Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/Gimme.jpg

songfic - vypráví Bella, dále hrají: Edward, Emmett, Jasper... a jedno rádio



Půl jedné,
a já se dívám na pozdní show ve svém bytě úplně sama.
Jak já nesnáším trávit večery takhle sama!


Zvláštní, dřív jsem byla sama ráda, ale od té doby, co… Zatřásla jsem hlavou.
Charlie má noční směnu, na Větrné hůrce se neděje nic nového, a tak jsem se vrátila k osvědčené klasice, prázdnému pohledu do světélkujícího monitoru svého stařičkého počítače. Mail pro mamku mě ale dokázal zabavit jen na chvíli.
Spánek by mi s tím zabíjením času pomohl líp, kdybych ovšem dokázala usnout, že. Věnovala jsem vyčítavý pohled hrnku s horkým mlékem a medem a přitáhla si k tělu těsněji svetr.
Jak se náhle, nezvykle na léto, ochladilo. Možná to bylo tím bláznivým termostatem v mém srdci.


Podzimní větry
vanou za okny a já se rozhlížím po pokoji.
Takováhle nálada mě přivádí do deprese.
Venku není živá duše.


Přešla jsem k oknu a opřela si čelo o studené sklo. Venku není živá duše, jen pár neživých studených… Zachvěla jsem se, tentokrát však ne zimou, ale směsicí obav, obav z neznáma, z toho, co přinese zítřek a dny po něm, a také jsem se zatřásla pod náporem směsice nohy mi podlamujících emocí. Nešlo o metaforu, nyní jsem to doslova cítila a musela jsem si sednout na parapet.


Venku není živá duše.
Nikdo, kdo by slyšel moji modlitbu.


Hodila jsem sebou na postel a rukou nedbale ťukla do vypínače hi-fi věže. Místnost zalily decibely, jako by mi ony mohly pomoci zaplnit mou zmatenou osamělost. V tomhle čase hrála místní rozhlasová stanice hudbu sedmdesátých a osmdesátých let.


Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci,
pomohl by mi někdo odehnat tyhle chmury.
Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci,
proveď mě tmou k rozbřesku.


Přitiskla jsem si polštář na obličej, to aby slzy nemohly stéct až na postel.
Zaslechla jsem šramot? Prudce jsem se posadila a střelila pohledem k oknu. Okenní tabule se chvěla pod nárazy větru, jak jsem ji nedovřela. Nabrala jsem zhluboka vzduch do plic a nespokojená s jejich nedostatečnou vitální kapacitou, která mě donutila příliš brzy vydechnout a zase vstát a jít se věnovat lidským povinnostem, jsem znechuceně vyhlásila pátrání po svém pyžamu.


Filmové hvězdy
najdou konec duhy, se štěstím zvítězí.
Je to rozdíl proti světu, ve kterém žiju já.
Unavená televizí
otevřu okno a zírám do noci.
Ale není nic vidět, nikdo v dohledu.


ABBA mi mluvila z duše, proto jsem si, zatímco jsem regulovala teplotu vody ve sprše na maximální únosnou horkou, začala zpívat s nimi.


Venku není živá duše.
Nikdo, kdo by slyšel moji modlitbu.
Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci,
pomohl by mi někdo odehnat tyhle chmury.
Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci,
proveď mě tmou k rozbřesku.


„A mně se bude říkat, že mám nemoderní hudební vkus,“ přerušil můj pokus o zpěv hlas, který, i když jen mluvil, zpíval, a jako bonus sametově hladil.
Vyjekla jsem a ten hlas se pobaveně zeptal: „Copak, opařila ses?“
Opatrně jsem vykoukla ze sprchového koutu a zalapala po dechu. Za kouřovou clonou páry linoucí se z mé koupele se jako přízrak filmové hvězdy nenuceně opíral o futra on.
Můj… Skousla jsem si ret a honem překvapeně vykoktala: „Já za tu písničku nemůžu, to hrajou v rádiu, asi mají hodinu vykopávek.“

Přimhouřil oči a založil si ruce na prsou: „Dobře, dobře, já myslel, že ten song je podprahový signál… ale jestli je řeč o vykopávkách, tak to radši půjdu dřív sám…“
Schovala jsem hlavu opět za dveře sprchového koutu, zhluboka se nadechla a s vážnou tváří se zase vyklonila ven, abych kývla: „Zavři za sebou dveře.“
Konečně vypadl z role, ztratil tu svou neochvějnou fasádu a smutně kývl. Sáhl po klice.
Cukaly mi koutky úst, když jsem zachraptěla: „Zevnitř.“

Pohled mu překvapeně vyletěl k tomu mému a jeho oči nabraly odstín nejtemnější noci, nešel z nich však strach, tu a tam v nich probleskovaly jako hvězdy na letní obloze drobné hravé jiskřičky plné citu jako přes kopírák totožného s tím mým.


Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci.
Pomohl by mi někdo odehnat tyhle chmury.
Dej mi, dej mi, dej mi muže po půlnoci.
Proveď mě tmou k rozbřesku.


„Edwarde, z rozlučky se svobodou se nezdrhá, a val sem, okamžitě!“ zabušil na dveře koupelny dvojí pár pěstí.
„Jo, zdrhá se až ze svatby!“ doplnil ho druhý hlas.
Tlumila jsem smích v Edwardově mokré košili a vytláčela smáčenou siluetu směrem ke dveřím.

Věnoval mi poslední horoucí polibek.

Rádio spustilo další song a já si povzdechla, přesně tak, ach jo a… Mamma Mia!


Carlie

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

MaiQa

2)  MaiQa (22.05.2011 12:44)

A navíc. Nádherný song, i když jsem si ho k tomu pustila ze sountracku k Mamma Mia! Je můj nejoblíbenější.

Ree

1)  Ree (22.05.2011 11:54)

Proč jsem si jenom myslela, že by to mohlo být vážné? Příště už takovou chybu neudělám

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse