Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/slash%20jacob%20edward.jpg

Klasika. Hanka odhadla, že zase neodhadnu počet kapitol :)))

Máme tu druhý dílek (napsaný v rekordním čase) a já možná jen dodám, že za inspiraci hodně vděčím Edu Sheeranovi.

Kluci jsou zpět!

18+

 

 

Hra na kočku a myš pokračovala. Trávil jsem u Cullenů další sobotu a kontroloval třetí auto. Už jsme měli svou rutinu. Edward kolem mě kroužil, dělal divný poznámky a prakticky mě hypnotizoval. Ve škole mě dál naprosto ignoroval, což byl proti minulým rokům vlastně pokrok, ale i tak jsem z toho měl v hlavě hokej.

Tahle sobota ale byla jiná. Poprvé byla doma Edwardova máma. Esme Cullenová byla krásná takovým tím kultivovaným způsobem, ale přitom vůbec nepůsobila nafoukaně. A taky nevypadala ani trochu jako vdova. Zdrceně. Ubrečeně.

„Ty jsi Jacob Black, že? Moc mě těší.“ Široce se na mě usmála a podala mi ruku. Vůbec neřešila, že se potom bude muset jít umýt.

„Mě taky a… upřímnou soustrast,“ zamumlal jsem.

„Aha, děkuji,“ zrozpačitěla. „Už jsi Jacobovi ukázal svůj pokoj, Edwarde?“ změnila rychle téma.

Edward protočil panenky. A… zrudnul. „Mami! Není nám osm!“

Pokrčila rameny. „Jsem si jistá, že i v osmnácti je normální, aby tvůj přítel věděl, jak žiješ.“ Slovo přítel vyslovila tak lehce, že jsem se po něm ani nezačal dusit. A kupodivu ani Edward, takže to musela být běžná součást jejího slovníku. Říkala prostě přítel místo kamarád. „Teď běž Jacobovi pomoct s těmi auty, za půl hodiny přijďte na svačinu. A pak mu ukážeš svůj pokoj,“ dodala nekompromisně, i když se už zase usmívala.

Zíral jsem do dokonale seřízeného motoru Corvetty šedesát devítky  a koutkem oka pozoroval Edwarda. Opíral se o sloup, ruce v kapsách. Kopal do neviditelné nerovnosti na podlaze a mračil se.

„Vážně mi nemusíš ukazovat svůj pokoj,“ zkusil jsem ho uklidnit. Můj hlas zněl divně. Tak nějak… sevřeně. Vzdychl a znovu protočil panenky.

„Klidně ti ho ukážu. Chci ti ho ukázat,“ dodal po krátkým zaváhání. Z šílenýho buchotu v hrudi mi zase zalehlo v uších.

„Tvoje máma je moc fajn,“ zachraptěl jsem.

Ušklíbl se. „Jo, jen se plete do věcí, kterým nerozumí.“

„Jakože nezvládne udělat svačinu?“

„Vole,“ uchechtnul se. Pomalu se odlepil od sloupu a přiloudal se ke mně. „Tak mě nějak zaměstnej, nemůžu přijít domů dokonale čistej.“

Ponořil jsem se hlouběji pod kapotu, aby neviděl můj přihlouplej úsměv. „Podej mi osmičku. Šroubovák, chytráku.“

 

Sendviče jsme zhltli beze slova. Předtím jsme si v koupelně u garáží umyli ruce. Společně. Edward stál vedle mě, nejdřív se jen díval, jak se drhnu, pak se natáhl pro mýdlo a zkusil napodobit moje pohyby.

„Vždycky jsem si myslel, že mytí moc nedáš,“ přiznal tiše, když viděl, jak se počtvrtý mydlím.

Pootočil jsem hlavu. Byl tak blízko. Zase jsem cítil jeho dech.

„Olej a šmír se zažerou do kůže. Dobrej mechanik potřebuje cit v rukách. Nemůže dělat v rukavicích.“

Najednou se natáhnul, vzal mě za ruku a pomalu ji otočil dlaní vzhůru. „Takže jsi dobrej mechanik? Máš cit v rukách?“ zeptal se tiše a zlehka přejížděl přes tmavší rýhy.

Zalapal jsem po dechu a opatrně, ale nekompromisně se mu vykroutil. Byl jsem si jistej, že by mě mohl udělat jenom takhle – jediným prstem uprostřed mý zničený dlaně.

 

Dojedli jsme a Esme nás krátkým mávnutím vyslala ke schodišti. Zkusil jsem se ještě vymluvit – jsem celej špinavej, bla bla bla, ale odbyla mě s tím, že Edward po běžným jarním tréninku vypadá mnohem hůř.

Beze slova jsme stoupali po schodech a já se ho zoufale snažil nedotknout, i když on se očividně snažil o opak.

Otevřel jedny z mnoha dveří na galerii v poschodí a bez zaváhání vešel dovnitř. Zastavil se až u protější stěny a opřel se o okenní parapet. Já si troufl sotva dva kroky přes práh. I tak jsem ale viděl dost. A byl jsem zmatenější než před půl hodinou v koupelně, pokud to vůbec bylo možný.

Tohle byl Edwardův pokoj? Stěny plný fotbalových trofejí a dresů s podpisy slavných hráčů? Strohej moderní nábytek a zarámovaný plakáty Star Wars? K neosobnímu pocitu přispívalo, že všechny věci, který nebyly dokonale uklizený, byly tak nějak… naaranžovaný. Měl jsem z toho divnej pocit.

Nakonec jsem se opatrně přesunul k jedinýmu místu, který mohlo teoreticky aspoň částečně odrážet skutečnou osobnost Edwarda Cullena. Na levý stěně se táhla dlouhá police plná cédéček. Namátkou jsem pár vytáhnul. „Devadesátky?“ uchechtnul jsem se. „Myslel jsem, že vykopávky žeru jenom já.“

Najednou stál těsně za mnou. Na krku jsem ucítil jeho dech. „Proč se pořád držíš zpátky, Jacobe?“ Trochu se mu třásl hlas, přesto do něj dostal dost naléhavosti na to, aby mě zase začaly zrazovat nohy.

Opřel jsem se rukama o polici. „Nemůžu se ti takhle vydat, Edwarde. Nemůžu si dovolit být… zranitelnej. Ne v tomhle městě. V týhle škole.“ Dýchal jsem jako po půlmaratonu. Po chvíli jsem ucítil, že se vrací na svý původní místo u okna a kůže mě pálila, jak moc mi s každým dalším krokem chyběl. Otočil jsem se, ale on už zíral z okna.

„Můj táta neumřel na infarkt,“ řekl bezbarvým hlasem. „Selhaly mu játra. Byl feťák. Bral všechno, co se mu v nemocnici dostalo pod ruku. Měl k tomu spoustu důvodů, ale ten hlavní…“ Odkašlal si, aby si uvolnil staženej krk. „Ten hlavní důvod jsem byl já. To, jakej jsem. Co jsem.“

Pár minut jsem to vstřebával. A pak… Ježiši. On si myslí, že jeho táta umřel kvůli němu?

Poprvý jsem to udělal já. Poprvý jsem zrušil vzdálenost mezi náma. Zvedl jsem ruku a položil mu ji zezadu na rameno. Zachvěl se. Pomalu jsem ho pohladil po paži dolů, až k zápěstí. Tohle bylo tak... nový. Neznámý. Uvědomil jsem si, jak bylo snadný vklouznout do vztahu s Paulem. S někým, kdo dělal všechny první kroky. Teď se zdálo, že je řada na mně. Vzal jsem Edwarda za ruku a začal ho otáčet k sobě. Nebránil se.

Zvedl ke mně oči a z toho, co jsem v nich uviděl, se mi sevřelo srdce. Už jsem nebyl jen zamilovanej. Miloval jsem ho. Tak moc, že se mi strašně chtělo brečet a zároveň řvát, protože mě nenapadal žádnej dost dobrej způsob, jak mu to ukázat a říct.

„Řekl jsem ti to, Jakeu, aby to bylo mezi náma vyrovnaný. Abys neměl pocit, že tě mám v hrsti. Teď o mně víš tohle, věc, kterou jsem neřekl nikomu.“

Dýchal pootevřenou pusou. Pustil jsem ho, ale jen proto, abych se stejnou cestou, kterou jsem se dostal dolů, vrátil nazpátek. Moje mozoly se zachytávaly na jemný bavlně jeho trika, ale když jsem se dostal ke krku, pohyb byl najednou nečekaně plynulej. Edward zavřel oči. Mimoděk jsem si olíznul rty. Tohle bylo povědomý. Ale tisíckrát lepší. Jako bych dostal příležitost prožít znovu svůj první polibek. Přejel jsem mu palcem přes čelist. Jakoby mimoděk jsem zavadil o jeho ušní lalůček, ale neměl jsem dost trpělivosti, abych se u něj zdržel. Posunul jsem se k jeho rtům. Přejel jsem přes ně palcem.

Panebože. Byly nepopsatelný. Mnohem hebčí, než jsem si je představoval. Hlavou mi bleskla vzpomínka na Jessičino zoufalství. Nedivil jsem se jí. Pokud už jednou měla tohle, musela být představa, že o to navždy přichází, zdrcující.

Edward zasténal a já posunul ruku zpět na jeho krk, tentokrát víc dozadu, abych si ho mohl přitáhnout k sobě.

A pak se něco pokazilo.

Naposledy jsem se zarazil, jen abych mu dal poslední vteřinu, jen aby doopravdy přijal, co teď přijde. Místo krátkýho pohybu, který měl utnout a skončit to několikatýdenní vzájemný mučení, najednou doširoka otevřel oči a prudce se ode mě odtáhnul.

„Tohle je šílený. Co to, kruci, dělám?“ Neodstrčil mě. Nemusel. Vždycky jsem měl rychlý instinkty. Záblesk znechucení v jeho očích zabolel jako prásknutí bičem. Během dvou vteřin už jsem otáčel klikou.

„Dokážu na to zapomenout,“ zachraptěl jsem. Seběhl jsem po schodech. V zádech jsem cítil Esmein pohled, ale nedokázal jsem se přinutit, abych se otočil a slušně se s ní rozloučil.

 

„Kruci,“ zaklel jsem nahlas.

„Echm, echm, echm,“ odkašlal si varovně Alfonso, nejzarytější a nejteplejší katolík ve státě Washington. Kromě toho taky můj nadřízenej v dílně. Jeden ze dvou lidí, který věděli, jak to se mnou je. I když teď už jsou vlastně tři, blesklo mi hlavou. Automaticky jsem se chytil za břicho. Už jsem věděl, že sebekratší vzpomínka na Edwarda mi zkroutí žaludek v ostrý křeči.

„Promiň, Alfie, jen jsem akorát zjistil, že jsem půlku nářadí nechal u svýho posledního melouchu.“

„Má ten melouch něco společnýho s tím, že už tak čtyry tejdny vrážíš do futer?“ Culil se, ale zněl ochranitelsky. Alfie by byl dokonalej táta. Škoda, že mu to nevyšlo. Dost často hořekoval nad tím, že jeho teplá generace tuhle možnost neměla – vychovávat děti. Bylo zřejmý, že si svý nenaplněný rodičovský ambice s chutí realizuje na mně.

„Už ne,“ zahučel jsem.

„Ach, Jakeu, to je mi líto,“ objal mě kolem pasu. Výš nemohl, byl o dvě hlavy menší než já. „Co se podělalo?“

„Ještě v tom nemá jasno.“ Doufal jsem, že tahle věta naši debatu ukončí. Co se k tomu taky dalo dodat?

Alfie se ale v obvyklým mudrlantským gestu chytil za bradu. „Je to tvůj vrstevník, zlato?“

Kývnul jsem.

„Tak to je jiná diagnóza, bejby. V osmnácti má naprosto jasno. Jen ještě není dost zralej, aby s tím šel ven.“

„O tom mi něco povídej.“ Pořád jsem se mračil, ale pokud měl Alfie pravdu, byla to vlastně dobrá zpráva. Minimálně proto, že já na tom byl přesně tak, jak to popsal. Nepřipadalo v úvahu, že bych se ve Forks nebo v La Push pochlubil, jak to se mnou je.

„Měl bys ho prostě přefiknout. Možná to z něj neudělá aktivistu za práva gayů, ale aspoň přestane hrát tu blbou hru na zbloudilýho heteráka.“

Chechtal jsem se skoro pět minut. Alfie byl katolík, ale taky skvělej chlap. Jasnej důkaz, že se tyhle věci nemusí navzájem vylučovat.

 

Po šichtě mě dobrá nálada rychle přešla. Konec srandy. Svoje nářadí jsem nutně potřeboval. Ale nezvládal jsem představu, že budeme s Edwardem zase stát proti sobě. Vyhýbat se mu ve škole bylo snadný. Jeho rozvrh jsem znal dokonale. Ale tohle…

A pak mě to napadlo. Garáž se otvírala vstupním kódem. Možná ho ještě nezměnili. Prostě tam vklouznu, sbalím si svý saky paky a zase se vypařím.

Počkal jsem, až se setmí. Pozdní jaro už prohřálo i večerní vzduch, ale stejně jsem se třásl. V garážích svítily jen mdlý pohotovostní světla. Posvítil jsem si mobilem na kódovací panel u vchodu. „Jo,“ vydechl jsem úlevně, když se po zadání číselný kombinace ozvalo známý zatrylkování.

Věděl jsem přesně, kde jsem svoje věci nechal. Sklonil jsem se k nim, otevřel připravenej batoh a začal je skládat dovnitř.

„Chceš si vzít výplatu v naturáliích?“ Málem jsem dostal infarkt.

Prudce jsem se otočil. Stál ve stínu, hned u vrat, a viděl jsem z něj jen bojovně vystrčenou bradu. Vzpomněl jsem si na Alfonsův rozbor a trochu jsem se uklidnil. Edward Cullen. Ještě podělanější než já. Sklonil jsem se zpět ke svým věcem.

„Slyšíš? Něco ti tu padlo do oka? Mohls říct, klidně bych ti to dal, nemusel jsi to přijít…“

„Co!!!“ vyletěl jsem jako šílenec. Dva skoky a byl jsem u něj. „Ukrást? Myslíš si, že kradu? Jsem špína, buzerant a zloděj? To si myslíš?“

Třeštil na mě oči a já si teprve v tu chvíli uvědomil, že ho držím za košili pod krkem. Měl jsem děsivou chuť ho zabít. Zabít nebo…

Panebože.

Tentokrát jsem mu nedal čas na rozmyšlenou. Žádný něžný dotyky.

Rovnou jazyk. Jazyky. Zaregistroval jsem, že jsme do sebe vrazili i zubama. Zabolelo to. Celý to bolelo a bylo to… šílený. Úžasný. Jeho košili jsem nepustil. Jen jsem za ni trhnul, každou rukou na opačnou stranu. Bylo opojný, jak snadno jsem se dostal k jeho horký kůži. K těm malým tvrdým bradavkám.

V hlavě mi nastal výbuch, všechno zčernalo. A zrudlo.

Taky zezlátlo.

A zesládlo.

Lapal po dechu a sténal, ale možná jsem to byl já. Jedno jsem věděl jistě. Nebránil se. Ani trochu. Neubližoval jsem mu. A pokud ano, tak jen tak, jak to sám chtěl.

Ve zlomku vteřiny jsem pochopil, že to nedokážu zastavit. Moje ruce byly u pasu jeho džínů rychleji, než bych si přál, ale už jsem nemohl čekat. Jenže pak…

„Kruci, ježiši, to je trapas, promiň, Jakeu, tohle… já… já jsem… ještě nikdy jsem…“

Neochotně jsem otevřel oči, i když jsem nemusel. Cítil jsem na jeho břiše i na svý ruce to horký sladký teplo, který přišlo příliš brzy a příliš snadno. Skoro jako u…

„Kruci, Edwarde, ty jsi… panic?“

 

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marvi

18)  Marvi (07.05.2016 20:08)

Ambri dokonalost sama nemam slov *

eMuska

17)  eMuska (07.05.2016 14:38)

žienka moja ty vieš jacoba vždy tak dobre vykresliť v akejkoľvek polohe, až ho mám rada... teším sa. a ďakujem.

kytka

16)  kytka (05.05.2016 22:02)

Diky

15)  betuška (05.05.2016 19:55)

mno...po prečítaní ostatných komentárov nemám čo...v podstate súhlasím s kajkou do písmenka...len... si úžasná vo všetkom čo napíšeš a asi aj vo všetkom čo robíš... teším sa z tvojej prítomnosti...a je to neuveriteľné, milujem ešte aj "tohto" edwarda a zjavne hlavne preto , lebo je tvoj
skvelý relax po ťažkom dni

14)  Seb (05.05.2016 18:34)

ty umíš napsat dokonale všechno, skvělá kappitola,děkuji

13)   (05.05.2016 18:09)

ambra - ještě se musím hodně učit

ambra

12)  ambra (05.05.2016 17:43)

Dneska bude poslední. A rozhodně dřív než včera .
Hani, to je právě ten náš heteráckej omyl. Že si to kluci musí nějak vysvětlovat. Když to v knížce (filmu) jiskří mezi on/ona, tak nikdo neřeší, jak poznali, že TO tam je. Takže tak ;)

kajka

11)  kajka (05.05.2016 17:27)

Chjo, nebudu vymejšlet nic chytrýho, stejně mě to nenapadne ani za týden.. prostě... jsi génius.
Myslím, že napsat slash je těžký. Četla jsem jich několik a některé z nich působí nechtěně parodicky.
Je jasný, že tvoje jméno je zárukou kvality, nicméně i tak je důležitý tě řádně pochválit. ;)
Takže, jedná-li se o fyzično, jsou tvá písmenka krásně smyslná, jde-li o city, jsou něžná, vtipná a výstižná, a když používáš humor, pak pouze jiskřivý a laskavý.
Moje oblíbené: "Kdyby neexistoval, musel by ho někdo vymyslet." (minulá kapitola) „Měl bys ho prostě přefiknout. Možná to z něj neudělá aktivistu za práva gayů, ale aspoň přestane hrát tu blbou hru na zbloudilýho heteráka.“
A ještě musím vypíchnout jejich špičkování/svádění.
Díky. Je to skvělá povídka.

10)  a. (05.05.2016 17:19)

9)   (05.05.2016 16:47)

EHM.................................. nějak mě vyděsil ten obrat, nebo že by to bylo v tom časovém skoku??
ANEBO to konečně muselo ven
Pokud v tom tedy není nějaký zákeřný trik od tebe nebo Edwarda (fakt se bojím uvěřit, že by to šlo tak snadno ), tak oba kluci mají depku jako prase ze svého nejbližšího okolí, a perou se i se sebou......
Je mi jasné, že díky JEN pár kapitolám se v tom nemůžeme moc šťourat, jen KRUCI JAK EDWARD JAKOBA ODHADL?????
Ale líbí se mi, že i když je to Jakob, kdo nám ukazuje své křehké srdce, tak jeho zkušenost a přímost je dospělejší než než Edwardovo tápání mezi chtěním a obavou - má jasno (tedy o sobě...) .
Sakra, to jsem to asi přehnala s konstrukcí... uvidíme, s čím přijdeš

ambra

8)  ambra (05.05.2016 16:30)

Berunky, moc děkuju, že jste mě v tom nenechaly . Já slashe normálně taky moc nevyhledávám (ty nejznámější - ze světa HP - jsou pro mě pořád trochu problém, protože většinu svého knižního života byla většina postav v dětském věku a navíc mi spousta slashů přijde jen jako použití trošky děje jako záminky k sexu a to prostě zavání pornografií), ale mám dva skvělé kamarády - gaye, se kterými můžu mluvit úplně o všem, a tak jsem se nebála zeptat... . No a hlavně jde o to, že když se zamyslím, tak z TW mám nejradši Edwarda a Jacoba, takže vynechat pro jednou Bellu se prostě nabízelo

TeenStar

7)  TeenStar (05.05.2016 14:20)

Ach Veľmi ma teší, že si to v počte kapitol neodhadla, lebo ja sa veľmi teším na pokračovanie. Je to šialene dobré!

6)  Niki (05.05.2016 12:17)

no páni... to jsem nečekala, že povídky o E+J budou tak žhavý... jsem zvědavá na vyvrcholení téhle minisérie.

Marcelle

5)  Marcelle (05.05.2016 12:03)

Tihle dva mě vážně baví a to nemyslím nijak zle, podáváš je báječně, díky

Marcelle

4)  Marcelle (05.05.2016 12:02)

Jako by ses neznala neodhadla jsi to zatím nikdy

3)  Sneja (05.05.2016 11:13)

Nechápem ako to tak dokážeš napísať,ale je to prosto... no hotové umelecké dielo, fakt! Slash by som nečítala, kebyže nie od teba. Pri tebe si človek môže byť istý kvalitnou literatúrou Veľmi ťa obdivujem.

2)  Iwka (04.05.2016 22:55)

No sakra... ambro... Jako pardon, ale... Tyvole! Jinak se to napsat nedá.

Já normálně vůbec nejsem člověk, co by vyhledával slashe. Ale tak nějak jsem to zkusila, z části asi i proto, že's to napsala ty, to už je taková klasická záruka kvality :D

No ale tohle jsem nečekala... To je fakt něco. Upřímně, nevim vůbec, co teď psát, myslím, že to jdu rozdejchat a se smysluplným komentářem se vrátím až někdy později..

1)  betuška (04.05.2016 22:43)

teda...myslím, že komentár dám až zajtra, až sa mi to v hlave zosype tým správnym smerom
inak paráda









1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek