Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/cougar.jpg

Změnila jsem bydliště.

Mejdan.

Billy a ...

Našli moji rádcové, našli, našli?

Nevěřím na lásku

V poledne jsme se sešli v jídelně. Poprosila Peg, jestli by jí nevadilo, že dneska s ní sedět nebudeme. Zavrtěla hlavou a usmála se.

„Měsíc jsi tu nebyla, tak snad ještě jeden oběd bez tebe přežiju.“

Kývla jsem na Cainea, který nesl tác s naším obědem a nasměrovala ho ke stolu s našima. Myslela jsem, že to, že jsem se servala s Amy, se ještě nerozkřiklo a chtěla jsem, aby to naši slyšeli ode mě. Přivítal mě tátův hlas.

„Vida, cvok a jeho ochranka se jdou nacpat.“

Zrada.

Zhroutila jsem si na židli a koukala na naše. Asi hodně vyděšeně, protože se všichni začali smát. A pak si Edward významně poťukal prstem na hlavu. Jasně, nikdo to nemusel říct a přece to věděl. S ohledem na to, že měl s Amy společnou matiku, dozvěděl se to přímo od ní.

„Znala jsem holku, která byla naprosto uťápnutá, tichá a nenápadná. Ale jen do tý doby, než poznala svýho kluka. Teď je z ní radikálka, která se hádá a pere na potkání,“ smála se Bella.

„Mibel, nechceš, abych to se ředitelkou urovnal? Tohle si ta mrňavá krysa Amy nebude dovolovat.“ zeptal se starostlivě táta.

„Dobrý, Jakeu, Torryový jsem řekla, jak to bylo. Nech to bejt,“ začervenala jsem se, protože jsem cítila lehounký dotek Cainea na mých zádech a následně jeho rty na mém krku.

„Díky, Amazonko,“ šeptl mi do ucha.

Koukala jsem po očku na tátu, co jako na to, ale jen se pousmál.

Ten první týden po návratu uběhl jako voda a já měla pocit, že jsme snad nikdy neodjeli. Jen pár věcí se vymykalo normálu. Za prvé, bydleli tu s námi Cullenovi, za druhé, naši pročesávali okolí a pátrali po neznámém a za třetí… prakticky jsem byla nastěhovaná u Cainea. Mamka brblala,  nelíbilo se jí to, ale ten od koho bych čekala, že se bude vztekat, byl kupodivu v klidu.

„Ness, neblbni, je jí osmnáct. Sama jsi říkala, že v jejím věku jsi už čekala Trise. Vzpomeň si na nás, vzpomeň si na Eli,“ uklidňoval ji táta.

„Kdo jsi a co jsi udělal s mým tátou?“ nevěřila jsem svým uším.

„Klid, ségra. Tohle je právě náš táta. U mě to bylo stejný. Když jsem se chovala jako rozmazlenej fracek, stíral mě, řval na mě, dokonce mi jednu natáh. Jakmile si byl jistej, že jsem dostatečně dospělá, a chovám se odpovědně, tak mi Setha div necpal do postele,“ smála se Eli. Sotva to dořekla, přilítnul jí symbolickej pohlavek. Vyplázla na tátu jazyk a zašklebila se. Chechtala jsem se ještě u Cainea. Byl s podivem, že jeho taťka vzal moji neustálou přítomnost v jejich bytě jako naprostou samozřejmost a žádný výslech třetího stupně na téma, jak si to vůbec představujeme, se nekonal. Přišla sobota. Vzbudila jsem se jako vždy první a šla udělat svejm chlapům snídani. Za těch pár dnů si na to pěkně zvykli.

„Natty večer nepřijde,“ řekl Stephen mezi dvěma sousty. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že myslí Torryovou.

„Nehodí se jí to?“ zeptal se Caine.

„Nehodí. S její dcerou se předevčírem rozešel kluk a je z toho na dně. Natty ji nechce nechávat samotnou.“

„Tak ať ji vezme sebou, přijde na jiný myšlenky,“ napadlo mě. „Kolik jí vlastně je?“

„Bude jí sedmnáct. Jenže, je tu problém, nevím, jak ji přijmete. Claire je totiž… na vozíku.“ Vysoukal ze sebe Stephen.

První moje myšlenka byla – chudák holka.

„Můj děda byl taky na vozíku. Já si ho nepamatuju, umřel před tím, než jsem se narodila, ale Bella vyprávěla, jak prý se táta už jako kluk o dědu staral. Jestli nebudeme vadit my jí, tak ať rozhodně přijede, že jo Caine?“ obrátila jsem se na svýho pumáka.

„Rozhodně,“ usmál se. „Jak se jí to stalo, tati?“

„Do jejich auta narazil zfetovanej řidič. Otec Claire byl na místě mrtvý a ona přežila s vážným zraněním páteře.“

„Páni, tak už mi je jasný, proč jde Torryová tak tvrdě po drogách,“ řekl s náhlým pochopením Caine. „Stačí extáze ve skříňce a máš na krku podmínečný vyloučení. Podruhý letíš.“

„Vůbec se jí nedivím. Ostatně to schvaluji. Podívej, když bere drogu nemocný člověk na utišení bolesti, je to něco jiného, než když naprosto zdravej kluk nebo holka sáhnou po droze, jen aby byli in.“ S tím Stephen uzavřel naši debatu o moc smutných věcech a šel zavolat Torryové.

Jak jsem předpokládala, našim ani za mák nevadilo, že Torryová přiveze svou dceru a tak jsme se navečer všichni sešli v dobrý náladě u Cory. Stephen tu ještě nebyl, prý se trochu zdrží a rovnou přiveze svou přítelkyni a její dceru. V ten Black Roses byly čtyři stoly sražené uprostřed místnosti a na nich slavnostní výzdoba. Pro dnešní večer byla kavárna pro ostatní hosty uzavřená. Cory se to vyplatilo, protože ji naši dali tučný šek, i když se kvůli tomu pohádali se Stephenem. Mermomocí totiž chtěl uhradit všechno sám, že prý je nám dlužen už dost a dost.

Cory, která znala jen mě, byla v naprostým rauši z toho, když se jí do restaurace vhrnulo tolik krásnejch lidí. A co teprve představování.

„Uff,“ vyhekla a svalila se na židli, „vlastní bratr, nevlastní sestra… jde mi z toho hlava kolem. Budu ráda, že si zapamatuju jména. A vůbec, kde máš tátu, Caine?“

„Tady,“ ozvalo se od otevřených dveří. Dovnitř vstupovala říďa a tlačila před sebou invalidní vozík. Za ní šel Stephen a v náručí nesl mladou holku. Páni, čekala jsem nějakou bledou křehulku, ale ona byla naprostý opak. Opálená, spíš sportovnější typ. Až při podrobnějším pohledu jsem si všimla, že zatímco se ji na rukou rýsují svaly, nohy v krátké sukni jsou o mnoho štíhlejší, právě díky nedostatku svalů. Výšku jsem nedokázala odhadnout, ale rozhodně nebyla žádnej mrňous. Dlouhé, světle hnědé vlasy měla nad čelem zastřižené do ofiny a byla moc hezká. Právě teď měla pohled vyplašený srnky, ale to bylo jen pro to, že byla nesena do místnosti plný neznámejch lidí.

„Dobrý večer,“ pozdravili současně říďa a Stephen. Odpověděli jsme sborem na pozdrav a rozesmáli jsme se.

„Tohle je paní Natalie Torryová, část z vás ji znáte jako svou ředitelku. No a tahle kráska v mé náruči je její dcera Claire.“

Proběhlo druhý kolo představování. Copak Torryová některý z nás znala jako svoje žáky, ale Claire střídavě bledla a rudla a klopila oči. No jo, upíři a vlkodlaci. Krásný holky a ještě krásnější chlapi.

„Pane Jacksone, nechtěl byste mě už pustit? Musím být těžká,“ špitla a zase zčervenala.

„Vždyť jsi jako peříčko,“ bránil se Stephen, ale posadil ji do připraveného křesla. Na něm jako by získala vnitřní jistotu. Jako by to křeslo bylo její součástí, a jen s ním byla celistvá.

„Ahoj, já jsem Mibel,“ sklonila jsem k ní a potom ukázala na Cainea. „To je Caine, díky kterýmu se dnešní mejdan koná. Bacha na něj, i když vypadá normálně, má pověst šílence.“

„Jasně, protože jedině blázen by si pověsil na krk takovou bláznivou viktorku,“ zašklebil se a já mu zacpala pusu rukou.

Rozesmáli jsme ji a konečně se trochu uvolnila.

„Panstvo nevím jak vy, ale já mám hlad jako… jako…“ nemohl si vzpomenout Seth.

„Jako vlk, miláčku?“ napověděla mu sladce Eli. Zařvali jsme smíchy.

 

Billy

U stolu se všichni rozesadili tak, aby vedle sebe měli svýho partnera a já se dekoval co nejdál od Charlieho, protože od tý doby, co se otiskl, to s ním bylo nesnesitelný. Ten skvělej parťák do nepohody se změnil v ufňukánka, co dokázal mluvit jen o tom, jak se mu stejská po jeho holce. Bože, nedopusť, abych se takhle změnil i já.

Díky mý snaze, bejt co nejdál od bráchy, jsem se ocitl vedle tý smutný holky na vozejku. Vedle Claire. Po přípitku jsem se na nějakou dobu zaměstnal jídlem, ale když jsem si nacpal břicho, začal jsem pomaličku nudit. Všichni si povídali, smáli se a já, najednou jsem byl tak trochu sám. A stejně se se asi cejtila i Claire. Nikoho tu vlastně neznala. Seděla se sklopenou hlavou a roztržitě si na prst namotávala pramen vlasů.

„Ty se zrovna nebavíš, co?“ řekl jsem tiše.

Neřekla ani slovo, jen zavrtěla hlavou.

„Nechtěla by ses projít, … teda vlastně projet?“ zablekotal jsem.

Zvedla hlavu a koukala na mě vyplašeným pohledem.

„Neboj, jen před kavárnu. Taky se nudím, víš,“ vysvětloval jsem a ani nevěděl, proč.

„Jo,“ pípla tak tiše, že nemít vlčí sluch, asi bych ji přeslech. Jenže nás slyšel taky Jacob a zavrčel na mě.

„Jen projít, jasný?“ houkl jsem na něj.

„Můžu mami?“ zeptala se paní Torryový. „Jistě zlato, ale obleč se, je tam zima.“ řekla laskavě.

Vstal jsem, ona se odsunula od stolu a zamířili jsme ke dveřím. Tam jsem jí pomohl do bundy a počkal, až si krk omotá šálou. Hovor sice neutichal, ale cejtil jsem v zádech zvědavý pohledy. Jděte do háje, všichni. Za dveřmi nás čekala překážka. Tři schody.

„Neboj, nevyklopím tě,“ klidnil jsem ji, zatím jsem křeslo otáčel zády ke stupňům. Nadlehčoval jsem ho nohou a opatrně, schod po schodu sesunul dolů.

„Díky,“ řekla, když se i s křeslem ocitla na pevný zemi. Šel jsem volným krokem a ona jela vedle mě. Kategoricky odmítla, abych ji tlačil. Místo toho poháněla kola rukama v teplých palčácích.

„Čekám, kdy se mě zeptáš, jaký to je, být na křesle,“ řekla po chvíli příjemnýho mlčení.

„Asi dost omezující, to je mi jasný. Spíš mě zajímá, proč ses rozešla s klukem,“ sebral jsem odvahu na otázku, která mi vrtala hlavou.

„Právě kvůli tomu omezení. Začalo se mu zajídat, že se mnou nemůže všude,“ odpověděla posmutněle.

„Debil. Copak na tom záleží? Měl snad ruce, mohl tě nosit. A vůbec, tys nebyla postižená, když s tebou začal chodit?“

„Byla. Jenže si neuvědomil, že to není na měsíc, nebo na rok, ale že to mám do smrti, víš.“

„Říkám, že debil,“ rozohnil jsem se a ona se pousmála.

„Ty s někým chodíš, Billy?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Nejsem na to stavěnej. Mám kamarádky…“

„Na sex, co?“ doplnila mě a já jen vyplašeně polknul. Sakra z jejích úst to znělo až sprostě. „Dívala jsem se na vaši rodinu. Všichni jsou u vás zamilovaní, všichni mají někoho, tak proč ne ty?“

„Asi právě proto. Všichni u nás věří na ot… osudovou lásku, jenomže je to jen chemie. Prostě je to k sobě přitahuje. Plácaj o společným životě až na věčnost. Možná, jednou, najdu ženskou, se kterou budu chtít bejt napořád, ale rozhodně to není žádná z těch, který jsem zatím poznal.“

„Asi to není příjemný, žít v domě plném šťastných párů, co?“ zeptala se mě soucitně. Páni ta holka mi rozumí. Courali jsme se po okolí a kecali. Byla dobrá parťačka. Inteligentní, milá, uměla poslouchat, ale taky se od ní člověk leccos dozvěděl. Bylo by mi líto, kdyby tenhle náš první rozhovor, měl bejt taky poslední a tak když jsme se pomalu vraceli, nevydržel jsem to a nabídl se jí. „Heleď, jestli chceš kámoše na nějaký kulturní akce, kino a tak, můžeš počítat se mnou. A neboj, opravdu se nabízím jen jako parťák.“

Vykulila oči. „Billy, to že nemůžu na nohy, neznamená, že se musíš obětovat, prototože mě lituješ.“

Říct, že mě rozčílila, byl slabej výraz. Málem jsem začal vibrovat. Zavrčel jsem. Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil a pak si před ní dřepl.

„Zapamatuj si jednou provždy, že já nejsem žádna charita, kapišto?! Kdybych si myslel, že jsi taková husička, jako většina holek, se kterýma se akorát nudím, tak ti to nenabízím, jasný? Seš chytrá a doufám, že ani ty se se mnou nebudeš nudit. Tak chceš, nebo si budeš hrát na ledovou princeznu?“

Koukala na mě a smutnej výraz byl najednou pryč. Když se na mě usmála, rozzářila se jako lampion. Přikývla.

Tak jo, Billy. Možná je opravdu čas dospět. Ne tím, že se někdo zabouchne do první holky, kterou potká, ale tím, že si najde ty správný přátele.


Mibel

„Myslíš, že se Billy do Claire zabouch‘?“ zeptal se mě Caine.

Bylo něco po jedný a my si hověli ve vaně. Všude bylo ticho. Moje koupelna voněla po jasmínu, a já se v polosedu opírala o Caineovu dokonalou hruď.

„Podle Edwarda ne, ani se neotiskl. Víc nechtěl říct, mizera jeden. Prý má Billy nárok na soukromí svých myšlenek, jako my ostatní.“

„Koukej, byli takovou dobu venku a pak se nabídl, že jí odveze, aby se její máma a můj táta nemuseli tak brzo zvedat. Vrátil se až za hodinu. Za hodinu! Přitom tam a zpátky to trvá maximálně pětatřicet minut.“

„Miláčku, nech to být. Já vím, Billy má pověst kluka, kterej ojede každou sukni, ale rozhodně to není syčák. No tak se mu Claire líbí, no a co. Uvědomil sis, že kdyby se tvůj táta a paní Natálie dali dohromady, byla by Claire tvoje ségra?“ rýpla jsem si do něj. Vydal ze sebe zvuk, jako když uchází míč. Otočila jsem se a pokusila se ho polibky přivýst na jiný myšlenky. Povedlo by se mi to, kdyby se dole neozval lomoz. Cullenovi se vrátili z pátrání po Henrym. Vypadli jsme z vany, zabalili se do županů a pádili dolů.

„Našli jste ho?“ vyhrkla jsem.

Emmett zklamaně zavrtěl hlavou. „Neznáme jeho osobní pach. V okolí jsme narazili na pár pum, ale jestli je některá z nich Caineův táta, ví bůh.“

„Neříkej mu tak,“ zavrčela jsem, když jsem viděla bolestný výraz v dokonalé tváři mýho kluka.

„Promiň, brácho,“ omluvil se Emm.

„To nic,“ řekl Caine, pomalu se otočil a sklesle se vracel nahoru.

„Běž za ním, potřebuje tě,“ sykl Edward a já se rozeběhla za ním.

Poperu se o něj třeba s celým světem.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

2)  Anna43474 (22.09.2011 19:32)

Nenašli, rádcové :(
Billy Co ty na něj jenom kuješ za pikle, mhm?!
Už jsem říkala, jak zbožňuju tvoje Blackáče???
TKSATVO

SarkaS

1)  SarkaS (22.09.2011 19:26)

Chudáček pumáček... Copak už si neužil dost trápení a on jim ten syčát jeden vrahounskej pořád musí utíkat. To je hrozný :( Ale z Billyho náhlého dospění jsem odrovnaná snad nejvíc. Jak se takový střevo najedno může stát okouzlujícím klukem? Kde se dají najít? Já si klidně počkám až je puberta přejde, jestli z nich pak bude tohle :D
EDIT: Jsem zapomněla dodat, že se ti to zase ohromně povedlo

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek