlo najevo, že on a Nell, přestože se znají krátce, plánují svou budoucnost. A Charlie se rozhodl přestat se měnit!

„To nemyslíš, vážně, ty osle,“ spustila na něj Eli, sotva to řekl. „Víš, co by to znamenalo?“

„Jo, mami, vím. Zestárneme spolu a jednou umřeme,“ řekl vážně.

„Zapomeň!!! To ti nedovolím, jsem tvoje alfa a hlavně máma, rozumíš?“

„Mami, jenže já bez Nell nechci bejt. Nechci se koukat, jak stárne beze mě a jednou mě tu nechá samotnýho,“ zaprosil Charlie. My ostatní jsme mlčeli. Co taky na to říct.

„Tak ji můžeme přeměnit. Radši budu mít snachu upírku, než přijít o syna,“ protestovala Eli.

„Nell ví o tý možnosti. Nechce to.“

„Táto, řekni něco,“ zoufale zavyla Eli. „Víš, co jsem pro ně zkusila, to přece nejde.“

„Eli, miláčku, právě že vím. Tys chtěla mít se Sethem děti. Chtěla ses vzdát nesmrtelnosti, to už jsi zapomněla? A co ti řekla máma? Že je to jen tvé rozhodnutí. Pak jsi málem umřela, jen abys je donosila,“ připomínal táta a já cítila, že mi tečou slzy.

„Elinko, my jsme jen rarity, hříčky přírody, pochop to,“ přidal se Edward.

„Ne, ne a ještě jednou ne! Ty seš zaujatej. Dobře vím, jaks byl proti přeměně Belly a teď jsi rád, že se to stalo.“

„Já chtěla sama, holčičko, v tom je rozdíl,“ konejšila ji Bella. „Nemít vedle sebe Edwarda, nechtěla bych to.“

Charlie se najednou sesunul na kolena a objímal Eliny nohy.

„Mámo, mám tě rád, všechny vám mám rád, ale já bez Nell nechci bejt. Nechci žít věčně. Mámo,“ rozbrečel se.

Ježíši kriste, vidět ho jak brečí, to bylo strašný. Byli jsme všichni na měkko. Nejhorší bylo, že Charlie kvůli neustálý přítomnosti upírů potřeboval příkaz svý Alfy, aby se přestal měnit a Eli to dobře věděla. Bylo to jen a jen na ní.

„Elinko, jsem přece máma, vím, jak ti je. Jenže každá máma má chtít pro své dítě to nejlepší. A pro něj je nejlepší život s Nell,“ přidala se mamka, ale taky natahovala.

„Sethe,“ obrátila se Eli na mýho švagra.

„Podívej, Charlesi, je to tvůj život, to máš jistě pravdu. Jenže my musíme vědět, že jsi stoprocentně rozhodnutej. Tohle se už totiž nedá zvrátit. Jsi v prváku a tvoje Nell taky. Uděláme to tak. Až dostudujete univerzitu, přijdeš znovu. Fyzicky jsi stejně o pár let starší, takže v tom není problém. Když se tvé rozhodnutí nezmění, dobrá. Ale zatím jsi vlk a vlkem ještě chvíli zůstaneš, jasné?“

Koukala jsem na něj s otevřenou pusou a nebyla jsem sama. Náš nemluvnej Seth, ten vlčák pod pantoflem, který všechna rozhodnutí nechával na Eli, přednesl návrh, kterej byl rozumnej a přijatelnej. I Eli na svýho muže koukala udiveně s očima plnýma slz. Měl pravdu. Charlie bude mít pár let na to, aby si to pořádně rozmyslel. Kdo ví, co se za tu dobu může stát.

 

Billy

Ležel jsem na posteli a pokoušel se usnout. Nešlo to. Během pár tejdnů se mi život přetočil o sto osmdesát stupňů. Nic nebylo jako dřív. Ani brácha ne. Charlie se taky převaloval, slyšel jsem ho.

„Brácho,“ zašeptal.

„Hm.“

„Nic si mi neřek‘. Co na to říkáš ty?“ zeptal se nejistě.

Sednul jsem si a rukama objal pokrčený nohy.

„Já nevím,“ přiznal jsem se. „Připadám si jak Alenka v říši divů. Ale jedno ti můžu říct, budeš mi setsakra chybět, mladej.“

„Ty vole, já ještě neumírám,“ zasmál se.

„Jo, jenže už brzo zmizneš za svou holkou a já tady budu sám.“

„Máš přece Claire.“

Zavrčel jsem.

„Nono, nedělej se. Nezapomeň, že jako vlci máme společný myšlení. Vím, co si o ní myslíš,“ usmál se.

„Je to kamarádka. JEN kamarádka, jasný?“

„Jasný, bratříčku, je jen to, že slunce vychází na východě. Hele, stáhni ze sebe tu kůži lovce žen a konečně si přiznej, že ses do ní zabouch‘.“

Co to ten zablešenej čokl vykládá? Já a zamilovanej?

„Až porostou na vrbě hrábě,“ řekl jsem znechuceně.

„Tak se koukni, už má pupeny.“ uchechtnul se.

Znova jsem na něj zavrčel, převalil se a přetáhnul si deku přes hlavu. Pitomec jeden. Já a zamilovanej. To zrovna.

Ráno u nás bylo úplně normální. Jen máma se k bráchovi chovala, jako by přestál těžkou nemoc. Mibel se chystala na lov. Tentokrát sama, jen s Cainem. Řekla, že na rozdíl od jistých jedinců, ona svýho kluka nezakousne. A zadívala se upřeně na Edwarda, na což Emm zareagoval hurónským řevem.

„Ty mlč, kdyby se Mibel zabouchla místo do pumy do medvěda, tak jsme ji skládali dohromady jako puzzle,“ seknul jsem po něm. Emm zařval ještě víc.

Mávnul jsem nad nima rukou a vypad‘ z domu. Dneska jsme s Claire neměli žádnej pevnej program. Prostě se za ní stavím a uvidíme. Za ten čtvrt roku, co jsem ji znal, jsme toho o sobě věděli dost. Teda krom mý vlčí stránky, jasně.  Zazvonil jsem u nich a otevřela mi její máma.

„Dobrý ráno, paní Torryová,“ pozdravil jsem.

„Ahoj, Billy. Pojď dál, Claire je u sebe.“

Zamířil jsem do jejího pokoje. Seděla ke mně zády u svýho psacího stolu a něco vyráběla. Ta holka měla snad obě ruce pravý. Jako by s nima kompenzovala bezvládný nohy. Co jen všechno uměla. Hrála na kytaru, skládala origami, vyšívala, vyráběla keramiku, bylo toho tolik.

„Billy,“ zasmála se. „Hned jsem u tebe, jen dodělám tohodle mrňavýho lumpa…“ sklonila se nad stolem a něco montovala. Přemohl jsem zvědavost, věděl jsem, že nemá ráda, když ji někdo kouká přes rameno.  Sed jsem si na její postel.

„Tak kam dneska vyrazíme, kotě?“ zeptal jsem se.

„Ani sama nevím, hledala jsem na netu, ale nic mě neuchvátilo. Máš nějakej návrh?“

„Co se cournout městem? Třeba nás něco napadne.“

„Fajn,“ řekla a pak se otočila. Něco drobného si položila na klín a rozjela se ke mně.

„Pamatuješ, jak jsem se tě před časem ptala, jaký zvíře se ti líbí a tys‘ řekl, že vlk?“

Kývl jsem a v duchu se chechtal. Kdyby jen tušila, proč vlk… Najednou mě vzala za ruku, otočila ji dlaní nahoru a to něco na ní položila.

Byl to kožený řemínek a na něm, z korálků vyrobený vlk. Co vlk, malej vlček. A dokonce s vypláznutým jazykem. Byl jsem unešenej. Jak tohle mohla vyrobit?  A z tak titěrných korálků.

„Líbí se ti aspoň trochu?“ zeptala se mě.

„Líbí, jsi moc šikovná.“

„Můžeš si ho pověsit do auta, nebo na lampu, nebo… prostě někam.“

Bylo mi jasný, co myslela tím – prostě někam. Přetáhl jsem si řemínek přes hlavu.

„Díky, Claire,“ natáhl jsem se k ní a krátce jí líbl na čelo. Začervenala se, nebo se mi to zdálo?

Dovezl jsem ji do centra a pak jsme se jen tak courali. Kolem poledního jsem se jí zeptal.

„Nebolí tě už ruce?“ Nikdy mi totiž nechtěla dovolit, abych jí pomohl tlačit vozík. Asi si tím dokazovala, že je soběstačná.

Zavrtěla hlavou. „Ale mám hlad,“ šeptla.

„Tak se půjdem najíst, co říkáš, kotě?“

Chtěl jsem ji vzít do naší oblíbený pizzerky, ale před dveřmi se zarazila.

„Co je?“

„Ten kluk, támhle vzadu. To je můj bývalý, Billy pojďme jinam,“ zaprosila.

Když jinam, tak jinam. Nasměroval jsem ji k autu, pomohl ji nasednout a složený křeslo dal dozadu. Tohle jsme měli taky už nacvičený. Vyjel jsem ven z města a zastavil před kavárnou, kde jsme se s Claire poznali.

„Vyhovuje?“ zašklebil jsem se na ni.

„Naprosto.“

Vylezl jsem ven, vytáhl křeslo a sehnul se k ní. A pak jsem si všim‘ auta na parkovišti.

A dopr… Mibelin Lexus. Co tady dělaj? Neříkala ráno něco o lovu?

„Co je?“ zeptala se mě.

Tvůj bejvalej tu není, ale zato tu je Mibel s Cainem.“ vysvětlil jsem jí.

„To neva,“ prohlásila a chytla se mě kolem krku. Vynesl jsem ji po schodech ke vchodu, posadil ji na lavičku na verandě a vrátil se pro křeslo.

Uvnitř jsem se rozhlídl a hned zaregistroval Cainea. Mibel seděla ke mně zády. Caine si nás okamžitě všiml a zamával na nás, Mibel se otočila a kupodivu se na mě usmívala.

„Chceš si sednout k nim, nebo radši sama?“ zeptal jsem se svý dámy.

„K nim, bude legrace,“ pronesla srdnatě.

„Ahóóój, co vy tady?“ zahlaholil Caine, když jsme se u nich usadili.

„Máme hlad a Claire chtěla změnit lokál,“ vysvětloval jsem. „Ale já myslel, že budete v lese na tůře,“ řekl jsem opatrně s ohledem na Claire.

„Už jsme byli, dopoledne,“ řekla Mibel a nepřestávala se usmívat.

Jako duch se u nás zjevila jedna z číšnic.

„Tak co si dáte mládeži, Caine a Mibel jako obvykle a co vy?“ obrátila se na nás.

„Radím ti, nech to na Marisol,“ poradil mi Caine.

„Risknem to, kotě?“

„Risknem,“ usmála se Claire.

Nelitovali jsme. Sendviče neměli chybu. I Claire moc chutnalo. Jen, když nám Marisol přinesla vábně vypadající moučník, omluvila se, že už nebude.

„Nemáš ráda sladký?“ zeptala se zvědavě Mibel.

„Mám, jenže když se jím budu cpát, tak mě ruce neunesou. Nevýhoda vozejku,“ zašklebila se Claire.

„Chudinko,“ politovala ji a já se ke Claire sehnul, abych ji pohladil. Mibel se zatvářila, jako by objevila Atlantidu. Najednou vyjekla.

„Kdes to vzal?“ natáhla ruku a vzala do ní přívěsek, který mi vyklouzl z pod košile.

„Od Claire,“ zahučel jsem.

„Páni to je krásný. A vlk, jo?“ zašklebila se na Cainea a já ji v tu chvíli chtěl zakousnout.

„Claire, zvládla bys i pumu?“ zeptala se, a když moje kamarádka přisvědčila, zabraly se do hovoru.  S Cainem jsme jen seděli a poslouchali, o čem se naše holky baví. Koukal jsem na Claire, jak se Mibel pokouší objasnit svůj názor na film,na kterým jsme byli před tejdnem. Zapáleně se s ní přela o to, jak to vlastně režisér myslel. Tváře jí hořely, oči svítily a mě v té chvíli něco seplo v hlavě. Do p… já ji miluju! A není v tom žádnej pošahanej otisk, prostě jsem se zamiloval. No to je průser.

Asi jsem v tu chvíli neměl zrovna duchaplnej výraz, protože se na mě Mibel zadívala a vyprskla smíchy.

„Zvedáme se Caine, myslím, že Billy bude chtít něco Claire říct,“ řekla a táhla svýho kluka pryč. Sakra, jak na to přišla? To jsem tak jasnej, nebo co? Než jsem se vzpamatoval, byli pryč.

„Jak to Mibel myslela s tím, že mi chceš něco říct?“ ptala se totálně zmatená Claire.

Ach jo, jak se taková blbost vlastně říká?

„Kotě, nechceš se trochu projít?“ žadonil jsem, protože, jestli se mám totálně ztrapnit, nemusí u toho bejt osazenstvo celý kavárny.

Souhlasila a tak jsem ji vynesl ven a usadil v křesle. Od kavárny vedla cesta pro pěší a po ní jsme se vydali. Měl jsem v plánu počkat, až budeme někde sami a pak to na ní prostě vybalit.

Najednou se ozval výkřik. To křičela Mibel. Byl v tom děs a hrůza. Sakra!

Naklonil jsem se ke Claire: „Kotě, počkej tu, rozumíš? Nehni se ani na krok!“

Vyděšeně přikývla.

Rozeběhl jsem se směrem, odkud bylo slyšet Mibel.


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

5)  Babča S. (29.09.2011 21:30)

:) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

KalamityJane

4)  KalamityJane (29.09.2011 21:28)

Jestli si myslíš, že můžeš beztrestně udělat takovej konec a nemít hodně rychle nachystanou další kapitolu, tak jsi zatraceně na omylu!!! uááááááááááááááááááááááááááááááááá já tě taky praštím! :D Honem další kapitolu, nebo se neznám!:D :D Jinak to bylo samozřejmě super a moc se mi líbí Billy+Claire

sfinga

3)  sfinga (29.09.2011 21:22)

kamči, dík jsem blbec, opraveno

Kamci

2)  Kamci (29.09.2011 21:18)

krásná kapča , příšernej konec , takovýhle napínání čtenářů by mělo bejt trestný

jenom, nehaprujou ti tam trochu jména??? když Charlie oznamuje rodině svoje rozhodnutí, tak se mi zdá, že ho chvílema oslovuješ Billy:p nebo mám v hlavě mišmaš já???

MisaBells

1)  MisaBells (29.09.2011 21:04)

uááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá já tě praštím!!!!!!!!!!!!! Ivušo! Co ten konec?!?!?!?! Proč řvu???????????????? Hej! Teda takovýhle šoky! Uf, asi mám infarkt!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek