Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/robstenllll.jpg

Tak už! Ještě jednou omluva. Krom znovuprobuzené čtenářšké vášně mi dnes do psaní vstoupila taková legrace jako zlomená noha nejmladšího dítěte, ale zdá se, že nejhorší je za námi, tak už se snad vrátím do psacího režimu (tedy těsně po návratu do republiky).

Dnes taková "přechodová kapitola", ale vězte, že každé slovo má svůj význam ;)

 

Bella

(před čtrnácti měsíci)

 

„Třicet tisíc dolarů?“

Máma si s právníkem vyměnila rychlý pohled. Něco jako rozuměla dobře? Chová se, jako by šlo o třicet milionů.

Nemohli tušit, že jsem si to ráno zopakovala těhotenský test. Nemohli tušit, že babiččiných třicet tisíc, o nichž jsem se dnes, v den svých jednadvacátých narozenin dozvěděla, pro mě znamená cestu na svobodu. Pro mě, ale hlavně pro toho dalšího člověka.

Máma se ke mně naklonila a položila mi ruku na zápěstí. „Já vím, že to není nijak závratná částka, Bello, ale je to všechno, co po babičce zůstalo. Přála si, abychom prodali její dům a abys peníze dostala ty.“

Věděla jsem, na co máma naráží. Vím, že budeš brzo patřit do rodiny, pro kterou třicet tisíc neznamená vůbec nic. Jak hluboce se mýlila. Pokud to jen trochu půjde, ta rodina už o mně nikdy neuslyší.

„Ve skutečnosti byla původní částka výrazně nižší,“ ozval se právník, „ale vaše babička nám dala volnou ruku v oblasti investic a naše kancelář se o vaše peníze postarala víc než dobře, slečno Swanová. Samozřejmě to souvisí i s tím, že vaše babička zemřela už před lety, takže i čas hrál ve váš prospěch. Jsem si jistý, že v dnešní době je cena nemovitostí ve Forks na historickém minimu. Abych to shrnul – nemohlo to dopadnout lépe.“

Měla jsem chuť říct mu, že to rozhodně mohlo dopadnout lépe. Že babička mohla žít dalších deset, možná dvacet let, ale máma mě nenápadným stiskem zarazila.

„To je skvělé,“ usmála jsem se křečovitě.

Zbývalo podepsat pár papírů a převzít instrukce o převodu částky na můj účet.

Z neurčitých snů o útěku se během jediného dopoledne stal velmi konkrétní plán. Po dlouhé době jsem měla pocit, že se můžu pořádně nadechnout.

 

 

Edward

(současnost)

 

„Jak tě to vůbec napadlo?“ Bella mě prováděla domem po své babičce a vyzařovalo z ní špatně skrývané nadšení. „Nejsem si jistý, jestli z toho mám mít radost nebo jestli mě to má děsit.“

Její šťastný úsměv znejistěl. „Jak to myslíš?“

„No na jednu stranu mám radost, protože to zřejmě znamená, že ve Forks hodláš aspoň nějaký čas zůstat, ale na druhou stranu jsem doufal, že by ses třeba od šerifa přestěhovala… ke mně.“

Bez ohledu na to, co jsme dělali ještě před malou chvílí, jí tahle nevinná poznámka vehnala krev do tváří. „Edwarde… já to nedokážu pořádně vysvětlit. Nepromýšlela jsem to. Teda – nijak zvlášť. Na dobu, kdy jsme sem jezdili, mám jenom nejasné vzpomínky, ale naprosto přesně vím, že nikdy a nikde – předtím ani potom – jsem nezažila tak naprostý pocit bezpečí. Když jsem sem před pár dny zašla, chtěla jsem se jenom podívat, v jakém stavu teď dům je. No a zjistila jsem dvě věci. Že je na prodej a že na mě působí úplně stejně jako před lety.“

Volnou rukou jsem ji objal kolem pasu. „Se mnou se v bezpečí necítíš?“

Zrozpačitěla. „Abych řekla pravdu… úplně nejlepší je, když jsi tady se mnou. Tady si nepřipadám… na návštěvě.“

„U mě si připadáš jako host?“ Tohle mě nikdy nenapadlo.

„Tak trochu,“ přiznala neochotně. „Možná jsem moc rychle zabrala její místo,“ dodala tiše a uhnula při tom pohledem.

„Bello… podívej se na mě.“ S povzdechem ke mně zvedla utrápené oči. „Tanya… nebyl to skutečný vztah. Nebyl to… správný vztah. Když se s někým vídáš jen proto, že si připadáš jako dlužník…“

„Ale trvalo to tak dlouho, Edwarde. Pro ni to muselo… musí být hrozné.“

Zavrtěl jsem hlavou. Každá zmínka o Tanye ze mě vysávala energii. „To už mi došlo. Já vím, že pozdě, ale i tak. Nemůžu s tím nic dělat. Když to srovnám s tím, co cítím k tobě…“ Musel jsem se zasmát. Jako bych zkoušel porovnat slunce a elektrický ohřívač po Bellině babičce. Stačil na to, abychom v noci v obýváku nezmrzli, ale doopravdy zahřát jsme se mohli jen navzájem.

„Mám kvůli ní výčitky. Počkej,“ zarazila můj další protest. „Nejsem pitomá, vím, že těmhle věcem nemůžeš poručit, ale v každém případě by sis s ní měl ještě promluvit. Někde mimo tvůj dům. Pokud možno v klidu a za střízliva.“

„Ale já už jí to všechno vysvětlil několikrát, Bello. Podle mě nezbývá, než tomu dát čas. Taky by pomohlo, kdyby z téhle díry konečně vypadla. Měla by jít studovat, ve škole jí to šlo skvěle.“

Bella se zamračila. „Tohle jsi jí řekl? Už jí není patnáct, Edwarde. Tyhle moudré rady,“ naznačila ve vzduchu uvozovky, „jsou to poslední, co od tebe potřebovala slyšet. “

„Tak o čem bych se s ní měl ještě bavit?“

„Vážně tě nic nenapadá?“

„Já už se s ní nechci ani vidět,“ zavrtěl jsem hlavou.

„Víš, proč je ti ta představa tak nepříjemná, Edwarde?“

Trhl jsem rameny. Ještě před chvílí to vypadalo, že jsme se s Bellou dokonale usmířili, ale teď jsme neomylně mířili k dalšímu konfliktu.

Pomalu vydechla. „Ona si zaslouží omluvu, Edwarde. Skutečnou. Upřímnou.“

„Ty myslíš, že se pak bude cítit líp?“

„Ne hned. Ale taky se nebude cítit jako odkopnutý pes.“

„To zvládnu,“ přikývl jsem po minutě váhání poraženě. „S upřímností nebude problém. Je mi doopravdy na nic z toho, že jsem ji nenechal jít už mnohem dřív. Měla pravdu. Vyhovovalo mi to tak, jak to bylo.“

„A já si zase musím hned po víkendu promluvit s Meredith,“ vzdychla. „Pokud jsem doteď doufala, že nic netuší, po včerejšku už si nemůžu nic nalhávat. Možná za ní Tanya nepůjde přímo, ale stačí, aby se někomu zmínila a…“ pokrčila rameny v bezmocném gestu.

„Forks je malý město,“ souhlasil jsem. „Existuje nějaký postup pro podobné situace? Určitě nejsme první případ,“ neovládl jsem uchechtnutí.

Trochu nešťastně se pousmála. „To určitě ne, ale pokud vím, není to ani úplně běžný. Nemyslím si, že mě Meredith rovnou vyhodí, ale asi se domluvíme na termínu mého odchodu v dohledné době.“

„Po třech měsících? Ve tvém životopise to nebude vypadat zrovna dobře,“ namítl jsem. „Možná by ještě nějakou dobu mohla předstírat, že o ničem neví. Konec konců pro ni v mnoha ohledech představuješ výhru,“ usmál jsem se a přejel Belle palcem přes koutek úst, jako bych ho mohl povytáhnout směrem nahoru. Směrem k úsměvu a k lepší náladě.

Sice se pousmála, ale taky si povzdechla. „Myslím, že jsem ji zklamala. Vidím to na ní. Mluví se mnou tak… odměřeně. Nechtěla jsem ti to říkat, abych to zbytečně nedramatizovala, ale když je na mě naštvaná už teď, nevím, jak bude reagovat, až se dozví o nás.“

„Pojď ke mně,“ přitáhl jsem si ji blíž. Vlasy jí voněly šamponem a zároveň barvou. „Co nejhoršího se nám může stát? Po všem, co už máme za sebou?“

Trochu se zachvěla a pak mě pevně objala. „Jen už prosím žádný překvapení, Edwarde.“

„To bude těžký,“ povzdechl jsem si.

Zvedla ke mně zamračený obličej, ale její objetí nepovolilo. „Mám se bát?“

Odfoukl jsem pramínek vlasů, který se jí zachytil v obočí.

„To bys rozhodně měla. Ohledně překvapení tě nechci strašit, ale za pár týdnů jsou Vánoce.“

Konečně se uvolnila. „To je fakt! Už se moc těším, co bude Jasper říkat na první pořádný Vánoce ve svým životě,“ povytáhla obočí a předvedla mi svůj nejpřísnější pracovní výraz.

„I pro mě to bude jiné.“ Cítil jsem, jak mi po dlouhé době roste v krku povědomý knedlík. „Pamatuješ si na první Vánoce, kdy ti došlo, že ta věc se Santou je kec?“

Otřásla se předstíraným zděšením. „Lucy Moralesová. Bydleli v sousedství. Jí bylo dvanáct, mně jenom sedm. Ta potvora! Nikdy jí to neodpustím! Probrečela jsem tehdy dva dny.“

Při představě sedmileté Belly jsem se musel usmát. „Taky jsem to špatně nesl, ale když se pak narodil Jasper, nějakou dobu se zdálo, že kouzlo je zpátky. Jenomže pak se táta odstěhoval a máma onemocněla a…“ Musel jsem se zhluboka nadechnout. „Tolik další bod k mému příspěvku na téma Se svátky mám problém.“ Než mohla začít něco namítat, sklonil jsem se k ní, abych ji políbil. „Jen jsem chtěl říct,“ dodal jsem, když se zdála dost udýchaná, „že nejen pro Jaspera to letos bude jiné.“

 

Jasper se vzbudil až před devátou. „V tomhle domě spí každý dobře, babička říkala, že jsou tu dobrý vibrace,“ pošeptala mi Bella, když jsme společně sledovali, jak se protahuje. Už nějakou dobu jsme seděli u něj, aby se po probuzení v neznámém prostředí nevyděsil.

Zamžoural na mě, v očích ještě zbytky snů. Pak jeho pohled sklouzl k Belle. Sledovali jsme, jak mu to pomalu dochází. Po době, která se zdála nekonečná, natáhl ruku. K ní, ne ke mně. Když se k němu skláněla, všiml jsem si, že se mu třese brada.

„Uteklas,“ vzlykl. Odtáhla se od něj, ale jen proto, aby mu mohla dát pusu. Spoustu pus.

„Omlouvám se, miláčku. Nechápu, jak jsem na tebe mohla zapomenout. Už to neudělám, slibuju,“ uklidňovala ho roztřeseným hlasem.

Věnoval jí dlouhý, nedůvěřivý pohled, než se znovu podíval na mě. „Takže už se o tom může mluvit?“ popotáhl.

Zvedl jsem obočí a trochu mi zatrnulo. Jasper jen protočil panenky. „No že se spolu vdáte,“ vydechl netrpělivě. Belle zacukaly koutky, mně došel dech i slova.

„To je teda… no, Jazzi… tahle brzo… ehm,“ prohlásil jsem nakonec nepřesvědčivě. I tentokrát mě musela zachránit Bella.

„Žádný spěch, prcku. Já si to chci všechno pořádně užít. Teď je Edward můj kluk a já jeho holka. Chodíme spolu, jasný? Lidi spolu nejdřív chodí, potom plánujou další věci.“

Znovu se zamračil, ale jeho ustaraný obličej se vzápětí rozjasnil.

„Fajn, vy spolu budete chodit, já zatím naplánuju ty další věci. Tím se to celý urychlí, ne?“ věnoval nám široký úsměv.

Nakonec jsme museli uznat, že jeho nápad je naprosto dokonalý.

 

Na zbytek víkendu jsme se přesunuli zpátky ke mně, i když jsem na Belle viděl, že se jí od rozdělané práce neodchází lehko. Neskutečně mě štvalo, že nemůžu říct tak obyčejnou větu jako Užij si svátky, já ti s tím tady příští týden pomůžu. Ještě než jsme dorazili k Lesnímu zátiší, tak mě ale přece jenom napadl způsob, jak bych jí mohl aspoň trochu pomoct.

„Ten tvůj domeček,“ začal jsem opatrně.

Bella se naježila. Očividně nezapomněla na můj rozporuplný názor na její rozhodnutí.

„Klid,“ zasmál jsem se. „Jen mě napadlo… Nevím to jistě, pár let jsem nebyl ve sklepě ani na půdě,“ zašklebil jsem se směrem k protéze, „ale možná by se ti do začátku hodilo pár kousků nábytku? Nebude to nic extra, i když snad ani úplnej šunt. Spoustu věcí po prarodičích použila máma v domě, ale pamatuju si, že něco se dávalo do sklepa. Kdyby ses chtěla mrknout… mohla by sis vzít cokoliv,“ dodal jsem nejistě, když jsem zachytil její šokovaný výraz.

„Edwarde…“ Zdálo se, že lapá po dechu. „To je tak… To je… Babička měla dům krásně zařízený, ale ty lidi, co ho tehdy koupili, všechno rozprodali. Málem mi to utrhlo srdce, neuměla jsem si představit, že tam pořizuju nějaké levné moderní krámy a na kvalitní starší kousky mi nezbyly peníze. Jestli to myslíš vážně… sepíšeme to, měla bych ty věci jenom půjčené a časem…“

Rychle a důrazně jsem zavrtěl hlavou. „Žádné sepisování. Ber to třeba tak, že si zařizujeme domek na víkend,“ uchechtl jsem se, pořád ještě rozpačitý z její reakce.

Naklonila se ke mně a vtiskla mi krátký polibek na rameno. Jasper na zadním sedadle vydal zvuk, který se dal interpretovat jako nadšený souhlas. Mrknul jsem do zrcátka. Poprvé jsem si naprosto zřetelně uvědomil, že s Bellou nikdy nebudeme jenom my dva, ale nemohl jsem se přinutit, aby mi to vadilo. Při pohledu na Bellin úsměv, který jí v tu samou chvíli rozzářil unavený obličej, bych ale mohl přísahat, že ani ona s naším rozšířeným partnerstvím nemá sebemenší problém.

Miluju tě, řekl jsem bezhlesně. Přesto zareagovala. „Já tebe taky,“ odpověděla. Vlastně neodpověděla. Nadšeně ta slova vykřikla. Dalších pár minut jsme se všichni tři smáli jako šílenci.

Pomalu jsem začal brát svátky na milost. A ani to nebolelo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

GinaB

6)  GinaB (18.03.2017 22:13)

Áááá, začínám se těšit na vánoce, stejně jako Jasper s Edwardem. :D
Díky, ambři.

ambra

5)  ambra (18.03.2017 19:33)

Tak šťastně doma :) . Osm hodin v autě jsem jen promýšlela detaily posledních kapitol. Už se nemůžu dočkat!
Betuška, evelstenko, Dommy, Ivi, moc moc moc děkuju!!!

4)  Iva (18.03.2017 09:09)


Ďakujem
Spravilo mi to skvelú náladu na celý deň

3)  Dommy1 (18.03.2017 06:30)

2)  evelsten (18.03.2017 00:02)

Amnrička, ďakujem ti veľmi krásne za dnešnú skvelú a hlavne emotívnu kapitolku
Zo začiatku som si aj poplakala a potom som sa usmievala cez slzy pri čítaní toho malého, ale predsa len neskutočne vyspelého Jaspera
To ako ju chytil za ruku, ako si navzájom Edward spolu s Bellou vyznali lásku a ich malý nezbedník im už plánuje svadbu, no proste DOKONALOSŤ
Dúfam, že sa to medzi nimi nepokazí, dúfam, že Bella nepríde o prácu a ešte k tomu ako poradila svojmu drahému, aby sa porozprával s Tanyou, nooo Edward by si mal vážiť, že po jeho boku stojí taká silná a milujúca žena ako je jeho Bella
Ďakujem ti veľmi krásne ešte raz si proste fantastická a mrzí ma to stou zlomenou nohou a preto si nesmierne vážim a obdivujem, že aj napriek tomu si nám dodala ďalšiu dávku tejto návykovej poviedky
Teším sa na pokračovanie

1)  betuška (17.03.2017 22:56)

JUPÍÍ!!!...tí sú takí sladkí hlavne jasper bobánek"naplánujem tie dalšie veci";)
díky,díky,díky

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella