Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Edw%20a%20Jasp.jpg

Láska a bolest a zmatek a ještě něco...

 

Po prvotním šoku jsem vyběhla k sobě do pokoje. Klekla jsem si k posteli, zvedla cíp deky a vytáhla tlustou Laureninu složku. Neměla jsem na vybranou. Když jsem ji s provinilým pohledem beze slova podávala tátovi, právě si oblékal bundu s naleštěnou hvězdou s malým nápisem Forks. Zamračil se. Nechápal.

Pak si jen vzdychl: „Bello, za tohle by mě mohli vyhodit.“

„Já vím, tati, ale kamarádím s Angelou. A Cullenovi…“ Roztřásla jsem se. „Měla jsem být na Jessičině místě, on pozval mě. Ale já odmítla. Neumím tančit, kruci. Kdybych s ním šla… Ubránila bych se. Nic by se nestalo…“ Nepamatovala jsem si, kdy mě Charlie naposledy objímal. Teď mě ale studená hvězda tlačila do tváře a jeho silné ruce kolem mě vytvořily bezpečnou hráz. Aspoň na chvíli.

„Musím jít,“ vzdychl. „Už budou na stanici. Mark s Jeffem pro ně jeli. A zase nechtěli právníka. Jako tenkrát.“ Slyšela jsem v jeho hlase odevzdanost. Beznaděj.

„Tentokrát jim to neprojde, tati,“ chytila jsem ho za loket. „Nesmí jim to projít!“ Otočil se ke mně. „Nejpozději večer si to převezme FBI. A za pár měsíců to odloží. Nedělej si iluze, Bells. Na některý lidi jsme tak nějak krátký.“ Pokrčil rameny a vyšel ze dveří. U auta se znovu otočil: „Ale možná s tím vážně nic nemaj. Někdy je to všechno úplně jinak, než se zdá.“

Táta se vrátil pozdě večer - unavený, hladový a naštvaný. Což mi vadilo míň, než ta děsivá smířenost. Beze slova zhltal lasagne a zamyšleně se zadíval na ledničku. Rychle jsem vyskočila a podala mu láhev piva. A druhou sobě. Zdvihl překvapeně obočí, ale beze slova otočil víčkem a mlčel, i když jsem přesně napodobila jeho pohyb. Nakonec ke mně natáhl ruku i s lahví: „Na boží mlýny, Bello, doufejme, že melou všem.“

Dopřála jsem mu jediný lok. Pak jsem zaúpěla. „Tak už mluv tati!“ Pokrčil rameny.

„Varoval jsem tě. Žádné zázraky. Oba odcházeli z plesu mezi posledníma. Edward seděl celou dobu na jediný židli. Netancoval, dokonce si snad ani neodskočil. Nevěřila bys, kolik na to má svědkyň. Ten druhej se začal po desátý motat kolem Carol Newtonový, Jessica mu udělala scénu a odešla. Odjela svým autem, dokonce ji pár lidí vidělo kousek od jejich domu. Teda aspoň její auto. Ale domů už nedorazila. Ti dva jsou z toho venku. A ještě mnohem snáz než minule.“ Znovu si přihnul a já s ním. Tentokrát jsem ho nevyrušila.

Zaskočily mě vlastní pocity. Původní zlost vystřídala… úleva? Ale jak můžu cítit úlevu, Jessica zmizela a ona rozhodně nebyla utíkací typ. Naprostý mazánek v celém širokém příbuzenstvu, všechny školní rebelky nazývala trapnými pozérkami. Jess je mrtvá, bezpochyby. A já přesto cítím úlevu. Proč? Odpověď se nabízela až příliš snadno.

Protože se uboze můžu těšit na to, že zítra uvidím Jaspera.

A… Edwarda?


xxx


V pondělí vládla ve škole dusná atmosféra. Učitelé byli zaražení, stejně jako většina studentů. Některé Jessičiny kamarádky dávaly hrdě na odiv ubrečené oči. Angela mě minula bez pozdravu. Bez pohledu.

Každou školu občas zasáhne nějaký skandál. Ale tohle bylo jiné. Nekonala se obvyklá šuškanda, všichni jako by pochopili, že je čas chovat se dospěle. Nebo to aspoň předstírat.

Nicméně při obědě se to změnilo. Vzduch skoro vřel napětím. Pár svalovců ze školního týmu postávalo v rohu a třeli si ruce zaťaté v pěsti. Vyhlíželi je. Na chvíli jsem zadoufala, že zůstali doma. Jenže jsem viděla jejich auto. Ráno a i teď, když jsem z tělocvičny přebíhala do jídelny.

Prudký vítr v pravidelných intervalech vrhal na velká okna na východní straně budovy přívaly dešťové vody. Ten zvuk byl nakonec jediný, který narušoval ticho, když vešli.

Chovali se normálně. Normálně podle jejich měřítek. Nikoho nezdravili, nemluvili spolu, dívali se na všechny a na nikoho. Dělali, jako by si nevšimli atmosféry v místnosti. A pak se Jasper pozorněji rozhlédl a k mému zděšení neomylně vyhledal moje oči. Stála jsem ve frontě u salátů, i ta teď zmrzla a zírala na ně. Zvedl nepatrně pravé obočí, pousmál se a kývnul k prázdnému stolu pro dva na opačném konci jídelny, než s Edwardem sedávali. Podlomily se mi nohy. Vnímala jsem, že se všichni lidi ve frontě otočili ke mně.

Zamračila jsem se na něj, ale to už si mě nevšímal. Postavil se do řady u teplého bufetu. Svalovci v rohu se pohnuli. Všimla jsem si, že si Edward lehce odkašlal a upřeně sleduje záda svého bratra. Jasper se ohlédl přes rameno a usmál se. Tentokrát široce. Přátelsky.

A ze mě najednou spadl všechen děs i napětí. Ta hřejivá vlna mě skoro objala. Tahle úleva byla úplně jiná než ta z včerejšího večera. A tak, jako jsem na sobě před chvílí zaregistrovala vražedné pohledy, vnímala jsem teď, že ta uklidňující síla zalila celou jídelnu. Najednou se všichni tvářili, jako by se probrali z noční můry. Povídali si. Usmívali se.

Obešla jsem lidi před sebou a se skoro prázdným tácem jsem jako telátko na porážku zamířila ke stolu, který mi před chvílí ukázal. Posadila jsem se a s tím trochu otupujícím pocitem, že je všechno v pohodě, jsem na něj čekala. Dal si načas. Na rozdíl ode mě se neošidil a poctivě si nabral u všech pultů.

Položil tác a předtím, než se posadil, se ke mně přes stůl naklonil a zastrčil mi za ucho uvolněný pramen vlasů. Zalapala jsem po vzduchu.

„Chci na tebe pořádně vidět, když tě mám konečně pro sebe, krásko,“ usmál se. Stejně jako tehdy, když se mě dotknul poprvé. Už jsem se ani netrápila tím, že hořím. Někde vzadu ve zbytku mozku, který se mi právě nezměnil v lepkavou zbytečnou kaši, jsem si uchovala matné povědomí o tom, že na tyhle reakce musí být zvyklý. Ještě chvíli mě s lehce přivřenýma očima pozoroval, a pak se zaměřil na můj oběd. Nespokojeně zavrtěl hlavou a začal mi ze svého na můj tác vybírat to nejlepší, co forkská školní jídelna nabízela.

„Jez!“ pobídl mě překvapivě rázně a já ho poslechla. Automaticky a znovu s tím přiopilým pocitem, že dělám dobrou věc. Spokojeně se opřel, prsty na rukách propletl a složil za hlavu. A pak se pomalu uvolnil, natáhl nohy pod stůl a objal jimi ty moje – zkřížené a schované pod mou židlí. Přestala jsem kousat. Okamžitě to zaregistroval. „Jez, Bello, za chvilku mizíme, tak ať nejedeš hladová.“ Někam jedeme? A proč mi to nepřipadá divné?

Jeho pohled se přesunul kamsi nad mé rameno. S nacpanou pusou jsem se otočila tím směrem. Necelé dva metry za mnou stál Edward a díval se na Jaspera s neuvěřitelnou zuřivostí v očích. Chtěla jsem ho napomenout, ať neblázní, že je všechno v pohodě, ale jeho pohled sklouzl na mě a stará známá nechuť a nenávist mi zavřely pusu.

„Není to dobrý nápad,“ řekl polohlasem. Zmátl mě, díval se mi do očí, ale mluvil k Jasperovi.

„Máš lepší? Co může být lepšího, než před očima celé školy naložit šerifovu dceru do auta, odjet s ní, a pak ji v pořádku vrátit? Nic tak neuklidní veřejné mínění, jako jen nepatrně poškozená cudná studentka.“ Došlo mi, že mluví o mně. Že bych se možná měla zlobit. Ale proč? Všechno je přece nádherné…

„Přeháníš to,“ skoro vyplivnul Edward. „Vypadá jak zfetovaná.“ Jasper se zasmál. Konečně jsem se dokázala odtrhnout od Edwardových černých očí a vrátit se do konejšivé náruče Jasperových zlatých duhovek. Ale počkat – tehdy na parkovišti byly taky černé, ne? No v každém případě má krásné oči. A tak milé…

„Ne, Edwarde. Vypadá šťastná. Řekni, Bello, jsi šťastná?“ naklonil se ke mně a lehce mi přejel palcem přes spodní ret. Přivřela jsem oči. A pak to zabolelo. Ucukla jsem. Centimetr před mým obličejem drtila Edwardova ruka tu Jasperovu.

„Říkám ti, že to přeháníš!“ zasyčel, tentokrát těsně nad mou hlavou. Instinktivně jsem se přikrčila.

„Nejsi trochu moc blízko, bratříčku?“ zavrčel Jasper a zhluboka se nadechl. „Ááách, tady to dnes krásně voní. Copak si dáme dobrého?“ Edward povolil sevření.

„Je mi tě líto,“ řekl pak znovu tím svým bezbarvým hlasem a zmizel.

Když mě o deset minut později Jasper usazoval do jejich auta, zahlédla jsem Edwarda mezi prvními stromy lesa, který začínal pár metrů za školním pozemkem. Znovu ten prázdný výraz. Ale tentokrát se nedíval na nás. Díval se na mě.


xxx


Zdálo se, že Jasper nemá nějaký zvláštní plán. Pomalu jsme jezdili městem a mně se chvílemi zdálo, že zapomněl na mou existenci. Jeho úsměv zmizel. Vypadal zamyšleně a na mě padala tíseň. Okrajově jsem vnímala, že můj stav z jídelny nebyl normální. Dal mi něco do pití? Nedokázala jsem si vzpomenout, jestli mi otvíral plechovku s colou.

Když jsme zastavili před naším domem, překvapením jsem se zajíkla. Má odvahu riskovat setkání s mým otcem?

„V kolik se vrátí?“ kývnul k příjezdové cestě. Zatvářila jsem se nejistě a teprve při pohledu na digitální hodiny v palubní desce mi došlo, že jsem za školou. „Za dvě hodiny?“ pokrčila jsem rameny a snažila se, aby to znělo klidně.

Natáhl se ke mně a vzal mě za ruku. Ale jako by mu ta ruka stačila. Dál si mě nevšímal, jen se předklonil a přejížděl nosem a rty po mé dlani a po vnitřní straně zápěstí. Po pár minutách jsem měla pocit, že se udusím. Bláznivá euforie, která se během projížďky změnila v sentimentální smutek, se teď přetavila v čisté zoufalství. Zoufalství naplněné láskou.

Jenže ta láska bolela.

„Jaspere…“ zasténala jsem. Podíval se na mě a vypadal, jako by se probíral z transu. Takhle se přeci chová vrah, blesklo mi hlavou. Naklonil se ke mně, ale než jsem stihla ucuknout, najednou ležel na boku, hlavu položenou na mém klíně. Ruce zkřížil na prsou a nohy pokrčil tak, jako by se chtěl smotat do co nejmenšího klubka.

Váhala jsem jen chvilku. Poprvé jsem ho pohladila roztřeseně a nejistě, ale když jsem uviděla náznak bolestného úsměvu na jeho tváři, mé dotyky získaly na jistotě a já se bez zábran dotýkala jeho tváře, něžně ho vískala ve vlasech a konečky prstů obkreslovala jeho obočí, bledá víčka, nos a jemné rty.

Moje zpočátku zdivočelé srdce se zklidnilo a auto se postupně naplnilo zvláštním klidem.

Jenže láska zůstala. A i když bolest s ní spojená už nebyla tolik drásavá, zdálo se, že pokud opravdu miluju Jaspera Cullena, neobejde se to bez ní.

Znovu odjel bez rozloučení. Jen se ke mně naklonil a vtiskl mi rychlý polibek na čelo. Stála jsem na cestě a dívala se za mizejícím autem.

Když jsem se otočila k domu, mihl se mezi stromy za zahradou vysoký stín. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem tomu nevěnovala ani jednu souvislou myšlenku.

 

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

kajka

29)  kajka (04.04.2018 15:29)

Vypadá to, že si bratři mezi sebou vyhlásili tichou válku o Bellu.
Jasper se chová jako nejděsivější manipulátor. Nechci s ním simpatizovat, ale klubíčko v autě mě vlastně dojalo. Tak jaké má bolístky?
Edward na stráži. Ty jo!
Úžasný.

kajka

28)  kajka (09.04.2016 08:47)

Samé otázky... Zauzlováváš překvapivě, moc se těším, až začneš spojovat volné konce. Nebudu spekulovat, radši si to vychutnám. A jelikož tě znám, nic nebude tak, jak se původně zdálo.

27)  Anna43474 (09.09.2011 17:38)

Ech... Jsem totálně zmatená, ale taky trochu "opilá" jeho schopností
Tohle je jako splněný sen, i když trochu moc temný, aby to nebyla noční můra...
TKSATVO

magorka

26)  magorka (23.02.2011 11:19)

ehmmmmm, hlásim velmi nenápadně, že se o Bellu začínám docela bát Ten nepojmenovaný "stín" v pozadí....je Edward???, který jak doufám, dostojí svým ochranitelským zásadám. Páč jestli ne, tak jsem zralá na pepku mrtvici

25)  Lejla (10.01.2011 10:55)

Ty její pocity jsou k zbláznění, kdo se v ní má vyznat Jednou jí přitahuje Jasper o kterém si myslí, že je ta náklost z její strany láska a pak Edward, který má asi problémy s ovládáním a moc špatný pocit z toho jak si Jasper s Bellou zahrává. Je to jako hádanka bez konce

nikolka

24)  nikolka (07.01.2011 18:52)

Ach...
jedna otázka mi stále vŕta hlavou - skutočne Bella miluje Jaspera? a Edward?? akú úlohu v tom zohráva on??
Čo je vlastne pravda?

23)   (06.01.2011 22:16)

Tak toto mi teda nedá...
Ešte viac ma to núti vyjadriť sa, než minule a to som sa nevyjadrila.:D
Je naozaj.. ako to nazvať... zvláštne? nie, to nie je to pravé... možno stresujúce?( ) sledovať, ako je Bella zúfalo posadnutá Jasperom. Alebo to iba ja až príliš vnímam toho "okrajového" Edwarda?
Musím ísť rýchlo ďalej...


Evelyn

22)  Evelyn (04.01.2011 14:07)

Tak scéna v jídelně mě dostala Jasper byl neuvěřitelný - že ovlivnil náladu v celé jídelně docela chápu, ale jinak se zachoval jako pěknej mršák. Jeho rozhovor s Edwardem nad Bellou... Nevěděla jsem jestli se mám smát, nebo bát.
Perfektní
Btw, mám pocit, že jsme měly podobný nápad a z Edwarda udělaly toho, kdo se trochu hůř ovládá (jen kdybych já se pustila do takového trilleru, byla by z toho stejně za chvíli sladká telenovela plná lásky, něhy a všeobecného štěstí )

Nebraska

21)  Nebraska (03.01.2011 11:43)

Hele, já se pořád nemůžu rozhodnout, jestli to ten Jasper dělá, nebo nedělá Klidně by mohl - ale stejně tak dobře je jen trochu pozér, že...
A Edward, bručoun Edward má pořád stejné ochranářské sklony, jen taky nevím, jestli hlídá Jaspera před jím samým, nebo Bellu před Jasperem - a vůbec mi to nevadí, protože si to prostě náramně užívám ;)

Alaska

20)  Alaska (02.01.2011 19:04)

Tak tenhle smajl by se mohl stát maskotem celé povídky... Mám pocit, jakoby někdo stiskl tlačítko pro rychlé přehrávání a já aby mi nic neuniklo ani nemrkám. Nejpíš se cítím podobně jako Bellino VLASTNÍ svědomí - sleduje to, ale nepracuju - nemyslí.
A snad jen zmíním dva okamžiky, kdy jsem se zděsila vlastní reakcí. První bylo zvláštní skřek, jako kdy se člověk topí a následně hysterický smích. Jak to proboha dokážeš, že se cítím jako Bells - tělo si dělá naprosto co chce a mozek jen zaznamenává zmatené myšlenky. Ne to prostě nejde k tomuhle napsat smysluplný komentář... Ale má to sílu.

Gassie

19)  Gassie (02.01.2011 11:14)

Otázka hlodalka: Co se to děje? Hlodá dál a pořád nenacházím odpovědi... Spíš spoustu dalších otázek.
Sakra!
Ambro, díky!
Tahle povídka má neuvěřitelné grády. Napsat něco tak čtivého je opravdu umění a Ty ho dokonale zvládáš.

Karolka

18)  Karolka (29.12.2010 11:33)

Ha! Tedy, nejdřív se omlouvám za prodlevu, ale aktuálně i teď čtu z Kubova notebooku a v podstatě sedím na kufru a čekám, až dá povel k odjezdu. To já jen, abys věděla.;)
Celou touhle povídkou se cítím jako zelektrizovaná. Pořád to tam máš, úžasných 50 na 50. Strach a erotika. Scéna s Jasperovou vlnou pokoje, omamování Belly, popíjení s Charliem. Ach, Edward! To bylo něco nepopsatelnýho. A závěr, musím popleteně zasténat: Ach, Jasper! To jeho tulení se k Belle... Když odhlédnu od té detektivní zápletky (tuším, kdo to neudělal, ale nevím, kdo to udělal), netuším, jak se nám rozuzlí ta srdeční záležitost. Já bych se opravdu nechtěla a neuměa rozhodnout.
Bylo to úžasný! Moc doufám, že se do víkendu dostanu ještě na další!

ambra

17)  ambra (29.12.2010 10:58)

Tak ahoj, zlata moje, jsem tu aspoň na skok:
Bos, máš pravdu, tohle byla jen malá ukázka... ALE!!! Ne, neřeknu
Astrid: Nad Tvým komentem jsem se smála asi pět minut, Ty to fakt umíš vyhmátnout . Počkej, teprve je budeš milovat
Ewiku, zlato, doufám,že ta husí kůže se brzo změní na... Já jsem hrozná, nejraději bych to vykecala
Twilly, při Tvojí třetí větě se mi rozbušilo srdce - samozřejmě jsem to tam nemohla napsat doslovně, ale ano, přesně tohle jsem tím chtěla říct
eMuško, fakt to není tak jasné;) . Ale s Edwardem jsi to odhadla správně
Lenka 326 - teď musím říct jenom díky, abych nic nevykecala;)
Hanetko, já Tě snad poprvé v životě nechám tápat dýl než dvě kapitoly Promiň, ale netušíš, jakou mám radost
Bye, už se fakt nedivím. Naprosto ne. To se Ti jen zdá, že vypadám takro . Přesné!!!
gucci: Chytrá moje holka;) . Ale zase - nic není a nebude tak jednoduché a přímočaré. A trošku to bude bolet.
Janeba, andílku, já díky!!!
AMO, ano, přesně o to mi jde, ještě chvilku vás udržet zmatené;)
sakruško, položila jsi dvě nejzásadnější otázky
churinka: Strašně jsi mě potěšila...
Silvi, samé trefy do černého. A odpovědi budou brzo. Slibuju
Esterka!!! Ráda Tě vidím, prcku!!! A díky!
Lio, já Tě přinutila k mírně pubertánlímu výlevu!!! To je můj historický úspěch!!! Děkuju, dívko
Holčinky, ještě jednou všem moc díky, nebojte, tahle povídka nebude mít moc kapitol, takže rozuzlení se blíží!!!




Lioness

16)  Lioness (28.12.2010 15:31)

Jasper působí jako ten největší bídák pod sluncem tak moc až... až z toho jde vytušit, že to nebude jen tak. Přece bys z Jaspera, TOHO Jaspera, nemohla udělat vyložene špatnou postau!... Že ne? Co Alice? Na povrch začíná maličko prosakovat ta další vrsta, která podkresluje a řídí tyhle jeho činy, díky kterým vypadá jako bezohledný manipulátor hrající si se svým okolím.
Alespoň že v té kapitole toho bylo dost na to, aby to tyhle moje dojmy přehlušilo...
Charlie je úžasný! Je potřeba k tomu něco dodávat?
A Edward... tak jsem ho odhadla, jo? Skvěle. Líbí se mi čím dál víc. (I Belle! )
Ta scéna začínající větou "Jeho pohled se přesunul kamsi nad mé rameno." a končící třemi xky, mě dostala. Jednoznačně zatím nejlepší moment povídky. Jednoduše po tomhle Edwarda řeruuu!
Také se zdá, že Bella si začíná uvědomovat, že není vše, jak se zdá, a že se chová vážně vadně. Od teď by měla pít a jíst jen to, co si sama přinese! Pak jí možná dojde, že tohle smrdí ještě víc, než se zdá...

15)  Contaester (28.12.2010 14:36)

Božínku, já si tuhle povídku tak zamilovala!
Už dlouho mě něco tak nesebralo! Ambro, do toho!
Já chci další :D .
Jsi naše šikula, chválím.

Silvaren

14)  Silvaren (28.12.2010 11:17)

Jasper je teda pořádný manipulátor! Je to docela děsivé. A jak to, že Edward Bellu hlídal, když říkal, že by jeho bratr člověku neublížil? A opravdu Bella Jaspera miluje? Jsem o kapitolu bohatší, ale otázky se množí a odpovědí nepřibývá. Je to naprosto skvělé.

churinka

13)  churinka (28.12.2010 08:31)

Došly mi slova...Je to tak jiné...a tak zajímavé...Honem další povídku nebo se zblázním Jsi skvěláááááá

sakraprace

12)  sakraprace (28.12.2010 06:36)

Tedy Ambro, stále se bojím. Nejdřív zoufalství Charlieho a pak škola, kterou Jasper vlastně "zfetoval". Proč si vybral Bellu??? Co ho bolí, že to promítá i na ostatní??? A je vrah nebo ne??? A kde je další díl????Potřebuji ho, nutně!!!!

11)  AMO (28.12.2010 01:20)

Ty mi dáváš, takhle před spaním se mi o tom bude zdát a bude u toho spousta otázek . Nebudu tady psát, co se mi honí v hlavě, ale pár drobností...jsem totálně, opravdu totálně, zmatená a zatím si vůbec nedokážu představit, co bude dál. Jen zas a znovu, každá část a napětí na mne přímo vybuchuje. Asi si to budu muset přečíst ráno, za střízliva . Jsem hrozná, omlouvám se!!!

Janeba

10)  Janeba (28.12.2010 00:16)

:) :) :) !Díky

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek