Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Edw%20a%20Jasp.jpg

Čas plyne, ale ne vždy léčí...

 

O tři roky později

 

 

Ahoj Bello.

Alice…

Promiň, že zase otravuju.

Víš, že tě ráda vidím.

Už bys to neměla odkládat.

Bojím se.

Čeho vlastně?

Bude to bolet.

Bolest je někdy nutná. Očišťuje.

Nikdy jsem se tě nezeptala…

Ale mohlas.

Tehdy… ty… Bolelo to?

Nevím. Pamatuju si jen, že on byl se mnou. To bylo důležité.

Takže… Takže tě ještě zastihl?

Ano. Celou dobu mě objímal.

Ani nevíš, jak se mi ulevilo.

Vím.

Já vím, že víš.

Mám tě ráda, Bello.

Já tebe. A proto se musím zeptat ještě na něco.

Čekám na tu otázku už dlouho.

Alice, když tě poslechnu… Co když tě pak ztratím?

To se nestane. A tohle víš taky.


xxx


Autobus dorazil do Forks chvíli před setměním, takže jsem měla dobrý důvod tam dnes nejít. Mlha a šero – ani tehdy jsem nebyla bůhvíjaká řidička a to se za těch pár let nezměnilo. Navíc jsem pochybovala, že zůstal zachován byť jen náznak původní cesty.

Táta hodil mou tašku na zadní sedadlo, a pak mě teprve pevně objal. Stárne, uvědomila jsem si při pohledu na hluboké vrásky kolem jeho úst a na stříbro, které definitivně vyhrálo nad hnědou barvou jeho vlasů.

„Rozmyslela sis to dobře?“ zeptal se ustaraně.

„Rok, tati, rozmýšlela jsem to jeden celý rok,“ vzdychla jsem, ale nesnažila se být nějak zvlášť přesvědčivá. Neuměla jsem lhát, a pokud i moje vlastní nejistota zůstávala tak velká, snažit se opravdu uklidnit Charlieho by byla jen ztráta času a energie.

„Pojedu tam s tebou,“ zkusil to. Jen jsem s úsměvem zavrtěla hlavou. „Jsi tvrdohlavá,“ konstatoval smířeně.

„Takže je vlastně všechno při starém,“ mrkla jsem na něj.

„Asi jo. S jedním rozdílem,“ zatvářil se smrtelně vážně. „A to?“ nechala jsem se rychle ovládnout jeho změněnou náladou.

„Teď už ti můžu dovolit pivo bez výčitek svědomí,“ zašklebil se očividně šťastný, že se mu podařilo mě nachytat.


xxx


Všechno bylo při starém. Skoro až moc. Táta v mém pokoji za ty tři roky nehnul s ničím ani o milimetr. Zamrazilo mě. Takhle to chodí v rodinách, ve kterých přijdou o milovanou dceru. Zůstal i Laurenin a Jessičin pokoj nedotčený? Nepochybovala jsem o tom.

Podvědomě jsem doufala, že tady, u mě, se něco muselo změnit. Já přeci neumřela. Nebo ne úplně. O části mé duše, která tehdy ve mně zahynula, věděly jen dvě bytosti. A ty to nikomu neřeknou…

Prostě jsem tu vzpomínku nechtěla tak čerstvou. Jistě, židli táta zasunul zpět ke stolu. Ale jinak? Dokonce i povlečení použil stejné. Stejný povlak na přikrývce, do které mě tehdy zabalil on.

Tu poslední noc, kdy jsem spala v tomto domě.

Vlastně nespala, na spánek vůbec nedošlo…

Rychle jsem naházela věci do prádelníku a s toaletní taškou zapadla do koupelny. Málem jsem vyjekla. Překvapením. Úlevou. Zapomněla jsem na jeden z tátových mailů, ve kterém se chlubil, že nechal koupelnu kompletně přebudovat.

Vrátit se po půl hodině do toho v čase zastaveného pokoje připomínalo návrat do začarovaného zámku. Co nejrychleji jsem zhasla, vklouzla pod deku a sevřela víčka. Snad mě nenechá dlouho samotnou...


xxx


Probudilo mě pár nesmělých slunečních odlesků. Vida, i ve Forks se někdy ten zlatý kouzelník ukáže…

U snídaně jsme mlčeli. Táta chápal, že už jsem někde jinde. Že se potřebuju soustředit, abych to nakonec nevzdala. Tohle chápal; mé důvody, proč tam musím, už míň. Ale v tomhle zůstal úžasný. Nemluvil mi do věcí, kterým nerozuměl. Věřil, že jsem soudná a že vím, co dělám. Aspoň většinou.

Když jsem uklízela poslední hrnek, poklepal tiše na stůl. V noci nakreslil malou mapku a chystal se mi vysvětlit, jak se tam teď, když už původní cesta neexistuje, dostanu.

„A vem si mobil,“ řekl nakonec. „Jen pro jistotu,“ dodal rychle, když viděl můj nakrčený nos. Jasně, co kdyby se tam ukázal medvěd. Nevydržela jsem to. „Tati, mobil mám u sebe pořád, ale myslím, že pokud se zhroutím, tak si asi těžko budu volat záchranku.“ Zabralo to. Moje ironie ho uklidnila víc, než další sáhodlouhé přesvědčování.


xxx


Nakonec jsem k velkému domu dorazila mnohem rychleji než při své první cestě.

A skoro tak rychle jako při té druhé.

Zastavila jsem na místě, kde se kdysi původní rozlehlá mýtina zakusovala do okraje lesa. Dřívější rozdíl pomalu, ale jistě, mizel. Tenké kmeny mladých stromů a nikým neomezované kapradí vytvořily zelený mezistupeň, který se chystal mýtinu definitivně pohltit.

Pomalu jsem vystoupila a na vteřinu rozbila dusivé ticho těžkými dveřmi náklaďáčku. Udělala jsem první krok směrem k domu a podvědomě se přikrčila před očekávaným náporem pocitů.

K mému naprostému úžasu mě ale zaplavil – klid. Jako když přijdete ke hrobu někoho, koho jste sice milovali, ale kdo zemřel již velmi velmi dávno a vy jste s jeho smrtí smířeni. Vaše návštěva pak není nic jiného, než potřeba oživit vzpomínky, připomenout si společné chvíle, vybavit si tu kdysi důvěrně známou tvář.

Co se to…

Čekala jsem bolest. Slzy. Doufala jsem, že si sem jedu pro katarzi. Že konečně najdu nějaký smysl v tom všem.

To mi běželo hlavou, když jsem se pomalu blížila k domu. K místu, kde stával jejich dům. A kde po nočním dešti svěží tráva skrývala velký vypálený obdélník.


xxx


Proč jsi to udělala, Alice?

Pro nás nebylo jiné východisko.

Jak jsi to mohla…

Viděla jsem to, když mě ten doktor přivazoval k operačnímu stolu. Upnula jsem se k tomu. Věděla jsem, že mi nezbude téměř nic, ale doufala jsem, že tahle myšlenka ano. Oheň. Moje vysvobození. Oheň, naše spása.

Nelituješ toho?

Lituju, že jsem si na to nevzpomněla dřív. Ty dívky mohly žít…

To nebyla tvoje vina, nevědělas, co děláš.

Nevěděla? Nejsem si jistá. Cítila jsem strach. Drtivý strach, že přijdu o Jaspera. Že v té svojí temnotě zůstanu uvězněná nejen navždy, ale sama.

A teď…

Vídám je. Jsou v pořádku. Obě. To je úleva. Jen jejich rodiny si na tu útěchu musí ještě chvíli počkat…

A Jasper…

Jsme spolu. Ten vděk nedokážu popsat… Ale občas ho nechám osamotě. On…

Něco je špatně?

Ne. Jen nevím, jestli bych tě tím měla zatěžovat.

Alice…

Dobře. On někdy myslívá na tebe. Míval z toho výčitky. Musela jsem mu vysvětlit, že kdyby ti tehdy jeho srdce odolalo, znamenalo by to, že je monstrum, bezcitná zrůda. Musela jsem ho přesvědčit, že jsem ráda, žes to byla zrovna ty…

Ale on přece vždycky miloval tebe!

Ano. Já byla ta první. A vždycky budu. Ale kdo říká, že nemůžeš být ta druhá?


xxx

 


Klečela jsem v trávě a se zavřenýma očima dovolila vzpomínkám, aby mě prostoupily. Netrvalo dlouho a proudily mnou naprosto volně, bez zábran, bez plačtivých křečí a zděšených výkřiků.


xxx


Edward domluvil a já nekonečně dlouho čekala, než ke mně zvedne oči.

Co jsem v nich chtěla najít?

„Bello?“ zašeptal horoucně. „Tohle byl Jasperův příběh. Můj je mnohem kratší a mnohem nudnější. Nemusíš ho znát. Ale chtěl bych ti říct to jediné, co je v něm důležité. Zajímavé. Cenné.“ Zatajil dech a s napětím čekal na mou reakci.

V tu chvíli jsem nevěděla, co mu odpovím. Ani jsem nepřemýšlela nad tím, co ještě mi chce vyprávět. Jen jsem potřebovala znovu slyšet jeho hlas. Hlas, díky němuž jsem snesla všechnu tu hrůzu předešlého vyprávění.

Nadechla jsem se, abych ho pobídla k pokračování. Jeho krásnou tváří se mihl záblesk naděje. Zdál se skoro – šťastný. Jenže v tom okamžiku naředila fialový inkoust noci neposedná oranžová skvrnka. Tančila někde na obzoru, přesně uprostřed mého okna. Zůstala jsem na ni fascinovaně zírat. Pak ale zmizela. Něco ji překrylo. Edward vyskočil a potichu otevřel okno.

„Jazzi? Co tu…“

„Jsi v pořádku?“ vzal mě Jasper za ruce a bedlivě je prohlížel. „Žádné zranění? Ani škrábanec? To je divné, říkala, že budeš zraněná, že Edward nesmí ucítit tvou krev, říkala, že ti hrozí nebezpečí…“

„Jazzi!“ Edward stál u okna a zíral do tmy. „Dům hoří…“

Zmizeli tak rychle, že jsem skoro podlehla nutkání schovat se pod deku a předstírat, že to všechno byl jen příliš živý a příliš děsivý sen. Místo toho jsem si bleskově natáhla boty, v běhu popadla bundu a klíče od auta a vystřelila ven. Táta spal u televize…

Bylo to jen pár hodin, co jsem tou cestou jela poprvé. Pamatovala jsem si ji, ale i kdyby ne – ten mihotavý oranžový sloup mě vedl jako děsivý maják. Neomylně, přesně. Nemohla jsem minout tu bolest, která na mě čekala.

Edward mě zastavil těsně předtím, než jsem vjela na mýtinu. Netušila jsem jak, ale najednou seděl vedle mě a pokoušel se mi sundat z volantu křečovitě zaťaté ruce. Se stejnou silou jsem pak svírala jeho ramena.

„Kde je, Edwarde, prosím, kde je Jasper? Prosím, řekni, že je v pořádku, prosím, Edwarde, dojdi pro něj, prosím… Edwarde…“

„Předběhl mě… Ona se zavřela ve sklepě… Skočil přímo do největší výhně… Já… nedokázal jsem to. Jsem zbabělec… Neskočil jsem za ním…“

Všimla jsem si, že vzlyká. Vytrhlo mě to z vlastní hysterie. Najednou jsem jeho ramena nesvírala, objímala jsem ho a tišila. Později se ukázalo, že to byla chyba. Potlačila jsem vlastní přirozenou reakci. Zhroutila jsem se dvě hodiny potom, co mě odvezl domů.

Po čtrnácti dnech v nemocnici si pro mě přijela mamka. Střední jsem dokončila ve Phoenixu a nakonec tam nastoupila i na univerzitu.

Den po požáru dostaly rodiny Lauren Malloryové a Jessicy Stanlyové Jasperovy dopisy na rozloučenou. Přiznával se v nich, že je zabil. Přísahal, že netrpěly. Omlouval se a vysvětloval, že smrt v ohni zvolil jako nejbolestivější možný odchod z tohoto světa.

Jasper zůstane v očích města navždy vrahem. To byla daň, kterou musel zaplatit. Příliš velká daň za lásku…

O dopisy i nutné Jasperovy ostatky v ohni se postaral Edward. A to ještě tu samou noc. Pochopila jsem to o něco později, když jsem byla schopná o těch událostech aspoň na okamžik přemýšlet. Jak to dokázal? Jak to mohl přežít a vydržet? Vždyť jsem ho viděla plakat…

Toužila jsem ho znovu obejmout a utěšit, ale víc jsem toužila zapomenout. Zapomenout a pokusit se uvěřit, že někdy budu schopná i skutečných citů. Že nebudu jen zrcadlem, které zdánlivě přijme emoce někoho jiného, ale ve skutečnosti je jen ploše odráží.

Nedařilo se mi to. Láska se mi vyhýbala. A navíc jsem dva roky žila v šedivé zóně beze snů. Peklo…

Po dvou letech za mnou poprvé přišla Alice. Vyděsila mě, ale stačily tři věty a já pochopila, že Edward měl pravdu.

Existoval čtvrtý rozměr, kde jsme se s Alicí mohly a měly potkat. Opravdu nebyla náhoda, že jsem Jaspera tak moc přitahovala. On, tolik vnímavý ke všem emocím jiných lidí, vycítil, že mám s Alicí společného něco mnohem důležitějšího než jen tvar očí nebo barvu vlasů.

Alice se stala mým jediným a zároveň nejbližším přítelem. Ale nedovolila, aby to tak zůstalo.

Něco pro mě plánovala. Cesta do Forks, na místo, kde to všechno začalo, znamenala jen první krok.

 

 

povídky od ambry


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3   »

Astrid

23)  Astrid (02.01.2011 19:28)

počuj, čo si robila keď si toto písala?
Ja- Astrid Retarda (neznie to trocha ako nemecká pornoherečka?) bola mimo. Ja som povedala: od pasa dolú vyzliecť a nie lobotómiu
Pekná kapitola, trocha som sa v tom stratila, ale budiš ok.
čaf:D

Yasmini

22)  Yasmini (02.01.2011 18:39)

Ty jejich rozhovory by se staly hrobem mé příčetnosti. Mluvit s mrtvou navíc upírkou :):) A když jsem se na konci dozvěděla co se stalo s Alicí to bylo hodně bolestivé. To, že se sama zabila. Že měla odvahu nebo poslední střípek čistého rozumu. A on šel dobrovolně s ní.:'-( :'-( :'-(
A kde se courá takovou dobu Edward. Prokecali spolu téměř celou noc a on jí nebyl schopen naznačit, říci. Chlapi!!
Krásná kapitolka.

Y.

21)  gabina (02.01.2011 18:34)

No pááni, to teda bola kapitola

Twilly

20)  Twilly (02.01.2011 14:16)

Tak toto bol ohňostroj emócií. Úžasná psychologická etuda a ja, tu teraz sedím s krajne rozbúrenými citmi a lapám po dychu. Oči vykulené ako taký puk a zmámený úsmev k tomu. Dúfam, že neslintám.

Niečo tak... kruci, ja na to ani nenachádzam slová, dámo, ale niečo tak úžasné som ešte nečítala. Som absolútne hotová. A evidentne egocentrická. Jediné, čo totiž vnímam som ja a záchrana zbytkov mojej duše po ničivom hurikáne Ambra

Si veľká čarodejka, óóó Ambra

sakraprace

19)  sakraprace (02.01.2011 13:41)

Bella a Alice A Edward jí to chtěl říct. Chtěl jí říct, co cítí a nestihl to, tak to mě fakt mrzí :( :( I když se zdá, že Alice pro něj a Bellu něco naplánovala tedy doufám a moc se těším. Ambro, krásné, naprosto krásné

Joana

18)  Joana (02.01.2011 13:29)

Bella a Alice...
Alice a Bella...
Možná se musely potkat, aby to měla Alice sílu ukončit a neubližovat lidem ani upírům. Plánuje pro Bells vysvobození v náručí Edwarda? Zasloužila by si ho:) A je hezké, že Jazz myslívá na Bellu

gina

17)  gina (02.01.2011 13:20)

Ambra, bolo to úžasné... tiež som sa v tom najskôr zamotala, no potom už sa mi to nejako pospájalo (pre istotou som kapču čítala 2krát, aby mi nič neuniklo) a hneď som vedela, kde mi hlava stojí... Bolo to krásne, ale neuveriteľne smutné... Neuveriteľne sa teším na ďalšiu kapitolku.

Bye

16)  Bye (02.01.2011 13:15)

Ambro, já vím, žes něco takovýho naznačovala už minule, ale nějak jsem Ti nechtěla věřit. Prostě jsem doufala, že Jasper s Alicí maj nějakou naději. Takže mě tohle celkem dost zdrtilo. I když samozřejmě je tu ten čtvrtý rozměr…
Oba Belliny HOVORY s Alicí jsem četla několikrát. Víš proč? Kromě toho, co jsem se o ní z těch pár vět dozvěděla, tam bylo ještě něco. Opravdu Ti stačilo asi osm řádečků, abych pochopila hloubku jejich vztahu?! Žádný Stephiino: "Z Alice se stala má velmi dobrá kamarádka!"
Další ťafka: návrat domů… ten pokoj, samozřejmě, ale! Charlie zešedivěl!!! To mě fakt zamrazilo.
Ovšem pak jsem si musela odžít TEN DRUHÝ návrat. K velkému domu – teda k tomu kde býval. A návrat k Edwardovi. ZATÍM jen ve vzpomínkách… On jí to nestihnul říct!:'-( :'-( :'-(
Děkuju za odpověď na otázku, kdo je ta druhá. Teď se Tě teda zeptám:
Kde je ten druhý???

gucci

15)  gucci (02.01.2011 12:30)

....ambříčku haf haf haf...nejradši bych ti ukousla nožičku ....takže příští díl je poslední, že...ach jo...tak očekávám tu krásnou romantiku!! KONEČNĚ!!Jinak holky vystihly všechny mé pocity...škoda jen že takovou tu první nezvratnou lásku nepocítila Bella k Edwardovi, ale to by byl jiný příběh... po tvém vysvětlení to můj zaskočený pozek byl schopen taky překousat...je to bájo....tak už je mi líp..MTR

Gassie

14)  Gassie (02.01.2011 11:37)

Tak a jsem na konci. Měla bych se naučit číst Tvé povídky s hromadou kapesníků při ruce.
Čekám na další a nemůžu se dočkat. Rozhovory mezi Alice a Bellou jsou krásné a dojemné.
Doufám, že aspoň někdo najde štěstí
Třeba Edward s Bellou, protože oni si to zaslouží. Akorát doufám, že nebude pro Bellu ten druhý.

Silvaren

13)  Silvaren (02.01.2011 11:34)

Teda! Musím přiznat, že jsem si řádně zavařila mozkové závity (a díkybohu za to). Napsala jsi to v tak krásných náznacích, a přesto mě to sežehlo plnou silou. Člověk by řekl, že Alice s Jasperem už si svůj příděl bolesti vybrali. Moc díky, že jsi jim dopřála "posmrtný" život.
A můžu se odvážit doufat v happy end? Setkají se? Dokáže ho Bella milovat? ááá, moc se těším a doufám.

Janeba

12)  Janeba (02.01.2011 10:24)

Co jsi udělala s Edwardem?! Kde je Edward?!
Amro, nebudu si tu hrát na to, že mám páru a vím, která bije! Tolik informací se do mého mozkového centra v neděli ráno ještě nedostává, ale jisté je, že tady sedím z očí mi kape jakási tekutina a mám chuť udělat toto ! Už je mi líp! Ambřičko, Ty kouzelnice horroru, takhle v neděli pocuchat mou nervovou soustavu, to se dělá?! Bylo to napínavé a strhující dílko, ale přesto mi dlužíš pár odpovědí! Děkuji!!

ambra

11)  ambra (02.01.2011 10:20)

Esterko, omlouvám se, mně se to v té hlavě takhle poskládalo a tím pádem to samozřejmě mému mozečku připadalo naprosto přehledné. Až dnes ráno mi došlo, že pro toho, kdo nebydlí v mé hlavě, to až tak jasné být nemusí. V podstatě je to ale 2x rozhovor s Alicí ve snu, návrat po třech letech do Forks, návrat k domu a tam vzpomínka na zbytek noci, která se konala v minulé kapitole. To vše protřepat nemíchat. No a já to asi omylem zamíchala
Nossko, já Tě týrám a Ty přesto věrně setrváváš... Ono se to v té poslední vyjasní, slibuju!
Scri, Ty v tom pěkně lítáš . Já chtěla, abyste po tom nejasnu už dokázaly dobře odhadnout, co bude, a pěkně si to užily;)
Marketko, v kolik chodíš spinkat? Děkuju!
AMO, proto! Ne, vážně, nešlo to jinak, taky mě to mrzí, ale nechat Alici další staletí přežívat jako trosku... Raději jsem je poslala někam, kde je jim líp. A s Bellou bude určitě líp!
Carli, já bych Tě nejraději objala, jak jsi mi to krásně vybrala Odpověď zní ano!
Bosorečko, slibuju, že už mu to nikdy neudělám! A ještě se mihne!
Leni 326, toho kafíčka je mi líto (slané nic moc ), ale fakt už bude jenom líp...
eMusko, doufám, že už jsi odpustila Jasperovi;)
Hanetko Nemám slov... Tak jen malinko k druhé části: Bella si to už uvědomuje (zmínka o zrcadle), takže už nebude žádný zásadní zádrhel.
Děkuju, holky, že jste vydržely i tohle...

Hanetka

10)  Hanetka (02.01.2011 09:23)

Slýchám tvůj hlas
skrze prostor a čas
a marně v duchu krutý osud prosím,
konec je lžím
a já už teď vím,
že navždy v sobě jeho obraz nosím.
Jak zabít ten sen?
Když byla jsem jen
pro něho vždycky jenom milou, ale jinou,
než tou, co vždy chtěl
a pro ni pak šel
vstříc ohni s láskou, v duši s její vinou.

Ambruško... Bella pro něj byla ta druhá... teď jen, jestli v Epilogu bude Edward ten druhý pro Bellu? A možná časem, když tomu dá šanci, by se mohl stát tím prvním... Stále mám pocit, že půlka toho Bellina zamilování byla JAsperovým vlivem...
No, zase se nějak nemůžu dočkat, a to přidáváš kapitoly denně.

eMuska

9)  eMuska (02.01.2011 09:17)

Moje nervy! Čo to toto? Jéééminenkáš! Takže požiar, hm... A Alice... Som zvedavá, čo tá malinká chystá...

Lenka326

8)  Lenka326 (02.01.2011 08:52)

Ambro,
bečím si tu do své nedělní kávy. :'-( Na konci dílku to všechno zapadlo na své místo, jenom až příliš bolestně. Ale asi to opravdu jinak nešlo. Je mi strašně moc líto Jazze, obětoval se pro svoji první a jedinou pravou lásku, aspoň už je s ní. Navěky. Ale co Edward? Kde je, s kým je, jak vůbec přežívá??? A Bella??? Obrátilo jí to život naruby a ukázalo čtvrtý rozměr. Má to všechno nějaký smysl? Je pro ně dva naděje? Doufám. A těším se na další pokračování, snad nebude tak bolavé. Díky

Bosorka

7)  Bosorka (02.01.2011 08:24)

Ambro, když už si myslím, že znám tvé myšlenkové pochody, tak mě zase převezeš. Obdivuji tvoji fantazii!
Ale nechat mi tímto způsobem odejít Jazze?! :'-( Aspoň, že jsou spolu.....

Carlie

6)  Carlie (02.01.2011 07:50)

Ambro, nebudu asi moc originální, když napíšu, že jsi neskutečně originální , že? Ehm, jak bych to jinak...
Naprosto jsi mě dostala už první konverzací s Alice...
Pak napětím z Bellina návratu (a tím prozrazením, že odešla ) a postupným odhalováním, proč odešla... zaniklá cesta, ohořelý půdorys domu... :'-(
A pak ten flashback
Ach Alice :'-(, jak Belle líčila, že oheň byla myšlenka, kterou si zakázala zapomenout :'-( a Jazz skákajíci za ní... :'-( a to Alicino ujištění, že jsou spolu, že to nebyla marnost...
A teď čekám, čekám, čekám... přijde, přijde, přijde... ?

5)  AMO (02.01.2011 07:28)

Ambro, proč??
Je neděle ráno a já místo veselení zase sedím u klávesnice a tečou mi slzy.
Nejdříve jsem byla zamotaná a potom??? Jak ?
Existence čtvrtého rozměru?? Rozmluva s mrtvou Alicí - jéžiš, kde mám kapesník - sebevražda Jaspera a vysvětlení pouta lásky. Je to tak jiný a tak bolavý a přitom tak krásný.
A proč se musela vrátit?? Co jsi pro Bellu a pro nás připravila. Dostane i ona svou vysněnou lásku a svého ochránce, pomáhá Alice k tomu???
Spousta otázek...čekám i spoustu odpovědí... .
DÍKY!!!

Marketa

4)  Marketa (02.01.2011 02:01)

:'-( :'-(

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still