Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/cougar.jpg

Caine a jeho stav.

Můj boj s rodinou.

Edwardův nápad.

Léčba

Divoký zvíře zahnaný do kouta. Tak mi připadal.

Caine, miláčku, co ti je?

Nahlas jsem neřekla ani slovo a snažila se k němu přiblížit. Obejmout ho, přitáhnout si jeho utrápenou hlavu na prsa a kolíbat ho do té doby, než se uklidní.

Nedovolil mi to.

Sotva jsem udělala další krok, divoce zavrčel. Byl to varovný signál pumy. Hrozil mi.

Zezadu mě sevřely tátovy ruce. Držel mě jako v kleštích. Kolem mě se mihly dvě šmouhy a chytly Cainea. Edward a Jazz.

Jasper ho začal klidnit. Náhle v jejich sevření ochabnul a sesypal se k zemi.

„Tak silně jsi nemusel, Jazzi.“

„Jak silně?“ ohradil se Jazz. „To nebyla moje zásluha. Sotva jsem začal, ten kluk se zhroutil. Měl nervy na pochodu a normálně se složil.“

Vykroutila jsem se tátovi ze sevření a klekla si vedle mýho kluka. V bezvědomí vypadal tak nevinně, tak klidně. Jen ta krev. Vyskočila jsem, prosmýkla se kolem našich a v koupelně namočila ručník.

„Mibel, ještě ne,“ houkl na mě Carlisle, když jsem Caineovi chtěla otřít obličej. „Bello, prosím tě, přines mi z auta lékařský kufřík.“

Bella byla v mžiku zpět. Carlisle vyjmul tyčinku a jemně setřel trochu krve z tváře. Potom to opakoval s kousky tkáně zpod nehtů.

„Nevím, co se stalo,“ vysvětloval pan Jackson. „Zavolal mi dneska odpoledne, drmolil pořád něco o tom, že nechtěl a že je prý nahý. Vytáhl jsem z něj, kde je, popadl jsem oblečení a rozjel se za ním. Našel jsem ho schovaného v křoví v tomhle stavu. Neměl na sobě ani nitku, všude na sobě měl krev, jenom v ruce držel telefon. Strašně blábolil. Odvezl jsem ho domů a chtěl se vrátit, abych zjistil, co se stalo. Jenomže, potom jsem to zaslechl v rádiu. To o tom rangerovi. Caine to slyšel taky a rozbrečel se. Prý je vrah a patří na elektrický křeslo. Chtěl jsem mu pomoct svlíct a vykoupat, ale nedovolil mi to. Proboha, copak ta noční můra nikdy neskončí?“

„Píchnu mu něco na uklidnění, v téhle situaci bude lepší, když se z toho vyspí,“ řekl Carlisle, když uklidil všechny vzorky, které Caineovi odebral.

Konečně jsem mohla omýt jeho tvář a tělo. Pod krvavými šmouhami na hrudi měl několik škrábanců, které se už zatahovaly. Když si jich všiml Carlisle, znovu vytáhl soupravu na odebírání vzorků.

„Co budu dělat? Do nemocnice ho dát nemůžu a doma ho samotného nenechám. Zítra musím zavolat do školy a zařídit za sebe suplování,“ přemýšlel nahlas pan Jackson.

„Vezmeme ho k nám, že jo, tati,“ rozhodla jsem spontánně.

„Mibel, já nevím…“ zakroutil táta hlavou.

„To je dobrý nápad. Carlisle je lékař a kdyby Caine vyváděl, je nás dost, abychom ho zpacifikovali,“ skočil mu do řeči Edward.

„Nemůžu vás přece takhle zneužívat,“ bránil se Stephen Jackson.

„Jaké zneužívání? Caine je náš a nejen kvůli Mibel. Je to měnič a patří do našeho světa. Je přirozené, že se o něj chceme postarat. Ostatně, jestli se skutečně stalo to, z čeho ho podezříváme, myslím, že jen naše rodina ho dokáže ohlídat,“ vysvětloval Carlisle a potom se otočil na mě.

„Mibel, prosím, sbal mu věci a připrav něco na převlečení.“

Vyskočila jsem, vytáhla ze skříně cestovní tašku. V koupelně jsem vzala hygienické potřeby včetně holení, z prádelníku pár triček, spodní prádlo a ponožky, ze skříně džíny a svetry. Zatáhla jsem zip a na židli přehodila oblečení na cestu. Podvědomě jsem čekala, že na mě táta zavrčí kvůli tomu, že moc dobře vím, kde co Caine má uložené. Nebo že si do mě rýpne Jasper, ale situace byla vážná na to, aby se na mě zlobili nebo si z toho dělali srandu. Edward s tátou oblékli Cainea a potom ho vzal táta do náruče. Nesl ho jako peříčko. Pan Jackson nás doprovázel až k autu. Nehrozilo, že by nás někdo viděl, byla půlnoc a nadto vánoční svátky, téměř všichni studenti univerzity se rozjeli domů. Táta posadil spícího Cainea do mýho Lexusu a já si k němu přisedla.

Za volant se nasoukal Edward s Bellou na místě spolujezdce. Sotva se auto rozjelo, byl to právě on, kdo prolomil tísnivé ticho.

„Připadá mi to jako včera, kdy jsem vezl tvého tátu v bezvědomí k lékaři.“

„Jacob byl na tom tenkrát ale mnohem hůř, lásko,“ odporovala mu Bella.

„Mám o něj strach a… vlastně se bojím i jeho,“ přiznala jsem konečně nahlas.

„Chápu tě a nedivím se ti, jenomže ti pomoct nemůžu. Nevidím v jeho myšlenkách to, co se stalo. Opět má na nich štít. Trápí se a štítí se sám sebe.“

„Edwarde, nezdá se ti to podivné? Jak to, že blokuje jen okamžiky, kdy podle nás zaútočil na člověka? Něco tady smrdí a to hodně,“ přemýšlela nahlas Bella. „Co když je nějak zmanipulovaný, nebo naprogramovaný? Někdo si může pohrávat s jeho pamětí.“

„Ty myslíš, jako kdysi Victoria s Alicinými vizemi? Možné to je. Opravdu je tahle situace víc než podivná.“

„Dědo!“ vydechla jsem.

„Klid, Isabelko, neplaš.“

Zmocnilo se mě podivné vzrušení. Malá pranepatrná naděje, ale já se jí od té chvíle držela jak klíště. Mou náladu o té chvíle nezkazilo nic. Ani tátův zachmuřený výraz, ani vážný Carlisle, když jsme dojeli k nám. Ani to, že mi nedovolili uložit Cainea u mě. Ubytovali ho v pokoji na konci chodby a Carlisle, Edward, Jasper, Alice a Bella se od něj nehnuli. Prý z důvodu bezpečnosti, pche! Mě s mámou a tátou poslali vyspat. Myslela jsem, že neusnu, ale byla jsem tak unavená, že jsem za chvíli spala jak zabitá.

Probudila jsem se v poledne a nechápala, jak jsem se ocitla doma. Potom jsem si vzpomněla. Caine! Vymrštila jsem se, jako bych měla v posteli pružinu, nedbala na to, že jsem v noční košili a hnala se do zadního pokoje. Rozrazila jsem dveře a v tu ránu mě jsem měla pocit, že jsem narazila do zdi. Edward. Jak jinak.

„Nechoď k němu, sedativa přestávají působit a nevíme, jak bude po probuzení reagovat.“

„Ale…“

„Mibel, nediskutuj a běž!“ řekl přísným hlasem, ze kterýho čišela přirozená autorita.

Sklonila jsem hlavu a vycouvala.

Seděla jsem v pokoji a nemohla se na nic soustředit. Před třemi dny se Caine probral a já ho ještě ani koutkem oka nezahlédla. Nepustili mě k němu, sadisti. A ještě ke všemu jsem si znepřátelila celou rodinu.

Hned druhý den po nás dorazili domů ostatní. Caine se jen pomalu dostával z nervovýho zhroucení. Ze začátku nemluvil, nechtěl jíst ani pít. A pomýšlel na sebevraždu. Díky bohu za Edwarda a jeho dar. Protože věděl, kam se ubírají Caineovy myšlenky, začal ho pomalu rozebírat. Když mi řekl, na co Caine myslí, chtěla jsem za ním letět, jenže můj drahej táta rozhodl, že by to byl risk. Že bude lepší, když u něj budou jen upíři, aby náhodou nezareagoval na vlčí nebo člověčí pach a nechtěl se přeměnit. Když jsem namítla, že na upíry může zareagovat taky, prohlásil, že upíři ho líp zadrží. A že Edward Caineovi nejlíp rozumí, protože se kdysi chtěl zabít taky.

A já? Bloumala jsem po domě. Trápila jsem se, bála se o něj a nevěděla, jak mu pomoct. Teta Rose se dokonce snažila mi moji lásku rozmluvit!

„Mibel, ten vztah přestává mít perspektivu, uvědomuješ si to?“

„Ne,“ zavrčela jsem.

„Ale no ták, vzpamatuj se. Tak kočka vraždí lidi,“ přidal se Emmett.

„Má pravdu, nehodí se k nám. Nemůže žít stylem života, jako my,“ přidal se Jasper.

Už jsem toho měla dost a vybuchla.

„Takže ono je nabeton jistý, že Caine zabil svou mámu a toho rangera? Vy jste u toho byli? Nebyli! A on nemůže žít jako vy? Tak dovolte, abych vám něco připomněla. Jazz zabil tisíce lidí, Emmett jich má taky pár na svědomí a ty Rose? Vraždila jsi pro pomstu! Ulevilo se ti tenkrát? Má dušička pokoj?“ Rose se na mě dívala, jako by mě viděla poprvé v životě.

„A co strejda Emmett? Taky jsi ho opustila, když se párkrát neovládl? Asi ne, když spolu tady stojíte spolu.“

„Kdyby byl Caine taková bezcitná stvůra, jak ho tady popisujete, tak se pokaždý nesesype. Opravdu šlechetný, zavrhnout ho. Fuj.“

„Mibel! My jsme upíři. Krev k životu potřebujeme a byla to naše vůle, že jsme začali žít jinak. On je měnič. Nemusí zabíjet a obzvlášť lidi, ne.“ Ohradil se Carlisle.

„Jóó? Měnič? A víte to jistě? Vždyť o tom nic nevíme. Co když je úplně jinej, než Quileutští vlci? Dejte mi pokoj, pokrytci!“

Křápla jsem dveřmi a šla se vyřvat do lesa. Po návratu domů jsem zjistila, že se mnou polovina rodiny nemluví. Tak ať, já se ho nevzdám. Nikdy!

A vůbec. Co je to za léčbu, zavřít kluka do ložnice o dvaceti metrech čtverečních. Vždyť jen z toho musí zešílet. To ho tam budou držet do konce života? Donutí ho, aby se přestal měnit a zestárnul? Šílená představa.

Když ani čtvrtý den mě k němu nepustili, vzala jsem osud do vlastních rukou. Cullenovic bachaři, uklidněni Caineovým stavem, odjeli s našima odpoledne do města a doma jsem zůstala já a u Cainea jen Bella s Edwardem. A tak jsem zkusila zahrát na city.

Postavila jsem se za dveře a spustila (teda v duchu).

Edwarde, prosím tě, pusť mě k němu. Vždyť se oba utrápíme.

Nic.

Edwarde, prosím, když tak mě ochráníš… Smolíčku, pacholíčku, otevři Caineovu světničku.

Ozval se hlasitý smích a potom tichý šepot, tak tichý, že jsem to neměla šanci zachytit.

A dveře se otevřely…

„Já si taky myslím, že to bude v pořádku, to jen tvůj táta a Carlisle tak vyšilují. Pojď dál.“ pozval mě Edward a ustoupil ze dveří.

V pokoji seděla Bella a u zdi stál Caine. A já náhle měla oči jen pro něj. Díval se na mě a v obličeji měl napjatý výraz. Nebyl oholený, pravděpodobně se neholil od… té příhody. Najednou jsem stála na místě a moje nohy odmítaly udělat krok.

„Bojíš se mě? Ani se ti nedivím,“ řekl Caine smutně. V tu chvíli se moje nohy proměnily v ocelová péra a já přelítla celý pokoj, objala ho kolem pasu a zabořila mu hlavu do hrudi.

Nevěřím tomu, nevěřím,“ vyhrkla jsem ze sebe a začala brečet.

Neobratně mě začal hladit po vlasech.

„Mibel, nebreč. Prosím tě nebreč, nebo mi to srdce utrhne. Já přece za to nestojím.“

„Tak dost, vy dva tragédi,“ řekla Bella rázným hlasem. „Připadáte mi jak Tristan a Isolda, nebo Romeo a Julie. Ráda to sice čtu, ale koukat se v reálu na to nemusím. Tahle rodina si už užila dost a nikdo z nás nechce, aby si trápením musela procházet další generace. Edwarde, řekni, co jsi vymyslel.“

„Jde o to, že se Caineovi dostanu do hlavy snadno, ale nemohu ho přinutit, aby se rozpomněl na to, co se stalo. Nejdřív jsem myslel, že je částečný štít, ale pak Bellu napadlo něco jiného.“

Skočila jsem do řeči: „To, že si někdo hraje s jeho myšlenkami.“

„Nepřerušuj, Isabelko,“ napomenul mě laskavě a pokračoval. „Caine, cítil by ses na trochu cestování?“

„Já… já nevím,“ koktal překvapeně Caine. „Co když na někoho zaútočím?“

„O tom už jsme mluvili. Stejně jako Isabelka, nejsem stoprocentně přesvědčený o tom, že ty dvě oběti máš na svědomí, ty. Něco se mi na tom nezdá. A co se týče cestování, jel bys autem s námi a potom soukromým letadlem.“

Došlo mi to.

„Edwarde, ty ho chceš poslat do Skotska.“

„Nikoliv poslat, drahá, ale odvézt je ten správný výraz.“

„O co jde, kam mě chceš odvézt?“ ptal se vyplašeně Caine.

„Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěla o hlavě upířího světa, Farranovi?“

Kývnul.

„Jde o to, že čte myšlenky, ale na rozdíl od Edwarda, je jeho dar mocnější. Edward vidí jen to, na co myslíš v této chvíli, ale Farrann dokáže vidět celou tvou minulost.“

„Takže mě tam odvezete, aby se mi ten upíří král mohl pohrabat v hlavě,“ přebral si to po svém Caine.

„Chceš to podstoupit?“ zeptal se Edward.

„Jo,“ zněla lakonická odpověď.

„Dobře, zařídím to. Necháme vás samotné, ale žádný lumpárny, jasné?“ usmál se Edward a vzal Bellu za ruku.

„Dík, dědo,“ vytáhla jsem se na špičky a políbila ho na tvář.

„Být tebou, tak bych tohle adresoval někomu jinému, kočko.“

Sotva se zavřely dveře, přisála jsem se na jeho rty. Nereagoval. Odtáhla jsem se a zklamaně se zeptala: „Ty už mě nechceš?“

„A ty se mě neštítíš?“

„Blázne,“ vydechla jsem. „Já se bojím jen toho, jak bude vyvádět táta, až se vrátí.“

Usmál se, sedl si do křesla a přitáhl si mě na klín. Přitulila jsem se k němu a zeptala se: „Uděláš něco pro mě?“

„Cokoliv.“

„Ohol se, škrábeš.“

Hlasitě se rozesmál se. Jak bylo krásný, slyšet jeho smích. Zadíval se na mě caineovským pohledem a mě polilo horko.

Políbil mě a všechny moje smysly si vzaly dovolenou.

Bum.

Rozrazily se dveře a v nich stál jako bůh pomsty táta.

„Michaelo, jdi od něj,“ jeho hlas práskl jako bič.

„Ne!“

„Slyšelas?“

„Jo a neřvi na mě. Jsem plnoletá, jestli ti to neušlo,“ odsekla jsem.

„Jacobe, nech je být,“ ozvala se za ním Bella.

„Cože???“

„Říkám ti, nech je být. On jí neublíží.“

„Bello, vždyť nevíme, jestli toho rangera opravdu nazabil.“

„Heleď, kdysi mi Edward zakazoval, abych se s tebou stýkala. Žárlil, to je jasné, ale taky měl strach, aby mi mladý nezkušený vlkodlak neublížil. A pokud vím, stejně jsem si prosadila svou. A tys mi neublížil. Dokonce ani jako upírce, ne. Tak nevyšiluj.“

Táta na nás koukal nevraživým pohledem.

Ticho, které nastalo, přerušil Caine.

„Jacobe, přísahám, že jí neublížím. A jestli jo, tak tě sám poprosím, abys mě zabil.“

„Kde už jsem tohle slyšel?“ odfrkl si znechuceně táta, ale pak se otočil a odešel. Bella na nás mrkla a pečlivě zavřela dveře.

Oddechla jsem si. Prošlo to docela v klidu. Najednou jsem ucítila ruku, která se vloudila pod mou sukni a putovala nahoru po vnitřní straně stehna.

„Caine!“

„Hm?“ zamumlal, protože mě právě líbal na šíji.

„Tenhle dům má uši, pamatuješ?“

„Dneska je mi to jedno. Chci se s tebou milovat. Oni to pochopí.“

„Ale… my se… milujeme… dost nahlas. Můžou si… myslet… že mi… ubližuješ,“ dostala jsem ze sebe mezi jednotlivými vzdechy.

„Edward je snad uklidní, lásko.“

Hodila jsem obavy za hlavu, zabořila ruce do Caineových vlasů a soustředila se jen na něj a milování.

Chudák Edward.



Poznámka autorky: Některé jste se podivovaly nad slovním spojením, že to Mibel štěkne. Přísahám, že to není můj výmysl, ale u nás se to říká naprosto běžně. A taky přirovnání Kočka jak pes.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

5)  AMO (17.04.2011 08:21)

Jupí, zlatej děda, jediný má rozum a oni se takhle odvděčí
A spouštím přání aby to dělal někdo jiný... co jeho pravý otec, to by byl gól. A ze žárlivosti zabil matku a teď chce utrapit syna

Bosorka

4)  Bosorka (17.04.2011 07:43)

Umím si představit, jak všichni upíří mužští leží na Jacobovi, aby mu zabránili bežet roztrhat Caina, až se ozvou "zvuky" :p
Už aby byl další díl!

3)  Aalex (17.04.2011 06:13)

Taky si myslím, že to Caine nebyl, jen by mě zajímalo, kdo si s ním teda zahrává. Skvělá kapitolka - myslím, že chudák nejen Edward - tohle uslyší všichni. :D Moc se těším na další. clap* *

2)  Anna43474 (17.04.2011 01:53)

Chudák Edward
On to nebyl!!! A upířata se chovají jako... jako... jako... grr
Jsem si tak jako vzpomněla na sen o dvou pumách...Hmm???
TKSATVO

eMuska

1)  eMuska (17.04.2011 01:29)

Uá, tak toto bolo macherstvo, čo si tu predviedla! Vieš, jak sa mi to ľúbi? Si im dala! A teraz pekne na cestu a bif, vieme, že puma je nevinná... teda dúfam, to by si im snáď nespravila...
Inak Caine je fakt ako Edward, kurník... A páči sa mi to!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek