Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/Lure.jpg

Tak je na čase už opravdu uzavřít příběh. Chcete se naposledy sejít s Lure a Joshem? Zjistit, jak vypadají a co jsem si s nimi užila já s Hanetkou? Kdo vymyslel název a hořící postel? Nic není jednodušší... Pojďte s námi udělat poslední tečku.

I když je to k neuvěření, Tabula Rasa, čistý a nepopsaný list, byl popsán do poslední tečky. Jenže než udělám s pukajícím srdcem tu opravdu definitivní a neodvolatelnou „tečku“, musím sepsat tohle. Věřte nebo ne, TR byla dřina a jen díky mému andílkovi, který mě držel nad vodou a podporoval mě, jsme se dostali na úplný závěr.

Nápad byl původně úplně jiný. Název vznikl pro Rory a Taavettiho. Tabula Rasa měla být druhá část, kdy by si Taav vzpomínal na minulost s Rory, ale mé prsty, ty zrádné potvory, si to vymyslely po svém. Jahodové nebe tedy skončilo a zůstal jen nevyužitý název, což mi bylo líto, protože to dalo práci jej s Hanetkou vymyslet. Pak se mi do mysli vkradl nápad. Co takhle začít od začátku? Využít význam Tabula Rasa a nakousnout nový příběh nové Belly a Edwarda? A proč by nová Bella nemohla být malou čarodějkou?

Lure. Její jméno bylo zapeklitou záležitostí, která zabila celé odpoledne. Jak už víte, nejsem zastáncem obyčejných jmen a moje hrdinky to náležitě odnáší. I pro Lure jsem chtěla něco speciálního. Nakonec se objevilo jméno, které v překladu znamená zázrak. Co víc si přát? A její vzhled? Bože, žehnej Hanetce! Medové vlasy! Není to blond a ani klasická bruneta nebo zrzka. Je to med! Význam očí měl zpočátku taky svůj úkol. Vysnila jsem si, že budou měnit barvu podle kouzla, ale ve skutečnosti je o tom zmínka jen dvakrát a málokdo to postřehl.

Slunečnice a Měsíc. Milující a ztřeštění adoptivní rodiče. Jaké jiné jméno jim dát, když byli zastánci hnutí hippies?

První oříšek nastal s autonehodou. Proč by se měli s policisty honit? Vymyslet důvod pro mě bylo jako složit Rubikovu kostku, ale opět zakouzlila Hanetka a dezertérská scénka byla na světě!

Pak jen zbývalo dostat Lure do Forks. Brnkačka, a když tam byla, musela se seznámit s někým z Cullenů. Jelikož jsem to psala chvilku po Jahodovém nebi, neodpustila jsem si sladkou Rory. Z těch dvou se staly dobré kamarádky, aniž bych to plánovala. Rory je prostě přátelské stvoření.

Joshua. Důležitá osoba pro Lure. Jenže to ještě nevěděla. Jejich srážka se psala sama. Já jen žasla, co to moje ruce vyvádí. On měl být ale jiný, to mi věřte. Chtěla jsem frajírka obklopeného bandou ječících holek. Pravý opak Edwarda, ale ten mizera se mi vybarvil jinak. Zase za to nemůžu, to je vám doufám jasné. A motali se kolem sebe a motali. Lure pěnila a tím mi udělala v příběhu uzlík. Jak ji přimět, aby změnila na Joshe názor? Viva la Rory! Ta holka mi zachraňovala situace stejně, jako Hanetka celý příběh. Jakmile jsem nevěděla, jak odlehčit kapitolu, přišla Rory a něco plácla. Miluju tu holku.

Kouzla. Tak tady není absolutně co říct, protože v tom nemám ani ty prsty. Mohla jsem se jen domýšlet, jaké čáry máry předvede Hanetka a jak vidíte… Je neskutečnou čarodějkou a slovy mává jako Harry Potter hůlkou. Ví, kam jaké slovíčko dát, jak ho zrýmovat a celé to zabalí pokaždé do takové nádherné krabičky s obrovskou mašlí navrchu, že nestačím chválit a žasnout a áchat. Až jsem si kolikrát připadala jako blbec, když jsem se opakovala a opakovala. Má slovní zásoba je neuvěřitelně omezená.

Teta. Bezejmenná osoba, která se tam vkradla a já netušila, co je zač. Najednou tam byla. Krámek Bylinková teta byla jedna z věcí, které jsem si nemohla odpustit. Vrtala mi pořád hlavou a chtěla do příběhu, tak jsem si řekla: „Dobrá, jdi si tam!“ Mohl mě napadnout i horší název, tomu věřte! A tetě teta zůstala. Nehledala jsem jí jméno a až mnohem později, když se ty dvě setkaly, mě napadlo, že by to mohla být jedna a ta samá osoba. Jak já se bála tohle říct Hanetce, bože můj! Ale prošlo mi to s úsměvem a víc jsme do toho začaly šťourat. Otázkou bylo, proč by tam měla být. Odpovědí, že přišla pomoct a na to navázala další otázka… Jak se sem dostala! Jenže to by nebyl můj anděl strážný, kdyby Hanetku na počátku nenapadl talisman, který by se v průběhu mohl nějak využít. Jelikož se naše Lure panicky bála vztahů, nechaly jsme to tak a u tety přitvrdily. Teta holt měla smůlu a nezvládla to. V jejím světě Josh zemřel. Jenže to předbíhám.

Tiffany. Tu holku jsem si zamilovala až ke konci. Chudák. Takový osud bych nepřála nikomu. Zešílet a skončit v blázinci, protože si to nějaká Misabells usmyslela a vytvořila mě k obrazu svému. Musela to být blondýna, to bez dohadů. Možná to bude vypadat, že nenávidím blondýny, ale to tak není. Jen je vyzdvihuju na vyšší úroveň. Většinou to byly hloupé husičky bez kapky rozumu. Moje blondýny sice nebyly inženýrky, ale taky něco uměly. Jen si vzpomeňte na Claudinku! Tiffany to alespoň přežila. Její naschvály mě bavily a to nemluvím o reakcích. V jednu chvíli mě zatrnulo, když jsem ji málem poslala do horoucích pekel a tady přichází první otázka od vás: Co by se stalo, kdyby Lure ty verše dořekla? Ani se neptejte! Lure svou moc v tu chvíli vůbec neměla pod kontrolou, tomu věřte. Nejspíš by se kromě zemětřesení, které jste sotva postřehli, otevřela zem a byl by konec světa. Nic, co kdo kdy udělá ve zlé vůli, nemůže končit dobře a to si pište, že Lure tyhle verše pronášela v hodně špatné náladě.

Tiffany měla taky svou přezdívku. Tyfusku jsem ale nevymyslela ani já a ani Hanetka. Tiffany přezdívka se objevila jako zpětná vazba od vás. Rory si ji jen vypůjčila a chudáčkovi holce to zůstalo.

A jak šly kapitoly, byl už nejvyšší čas objasnit tu autonehodu. Ajaj! Koho posadit za volant? Cullenovy těžko. Byli to upíři a ti by to kočírovali s přehledem. Vlkodlaka? Hmm, ideál, ale nemohl tam být sám, protože to by taky nedávalo smysl, proč by se dodávce nevyhnul. Leda, že by byl zaneprázdněný. Hádka? Nejprve mě napadla Rory s Jacobem, ale Rory byla přeci jen wolpire, takže vypadla ze hry. Zůstal otec a syn. Oba byli horké hlavy. Důvod jejich hádky neznám ani já, ale jasné bylo, že Edwardovo Volvo řídili tihle dva. Už jen zůstával dotaz: Co na to Lure, až to zjistí? Lidi, ta vám vyváděla a omdlévala a křičela a byla sprostá, až to pěkné nebylo, ale jen v mé hlavě. Nakonec se zachovala jako dáma a prostě zdrhla. A že mu to odpustila moc lehce? Pravdou bylo, že tu nehodu vážně zavinil Měsíc a ne Jacob, který seděl za volantem. Jen to té palici Lure musel někdo říct, aby jí to došlo.

Násilník v lese. To byl můj první mrtvý bod, taková divoká řeka, přes kterou jsem se nedokázala přebrodit. Lure mi tam stála na silnici, když ji Josh vztekle vysadil a co dál? Původně jsem běžce chtěla nechat běžet a poslat tam rovnou Rory, ale moje prstíky řekly: „Ne, my to chceme trochu víc akční!“ Tak to měly víc akční a já se jen křižovala, co vy na to. Josh byl snad prvně agresivní a toho úchyla vážně rozcupoval. Nepřála bych vám vidět, co mu provedl. Já to viděla. Br!

Deník. Fantastická věcička, která byla v příběhu od začátku a byla to taková malá kuchařka kouzel. I když to pak měla Lure po podtáckách, nebo kapesníkách, nebo rukách… Deník byl deník. Asi tam ta kouzla potom lepila, ale doporučení tety, aby jej zničila… Nikdy! To si teta zase něco vymyslela proti naší vůli a to se nám nelíbilo, takže Deník zůstal celý. Objevoval se a ztrácel ze scény podle potřeby. Jednou byl v batohu, pak v uličce mezi lavicemi, nakonec u vany nebo pod polštářem. Prostě kdykoliv byl potřeba, objevil se. Nebyl úžasně inteligentní?

Lure a její pokusy o kouzla. Voda, oheň, země a vzduch. Co s tím? Vodu předváděla excelentně od prvopočátku v podobě dešťů, ale dál? Rozkvetlý umělý strom! Nápad všech nápadů! A oheň se vzduchem? To si dokážete domyslet. Celou scénu s hořící postelí a Joshova hláška: „Lásko, hoří nám postel!“  - Hanetko, ruce líbám! Stanování pod dekou se poté nedalo vynechat a na programu zůstal vzduch a naše milované tornádo. To v podstatě na Lure s Joshem taky poslala Hanetka. (Takže já za nic vůbec nemůžu).

Joshův nový přístup. No není blbý! Jistěže není. Josh byl prostě jen jedna hromádka neštěstí a nevěděl proč. Nikdy nebyl zvyklý, aby ho holka odmítla, natož aby na něj poslala tornádo a podpálila mu pokoj, když ji políbí. No a Lure to opět špatně pochopila a najednou se jí zachtělo změnit pomalu názor. Tedy mě se zachtělo, ale Hanetka mě brzdila. Dalo jí to práci. Pořád jsem je chtěla pojit! Nejspíš soukromá úchylka nebo co. A když k tomu došlo, najednou nemohli přestat. Bušili jak králíci a já si rvala vlasy. No jo. Nevybouřené hormony a dohánění ztraceného času.

Ovocný sad. Místo, které tu ještě nebylo a scéna, která nemá obdoby. Pamatuju si, jako malou mě teta vodila k nim do sadu na jablíčka. Hnusná, trpká, ale tam když vám to kvetlo… ách! Ideální místo. Půjčila jsem ho Lure a Joshovi. Hanetka přidala texty a písmenka a obě jsme si pak daly studenou sprchu. Každá zvlášť, samozřejmě!

No a najednou byla teta pryč. Sakra, jak se to stalo? Josh. Naše veršovací střívko, které sice psalo neuvěřitelnou poezii, která by se dala přirovnat k Lure, ale když vypustil z pusy ty verše neverše… trdlo!

Lure a cesta za tetou. Josh byl zásadně proti tomu a nic na světě by ho nepřemluvilo. Znáte chlapy. No, já sama bych šílela, kdyby přišel přítel, že odchází do jiného světa a možná tam zůstane, protože nebude vědět, jak zpět, anebo umře. Vůbec! Takže se tam Lure musela dostat sama, ale s jeho pomocí. Spící muži jsou taková poupátka…

Legenda. Uf! Jen si vzpomenu a je mi těžko. Nevíte, kdo si tu hloupost s medailonem vymyslel? Nemyslím medailon, ale ten jiný svět? Hedges s Beou a Boston s Filipem… Spousta potomků a ejhle. Jane s Alecem. Další příbuzní, ale naštěstí je Lure neoplakávala. A drazí biologičtí rodiče, Hannah a Daniel. Musím se přiznat, že mě pobavilo, jak mnozí z vás tipovali, že je teta Hannah. Potěšilo mě, že vám to tak lehce nedošlo. O to víc jste byli překvapeni, když se to profláklo.

Tety svět. Fajn, Lure je tam, ale jak s ní zpět? Bez upíří krve? (opět nadávka, koho to napadlo!) Jenže můj andílek strážný zapracoval. Lure bude čekat mimi! Halelujah! Jenže jak odlišit její svět od tetina? Možná za to mohl nedostatek spánku, kterým jsem trpěla v srpnu, nebo to deštivé počasí, ale proházela jsem jim barvy vlasů. Malá pomsta za ty nepřebroditelné řeky.

Pohled Joshe. Poprvé jsem splnila dodatečně přání, a i když jsem měla TR už dopsanou, vložila jsem do toho Joshův pohled. To, co se dělo, když Lure zmizela. To jsem si naběhla! Tiff zářila a Josh byl miláček. A ten konec… za to může Hanetka! ( „Nedávej tam, kdo to křičí. Utni to,“ vybízela mě a já s ďábelským „muehehe“ souhlasila.)

No a Lure s tetou vymyslely kouzlo zpět a naivně doufaly, že jejich víra a láska k Joshům jim bude stačit. Samozřejmě netušily, že je Lure těhotná a má sebou upíří krev. A troška boje? Jestli vás to zajímá, umřeli všichni Culleni, ale díky tomu, že se teta vrátila do minulosti, omládla a napravila ji, k téhle budoucnosti nikdy nedošlo. Uf! Lure to taky stihla a vy jste se konečně dozvěděli, kdo to křičel. Hurá!

Lure si začala být jistá sama sebou a věřila nejen v sebe, ale i v Joshe, takže už nemusela odříkávat celé verše. Není šikovná?

Děti. Pokaždé mi hrdinky rodí jedno dítě, ale pak mi došlo, že chudinka Rory nemá žádné. Netuším, proč si nepořídili. Zeptejte se jí. Ale Lure je musela trumfnout. Dvojčátka! A jména? Chtěla jsem Filipa a Beu. Jenže můj strážný adnílek řekl ee. No, tak ee a bude to Hannah a Daniel po biologických rodičích. Andílek řekl ano. Hanny a Danny. Super! Hotovo! Epilog – heh! Za jak dlouho to vyprávět? A jak? Při jaké příležitosti? Hanetka si vzpomněla na telefonát od Alice a vánočním večírku. A bylo to. Jen mi přišlo na mysl, že když jsem svou sérii začala Bellou, mohla bych to i originální Bellou skončit. Epilog patří jí. Myslím, že to hezky uzavřela a strhla tak k sobě opět pozornost.

Jenže i po tomhle všem zůstalo několik otázek bez odpovědí. S Hanetkou jsme prohrabaly komentáře a vytáhly vaše dotazy.

Ve čtvrté kapitole se k Lure vrací ztracený deník:

Josh jí ho sebral? Četl ho?

Josh deník našel v uličce ve třídě a chystal se jí ho vrátit. Jistěže nakoukl! Kdo by se nepodíval? Dokonce tam připsal i verše na poslední stránku, jenže Lure je objeví až mnohem později a díky nim si uvědomí, že ji Josh miluje. Není to sladké?

Otázky ohledně tetiných tajemných vět byly zodpovězeny v příběhu. To musíte uznat.

Horší to je s další otázkou:

Medailon proklel trojici upírů, nebo upíři prokleli medailon?

Drahá prabába Bea vyřkla kletbu, že se Boston vrátí dvakrát silnější a svrhne je. Stalo se. Tedy alespoň v tetině světě. Byly dvě Lure a v krvi jim kolovaly geny Boston. Vrátily se v čase a nastolily novou budoucnost, kde s pomocí Zafriny sesadili Cullenovi Volturiovy. Prokleto bylo tedy logicky Trio.

 

Musím uznat, že otázek byli mraky, ale většinu z nich jste rozmotali v průběhu. Žasla jsem společně s Hankou, jak jste si spoustu věcí dali dohromady ještě předtím, než jsme vám to objasnily my. A přitom už další kapitoly byly.

 

Nejčastější dotaz byl asi typu: Co ten konec?

Tak tomu se teprve říká spisovatelská úchylka a já se k ní přiznávám. Osobně nenávidím, když něco čtu a má to otevřený konec. Vraždila bych ve chvíli, kdy se mi to stane, ale jelikož jsem teď na druhé straně téhle zdi… Miluju psaní otevřených konců! Je to pro mě jako hodit kámen do Macochy a bez dechu čekat, co se ozve, až dopadne na dno. Páni, to je tak skvělý pocit, že se nemůžete divit, když ho opakuji a opakuji a nejspíš i budu opakovat dál. Jestli nějaké dál bude, samozřejmě.Vážně mě mrzí, že to skončilo a pomalu si uvědomuji, že tohle jsou poslední písmenka, která se k Tabula Rasa vztahují. Přestože jsou na konci, neznamená to, že mají nejmenší váhu. Naopak.

Chci poděkovat vám všem za podporu a chválu těch shluků písmenek, ale kam by se Tabula Rasa dostala, kdyby nebylo Haničky? Já vám to povím – nikam!

Hanetko, ty můj andílku strážný, moc ti děkuju za vedení, pomoc a ostatně vše, co jsi pro mě a Lure udělala. Bez tebe by to nebylo ono. A že ti tu přikládám tolik zásluh? Vždyť jo! Ani nevím, jak se ti odvděčit. Sama bych to nezvládla. Díky, díky, díky, díky! Tebe mi seslalo samo nebe!

Doufám, že ti nebude moc vadit, když si chvilku zahraju na Lure já…

Když už nevím kudy kam,

na pomoc si zavolám,

Hanetku, co slovy kouzlí,

fantazie v hlavě vzbouzí.

Hanetku, co nápad má,

co mi dobrou radu dá.

Popožene, navede,

Po cestě až do nebe.

Máchá slovy, čaruje,

moje chyby spravuje.

Hanetka je Zázrak můj,

Andělíčku při ní stůj!

Hanetko, bez tvé taktovky by ten koncert slov zněl, jako kvákání žab! Děkuju, že mám tu čest tě znát.

 

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

18)  Jalle (19.08.2013 19:57)

Bola to krásna poviedka. Bravó!

MisaBells

17)  MisaBells (09.09.2010 20:56)

Wow, Jenny to bylo hezůůů

16)   (09.09.2010 19:47)

Tak a já píšu opět. Tahle úžasná povídka si prostě nezaslouží jen jeden můj komentář. A navíc tak krátký (zase pozdní příchod do školy...)
Takže, Hanetko a Míšo, nasaďte brejličky a čtěte!

Skončilo nám Jahodové nebe,
a já stále toužím jej číst.
Už mi z toho všeho hrabe,
neumím už ani jídlo jíst.

Podívám se k drahé Míše,
zda-li něco nechystá,
a když zjistím, že už píše,
popadám se za ústa.

Vidím Tabula rasa - „Co to je?!“
klepu si prstem do čela.
O Míše se ale nepochybuje!
A pak jsem facku schytala.

Čekám celá natěšená,
copak se z ní vyklube,
zároveň však vyděšená,
nová závislost mi přibude.

A pak náhle prolog zveřejnila,
jásám, pištím do všech stran.
Nádech, výdech, celá jsem se uvolnila,
a novou povídku číst začínám.

Zjišťuji, že pravdu jsem měla,
Tabula rasa je tak skvělá,
že závislost se projevila,
a já čekám, kdy bude další kapitola.

Stejně jako próza skvělá
objevila se poezie.
Hanetko naše milá,
to je prostě fantazie!

Hltám každou čárku, slovo,
Hanetčiny verše povedené,
brečím, pak směju se u toho,
holky, jak to, že varování není uvedené?

Kdo ví, co si o mně myslí
moje milá rodina?
I tak lepší než vrzavé tóny houslí
poslouchat co hodina.

A už zase smutně sedím,
každou chvíli kontroluju,
zda-li třeba teď nezjistím,
že přidaly jste kapitolu.

Holky moje milé,
ani vůbec nevíte,
jak je prostě hrozně skvělé,
že to spolu píšete.

Škoda jen že konec nastal,
přesto byl tak překrásný.
Ve mně ale kousek zůstal
naděje na příští povídku, jasný?!

A tak Vám moc děkuju
za nádherný příběh lásky.
A buďte si jisté, že sleduju,
jestli nepíšete další, krásky.

DĚKUJU!

Alaska

15)  Alaska (09.09.2010 09:17)

Podívat se na povídku ze zákulisí... nádhere. Byly jste dokonale sehrané po celu část příběhu, často jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. A vymýšlet děj za pochodu, aby vypadal takto uceleně... šikulky.

SarkaS

14)  SarkaS (09.09.2010 08:29)

Bude se mi stýskat:'-( Ale já doufám, že tohle rozhodně není tvá (nebo spíš vaše) poslední povídka
TR byla jedna z nejkrásnějších povídek jaké jsem četla a ty jsi pro mě nedostižným vzorem Abych se ale vrátila k ppovídce, ta byla jako droga. Pokazde kdyz jsem viděla nový díl jsem vypadala asi takto Pokaždé když se Lure dařilo skakala jsem div ne ke stropu , když se stalo něco neočekávaného a napínavého, přicházela panika , samozřejmě nesmím zapomenout na tvé konce, ktere mi vzdy vycarovaly chut, pretahnout te palici , ty stridaly okamziky zachvatu smichu z tvy ch perlicek a vse zavrsoval výrez meho manzela. Proto doufám, že přijdeš brzy z další povídkou, do které se zamiluji a dokážeš nám, že žádný příběh nemusí končit, i když to tak vypadá. Jako jsi nám dokázala i předtím. Vždyť přecejen jsou na světě dvojčátka ne? ;)

krista81

13)  krista81 (08.09.2010 23:29)

Pááni, tak krásná tečka (krásný fotečky ).
Sice je mi trochu líto, že se s TR musím rozloučit, ale už teď se těším co nového napíšete
MOc díky oběma.

12)  nathalia (08.09.2010 18:37)

Tak si to teda shrneme: ty vlastne za nic nemuzes, to ty prsty a Hanetka.. ehm.. koho ze jsem to vlastne celou dobu chvalila??? :D :D :D
Takze moje pochvaly jsou i pro Hanetku (o:
JInak TR je bajecna povidka.. moc jsem si ji zamilovala!!! Je mi lito, ze skoncila... MOc doufam, ze bude nejake pokracovani!!!
A ted trochu kritiky predem: :D moc doufam, ze dalsi tvoje povidka (pokud bude) nebude o zivotech dvojcat. Musis uznat, ze uz je to trochu otrepane... nemyslis? (i kdyz musim uznat, ze kazdy tvuj pribeh me tak chytl, ze jsem se nedudila u jedine kapitoly!) Dite vyroste, zamiluje se, prekona drobnejsi problemy, porosi dite (na Rory se navztahuje :) ) a konec a pak se historie opakuje. Mne se hrozne moc libi tvuj napad, ze by ses vratila k Rory (i kdyz Taav doted nemusim :D ) nebo jeste vic by se mi libilo, kdybys pokracovala s Lure povidkou o tom jako postupne ovlada svoje kouzla... jak se uci novym vecem.. Myslim, ze by to mohlo byt velice vtipne.. (treba ze by padaly meteority, kdyz by se nastvala? :D :D :D )
Kazdopadne vim, ze at uz vymyslis cokoliv (jsem si jista, ze ti to psani taky chybi, a ze ti to neda :-P )verim, ze se u toho nebudu nudit, a ze to bude dalsi mistrovske dilo!!! :)

Klobouk dolu holky!

sfinga

11)  sfinga (08.09.2010 18:09)

Míšo, vše co jsem měla na srdci jsem ti už řekla, ale přece jen - tvá představa Joshe mě srazila do kolen kde se to kupuje, prosím tě.
Zároveň si uvědomuju, že jsem nepoděkovala dámě, bez které by TR nebyla celá: Hanetce.
Hanetko, já snad toho Carlislea fakt ulovím, svážu a přivezu ti ho, aby si s tebou zatančil alespoň jeden valčík, fakt.
Ty si to zasloužíš

10)   (08.09.2010 18:00)

krásnéé
A ty dětičky páni, tohle je dost ženský. Ale nevadí. Nádherná tečka

9)  Zuzka (08.09.2010 16:55)

Áaach to byla nádhera,celá povídka, epilog z Bellina pohledu i tahle sladká tečka. Bude se mi po Lure a Joshuovi stýskat, každý den jsem se těšila na pokračování jejich příběhu. Moc děkuji, že jsem si ho s nimi mohla prožít.
Dámy jste dokonalé stejně jako vaše dílo.
Jo a Joshe Lure vůbec nezávidím, ani trošičku

Alorenie

8)  Alorenie (08.09.2010 16:17)

Moc ti, Míšo děkuji za tečku. Je mi moc líto, že se s Tabulou Rasou musím rozloučit...děkuji :)
A Hani, anděli, děkuji, že jsi tak nádherně skládala básně a vedla Míšu, když nevěděla, jak dál.
Tleskám a děkuji!

Kaca

7)  Kaca (08.09.2010 15:24)

Tak tomu se říká tečka za větou Že jsem si mohla na chvíli zahrát na Edwarda, mě i - nebudeš věřit - potěšilo. Obrázky "celebrit" TR byli taky super. Musím ti ale říct, že ten bonus si vyplnila úplně na přání, možná až nad mé očekávání, ale byl skvělý
Ty a Hanetka jste skvělý tým, pokud jde o psaní. Objema vám děkuji, že jste vytvořili takovýhle příběh

MisaBells

6)  MisaBells (08.09.2010 11:04)

Hanetko, to víš, že se neloučíme... ještě budou prosit, abychom jim daly pokoj

5)  Diblik (08.09.2010 10:17)

Děkuji za skvělý zážitek, opravdu byl příběh protkám vším, co ho povýšilo nad ostatní - dobrodružství, nenávist, láska, vtip, vnitřní proměny postav,....a tak bych mohla pokračovat, prostě tam pro mě bylo vše . DOufám, že nás brzy něčím dalším překvapíš:D

Amisha

4)  Amisha (08.09.2010 09:14)

Vy dvě už se nesmíte rozdělit!
Míšo, to že Hanetka andílek můžu vřele potvrdit

Hanetka

3)  Hanetka (08.09.2010 08:33)

Teda Míšo... jsem vážně dojatá. Básničky se k tvé báječné povídce psaly skoro samy a během té doby, co jsme si nad Tabulou Rasa lámaly hlavu, mi tak přirostla k srdci, že mi bude vážně chybět. S čímkoli jsem ti snad pomohla (a té pomoci za tolik třeba nebylo), dělala jsem to ráda a s nadšením. A piš dál! Nechci prozrazovat ostatním, ale neloučíme se, že?

2)  belko (08.09.2010 08:29)

Dámy, Míšo a Hanetko, jste obě dokonale úžasné!!
Ještě jednou díky!!

1)   (08.09.2010 07:28)

Děkuji za Tečku :). A Hanetko, děkuji, že jsi Míše pomohla Míšo a Hanetko, děkuju Vám moc!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek