Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/robstenllll.jpg

Přesně měsíc. Ne že bych to plánovala...

Velká omluva a snad už to teď půjde líp :)

Bella

 

„A do prdele,“ vydechla Alice polohlasem. Přesto jsem ji slyšela; v domě vládlo od mého příjezdu děsivé ticho.

„Jsem tady, Alice,“ zavolala jsem na ni. Pootevřenými dveřmi Edwardovy ložnice jsem sledovala, jak se ke mně blíží. Zastavila se na prahu a zatěkala pohledem mezi postelí, na níž ležel můj zpola naplněný kufr, a otevřeným šatníkem.

Hlasitě polkla. „Ten blbec… Kde vůbec je?“

Dopřála jsem si dva hluboké nádechy a výdechy a doufala, že mi pomůžou udržet klidný hlas.

„Zůstal v Seattlu. Rosalie na tom zřejmě není vůbec dobře a její rodina a… a Tanya… potřebují ho. Nejspíš,“ zavrtěla jsem prudce hlavou, abych aspoň na okamžik zahnala obraz spícího Edwarda a jeho ruky na Tanyině rameni.

Alice to chvíli vstřebávala, než se zeptala. „Co říkal na Jaspera? Když jsi odjížděla, vsadila bych všecky svoje kérky na to, že minimálně kvůli němu se okamžitě vrátí a zkusí to nějak… já nevím,“ rozhodila ruce v bezmocném gestu. „Že fofrem přijede, seřve Copeovou a pro Jazze si prostě dojde.“

Místnost se se mnou zhoupla. Odsunula jsem kufr, sedla si na postel a uhladila čerstvě vypraný přehoz. Posledních dvanáct hodin jsem strávila tím, že jsem v šíleném tempu uklízela dokonale uklizený dům. Nějaký jedovatý hlas v mé hlavě mi pořád našeptával, že až se sem Edward s Tanyou vrátí, nesmí tu ta pitomá holka najít jediný důvod, kvůli kterému by mohla utrousit jízlivou poznámku na mou adresu. Vždycky mi pomohlo, když jsem měla nějaký jasně definovaný úkol. Jenže Alicina přímočarost můj pracně budovaný a zoufale vratký odstup okamžitě zničila.

„Myslí si, že je to moje vina,“ zašeptala jsem bezhlesně.

„Cože?“ Poprvé za dobu, co jsem ji znala, vypadala opravdu šokovaně.

„Obvinil mě, že jsem se na tom podílela. Že jsem se s Meredith musela nějak domluvit. Že to nemohla být náhoda, to dokonalé načasování.“ Když jsem to teď sama vyslovila nahlas, připadalo mi to ještě absurdnější. „Víš, Alice, já se nikdy netajila tím, že bych nějaké věci v Jasperově výchově chtěla změnit, ale to přece neznamená… Jak ho to vůbec mohlo napadnout? Co si to o mně, ksakru, myslí?“

Alice pomalu vydechla. Nakonec našpulila modře nalíčené rty. „No víš, Bello…“

„Co!“ vyštěkla jsem na ni, i když jsem se zlobila především na sebe. Za to, že už zase brečím. Za to, že si balím věci, ale přitom mám pořád po ruce telefon pro případ, že by Edward zavolal a všechno mi to nějak vysvětlil.

S lehce zdviženým obočím si počkala, až mi dojde, že ona si můj křik nezaslouží. Teprve pak začala mluvit. Nezvykle měkce, téměř něžně.

„Hele, Bello, nerada to říkám, ale když se nad tím zamyslíš… Ono to vážně mohlo vypadat… divně. Já vím, já vím,“ zamávala rukama v obranném gestu, „mně je jasný, jak rychle se rozkřiklo po městě, že Edward odjel s Haleovýma a že Copeová musela mít všecko nachystaný a jen čekala na vhodnej okamžik, ale Bello, Edward neměl čas o tom přemýšlet. Hele, našla jsi ho v nemocnici, že jo,“ počkala na moje kývnutí, „a asi toho zrovna moc nenaspal.“ Vzpomínka na ta dvě spící a příliš blízká těla mi bleskla hlavou snad po tisící. Uvědomila jsem si, že i po milionté při ní nejspíš sevřu ruce do pěstí, až se mi nehty zaryjí do dlaní. Přesně jako teď. Alice frustrovaně rozhodila paže. Zřejmě jsem pořád nereagovala, jak bych měla. „Kruci, Bello, mně je šestnáct, neměla bys mě ty poučovat o tom, že některý myšlenkový pochody jsou pro unavený, vystresovaný a případně hladový chlapy mimo jejich možnosti? Obvinil tě z naprostý kraviny, totálně to podělal, ale jsem si jistá, že už mu to došlo a právě řeší, jak si to u tebe vyžehlit. Tohle už jste jednou překonali, takže bys z toho pro sebe pomalu mohla vyvodit ponaučení, že hezkej zadek nezaručuje automaticky skvělou sociální inteligenci,“ ušklíbla se, a obličejem jí prokmitl odraz mého vlastního, napůl hysterického uchechtnutí. Skoro mě mrzelo, že ji o její naději musím připravit.

„To asi ne, Alice. Teď má jiné priority. Rosalie je na tom špatně, Tanya vypadala na zhroucení, ale hlavně myslím, že Edward už v tuhle chvíli visí na telefonu a řeší, jak to bude s Jasperem. Vlastně se divím, že jsem se s ním nepotkala v letadle. V Seattlu to musí být hodně dramatický, když kvůli tomu posunul Jaspera až na druhé místo.“ A mě ze svého seznamu priorit vyřadil úplně. „To soudní rozhodnutí, co tu s ním Meredith šermovala, bylo určitě pravý, jen nechápu, proč nevyrozuměli Edwarda. Proč to muselo proběhnout takhle, proč ho museli takhle… podrazit.“ Znovu se mi stáhlo hrdlo. Z představy Edwardovy bezmoci, z představy, že si myslí, že s tím vším mám něco společného.

Alice konečně překročila práh pokoje a po krátkém zaváhání si sedla na opačný konec postele. Tak, abych jí neviděla do obličeje.

„Ty se nestěhuješ zpátky k šerifovi, že ne.“

„Zatím ne. Napadlo mě, že zajedu na pár týdnů k mámě. Vlastně nemám, kam jinam bych jela.“

„To není pravda. Máš přece ten dům po babičce.“ Hlas se jí trochu třásl, ale rychle se do něj vracela obvyklá tvrdohlavost.

„Alice…“ Natáhla jsem se, abych jí mohla položit ruku na rameno. Jako bych se dotýkala dítěte. Pořád byla kost a kůže.

S trhnutím se odtáhla. „Škoda. Celkem jsem si na vás zvykla. Ale hlavně mi teda budou chybět ty prachy.“ Pochopila jsem, že to je její způsob, jak dát najevo, že se jí bude stýskat.

„No tak, Alice,“ zaprosila jsem. „Babiččin dům je ve Forks. Edward se brzo vrátí a já ho teď nechci potkávat.“ Ani jeho, ani Tanyu.

Teď? Takže by ses třeba časem vrátila?“

Už už jsem se to chystala zavrhnout, ale najednou mnou projel záblesk něčeho, co ze všeho nejvíc připomínalo odvahu. Celé roky jsem se někomu přizpůsobovala, před někým uhýbala. Ten dům je přece můj! Nemusím se ho vzdát tak snadno! Zatím jsem odsunula myšlenku na to, jaké bude vídat se později s Edwardem. Příliš to bolelo. Jenže původně jsem přece přijela do Forks, abych se konečně doopravdy postavila na vlastní nohy. Místo toho jsem se chystala k dalšímu útěku. Rozdíl byl snad jen v tom, že tentokrát jsem si místo kostí nechala zlomit srdce.

„Víš co, Alice?“ Znovu jsem k ní natáhla ruku. Chvíli to trvalo, ale nakonec se na mě podívala a nejistě se dotkla mojí dlaně. Pevně jsem ji chytila za tenké zápěstí. „Trochu si to srovnám v hlavě, vybrečím se a užiju si mámy, ale naprosto upřímně ti slibuju, že to doopravdy zvážím. Možnost, že bych se sem vrátila,“ doplnila jsem, aby můj slib zněl věrohodněji. Možná i mně samotné.

Chvíli mě pozorovala zpod přimhouřených víček, pak jediným bleskovým pohybem přehodila nohy v ukoptěných converskách přes naškrobený přehoz a prudce mě objala. O pět vteřin později už jsem slyšela povědomé rachocení motoru kombíku Beth Bradburyové.

 

 

Charlie Swan mi zvládl udělat čaj bez toho, že by něco rozlil nebo rozbil. Za normálních okolností by mi to zvedlo náladu. Teď jsem jen upřeně sledovala, jak se ve zlaté tekutině rozpouští krystalky cukru. Cokoliv, abych nemusela zírat na beznadějně tichý mobil.

„Připadám si jako podvedenej manžel,“ zabručel a ztěžka dosedl na své obvyklé místo. „S Meredith se v tom baráku potkáváme skoro třicet let. Není to žádná světice, ale nikdy by mě nenapadlo, že je schopná něčeho takovýho.“

„Nevěděl jste to?“

Potřásl hlavou. „Nevěděl. Ale mohl jsem to tušit. Varovat tě. Doktora Cullena jsem tam poslední měsíc vídal pravidelně. Bylo jasný, že to s prckem nevzdává, ale já si byl jistej, že když teď s Edwardem bydlí někdo… někdo spolehlivej, tak že Cullen nemá šanci.“

„Vypadá to, že právě toho proti Edwardovi využili. Zjistila jsem si pár informací o soudci, který podepsal to rozhodnutí. Vážně nemá rád páry, co žijí na hromádce. A já se navíc neosvědčila v posledním zaměstnání,“ pokusila jsem se o ubohý vtip.

Šerif neměl podobnou potřebu - skrývat nebo nějak vylepšovat své emoce. Bouchl do stolu tak, až oba šálky nadskočily. „Bello, nesnaž se mi, prosím, namluvit, že jsi v klidu. A co Edward? Proč tu vlastně není? Proč už nesepisuje pořádný odvolání? A proč tě, do háje zelenýho, nechává odjet? Zrovna teď?“

Zavrtěla jsem hlavou. „To by bylo na dlouho. Teď je důležité, aby bylo Rosalii Haleové líp. A aby byl v pořádku Jasper. Edward a já… my si nějak poradíme,“ sklonila jsem se rychle ke zbytku čaje, abych spláchla další ponižující slzy.

„Hrozně mě to mrzí, Bello. Kdybych pro tebe mohl něco udělat…“

„Víte co, Charlie? Můžete,“ zalovila jsem v kabelce pro další kapesníky a taky pro dvoje klíče. „Tyhle jsou od Lesního zátiší. Nechtěla jsem je nechávat někde kolem domu a Alice by se s nimi nejspíš prošla kolem Edwardova auta, tak kdybyste je Edwardovi předal, až se vrátí… A tyhle jsou od…“ Málem jsem znovu řekla od babiččina domu. Ale správně to byl dům po mé babičce. Teď už definitivně můj dům.

„Od tvého domu,“ usmál se na mě šerif, jako by mi četl myšlenky a stiskl mi rozklepanou ruku. „Rozhodím tam pár pastí na myši, občas vyvětrám a zatopím. Aby byl připravený. Až se vrátíš.“

 

 

„Bello! Nemáš hlad?“ Povědomé teplo mamčiny dlaně mi připomnělo, kde jsem. Zamžourala jsem proti úzkému pruhu slunečních paprsků, které do pokoje pronikaly pod dolním lemem závěsů.

Cítila jsem se jako po dvojité směně v kamenolomu. Bolela mě každá buňka v těle. Za poslední rok jsem málem stihla zapomenout, jak je zoufalství vyčerpávající.

„Dobré ráno, mami,“ zachraptěla jsem. Moje první hodiny v Phoenixu proběhly podle očekávání skoro přesně tak, jak jsem je nastínila Alici. Užila jsem si máminy blízkosti, ale hlavně jsem se konečně pořádně vybrečela. A ona mě nechala, abych jí mezi vzlyky popsala události posledních dnů, a jen mi v pravidelných intervalech dělala kakao a podávala další kapesníky.

„Ráno?“ zasmála se. „Jsou tři odpoledne, spala jsi asi tak šestnáct hodin.“

„Cože?“ Okamžitě jsem zašátrala na nočním stolku. „Kde mám telefon?“

„Zůstal na nabíječce v kuchyni. Usnula jsi v podstatě uprostřed věty, tak jsem ho tam nechala, aby tě nevzbudil nastavený budík nebo něco.“

Nebo něco. Mamka byla vždycky dokonale ohleduplná. Z toho, co řekla, mi ale bylo jasné, že nikdo nevolal. A nejspíš ani nepsal. Znovu jsem zavřela oči. Vlastně to nebylo tak špatné. Nepamatovala jsem si, že bych měla nějaké sny. Šestnáct hodin mě nic netrápilo ani nebolelo. Možná se mi podaří ještě usnout.

„Na to zapomeň,“ stáhla ze mě máma rázně deku. Přesně odhadla, na co se chystám. „Teď se najíš a osprchuješ. A večer si pustíme nějaký film. Nebo si můžeme zase jen povídat.“

„Chceš říct, že můžu pokračovat ve svém ubuleném monologu?“ otřásla jsem se a natáhla se pro cíp přikrývky.

Máma se na mě pozorně zadívala. Nerozhodně se kousla do rtu, jako by něco zvažovala, ale nakonec mě jen jemně plácla přes zadek. „Pojď ke stolu. A hned potom vana. Trochu smrdíš, cestovatelko,“ nakrčila nos.

Už cestou do kuchyně jsem si uvědomila, že umírám hlady. Skoro doslova. Kdy jsem vlastně naposledy něco snědla? Nepamatovala jsem si. Na židli jsem dosedla napůl v mrákotách. Nikdy v životě mi tak nechutnaly nejen máminy lasagne, ale nejspíš žádné lasagne. Házela jsem do sebe obrovská sousta a okrajově přemýšlela o viktoriánských hrdinkách, které v důsledku zlomeného srdce trpěly absolutním nechutenstvím. Pokud to takhle půjde dál, tak až – jestli? - se s Edwardem Cullenem ještě někdy potkám, tak ho při pohledu na mě rozhodně nenapadne, že bych bez něj nějak zvlášť strádala. Potíž byla jen v tom, že sotva jsem na něj pomyslela, začaly mi znovu téct slzy. Kručelo mi v břiše a zároveň jsem vzlykala. A to jsem si myslela, že už jsem zažila všechno.

Máma ani tentokrát nezaváhala. Okamžitě byla u mě, aby mi podala novou krabici s kapesníky a nastavila mi rameno v příjemné bavlněné blůze. Do takové se vejde spousta slané vody.

 

„Je ti líp?“ Seděly jsme na malé terase a přimhouřenýma očima sledovaly rudý srpek, který na obzoru zbýval ze slunce.

„Já nevím, mami,“ zavrtěla jsem hlavou. „Jsem strašně vyčerpaná. Psychicky i fyzicky. Takhle nějak se nejspíš cítí hadr těsně před vyhozením.“

Jen si tiše povzdechla.

„Jak je to možný, mami? Studovala jsem dysfunkční vztahy. Nemáš zdání, kolik lidí je v průšvihu, protože prostě neznají jiný model z rodiny. Ale i když jsem byla ještě malá, když táta umřel, tak vy dva jste spolu byli naprosto šťastní. Dokonalý pár. Možná jsi mi měla přivést nějakého děsivého otčíma, aspoň bych svoje partnerské úspěchy,“ naznačila jsem ve vzduchu uvozovky, „měla na co svádět.“

„Zapomínáš, Bello,“ začala opatrně, „že dodnes pořádně nevím, co se stalo mezi tebou a Blackem. Když jsi mi v noci líčila tu hádku s Edwardem, jen tak mimochodem jsi zmínila pár věcí o Jacobovi. Věcí, o kterých jsem neměla ani tušení.“ Ta výčitka byla jemná, ale nepřeslechnutelná.

Natáhla jsem se pro hrnek s kakaem, abych získala pár vteřin. Nakonec jsem se zhluboka nadechla. „Takhle to oběti domácího násilí mají, mami. Nemůžou říct nikomu ze svých blízkých pravdu o tom, co se jim děje, protože ji nedokáží přiznat ani samy sobě. Víš, když jsem odjížděla do Forks, byla jsem přesvědčená, že už to mám tady srovnané,“ poklepala jsem si na spánek. „Že už vím naprosto přesně, jak moc mi Jacob ubližoval. Ale ve skutečnosti mi to, mami, došlo až vedle Edwarda. Nikdy mě nenapadlo, že by na mě někdo mohl být tak hodný. Že by mě mohl milovat takhle. Tak… já nevím. Čistě. Nezištně. Bez facek, urážek a ponižování.“ Poslední slovo mi zhořklo na jazyku. Při našem seattleském setkání Edward v několika slovech dokázal popřít všechno, co jsem si o něm do té doby myslela. „Nebyla to obyčejná hádka, mami,“ zavrtěla jsem hlavou. „Proč tohle chlapi dělají? Já myslela… miluju ho, mami. Tak moc, že se ve mně všechno svírá. Nemůžu se pořádně nadechnout, nemůžu ani pomyslet na to, že už mě neobejme, že by tohle měl být vážně konec.“

„Tak to nevzdávej, Bello. Má toho dost za sebou, asi bude nějakou dobu trvat, než si některé věci vyjasníte, ale nejlepší vztahy takové jsou. Zdravě komplikované,“ usmála se.

Zavrtěla jsem hlavou. „Nezavolal ani nenapsal, mami. Nejspíš mu vůbec nedošlo, jak moc mi ublížil. Nebo hůř – ještě pořád věří tomu, co mi řekl.“

„Mrzí mě, že jsem se s ním nesetkala. Ale z toho, co jsi mi o něm říkala už dřív, si dovolím hádat, že tě nenechá jen tak zmizet. Byl by blázen, holčičko.“

„Pořád o tom přemýšlím, mami. Všichni lidi, které Edward v životě miloval, ho nějakým způsobem zklamali. Jeho skutečný otec se o něj nikdy nezajímal, jeho otčím se ho vzdal ještě snadněji než své první ženy, jeho matka za svou nemoc samozřejmě nemohla, ale výsledek je ten, že ho taky opustila. Pak jeho holka, jeho nejlepší přítel… Co když se prostě bojí ještě někomu věřit? Když to na mě v tý nemocnici vytáhl… Já nevím, vypadal skoro jako by se mu nějakým zvráceným způsobem ulevilo. Jako by celou dobu čekal na to, že se přidám k té bandě zrádců. Miluje mě, tím jsem si jistá, ale možná je jeho strach větší než jeho láska ke mně.“

Máma se beze slova přisunula blíž a něžně mě objala. Slunce zapadlo a na dům rychle padala tma. Přesto jsme ještě pár hodin zůstaly venku. Už jsme nemluvily, jen jsme tiše čerpaly sílu ze vzájemné blízkosti.

 

Další den mě hlad dokonce probudil. Venku sotva svítalo, ale já už se motala v kuchyni. Ledničku jsem otvírala bez jasné představy, ale pohled na plato vajec mě okamžitě nasměroval správným směrem. I tentokrát jsem hltala, jako by to mělo být moje poslední jídlo.

Mezitím přišla i máma. Zívala tak, že jí skoro nestačila dlaň, a s rozespalým mrkáním se snažila zaostřit na hodiny.

„Máš úplně rozhozený režim,“ vzdychla a vyndala s ledničky krabici s džusem. Nalila mi taky sklenici. Vzala jsem ji do ruky. Vůně pomerančů se smísila s vůní vajíček a slaniny. Věděla jsem, že je zle. Instinkt mi řekl, že na záchod to nemám šanci stihnout, i ke dřezu jsem to zvládla v posledním zlomku vteřiny.

Ještě jsem lapala po dechu, když máma zapnula drtič odpadků a podala mi hrst kuchyňských utěrek. Teprve když jsem se dopotácela zpátky k židli, prolomila dusné ticho v kuchyni.

„Pomůžu ti, ať se rozhodneš jakkoliv, Bello, ale možná budeš muset zavolat ty jemu.“

Znovu jsem se rozbrečela.

 

 

 

 

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

kajka

24)  kajka (24.04.2018 07:24)

A už mi konečně docvaklo, která z postav v téhle povídce má nadpřirozené schopnosti! Vychrtlé železářství - Alice. ;)
Je božská.
Díky za kapitolku!

kajka

23)  kajka (02.10.2017 16:15)

Alice jako hlas rozumu. Je perfektní v každém ohledu.
Miluju, jak dokážeš do každé druhé věty propašovat svůj vytříbený humor. Ani nevím, jak popsat to pobavení a hřejivý pocit z tvých pismenek. Namátkou - hezký zadek není záruka sociální inteligence, bavlna vhodná k absorbci slané vody, pocity hadru těsně před vyhozením...
A na závěr ty vejce! Fantastický odkaz na původní Twilight.
Ambři, nádhera!

Jalle

22)  Jalle (16.06.2017 20:20)

Priznávam, že som sa tejto stránke dlho vyhýbala, lebo som nechcela čítať o mučení, ale dnes som ten vnútorný boj vyhrala a už nedám pokoj.

Iwka

21)  Iwka (21.05.2017 11:08)

jupíííí, těším se

ambra

20)  ambra (21.05.2017 10:56)

Dnes bude!
Jinak jsem si až teď s hrůzou uvědomila, že jsem nepoděkovala za ty krásné komentáře . Holčičky moje, jste skvělé

19)  Vera (20.05.2017 22:02)

Ahoj, jak to vypadá s další kapitolou, prosím?

Lenka

18)  Lenka (18.05.2017 16:39)

Nějak nemám slova.

TeenStar

17)  TeenStar (09.05.2017 22:28)

Keď som bola malá, mohla som mať tak 10, zvykla som mať mnoho rôznych zápisníkov, no aj napriek tomu som vždy chcela nejaký nový (hoci tie predchádzajúce boli ešte nezapísané). Avšak mali povytrhávané stránky. Totiž, vždy, keď som do zápisníka niečo zapísala, nepáčilo sa mi buď písmo, alebo výber slov, alebo spôsob, akým som sa vyjadrovala. A tak som stránky vždy vytrhala, kúsok po kúsku. Pripadá mi, že aj Bella a Edward takto zo svojich zápisníkov vytrhávajú, no život, bohužiaľ, nie je len detský zápisník... a tak, aj keď vytrhnú stránku, slová ostávajú. A aj keď momentálne sakramentsky bolia, na nový zápisník im už nezvýšili drobné...
Drtí mi srdce z ich bolesti, žalúdok mám z toho konca na vode spolu s tým Belliným, a ak by sa dalo, rada by som jej v rámci sesterskej podpory podržala vlasy.
Ambra moja milovaná, ďakujem ti za tvoje slová, za tvoj príbeh, z ktorého mám zimomriavky nielen vtedy, keď ho čítam, ale vždy, keď si naňho čo i len kútikom mysle spomeniem.
Love yaaaaaaaa!!!

Iwka

16)  Iwka (09.05.2017 15:42)

No do pr...! Tak tohle mě nějak nenapadlo!!!
Konečně jsem zas jen Tvoje (no můžeš si za to sama, to už jsme si vyjasnily, a ještě se chci vrhnout aspoň na Nejkrásnější a Stars Above, ale jinak jsem teda fakt Tvoje ) a hrozně jsem si užila, že jsem si mohla dát rovnou 3 kapitoly za sebou, ale teda... Že to bylo emocionální a psychické vypětí! Neřád ambra!
Oba jsou jak raněný zvířata, hned ucukli a schovali se do sebe. Trochu mě Edward zklamal, že se přece jen vůbec neozval, vím, že to byla ošemetná situace a bylo to tam těžké, ale přece by se to nějak dalo, né že ne
Od Belly to bylo asi to nejlepší, co mohla udělat, že se na chvíli zdejchla a věřím, že to, že je teď s mámou, jí pomůže víc, než čekala.

No moc se těším, co bude dál, doufám, že už datlíš další Sice tady to bolavé psaní je to poslední, co teď potřebuju číst, eh... Ale jak u Tebe píšu často, bolí to krásně.

P. S. : Sím, kde najdu paní Copeovou, já jenom, že jí potřebuju předat jedno pořádný nakopání do... Bába jedna, nesnášim ji!

petronela

15)  petronela (08.05.2017 18:56)

Páni, podařená kapitolka. Už jsem se na ni moc těšila. Píšeš opravdu skvěle . Jsem zvědavá, co si pro nás vymyslíš v další kapitole. Už se moc a moc těším na Edwardův pohled

ambra

14)  ambra (08.05.2017 11:17)

Ach vy moje . Třetí den omdlívám nad vašimi reakcemi . Vůbec jsem nedoufala, že po takové době se vás tu ukáže tolik a že na mě budete tak hodné . Berunky, příští víkend máme (na nějakou dobu poslední ) velkou rodinnou akci, takže tajně doufám, že Edwardův pohled stihnu během týdne, ale neslibuju. Nicméně zásek je snad za mnou a já už se moc těším, jak vás šoknu tím, co se děje v Seattlu . A na to, co bude následovat, se těším ještě o trošku víc. Pořád platí, že se určitě vejdeme do 30 kapitol ;) .

13)  a. (08.05.2017 02:13)

Paráda, Ambro, děkujeme Výborná, leč smutná kapitola Teď "jen" s tím napjatým očekáváním přežít do další, bude to utrpení

wuzinka

12)  wuzinka (08.05.2017 00:00)

Renesme jsem moc zvedava na Edwarduv pohled. A jako vzdy super kapitolka

11)  Panthea (07.05.2017 20:32)

teda ty jim dáváš čočku

10)  BabčaS (07.05.2017 19:53)

9)  Iva (07.05.2017 15:48)

:( ako to bude ďalej?
Ďakujem

8)  Kolda (07.05.2017 10:08)

No teda, doufala jsem, že Edwardovi to už docvakne a zkusí se třeba ozvat. Ale... Hrozně by mě zajímalo, jak to teď vypadá u něho. Odjel ze Seattlu a řeší Jaspera? Řeší ho na dálku s Tanyou? Nebo ji poslal do háje? Já osobně po vajíčkách a pomerančovým džusu neblinkám, nezačínají takhle ale ranní nevolnosti? :D Tím by se to Belle trošku zkomplikovalo. Nebo by to naopak pomohlo vyřešit situaci.. No jsem děsně zvědavá a natěšená na pokračování a moc děkuju za tuhle kapitolu.

7)  evelsten (07.05.2017 09:49)

Ambrička, ďakujem veľmi krásne za dokonalú i keď zároveň i smutnú kapitolu Chudák Bella, nesmierne mi je ľúto, že si v živote tak veľa toho vytrpela a keď konečne našla chlapa do ktorého sa zamilovala, tak to všetko takto zle dopadlo...:'-( Aj Alice ma dojala k slzám, keď som čítala ako sa to všetko snažila ospravedlniť aj za toho niekedy fakt kreténa - Edwarda. Mám ho rada veľmi, ale niektoré veci mu fakt nedochádzajú a už sa dosť naubližoval Belle svojim hlúpym správaním. Viem, že aj on si v živote toho dosť prežil, ale žena ktorú miluje a chcel ju dokonca požiadať o ruku si toto rozhodne nezaslúži
Som šťastná, že Bella má po svojom boku svoju skvelú mamu, ktorá pri nej stojí a pomáha jej, len som si všimla, že vôbec nespomína otca, asi som to niekde pri čítaní prehliadla ak ho spomínala...
Takže bábätko, úprimne som nadšená, i keď v tejto ich zložite a napätej situácii...no ktovie, ale myslím, že Bella ktorá os voje prvé bábo prišla, bude určite nadšená Je to silná a úžasná žena, ktorá si zaslúži len to najlepšie Dúfam, že aj Edward sa vzchopí a všetko mu dôjde, keď mu Charlie odovzdá kľúče a dúfam, že konečne bude prosiť o odpustenie.
Ďakujem veľmi krásne Ambrička, si úžasná a ja sa už neviem dočkať pokračovania a Edwardovej reakcie

leelee

6)  leelee (06.05.2017 23:15)

no,
to je drama,
samozřejmě vím že všechny tvoje postavy musí ujít svojí cestu, bez ohledu na překážky, ale vždycky mě překvapí jak moc je před tím zocelíš,
ano byl to naprosto provařenej způsob jak nastínit nastalou situaci ale stejně je v tom něco jedinečnýho.
Teď nezbývá než doufat že to nakonec nebude vypadat jako vydírání ze strany Belly a že se Edward zachová podle vlastního uvážení bez ohledu na cokoli okolo (jasně pravděpodobnost se blíží nule, ale co kdyby)

Q

5)  Dommy1 (06.05.2017 22:43)

rýchlo ďaľšiu

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek