Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/robstenllll.jpg

Edwardův pohled

 

Edward

 

Připadal jsem si jako v jednom z těch obehraných, ale pořád stejně děsivých snů. Chtěl – potřeboval – jsem běžet, ale nohy mi vypověděly službu. Každá jako by vážila tunu. Zíral jsem na Bellina záda. U výtahů sotva zpomalila. Vzápětí naopak zrychlila. Jedna, dvě – tři vteřiny, než mi došlo, že míří ke schodišti. Vyrazil jsem za ní.

Nikdy dřív jsem se necítil tak bezmocný.

Polovinu mozku si pro sebe zabral Jasper – před očima se mi míhaly děsivé obrazy jeho uplakaného obličeje a zmítajícího se hubeného tělíčka, jak ho z jedné strany svírá Copeová, z druhé Carlisle. Druhá půlka se změnila v nepřehledný chaos, jímž jen občas probleskla jasná myšlenka.

Bella. Musím za ní.

Jak mě to vůbec napadlo? Jak by mě mohla zradit?

Ublížil jsem jí. Už zase.

Na tom, jestli ji teď doženu, závisí moje šance na odpuštění.

Co jsem to udělal?

Když jsem zahnul za roh, dveře ke schodišti se ještě dovíraly. Vrazil jsem do škvíry berlu a vší silou zabral. Ve schodišťové šachtě mi okamžitě stáhla hrdlo beznaděj. Belliny kroky jsem slyšel hluboko pod sebou. Běžela, jako by jí šlo o život. Naklonil jsem se přes zábradlí, ale zahlédl jsem jen vzdálený stín.

„Bello!“ Můj vlastní výkřik mi bolestivě rezonoval v uších. Na její odpověď jsem nečekal. Věděl jsem, že nepřijde. Místo toho jsem odhodil pravou berlu, abych se celou pravou stranou těla mohl položit na zábradlí a spustit se co nejrychleji dolů.

Fungovalo to. Aspoň to tak nějakou dobu vypadalo. Ale pak jsem znovu vyhlédl přes zábradlí. Její náskok rychle rostl. Zahodil jsem i druhou berlu.

Další mezipatro. A ještě jedno. Když jsem se soustředil na ruce, dařilo se mi nemyslet na bolest, ze které se mi dělalo zle. Jenže občas jsem přece jenom musel došlápnout silněji. A v jednom z těch okamžiků se zhmotnila další část té pitomé noční můry.

Noha se pode mnou podlomila a já šlápl do prázdna. Zhoupnul se mi žaludek. V panice jsem hrábnul po zábradlí, ale v tu chvíli už bylo příliš daleko.

Vteřinu jsem visel nad schodištěm jako nějaké přerostlé ptačí mládě, které na poslední chvíli pochopí, jak ta věc s křídly a létáním vlastně funguje.

Ta zmrazená vteřina nakonec uběhla.

A pak jsem padal.

 

V každém filmu se po podobném karambolu hrdina probere v teple a bezpečí, nad sebou ustarané tváře lékařů. Jenže i když jsem měl už pár let pocit, že můj život připomíná špatný film, žádného vysvobozujícího bezvědomí jsem se nedočkal.

Dopad byl tak tvrdý a tak bolestivý, že všechno, co mě ještě před okamžikem trápilo, odplulo někam do jiné, snesitelné reality.

Začal jsem křičet. Potřeboval jsem křičet.

Bolest na hrudi mi okamžitě zavřela ústa

Pravé zápěstí zůstalo stočené v nepřirozeném úhlu, ale když jsem zkusil levou rukou vytáhnout z kapsy mobil, poprvé jsem na pár okamžiků omdlel. Později mi řekli, že z mobilu zbyl jen popraskaný střep, ale v tu chvíli jsem si neuměl představit, jak jinak se dovolám pomoci.

Nakonec to trvalo čtyři hodiny. Z toho dvě jsem lezl nahoru. Zvládl jsem jedno mezipatro. K nejbližším dveřím. Při pokusu dosáhnout na kliku jsem omdlel znovu, tentokrát definitivně.

„S rozdrceným kolenem, zlomenou pánví, zlomeným zápěstím, několika zlomenými žebry a otřesem mozku to považuju za obstojný výkon,“ shrnul to doktor Martinez, když před první operací kontroloval aktuální rentgeny. „Kolegové se dohadují, jak dlouho byste vydržel, kdyby tady Sally neukradla náhradní klíč k těm dveřím, aby tam mohla chodit tajně kouřit,“ ušklíbl se na drobnou sestřičku, kterou jsem si matně pamatoval.

„Jste tady nějak dlouho,“ zachraptěl jsem.

Potěšeně se usmála. „Vzala jsem si službu navíc. Abych u toho mohla být. U vaší operace. Já věřím na znamení, víte? Ten klíč jsem neukradla. Prostě ho nikdo nepotřeboval,“ blýskla po doktorovi pohledem. „Kdybych chodila do tý pitomý kuřárny, mohl jste přijít o nohu nebo o ruku. Nebo…“ Rychle se kousla do rtu. „Takže si tak nějak myslím, že vám nosím štěstí. Když to jenom trochu půjde, budu u všech vašich operací. Pokud vám to teda nevadí,“ usmála se a já ucítil slabý závan cigaret.

„Budu rád. Jenom ještě… Rose Haleová. Kvůli ní jsem tu vlastně byl. A její sestra Tanya… Nevíte, jestli už mají po operaci?“

Doktor si se Sally vyměnil rychlý pohled. Odkašlal si a já nepotřeboval víc důkazů o tom, že je něco špatně.

„Mají po operaci, Edwarde. Nastaly nějaké komplikace, ale…“

„Oni Rose nezachrání, že ne.“

Doktor pomalu vydechl. „Rosalie je na tom překvapivě dobře. Ale její sestra… Došlo u ní k nečekanému krvácení a srdce nezareagovalo tak, jak by mělo reagovat srdce zdravé dvacetileté ženy. Upadla do šoku a pak do hlubokého bezvědomí. Zatím se jim nedaří ji probrat.“

Zaplavil mě stejný pocit bezmoci, který mě dohnal na ty pitomé schody. Jako bych se v absolutní prázdnotě znovu snažil dosáhnout na jakoukoliv oporu. Vybavil jsem si Tanyiny hrůzou rozšířené oči. Jak se celá roztřásla při sebemenší zmínce o operaci. A Rose… Kdyby se mělo Tanye něco stát, všechno to bude stejně k ničemu. Jak by mohla Rosalie žít s pocitem, že Tanya kvůli ní…

„Pane Cullene? Edwarde!“ Sally mi něžně zastrkovala vlasy pod operační čepici. „Teď na to nemyslete. Já na ni pak dohlídnu. Jsem váš talisman a myslím, že by to mohlo fungovat i na ty vaše slečny. Vlastně jsem o tom naprosto přesvědčená.“ Znovu se zářivě usmála a lehce mi ukazováčkem poklepala na špičku nosu. Gesto, které jsem si pamatoval z doby, kdy mi bylo možná pět. Jeden by řekl, že když tahle holka chodila kouřit někam, kde to bylo zakázáno a kde dokonce nejspíš dávno nainstalovali požární čidla, tak že nebude moc chytrá. Opak byl pravdou. Sestra Sally Hawkinsová očividně dokázala vždycky říct a udělat tu pravou věc v ten pravý okamžik.

 

Tentokrát jsem se probral v teple a v bezpečí. I když probral bylo možná trochu silné slovo.

„Sally?“ zkusil jsem přivolat svůj talisman.

„Sally šla domů, pane Cullene. Kvůli vám byla v práci skoro třicet hodin. A posledních asi pět bez cigarety. Vděčí vám za svůj rekord.“ Napadlo mě, že doktor Martinez ji v počtu odpracovaných hodin brzy předstihne.

„Jak to dopadlo?“

Napjatě jsem sledoval, jak si zasunul prsty pod brýle, aby si promnul unavené oči. Když odtáhl ruce od obličeje, poprvé se mu v koutku úst objevil malý úsměv.

„V mezích možností, řekněme. Pánev i zápěstí sdrátované a sešroubované, žebra si poradí i bez nás. S kolenem se potvrdilo to, co jsem předpokládal. Odstranili jsme pár drobných úlomků, ale TEP se nevyhnete, Edwarde. Hádám ale, že to pro vás není úplná novinka. Vůbec nechápu, proč jste tolik let trpěl a už vůbec se neptám, jak jste na tom se vztahem k práškům proti bolesti. Ono se to ostatně ukáže, až vám zavřeme tenhle kohoutek,“ kývl k infuzi, z níž mi do žíly rychle odkapával tlumící koktejl.

„Jak dlouho?“ Snažil jsem se udržet otevřené oči, ale věděl jsem, že příliš dlouho už to nezvládnu.

„Záleží na pánvi. Kost musí být v takovém stavu, abyste hned po TEP mohl začít s intenzivní fyzioterapií. Na kondici vašich svalů bude záležet, jestli to nové koleno nebudete mít jen na ozdobu.“

„Takže?“

„Možná šest týdnů. Uvidíme.“

Představil jsem si sám sebe, jak šest týdnů bezmocně ležím v posteli. A pak teprve totální endoprotéza. Po ní další nekonečné dny, kdy se budu znovu – zoufale pomalu - učit chodit. A s každým dalším dnem se mi budou víc a víc vzdalovat. Oba. Dva nejdůležitější a jediní lidé v mém životě.

„Můj telefon, prosím,“ zamumlal jsem vteřinu před tím, než mě opět pohltila tma.

 

Poklepání na špičku nosu. „Mami?“ podařilo se mi zamumlat.

Tiché zachichotání a závan cigaret. „Vstávat, spáči. Mám pro vás protekční bagely od Vita. To je můj snoubenec. Dvě pekárny v centru, je to šikula, ten můj Vito.“ Zamžoural jsem proti ostrému světlu. Sally vypadala jako rybička.

„Jak dlouho jsem spal?“

„Jako po pořádným flámu,“ mrkla na mě. „Což je fajn, ale teď už musíme zvládnout všechny ty nepříjemný věci,“ stočila pohled k předmětu ve své ruce. Tlak v podbřišku mi napověděl, k čemu ta věc slouží. S povzdechem jsem zavřel oči. Tohle bude dlouhých šest týdnů.

 

O dva dny později mi Sally pomohla zprovoznit nový telefon. Skoro jsem nedýchal, když začaly pípat příchozí zprávy a nepřijaté hovory.

Dvanáct hysterických smsek od Tanyi z toho večera, kdy jsem ji opustil před Rosaliiným pokojem. Několik nepřijatých hovorů z neznámého čísla. Možná Bella přišla o svůj mobil? Pitomost, vysmál jsem se sám sobě. Se zklamaným povzdechem jsem telefon odložil.

„Chcete za ní zajet? Na vozíku to nebude problém.“ Překvapeně jsem zamrkal. Neuvědomil jsem si, že mě Sally celou dobu pozoruje.

„Za kým?“ zakoktal jsem, hlavu pořád plnou Belly.

„No za slečnou Haleovou. Tanyou. Vaší holkou,“ podívala se na mě, jako bych se při tom pádu praštil do hlavy víc, než předpokládala. „Je pořád v bezvědomí, chudinka, ale její sestra s přítelem u ní tráví spoustu času.“

Nechtělo se mi vysvětlovat jí svůj skutečný vztah k Tanye. To ostatní mě ale víc než jen zajímalo. „Rose už je na tom tak dobře? A ten její kluk…“ zamračil jsem se nechápavě.

„Takový ramenatý ťunťa, sotva projde dveřma. Hezký, ale…“ zadívala se na mě a lehce zčervenala.

„Ale Vito je hezčí?“ napověděl jsem jí. Rozesmála se a horlivě přikývla. „A proč myslíte, že je to její kluk?“ Mluvila o Emmettovi, bezpochyby, ale mohla být svědkem jen návštěvy ze soucitu.

„Vy si ze mě střílíte, Edwarde?“ zčervenala ještě o trochu víc. „Kamarádi si takovéhle pusy rozhodně nedávají. Ona sice skoro pořád brečí, ale na líbání si vždycky najdou chvilku.“ Při myšlence na bezvědomou Tanyu mě zamrazilo. A možná jsem cítil i něco víc, ale rychle jsem to zaplašil.

„Chtěl bych za ní,“ souhlasil jsem. „Ale až tam nebude Rose se svým klukem, kdyby to bylo možné.“

Sally spokojeně luskla prsty. „Skvělé. Doktor Martinez bude rád, že jste konečně pohnul tím svým zlomeným zadkem.“ Vzápětí nakrčila čelo. „Před tím vás trochu upravíme. Vlasy. A ty nemožné vousy. To je děs.“ Ani jsem nezkoušel zmínit, že Tanye bude v jejím stavu naprosto ukradené, jak vypadám.

 

Vypadala, jako by to měla každou chvíli vzdát. Bez šminek a s neupravenými vlasy mi připomněla tu drzou čtrnáctiletou holku, která na mě kdysi vrhala provokativní pohledy. Sally mě s vozíkem přisunula k její posteli a pošeptala mi, že nás nechá a zatím mi uklidí pokoj.

Nerozhodně jsem zíral na Tanyiny bledé rty – rty, které jsem tolik let líbával a nic u toho necítil.

Vážně nic?

Možná měla Bella pravdu. Možná jsem nebyl jen bezcitný hajzl, který si s touhle holkou řešil své mindráky. Možná mi nebyla tak lhostejná, jak bych býval chtěl. To by vysvětlovalo tu úpornou bolest, která mi teď svírala hruď a stahovala hrdlo.

Najednou jsem ji držel za ruku a chrlil na ni všechno to, co jsem jí měl říct už strašně dávno.

Že jsem teplo jejího těla vždycky vnímal.

Že když se pár dnů neukázala, býval jsem protivnější než normálně.

Že Jasper dal mému životu řád a smysl, ale ona mě doopravdy držela nad vodou.

Že jsem ji nemiloval, ale měl jsem ji rád.

Že jsem ji mohl milovat, ale nedovolil jsem to sám sobě.

Že díky ní mi úplně nezamrzlo srdce.

Že díky ní jsem teď mohl milovat Bellu.

A pak jsem se omluvil. Doopravdy. Z hloubi duše.

Netušil jsem, jak dlouho mě tam Sally nechala, ale když jsem zvedl hlavu od Tanyina boku, čekala za skleněnou přepážkou a ret měla oteklý od toho, jak se do něj kousala.

Neptala se, co se stalo. Promluvila teprve na pokoji. „Převlíkla jsem vám postel, Edwarde. Jo a měl jste telefon.“

„Cože?“ Otočil jsem se k nočnímu stolku.

„Omlouvám se, že jsem to vzala, ale strašně dlouho to zvonilo. Měl byste si nastavit schránku. Nějaká Bell, myslím? Říkala, že je vaše kamarádka a že to není nic důležitýho. Řekla jsem jí, že jste se svou holkou. Teda s Tanyou. Teda se slečnou Haleovou.“ Znovu se kousla do rtu.

Nedokázal jsem se na ni zlobit. Ne doopravdy. Vždyť to já to podělal. Jako vždycky.

Roztřesenými prsty jsem zmáčkl Bellino číslo.

Volaný účastník není dostupný.

Samozřejmě. Žádné překvapení.

Otevřel jsem novou zprávu.

Bello, prosím –

Ruka s telefonem mi spadla na přikrývku. Kde jsem měl začít? Jak?

„Edwarde?“ Sallyin hlas zněl teď skoro vystrašeně.

Obrátil jsem k ní hlavu a uvědomil si, že jsem strašlivě unavený.

„Už zase jste tady moc dlouho, Sally. Běžte domů. Já už to nějak zvládnu.“

Nešťastně se pousmála. „Měl jste ještě dva hovory. Na recepci. Ale ta holka je tam nová a asi to nějak popletla. Volal doktor Cullen, to bude asi váš otec, že s vámi musí mluvit. A pak nějaký chlap, jméno už nevím, ale určitě ne Cullen, a ten řekl, že je váš otec a taky s váma chce mluvit. Divný, že jo?“

„Sally…“ Bylo to šílené, ale vlastně to dokonale zapadalo do mého života. Když už jsem potkal někoho, kdo mi měl nosit štěstí, musela to být zmatená sestřička v nemocnici, kde mě čekaly další dvě operace.

 

Neposlechla mě. Musela si znovu vzít dvojitou směnu, protože někdy uprostřed noci mě probudilo jemné poklepání na špičku nosu a cigaretový odér.

„Edwarde? Vnímáte mě?“

„Hmm?“

„Jen jsem vám chtěla říct, že Tanya se probrala.“

„Sally!“

„Tiše, nebo si to schytám. Nemám vás co budit.“

„Jak je jí?“

„Prý o moc líp. A asi byste měl vědět…“

„Co?“

„Moira, moje kámoška z JIP byla u toho. Ještě prý pořádně neotevřela oči a už mluvila. A říkala… Řekla: Edward. Edwarde, to je v pohodě. Už se nezlobím. Dává to smysl, nebo je pořád mimo?“

„Sally…“ Objal jsem ji zdravou rukou, jak jen to šlo. Tohle bylo znamení. První dobrá věc, která se za poslední týdny stala.

Hned ráno zavolám Jenksovi. A Carlisleovi. Ale hlavně Belle. Možná to zase spadne do schránky, jenže já mám spoustu času a ona to nakonec bude muset zvednout. Ještě pořád jsem nevěděl, kde a čím začít. Ale to možná nebudu vědět nikdy. Kvůli takové hlouposti to nevzdám.

Nemůžu ji ztratit. Jen ona může dát smysl tomu, co se mi až doteď stalo. Ona sama je smysl všeho.

Bello, prosím -

 

 

 

 

 

 



 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

kajka

22)  kajka (25.04.2018 06:59)

Člověk se na něj chvíli zlobí, ale jak vidím, stačí ti několik odstavců a hned mu všechno odpustím a ještě ho polituju.
Ty jedna čarodějko!
Nejraději bych ho pohladila a pofoukala mu všechny bebíčka. ;)
S Bellou to asi tak lehký mít nebude.

kajka

21)  kajka (03.10.2017 12:28)

A to jsem si na začátku příběhu posteskla, že ho okrajuješ.
Můžu být ráda, že děj zasazuješ do moderní doby a ne třeba do středověku. To by ses pak teprve vyřádila, viď?
Zase je dobře, že jsi ho konečně donutila se pořádně zamyslet a začít řešit. I když způsobem poněkud drastickým.
Tanyi je mi líto čím dál víc. Přišla o Edwarda a teď tohle, statečná holka. Z mého pohledu ji úplně chápu a určitě bych řádila mnohem víc. Milovala ho přece už jako teenager, první laska, to se nedá překonat za pár dní. Byl na ní fakt hnusnej, vždyť ji strašně využíval. Hurá, už mu to došlo. Mamlas jeden!
Snad mu i Bella odpustí takhle rychle. ;)
Oba otcové v dohledu, co to asi znamená?
Krásná kapitola!

Jalle

20)  Jalle (16.06.2017 20:33)

tak chudák ledva chodí a ty ho ešte zhodíš zo schodov...
ten pocit, keď čítam zlomená panva a v duchu si hovorím: z Ambriných poviedok viem, že to nie je nič príjemné, lebo sa to dlho hojí
dobre, že sa nám Ed rozhýbal, len keby si ho tak nespomalila teraz
ďakujem

ambra

19)  ambra (28.05.2017 20:54)

Ňuf! Vy moje . Dopisuju další, snad bude ještě dnes (lehká kocovinka, tak doufám, že to nebude úplný nesmysl ).

18)  Kolda (28.05.2017 20:38)

No teda. Myslela jsem, že Edwrad bude chvilku slepě naštvaný na Bellu, nečekala jsem, že mu to tak rychle dojde, ale tím líp Jen chudák teda není ve stavu, aby to dával s Bellou a Jasperem dohromady.. Doufám, že mu během těchto operací dají nohy konečně do pořádku, aspoň jak jen to půjde. :) Jsem hrozně natěšená na další pokračování! Jsi úžasná a moc děkuju za to, že nám sem ty kapitoly přidáváš!

petronela

17)  petronela (25.05.2017 15:56)

Tak tohle jsem nečekala... Dost jsi mě šokovala tím, jak se Edward za Bellou vydal a jak to nakonec skončilo. Respektive co zapříčinilo fakt, že se Edward Belle neozval... Mazec.
Teď jsem jenom zvědavá, jak se to nakonec celé vysvětlí a jak se k tomu postaví Bella. Jsem zvědavá na nějaký jejich rozhovor, snad se ho tedy dočkáme co nejdřív - ideálně v příští kapitole .
Jinak musím říct, že jsi opravdu skvělá autorka. Tahle povídka se čte úplně sama

Iwka

16)  Iwka (24.05.2017 23:49)



Ale úplně bez keců, tohle je jedna z nejlepších, ne-li ta úplně nejlepší kapitola zatím, a to je co říct. Úplně mě to vtáhlo, přestože tam vlastně byly skoky, tak to krásně všechno navazovalo a mé nebohé srdce jen omdlévalo a kolabovalo a probouzelo se spolu s nimi.

Nemůžu se dočkat další.

ambra

15)  ambra (24.05.2017 11:44)

B., matysku, já vás nechci děsit, ale další je ve výrobě . Děkuju!

matysekmj

14)  matysekmj (24.05.2017 10:24)

Prosím, prosím.... já vím, že jsem tu dlouho nebyla. Ale fakt potřebuju vědět jak to dopadne, že se ji dovolá, že budou spolu (vím, že jo) a že...... Prosím, potřebuju další krásné písmenka

13)  B. (23.05.2017 23:36)

asi jsem zvolila špatnou strategii a měla si kapitolu pošetřit - takhle jsem ji zase slupla během chvilky a nedočkavě budu vyhlížet další <3 moc moc děkuju za skvělé čtení!

ambra

12)  ambra (23.05.2017 11:01)

Vero, taky jsem aktualizovala stránku a ono nic, tak jsem k tomu nakonec musela sednout . Děkuju!
evelsten, už kvůli tobě to musí dopadnout dobře! A s tou Tanyou... Já jsem jí fakt měla dát jiné jméno, takhle je už dopředu ocejchovaná jako potvora a ona přitom prostě "jen" miluje Edwarda Cullena. Kdo by se jí divil? Já bych na jejím místě možná vyváděla ještě o trochu víc . Děkuju!
a., já tě nemůžu uklidňovat, abych nic nevykecla, ale už jsem jim naložila celkem dost, ne? Děkuju!
Rettisko, děkuju, že se mnou Edího neochvějně miluješ (a ještě mě tu krásně povzbuzuješ ).
Ivi, to já děkuju
Ginuško, já jsem si říkala, že jsem to s tím telefonem už přehnala . Ale tak co už, ten internet snese leccos . Děkuju, bobíku
Ančí, já ti dám před půlkou! Nech si toho nebo dostaneš přes půlky!
BabčaS
martisku, tak snadno ne, ale mu to po těch kolenou půjde blbě . Děkuju!
lee, hned první větou jsi mě opět odstřelila . Děkuju
betuška, klíííd, Emmetta prostě vyděsilo, co se stalo :) , tam už nic motat nebudu, bych se z toho zbláznila . Děkuju, zlatíčko
DĚKUJU!!!

11)  betuška (22.05.2017 22:10)



takto čerstvo sa asi naviac nezmôžem, akurát...nie je divné ,že rose a emmet...nie je tam nejaká habadura na edwarda...tak to som fakt zvedavá,jak toto rozhrčkáš

leelee

10)  leelee (22.05.2017 21:33)

Boží mlýny jsou proti tobě hotovej looser.
Protože, dejme tomu zaslouženej, trest je ještě přísnější když k tomu dostaneš průvodce. Nemáš šanci uhnout nebo něco obejít můžeš si to jednině všechno vyžrat, včetně toho co předtím neřešil (důvod se vždycky najde). A pak, teprve potom máš možná nárok na něco pozitivního ne nutně rovnou štěstí

Q

9)  martisek (22.05.2017 16:06)

Tybrďo dobře, asi je mi Edwarda i líto a teď už chápu, proč se Belle neozval, ale vůbec to neznamená, že by mu Bella měla kdo ví jak snadno odpustit
Skvělá kapitola!

8)  BabčaS (22.05.2017 11:36)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

7)  Anna43474 (22.05.2017 10:42)



(Já vím, já vím, já vím, ty to určitě ještě nějak zamotáš, jsme teprve před půlkou a kdesi cosi, ale stejně )

GinaB

6)  GinaB (22.05.2017 10:25)

Ach bože, nevím proč mě při čtení napadlo "komedie plná omylů". A každá "komedie" končí dobrým koncem. Držím jim všechny prsty (nejen palce), aby se všichni uzdravili a mohli napravit své "omyly".

Jo a byla jsem od začátku fakt zvědavá, kdy a jestli se na scéně objeví ještě jedna (nová) postava. A objevila... Asi to bude ještě zajímavé.

5)  Iva (22.05.2017 08:36)

Ďakujem

4)  rettiska (22.05.2017 01:00)

Nazdar,safra to to sviští po strništi.Jasan,že Edwarda miluju,už proto,že je Cullen.Tomu se říká obrat.To jsem žádostivá,kterak se to vyvine.Jsem si spřádala svoje varianty,ovšem tohle mě nenapadlo.Jen do nás a nenech nas na suchu.Zdravím Rettiska

3)  a. (22.05.2017 00:08)

Ambřičko naše nejúžasnější, děkujeme! Dneska tedy nemám slov na chvilku se mi snad i srdce zastavilo! Zkrátka něco dokonalého, výstižnější slovo prostě nemám! Hluboce se skláním před Tvým neskonalým talentem! Snad bude Bella v pořádku, mám strašně divný pocit!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek