Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/cougar.jpg

Vracím se do školy.

Caine se zachová jako blbec, ostatně já taky.

 

+15

Já ho zakousnu, pitomce ustrašenýho

Škola. Zatímco v Anglii jsem ji nesnášela, tady jsem se do ní těšila. Byla úplně jiná než ta v Anglii. A nebylo to jen kvůli Caineovi a Peggy. Když chodíte do instituce, která pamatuje Cromwella, nejen vzhledem, ale přístupem k výuce, nemůžete se dočkat, až z ní vypadnete. A ty slavný proklamovaný uniformy, který měly zabránit dělení žáků na hvězdy a socky. Kdyby se s přibývajícím věkem měnily, bylo by to něco jinýho, ale představte si osmnáctiletou holku ve skládaný sukni, podkolenkách, bílý košili a vázance. Hrůza.

V Carlisle nám taky netolerovali všechno, ale vcelku bylo jedno, v čem jsme chodili, spíš je zajímalo to, co jsme měli v hlavě. A zase tu byl rozdíl. V Anglii byl učitel nenapadnutelná autorita, ale tady klidně připustil diskuzi, když šlo o správnou věc. Třeba náš učitel dějepisu nás nechal pohádat se o to, co zapříčinili nástup nacismu v Německu a jen nás lehce usměrňoval. Díky němu jsem měla jasno v tom, co budu dál studovat. Historii.

Ale přece jen, nejdůležitější byla moje Puma. Když jsem ho v pondělí ráno viděla čekat před školou, rozeběhlo se mý srdce sprintem hodným mistra světa.

„Edwarde, mám pocit, že jsem se vrátila do doby, kdy jsme spolu začali chodit,“ slyšela jsem za sebou Bellu.

„Přejme jim to, lásko.“

„Grrrr!“

„Jacobe, nevrč, nebo tě plácnu. Opakuj si: Je dospělá, je dospělá… Já jsem v jejím věku byla už devět let vdaná a pomalu čekala Tristana, tak se nevztekej.“

Bylo mi fuk, co si povídají, protože můj princ se právě odlepil od auta a šel mi naproti.

„Ahoj, šelmo.“

„Ahoj Mibel, jak se cítíš?“ zeptal se a starostlivě mě měřil.

„Blbě,“ řekla jsem a po očku sledovala jeho reakce. Nezklamal mě. Zbledl.

„Je mi blbě, protože jsem dneska ještě nedostala pusu,“ vyprskla jsem smíchy.

„Potvoro,“ řekl s úlevou, chytil mě zezadu za krk a přitáhl k sobě.

Do školy jsme vešli se zazvoněním a mě začalo utrpení. Všichni na mě koukali, jako na exponát ze ZOO. Od Peggy jsem věděla, že díky mlčenlivosti našich, se po škole o mé zranění šířily fámy počínaje tím, že jsem v kómatu a konče ztrátou končetiny. Tím, že jsem objevila živá a hlavně zdravá, jsem je trochu zklamala. A taky se ke mě Caine začal na veřejnosti konečně chovat jako ke svý holce. Před mým úrazem mě sice po škole odvážel a seděli jsme spolu u oběda, jenže se držel zpátky, takže jsme působili jako kamarádi. Teď muselo být každýmu jasný, že spolu chodíme, protože každou přestávku jsem měla jeho jazyk nacpaný až v krku, on měl na zadku mý ruce a oběma nám bylo naprosto fuk, kolik lidí kolem nás je.

Před obědem na mě počkal a do jídelny jsme vešli společně. S rukou kolem mého pasu mě nasměroval k pultu, počkal, až si vyberu, nandal si jídlo pro sebe a potom nám tác odnesl až ke stolu. Těsně po nás přišla Peggy. Ode dveří na mě mrkla a potom se rozhlídla, aby si našla mÍsto k sezení. Caine si toho všiml a okamžitě poklepal na volnou židli u nás. Zatvářila se rozpačitě, ale sedla si.

„Nechtěla jsem vás rušit,“ řekla omluvně.

„To jako myslíš, abys nám nedělala křena?“ ušklíbl se Caine a pokračoval. „Hele, jestli něco nesnáším, tak to, když se kvůli příteli začnou kámošky zanedbávat, tak to neřeš, jo?“

Při obědě se zase proměnil v zábavnýho společníka a bavil mě i Peggy. Rozhodně nebyl žádnej macho, kterej se stydí prohodit slovo s kamarádkou svý holky. Skrývalo se v něm mnoho Caineů.

Uličník a rošťák, kterej si dokáže utahovat i z mýho táty.

Syn ztrápený z tajemný smrti svý mámy.

Milej kluk a prima parťák.

Divoká a nebezpečná šelma.

Sexy chlap, za kterým se ohlížely všechny osoby ženského pohlaví od patnácti vejš.

A nakonec – můj miláček, kterej mě omamuje svým pohledem, dokonalým tělem, láskyplnou péčí a svou nádhernou a přesto tak křehkou duší.

Před rokem se dobrovolně izoloval od všech ze strachu, aby jim neublížil. Ze dne na den se přestal stýkat s kamarády, dobývat holky, vypadl ze školního fotbalového týmu. Stal se z něj samotář. Netuším, jak to ustál a dokázal se z toho nezcvoknout. Za těch pár týdnů jsem už věděla, že je dost společenskej a tak mi bylo divný, jak ten rok zvládl.

Zeptala jsem se ho na to po vyučování, když jsme vedle sebe leželi natažený na louce za Ten Black Roses.

„První týdny jsem prolítal v lese, ať už jako puma, nebo jako člověk. A taky jsem začal číst. Nejdřív všechno, co se mi dostalo do ruky. Brak, klasiku, bylo mi to vcelku jedno. Potom jsem se začal specializovat na starý legendy. Hledal jsem všude možně zmínku o přeměně člověka v pumu.“

„A našels něco?“

Zavrtěl hlavou.

Převrátila jsem se na něj a opřela se o jeho prsa.

„Neboj, pomůžeme ti,“ utěšovala jsem ho a lehce ho líbla na bradu.

Posunul si mě výš a pevně objal.

„Neumím si představit, co bych si bez tebe počal,“ vyznal se mi a já tak tak ustála dojetí. Zprvu lehký polibek se záhy proměnil v něco docela jiného. Objímala jsem ho kolem krku a on mi prsty zajel do vlasů. Líbal mě tak, jako by ze mě chtěl vysát duši. Tedy, kdybych nějakou měla.

Brzo nám přestalo samotné líbání stačit. Jeho dlaně sjely dolů, kopírovaly moje křivky a zastavily se až u lemu trička. Potom se vydaly na průzkum mých zad. Holých zad. Hladily mě a s každým pohlazením vytahovaly látku výš a výš.

Vzdychla jsem.

Okamžitě přestal a tázavě se na mě podíval. Povzbudila jsem ho pohledem a on jen úlevně vydechl. Otočil mě na záda a přitiskl se z boku ke mně. Pokračoval v odkrývání mé kůže. Ty jeho zkoumavé doteky mě zbavovaly síly, že jsem mu ani nedokázala jeho laskání opětovat. Celé tělo mi hořelo. K  rukám se přidaly jeho rty. Líbal mě okolo pupíku a pokračoval vzhůru. Bylo to tak silný, tak nádherný, že jsem se nedočkavě posadila a přetáhla si tričko přes hlavu. Nezaváhal a to svoje shodil taky. Nestyděla jsem se před ním. Přišlo mi to přirozený, jako dejchání. Začal lehce hladit mé ňadro. Kopíroval jeho tvar a já předla jako kotě.

Potom se jeho ruka ocitla pod mým tělem a on mě pokládal do trávy. Líbal mě dlouho a nádherně. Naše nahé hrudi se dotýkaly, třeli jsme se o sebe, cítila jsem jeho vzrušení. Nedalo mi to, sebrala jsem odvahu a dotkla se jeho klína.

Zasykl a jeho modré oči dostaly barvu temného oceánu.

Pohladila jsem ho znovu.

Zasténal a svou rukou překryl tu mou. Vteřinku to vypadalo, že ji chce odstrčit, ale pak se vzdal a vášnivě mě políbil. Laskala jsem ho přes kalhoty a už už se chystala, že mu je rozepnu.

Nevím, kde se to ve mně vzalo. Dosud jsem měla jen jednoho milence, Demetriho a tehdy byl dominantní on. Jasně, byla jsem nevinná vyplašená panna a on měl zkušenosti, ale nepochybuju o tom, že i kdybych tou pannou nebyla, stejně by všechno určoval on. Měl to prostě v povaze. Oproti tomu s Cainem jsem se nebála projevit svou ženskou moc a upřímně, líbilo se mi to.

Z ničeho nic se odtáhl. V jedné chvilce si hladově tiskl mou dlaň do klína a poddával se mýmu mazlení a najednou ležel vedle mě, nedotýkal se mě a hruď se mu rychle zvedala. Celý se třásl a jen pomalu se uklidňoval.

„Co je?“ zeptala jsem se vyjeveně a pátrala v paměti, jestli jsem něco neudělala špatně.

„Promiň,“ hlesl a zakryl si loktem oči.

„Co se stalo? Mluv se mnou… slyšíš!“ můj hlas stoupal do hysterických výšek.

„Mám strach. Bojím se o tebe,“ zašeptal a dál si zakrýval zrak.

„Proboha, proč?“ nechápala jsem.

„Ublížím ti, vím to. Radši… radši to necháme tak, jak to bylo.“

Zmocnil se mě vztek. Krucinál, na světě jsou miliardy chlapů a já padnu na dokonalou kopii Edwarda. Moc dobře si pamatuju, co o něm a jeho přístupu k sexu vyprávěla Bella. Jenže já nejsem moje babička, abych se doprošovala.

Beze slova jsem sáhla po tričku a oblíkla si ho. Vstala jsem, oprašila si zadek a řekla mu: „Dobře mě poslouchej, protože se nebudu opakovat. Nejsem taková křehulka, za jakou mě máš. Měla jsem sex s upírem a neudělal mi ani modřinku, rozumíš? Miluju tě a chci se s tebou milovat. Tak neblázni.“

„Vzpomeň si, jaks dopadla po ráně od Edwarda.“ oponoval mi a seděl v trávě.

„To je taky důkaz, že jsem silnější než ty. Protože kdyby narazil do tebe, tak ti vybíráme na věnec, blbče. A vůbec, to se chceš se mnou celej život jen vodit za ručičku?“

„Když budu vědět, že jsi v pořádku, tak ano,“ řekl odhodlaně a já náhle viděla rudě.

Sakra, já ho snad zakousnu, pitomce jednoho ustrašenýho.

„Víš, co? Strč si někam to svoje ochranářství. Užila jsem si ho dost od našich. A vůbec, to je jako mluvit do dubu. Nemá to cenu. Měj se.“

I když mi krvácelo srdce, otočila jsem se na patě a mašírovala si to přes louku.

„Mibel!!!“

Chytil mě za ruku, ale já se na něj nepodívala. Vytrhla jsem se mu a rozběhla jsem se. Minula jsem jeho auto a zapadla do lesa. Běžela jsem se svou přirozenou rychlostí a za čtvrt hodinky byla doma. Autem by to trvalo o dost dýl.

Zabouchla jsem dveře a načapala Eli se Sethem, jak se muchlujou na gauči. Nikdo jinej doma podle všeho nebyl, tak toho využili. Ani jsem nepozdravila, vylítla do patra a zavřela za sebou dveře pokoje. Praštila jsem sebou o postel a teprve teď se rozbrečela.

Já jsem taková kráva. Co jsem to udělala? Já ho poslala k vodě?! Cainea? To přece není pravda. Přece nejsem nadržená husa, která střídá chlapy jen kvůli uspokojení.

Teď už jsem nebrečela, teď jsem doslova řvala. Rozhodovala jsem se, jestli bude lepší hodit si mašli, nebo spolknout cyankáli, nebo… Do pytle, vždyť jsem téměř nesmrtelná. Húúúú…

Já si snad poskládám hranici a škrtnu…

„Mibel?“ ozvalo se za dveřmi. Ségra.

„Pojď dál,“ fňukla jsem.

„Co se zas děje?“ zeptala se.

„Já jsem tak pitomááá,“ bulela jsem a opírala se jí o rameno.

„No, snad to nebude až tak zlý,“ tišila mě a utírala mi slzy kapesníkem.

„Je to zlý a bude ještě horšíííí. Já se rozešla s Cainééém,“ kvílela jsem a popotahovala.

„Tak dost, ty nešťastnej šafářův dvorečku. Koukej vyklopit, co se dělo. Jak to myslíš, že jste se rozešli? On ti něco udělal? Řekni mi to a já mu přemaluju ciferník namodro,“ zavrčela alfovským hlasem Eli.

S fňukáním jsem jí všechno vyklopila. Čím dýl jsem jí to vyprávěla, tím víc se její zachmuřenej obličej rozjasňoval. Nakonec se už hlasitě smála.

„Panebože, vy jste ale dvě trdla, to ti povím.“

Uraženě jsem našpulila pusu, ale Eli pokračovala.

„Myslela jsem, že vám se milostný trable vyhnou, ale asi to je dědičný, nebo co. Lituju tě, že sis vybrala zrovna Cainea. Už se nedivím, že sem tak dobře zapadl. On že je celej Edward? Houby s octem, je to horší. On je mix všech chlapů v naší rodině Tyhle ochráncovský geny mají všichni. A my s tím musíme bojovat.  Heleď, nebejt toho, že jsem Sethova Alfa a dokážu si dupnout, tak strávím věčnost doma na gauči. Kdybys věděla, jak se ke mně po narození kluků choval, jak ke květince. Málem jsem se z toho zcvokla. A koukej na mámu, táta ji hlídá jak oko v hlavě. O Edwardovi a Belle ani nemluvím. Všechny jsme se musely naučit, jak jít na ty naše dárečky, aby nám zobali z ruky a dobrovolně udělali to, co chceme my. Nebudeš to s tím svým mít lehký, holka a bude dlouho trvat, než ho aspoň trochu zbavíš toho nánosu odpovědnosti za tebe. Bude tě děsně štvát, jak rozhoduje, co je pro tebe nejlepší, ale zároveň tě bude těšit jeho láskyplná starost. Neboj, zvládnete to.“

„Tys mě neslyšela? Já se s ním rozešla!“ zakňourala jsem.

„Ale on se nerozešel s tebou, cvočku. A nemyslím, že to míní udělat,“ vysvětlovala mi jako malýmu dítěti.

„Jak to víš?“

„Hele…“ Eli ukázala na terasu. Na jejím okraji se objevily dvě ruce.

Caine! Trouba jeden, vždyť spadne! Vystartovala jsem a za zády slyšela, jak se Eli směje a zavírá za sebou dveře.

Doběhla jsem k zábradlí. Ve výšce jednoho patra visel Caine a snažil se vytáhnout nahoru. Podala jsem mu ruku. Chytil se jí a druhou se vzepřel. Pomalu jsem ho vytáhla nahoru. Konečně byl dost vysoko, aly se mohl zapřít nohama. Pak už se obratně vyšvihl přes zábradlí a ve stejném okamžiku mě svíral v náruči.

„Lásko, prosím tě, odpustíš mi?“ prosil a visel na mě očima.

„A ty?“ zeptala jsem se nejistě.

„Blázínku, já ti nemám co odpouštět. Ty jsi měla pravdu a já jsem osel. A potvrdila jsi mi to právě teď, když jsi mě vytáhla jako peříčko.“

„Pojď sem, ty oslíku.“

Chytil mě do náruče, já mu ovinula nohy kolem boků a pak jsme zapomněli na naši hádku, na jeho strach, na rodiče, na to, kde jsme. Ale… realita se přihlásila.

Caineovi se v kapse rozvibroval telefon. Omluvně mě posadil na postel a vzal to.

„Ahoj, tati…“

„Hm, já zapomněl…“

„Jo, máme čas, přijedeme…“

Sklapl telefon a já se na něj tázavě zadívala.

„Slíbil jsem tátovi, že tě dneska přivezu a jaksi jsem na to zapomněl. Nevadí ti, kdybychom na hodinku zajeli k nám?“

Aúúú, návštěva u budoucího tchána.

Dneska nemám vážně den.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

eMuska

15)  eMuska (09.03.2011 20:45)

Priznaj sa, že si na mňa zabudla! zabudla, zabudla, zabudla!
Sexy chlap, za kterým se ohlížely všechny osoby ženského pohlaví od patnácti vejš.

Zabudla a zabudla a zabudla!


Ale inak sa mi to strašne ľúbilo...

Fanny

14)  Fanny (09.03.2011 20:44)

Skvělý jako vždy a docela jsem se nasmála. A ty jejich drahý polovičky to maj snad vážně v genech.

Lenka326

13)  Lenka326 (09.03.2011 20:42)

Oni si musí ty milostné trable prožít všichni, od dědy až po všechny vnuky a možná i pravnuky (??? :D ).
Moc hezký dílek, už mi tvoje povídka moc chyběla a těším se na další pokračování.

Abera

12)  Abera (09.03.2011 20:05)

Pěkný

sfinga

11)  sfinga (09.03.2011 19:56)

Ado, nedá se nic dělat, budu muset psát nezáživné povídky
Ne vážně, já sama jsem závislačka na jiných povídkách, takže beru a dík za zájem
A abych tě potěšila, na svou čest přísahám, že další Puma bude v neděli

10)  ada1987 (09.03.2011 19:52)

sfinga- a čo ja s tym mam robiť?! urobís zo mna závisláka a divíš sa, ze som agresívna! pri takejto dobrej poviedke sa dovolenka nedáva! (tú si môzes vybrat na konci serie)

Nosska

9)  Nosska (09.03.2011 19:42)

Úúúúžasná povídka

8)  belko (09.03.2011 19:36)

Sfinguško,klidek, nechám tě vydechnout...ale... ...miluji tvé povídky, víš?

7)  Aalex (09.03.2011 19:28)

Chudák Mibel! :D Moc jsem se těšila na další kapitolku téhle úžasné povídky a nezklamala. Milostné trable... úplně jsem to cítila místo Mibel. Sladké, krásné, zmatené, "definitivní"... Prostě nádherné. Nemůžu se dočkat pokračování.

sfinga

6)  sfinga (09.03.2011 19:26)

Belko, to je zajímavý, že já o tom nic nevím

sfinga

5)  sfinga (09.03.2011 19:25)

Hele ado, já předem avizovala dovolenou. Za to, že mi pak klekl počítač nemůžu. Sotva mi ho opravář přivezl, šla jsem přidat kapitolu, taky jsem se na to mohla, víš co...
Takže lehni, než ti dám náhubek

4)  belko (09.03.2011 19:23)

Sfingo! to je nádherné překvápko zabalené do nádherného dílečku!!! díky!!!
Jsi vážně skvělá!!!!!
(P.S. prý ještě oženíš Charlieho a Billyho... )

3)  ada1987 (09.03.2011 19:16)

boze môj, zena, preco ti to tak trvá!!!??? ty si myslíš, ze ja mam tolko trpezlivosti?! pohni si! uzasna kapitola. do tyzdna nech je pokracko, jasan!

Michangela

2)  Michangela (09.03.2011 19:11)

No, hlavně si to vyříkali!

MisaBells

1)  MisaBells (09.03.2011 19:02)

Bože, to je kůň... Co ti na tohle mám říct, hm? Kopni ho za mě do kolena, díííík
Bylo to fantastický a super! Když pominu ten jeho ostych - který bych reklamovala, kdybych věděla kde - bylo to wow. Ne, kecám. Žádná reklamace. Jen pozitivní kritika! Já tě žeru, Sfinguško!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek