Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/robstenllll.jpg

Díkůvzdání a noc a ráno poté

 

 

Bella

(přede dvěma lety)

 

„Není to škoda, slečno Swanová? Bez problémů jste splnila všechny podmínky pro postup do dalšího ročníku. Dokonce tady vidím, že jste zařazená v desítce nejlepších studentů.“ Slečna Wangová, moje studijní poradkyně, odvrátila mandlové oči od monitoru a zadívala se na mě přes horní okraj jemných brýlí.

Sklopila jsem pohled k papíru na jejím stole a nervózně ho k ní posunula.

„Moje životní situace se výrazně změnila, slečno,“ pokusila jsem se o pevný tón. „Nemůžu si dovolit další studium. Navíc jsem si naprosto jistá, že jako sociální pracovnice budu spokojená. Vážně se myslím, že bych v tom mohla být dobrá,“ odvážila jsem se jí na okamžik podívat do očí.

Špičkami prstů poklepala na mou žádost. Její obličej ani dnes nevyjadřoval žádné emoce, přesto jsem cítila vlnu nesouhlasu, která ji obklopovala.

„Pomohla bych vám s vyřízením stipendia a studentské půjčky, Bello. Za osmadvacet let, co sedím na tomhle místě, se mi ještě nestalo, aby mi utekl student z první desítky.“

„Já ale neutíkám, slečno Wangová, opravdu ne. Věřte mi, pokud bych zoufale toužila po kariéře právníka, udělala bych pro to všechno. Jenže moje změněná životní situace nezahrnuje jen finanční problémy. Jde o to, že…“ Teď jsem musela být opatrná. Už dávno jsem slečnu Wangovou podezřívala, že má výjimečně vyvinutý šestý smysl, který jí pomáhá odhalit to, co jí nebozí studenti říkají doopravdy.

„Jde o to,“ zhluboka jsem se nadechla, „že já chci pomáhat. Doopravdy pomáhat. Tak, abych mohla vidět skutečné výsledky svojí práce.“

Slečna Wangová si pomalu sundala brýle. Při tom mě nepřestávala provrtávat pohledem. „Jste v pořádku, Bello? Nejste… nemáte s někým… problém?“

Teď jsem to byla já, kdo musel skrýt všechny emoce.

„Naprosto ne. Prostě jsem jen měla čas pořádně popřemýšlet o tom, co by mě naplňovalo.“

S povzdechem si znovu nasadila brýle. „Nedělejte si iluze, slečno Swanová. Jsem si téměř jistá, že díky sociálním pracovníkům vznikl termín vyhoření. Možná budete doopravdy pomáhat, ale můžete se spolehnout, že skutečné výsledky své práce uvidíte buď velmi zřídka nebo za velmi dlouhou dobu. Rozhodně ale uvidíte spoustu lidského trápení, a i když vás neznám příliš dobře, skoro bych se vsadila, že zrovna pro vás bude víc než těžké nenosit si práci domů.“

Tahle debata nikam nevedla. „Jste laskavá, slečno, ale já jsem rozhodnutá. Můžete, prosím, přijmout mou žádost? Zítra bych se chtěla zapsat na všechny potřebné semináře. Bez potvrzené žádosti to není možné.“

„To já přece vím, Bello,“ mávla rezignovaně rukou a natáhla se pro pero. „Doufám, že mi jednou nebudete mít za zlé, že jsem vás víc nepřemlouvala.“

 

 

Edward

(současnost)

 

„Řekla jsi šerifovi, že letíš na svátky domů?“ Snažil jsem se šeptat, ale zároveň jsem se dusil smíchy. Bella se pod mým pohledem doslova kroutila. Ještě nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by měl takový problém se sebemenší lží. Pokud se pokoušela oblafnout Charlieho Swana, musel si myslet, že se jeho podnájemnice chystá přinejmenším vyloupit banku.

„Tiše!“ klidnila mě – taky šeptem – a kývla bradou k obýváku. Jasper se od rána díval na televizi, přesto trval na tom, že dokud je tu Bella, zůstanou všechny dveře dokořán. „Přijedou mu všechny tři děti s rodinami. Kdybych nešla k tobě, nejspíš bych musela do hotelu.“

Opřel jsem se bokem o linku, abych si uvolnil ruce a mohl si ji přitáhnout k sobě. „Takže vážně zůstaneš až do neděle?“ Okamžitě se mi zrychlil tep. Tohle nebude jako pár ukradených nočních hodin. Strávíme spolu několik dnů. Od rána do večera. A od večera do rána. Ještě se mi nechtělo přemýšlet nad tím, jak to nakonec uděláme s Jasperem; myšlenka na to, jak se Bella v pět ráno plíží do pokoje pro hosty, by mi mohla snadno narušit dokonalou představu, která se mi neuvěřitelně snadno a neuvěřitelně rychle začala rodit v hlavě.

„Jestli to se mnou vydržíte…“ Nejistě se usmála.

„Pojď sem…“

Odtáhla se příliš brzy. „Jasper,“ vydechla stručné vysvětlení. Oba jsme lapali po dechu a oběma nám bylo jasné, jak bychom tento i následující dny prožili, kdyby tu s námi nebyl můj bratr. Bratr s mimořádně vyvinutým pozorovacím talentem.

Zbytek dne probíhal jako na horské dráze – klidné chvíle, kdy jsme se s Jazzem snažili pomáhat Belle v kuchyni, střídaly ukradené okamžiky, kdy jsem ji vmáčkl někam do kouta a snažil se ulíbat ji do bezvědomí. Takhle to aspoň nazvala.

K jídlu jsme sedali poněkud vyčerpaní, i když každý z trochu jiného důvodu.

„Vážně vám chutnalo?“ Konečně se mi podařilo dostat Jaspera do vany, a tak jsem si užíval pohodlí gauče a faktu, že Bella mi sedí na klíně.

Stáhl jsem jí výstřih trička přes rameno a pomalu ji líbal směrem ke krku. Ještě pořád byla myšlenkami napůl v kuchyni, ale už jsem začínal vnímat, jak se jí zrychluje dech a jak ztrácí nit.

„Vážně mi chutnalo,“ zamumlal jsem. „A pořád chutná. Popravdě se nemůžu nabažit.“

„To jsem moc ráda,“ vzdychla. „Na vaření mě moc neužije.“

Pomalu jsem se dostával k její bradě. „To je dobře. Bál jsem se, že hodláš strávit čtyři dny v kuchyni.“ Než jsem ji mohl políbit na ústa, otevřela oči, položila mi ruce na ramena a zarazila mě.

„Zítra bychom měli někam vypadnout, Edwarde. Vzít Jaspera na průvod, potom do kina nebo na pizzu. Kdy byl vlastně naposledy v kině?“

Mimoděk jsem zabloudil pohledem k televizi. Pořídil jsem ji přede dvěma lety. Opravdu velkou a kvalitní. Bella se ohlédla stejným směrem. Když se znovu podívala na mě, měla přimhouřené oči a bojovně vystrčenou bradu.

„Nechceš mi doufám říct, že ještě nebyl v kině? Protože jestli nebyl, tak na tebe nejspíš zavolám sociálku! Á! Počkat! jsem sociálka! Takže si to můžeme vyjasnit hned teď, že, pane Cullene! Ještě dneska večer mi vypracujete seznam aktivit, které by měl šestiletý aktivní kluk běžně absolvovat. Jízda na kole? ZOO? Však vy na to přijdete, pane. Protože jste byl taky šestiletý kluk a jsem si naprosto jistá, že vám tohle všechno bylo dopřáno!“

Někde v polovině svého kázání mi sklouzla z klína a postavila se naproti mně. Jednu ruku si dala v bok, druhou mi výhrůžně šermovala před obličejem, takže když se v jednu chvíli objevil mezi dveřmi Jasper, musel si být jistý, že Bella se prostě jen vrátila ke svým povinnostem. Když se k ní ale přišoural, netvářil se zrovna nadšeně.

„Ty se na něj zlobíš?“ zatahal ji za loket a věnoval jí pohled, který by pravděpodobně oživil kámen. „Nezlob se na něj, Bello. Viděla jsi? Snědl všechno, co jsi mu naložila na talíř. A to nemá rád kaštanovou nádivku! A vážně se o mě vždycky staral, jak to šlo. Teď už má opravený auto, tak mě do kina určitě vezme. Do ZOO nechci, koukám na přírodopisný pořady v telce a nechci koukat na zvířata v klecích, je to hnus. Tobě to neva? A s kolem klidně počkám na léto, teď jsou stejně všechny cesty samý bláto.“

V tu chvíli už jí prakticky visel na ruce. Dřepla si k němu a věnovala mu ten nejširší, nejsladší a nejzamilovanější úsměv, jaký jsem u ní kdy viděl. Hej, já jsem tady!

Položila mu ruce na tváře – úplně stejně to dělala se mnou – a dala mu pusu na čelo.

„To byla legrace, miláčku. Nejsem doopravdy naštvaná. Jak bych se na vás mohla zlobit? Koukni kolem sebe. Co všechno jste za pár týdnů dokázali. Jsem na vás moc moc moc hrdá, víš to?“

„Takže se na něj nezlobíš doopravdy?“ ujistil se opatrně. Zavrtěla hlavou, až jí konec culíku pleskl přes tvář.

„Takže ho máš pořád ráda?“ Byl jsem šťastný, že už jsem dopil colu, kterou jsem si předtím postavil na stolek. Jinak bych se zrovna teď s největší pravděpodobností udusil. Takhle jsem měl dost času zalapat po dechu a zároveň sledovat, jak se s touhle podpásovkou vyrovná Bella. Po vykulených očích následovala pootevřená pusa, několik polknutí naprázdno a zbytečná kontrola vlasů. Nakonec se ale znovu usmála.

„Mám. Dokonce každý den o něco víc,“ mrkla mým směrem. Jasperův zachmuřený obličej se rozzářil. Objal Bellu kolem krku a dal jí na tvář pořádně mlaskavou pusu.

„Tohle je moje nejlepší Díkůvzdání!“ zahulákal šťastně. O deset minut později spal jako dřevo.

 

„Když jsi řekla šerifovi, že jedeš k mámě, co jsi vlastně řekla mámě?“ Bella ležela na břiše, oči napůl schované pod ztěžklými víčky, ale šťastný úsměv na její tváři mě ujišťoval o tom, že ještě nespí. Hladil jsem ji po zádech. Možná to nějak souviselo s tím, že na nich neměla žádné jizvy, ale milovala to. Protáhla se jako kočka, kterou někdo budí ze sladké dřímoty a pomalu se otočila na bok. Zadívala se mi do očí.

„Řekla jsem jí, že budu u svého kluka. Víc než jednu lež denně nezvládnu.“ Stačil okamžik a nejistá Bella zpřed několika týdnů byla zpět. Dokonce se podvědomě natáhla po cípu přikrývky a pokusila se zakrýt.

Naše pocity očividně nekorespondovaly, protože já měl chuť vstát, zvednout telefon a objednat firmu, která by mi před domem udělala ohňostroj. Místo toho jsem Belle sebral tu pitomou deku, objal ji kolem pasu a jediným plynulým pohybem jsem sebe dostal na záda a Bellu na sebe.

„Jsem tvůj kluk? A řekla jsi o mně svojí mámě?“ Najednou mi to došlo. Tohle mi chybělo k pocitu absolutního štěstí. Taky jsem to potřeboval někomu říct. A zdaleka ne jen Jasperovi, i když ten samozřejmě zůstával na prvním místě.

„Nevadí ti to?“ zavrtěla se nervózně. „Víš, technicky vzato jsem jí neřekla o tobě, teda že jsi to ty, protože o tobě a o Jazzovi ví, že jste mí klienti, ale řekla jsem jí, že jsem tady potkala někoho… někoho naprosto…“ Pevně stiskla rty a zdálo se, že se to vážně chystá nedopovědět.

„Ale no tak,“ zatahal jsem ji za pramen vlasů, který mě šimral na krku. „Moje ego ještě nedostalo svou denní dávku,“ zašklebil jsem se.

Zavrtěla se důrazněji a vyplázla na mě jazyk. „Řekla jsem jí, že jsem naprosto pitomá, protože jsem se spustila s jedním místním nafoukaným hezounem a k tomu bývalým fotbalistou. Nejhorší možná kombinace!“ Znovu jsem se dusil potlačovaným smíchem. Využila toho a vyprostila se z mého objetí.

„Nezlob, nebo ti přinesu fakt velkou porci kaštanový nádivky. Proč jsi mi neřekl, že ji nemáš rád?“

„Nechtěl jsem ti zkazit radost. A navíc mi ta tvoje docela chutnala. Abys věděla, moje máma byla úžasná, ale v kuchyni jí to vážně moc nešlo. Jako správný umělec považovala recepty za brzdu kreativity a podle toho to většinou dopadlo. Na pohled zážitek, chuťově… už trochu míň.“ Přistihl jsem se, že poprvé od máminy smrti o ní dokážu mluvit bez toho, že by mě dusil ten hnusný obludný chuchvalec v krku.

„Chybí ti.“ Nebyla to otázka, přesto jsem kývnul.

„Líbila bych se jí?“

Zvedl jsem se na lokti a předstíral, že si ji předtím, než jí odpovím, potřebuju důkladně prohlédnout. Samozřejmě se začala ošívat a svedli jsme další boj o deku.

„Pojď ke mně,“ poprosil jsem nakonec. Poslechla a pevně mě objala.

„Zbožňovala by tě,“ zašeptal jsem jí těsně předtím, než jsme oba znovu přišli o schopnost souvisle komunikovat.

 

Ráno mě probudil Jasper.

„Edwarde…“ Málem jsem zpanikařil, než mi došlo, že po Belle už není ani stopy. Její únik do pokoje pro hosty jsem nakonec zaspal.

„Copak, prcku,“ zabručel jsem při pohledu na mobil. „Nejsou Vánoce, nemusíš vstávat takhle brzo.“

„Je tady Tanya,“ zašeptal.

„Cože?“ vyštěkl jsem nechápavě, ale zároveň jsem si už začal připevňovat protézu a oblékat se.

„Je uvnitř. Nechtěl jsem ji pustit, ale odstrčila mě.“ Teprve teď jsem si všiml, jak vyděšeně Jasper vypadá. Jako by doopravdy chápal, co nám všem hrozí.

„Neboj, bráško,“ vymáčkl jsem ze sebe úsměv. „Tanya je pořád kamarádka. Vyřídím to s ní, ty si běž pustit telku.“

Když jsem vycházel z pokoje, zalitoval jsem, že jsem si před usnutím nedal sprchu. Jasně jsem si uvědomoval, že všechny Tanyiny smysly neomylně zaregistrují, co jsem celou noc dělal. Doufal jsem, že aspoň Bella zůstane nahoře, i když její auto na příjezdové cestě mluvilo za vše.

Stála v kuchyni, zády ke mně a zkoumala každou stopu, která tu zůstala po včerejším jídle.

„Co tady děláš?“ Pomalu se otočila a přesně, jak jsem předpokládal, nejdřív zhodnotila můj stav.

„Takže je dobrá,“ zkonstatovala nakonec bezbarvým hlasem.

„Jeď domů, Tanyo. Jsou svátky. Lidi mají být se svou rodinou.“

„Tak proč tu máš na noc cizí ženskou?“ Její hlas rychle nabíral na síle. „Já byla tvoje rodina čtyři roky, Edwarde! Jak si, kurva, můžeš myslet, že mě jen tak, ze dne na den, vykopneš ze svýho života?“ Zatímco mluvila, udělala tři kroky směrem ke mně. Ten pach mě praštil do nosu.

„Pro Krista, ty jsi opilá! Vypadni odsud, Tanyo. Už jsme si to vyříkali. Máš pravdu, vídali jsme se, ale od začátku jsi věděla, jak to s námi je a bude. Nemíním se v tom hrabat do konce života. Tvoje rodina…“

„Ať tě ani nenapadne to vyslovit!“ zaječela. „Mám s Rose společný jen to, že nás porodila stejná ženská. Nejsem jako ona a ty to víš! Já tě doopravdy miluju, Edwarde! Jenom já! Jak si můžeš myslet, že by tě nějaká coura, kterou znáš sotva měsíc a která o tobě ví akorát to, že máš velkýho ptáka, mohla milovat jako já? Včera jsem pro tebe a pro Jaspera uvařila, naložila jsem to do auta a chtěla jsem vás překvapit, ale viděla jsem tady její auto, tak jsem chtěla být statečná a rozumná a počkat, až vypadne, protože je to konec konců vaše sociální pracovnice! Jenže ona neodešla, Edwarde! Šukáš se ženskou, která se má starat o Jasperovo blaho! Místo toho se stará o blaho tvýho…“

„Tak dost! Přestaň, Tanyo! Nic o tom nevíš!“ Snažil jsem se nekřičet, ale třásl jsem se vzteky. A ještě něčím jiným, ale to jsem zatím nedokázal pojmenovat. Došel jsem k ní a začal ji strkat směrem ke dřezu. „Takže jsi celou noc strávila v autě a chlastala? Vážně super. Sklenici vody,“ kývnul jsem k polici. „A do dna!“

Roztřesenýma rukama se opřela o linku, ale po pár vteřinách si doopravdy napustila vodu a přes vzlyky ji do sebe namáhavě lila. Já mezitím přišel na to, co byl ten druhý pocit.

Lítost. Bylo mi jí strašně líto.

„Takhle to vážně nejde dál, Tanyo,“ řekl jsem už mírněji. Zavřela oči, utřela si nos do rukávu a pak mi položila hlavu na rameno.

„Cítím ji z tebe,“ vzlykla.

„Řekl jsem ti to okamžitě, nelhal jsem ti ani jednu minutu.“

„Lhal jsi mi čtyři roky, Edwarde. A už prosím tě neopakuj tu blbost, že jsi mě varoval. Nebyl to jenom sex, líbilo se ti to. Líbilo se ti mít mě ve svý posteli, Edwarde.“

„Tanyo…“ Zkusil jsem se odtáhnout, ale najednou na mně visela. Než jsem našel ztracenou rovnováhu, cítil jsem její jazyk až v krku.

„Edwarde…“ Pořád bylo ráno, přesto mě Jasperův hlas stihl už podruhé vyděsit. Zíral na nás a jeho oči připomínaly dva talíře plné nepochopení a zklamání.

„Ahoj, Jazzi,“ popotáhla Tanya. „Ani mi nedáš pusu? Šťastné Díkůvzdání!“ Jasper začal couvat ze dveří.

„V klidu, bráško. Tanya nás přišla jen pozdravit. Už musí domů.“

Najednou jako by přišla o poslední zbytky energie. „Jo, už musím. Jsem… unavená. A zmrzlá. Hrozná noc. Teda aspoň pro mě,“ uchechtla se. Malátně zamířila ke dveřím. Když už to vypadalo, že opravdu prostě jen odejde, zarazila se, otočila se k lednici a než jsem jí v tom stihl zabránit, přešla k ní a otevřela ji.

„Tanyo…“

„To nic,“ práskla dveřmi. „Já jen, co jsem dělala blbě. A taky abych věděla, co mám přivézt příště.“

Zhluboka jsem se nadechl, abych se ještě chvíli udržel v klidu.

„Jdi už. Prosím.“

Bellu jsem našel schoulenou na podlaze vedle dveří, které vedly z kuchyně do obýváku. Vypadala… ztraceně.

„Pojď, vysvětlím ti to,“ zaprosil jsem.

Zavrtěla hlavou. „Měl bys jít za Jasperem. Je úplně vyděšený.“

„A ty ne?“

Kousla se do rtu. „Jsem tak… já nevím, asi naivní. Nebo pitomá. Nebo obojí dohromady. Člověk by řekl, že s tím, co mám za sebou…“

„Bello…“

„Ne, počkej, Edwarde. Věděla jsem, že tu byl někdo přede mnou. Ale jestli jsem v něčem dobrá, tak ve vytěsňování toho, co by mě mohlo nějak… ranit. Ty… ty ses kvůli mně rozešel s holkou, se kterou jsi chodil čtyři roky a ani ses neobtěžoval říct mi o tom?“ Poprvé od začátku našeho rozhovoru se na mě podívala. Jako by mi zamrzl dech v plicích. Začala se zvedat a mně došlo, že chce odejít.

„Bello, počkej. To nebylo chození! Vozila nám zásoby, za to jsem jí platil. A spal jsem s ní, bohužel. Ale nejsem dítě, Bello, ani ty jsi nebyla panna!“

Ignorovala mě. Místo toho začala procházet pokojem a sbírat si svoje věci. Balila se.

„Vždyť jsi, kruci, málem přivedla na svět dítě!“

Jako by nějaký neviditelný píst vysál všechen kyslík z místnosti. Oba jsme ztuhli.

Pomalu se ke mně otočila. Otevřela ústa. Pak znovu. Jako by nemohla najít hlas nebo možná slova.

„Ty… ty to… jak… jak dlouho? Od koho? To neví nikdo, to přece…“ Několikrát hlasitě polkla. „Tys mě… šmíroval?“ zachraptěla.

Dopajdal jsem k ní. Nikdy jsem svou fyzickou bezmocnost neproklínal víc než v tu chvíli.

„Tak to nebylo. Když jsi nastoupila na to místo… Bál jsem se, že mi sebereš Jaspera. Můj právník… Bello, počkej, přece. Na tohle potřebujeme víc než dvě minuty mezi dveřma. Omlouvám se, že jsem to řekl. Že jsem to věděl. Omlouvám se, že jsem ti neřekl o Tanyi. Ale ona opravdu jen vozila jídlo a občas tady přespala, takže…“

Usmála se tak, že kdyby mě bodla do břicha, nebolelo by to víc. „Takže pro tebe žádná velká změna? Jen možná ještě nejsem tak dobrá, že? Ještě nevím, jaký jídlo máš rád. A v posteli taky žádná sláva, co? Vystresovaná ubožačka, co si sem přijela lízat rány. Ježiši, Edwarde, pusť mě. Musím vypadnout, nebo se tu udusím!“

Pustil jsem jednu berlu a zkusil ji chytit za ruku, ale nebyl jsem dost rychlý. Trvalo dvě minuty, než jsem zaslechl, jak startuje auto.

Když jsem se znovu otočil ke dveřím, stál na prahu Jasper.

Plakal neuvěřitelně tiše.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

kajka

22)  kajka (21.04.2018 11:07)

Já si to snad komentářem k minulé kapitole přivolala. Že jsem nedržela pusu.
Hezky jsi jim to křehký štěstí rozmetala na kousky. Ne, že ne. Když už, tak už! Všechno najednou! :'-(
To se dá spravit?
Nejvíc mě to mrzí kvůli Jasperovi, dospěláci jedni nezodpovědní!!!


kajka

21)  kajka (01.10.2017 15:45)

Jéje, už jsi jim poslala bouři. ;)
Bylo mi jasné, že se to stane, ale nějak jsem pozapomněla na tvůj vytříbený smysl pro dramatično. Načrtla jsi tak romantickou vánoční idylku, že jsem spíš čekala postupné přidávání všelijakých problémů (klepy, přistihne je Jasper, Edward někde lehce přestřelí), ale ty ne, ty tam hodíš takovou bombu.
Sice se na Edwarda zlobím jak kvůli Tanye, tak i za Bellu, ale nejvíc mne naštval kvůli Jasperovi. :'-(
Vím, že si žili skoro jako na pustém ostrově, jenže stejně je to pitomec. Ale oni mužský takový vlastně jsou, ani nemusí obrůstat mechem, aby z nich občas nevyletělo něco, za co je chceš na místě zabít.
Doufám, že mu odpustí. ;)
Děkuji za kapitolku.

ambra

20)  ambra (18.02.2017 18:55)

19)  Anna43474 (16.02.2017 20:32)

Jalle

18)  Jalle (16.02.2017 17:06)

Keď Jasper niečo povie, to je vždy pecka!
Ed nám to už dokakal. Hovorila som si, keď jej teraz povie, že o tom vedel, úplne to zabije. A on to povedal. Blb.
Snáď sa čoskoro spamätá a nebude sa ľutovať. Ďakujem za krásnu kapitolu.

17)  Leylla (16.02.2017 00:26)

Co všechno si musela vytrpět a čeho se vzdát kvůli jednomu psychopatovi.
Vše krásné jednou končí :(
No a Edward (v záchvatu) tomu (SOBĚ i BELLE) teď VŮBEC nepomohl. Bude muset dlooooooooooooooouho napravovat.
Proč jen ti chlapy v afektu vždy řeknou něco, co nikdy vyzradit nechtějí
Teď to teprve bude pořádně o nervy, jak nám to jen ještě zkomplikuješ...?

16)  Sneja (15.02.2017 21:06)

Edward, nie!!! Och, to fakt nemal na ňu vybaliť, nie takto... to viac pokaziť nemohol. Zbožňujem ako si v tejto kapitole prešla od takmer dokonalej idylky ku totálnej katastrofe... No a samozrejme,Jasper Nakoniec si to najviac odnesie on, chúďatko:'-( :'-( :'-( Teším sa na ďalšiu!

Evelyn

15)  Evelyn (15.02.2017 17:31)

Uf, ambrušo, tohle byla solidní podpásovka. Jako jasně, čekala jsem, že se jim to poserkuje, ale takhle... Tanyi je mi přes všechno líto. Čtyři roky čekala na nemožné a žila v iluzi a falešné naději, která ji asi držely nad vodou, a pak bum - najednou má být všeho konec a ještě tímhle způsobem.
Edward si vybrak výborný moment, kdy Belle prozradit, že zná její tajemství. Pověstná poslední kapka...
Jdu si dát kávu a poňuchňat svoje dítko ;)

ambra

14)  ambra (15.02.2017 15:10)

Děkuju a zároveň se omlouvám , ale víte jak - čtyři roky žil jak lovec mamutů, nemusel si dávat pozor na jazyk, protože prakticky nemluvil a tak vůbec. No a protože se většinou snažím, aby se ti moji chlapi chovali jako chlapi, tak občas udělají (řeknou) nějakou příšernost (mám doma dokonalý vzor ). Jdu na další

GinaB

13)  GinaB (14.02.2017 23:07)

Ze strachu a ve vzteku člověk řekne, čeho pak lituje. A Edward to fakt po.... Chudák Jasper. :'-( V první chvíli jsem měla chuť ti napsat, ať rychle napíšeš další kapitolu, ale tuším, že tohle je jen začátek...???
Budu se těšit na další...kapitoly, protože teď bych potřebovala následujících x kapitol, abych to přežila já.

12)  Kolda (14.02.2017 22:55)

No pááni. Doufala jsem ještě v pár kapitol úžasného štěstí. Na začátku jejich díkuvzdání jsem se usmívala jak blbeček. A teď se mi chce brečet. Jak ty to děláš, že ve mně dokážeš vždycky vyvolat takový emoce?! Je to fakt fenomenální. Přečtu si to znovu a jdu se těšit na další kapitolu! :D Fakt jsem děsně zvedavá, jak to Edwad vyžehlí. Nejdřív Tanya a pak to s dítětem. Takhle to teda vypustit nemusel.. A chudák Jasper...:'-(

Iwka

11)  Iwka (14.02.2017 22:39)

Nejdřív mě ohromně pobavila scéna "Počkat, já jsem sociálka!" Ovšem smích brzy přešel... Ten konec, co's to provedla?! Edwarde, co TY's to provedl?!? Doprkna, zas jsem jen krůček od slzoprolití...

leelee

10)  leelee (14.02.2017 21:42)

no ty vole
kde, a hlavně kdo, je ten třetí (čtvrtý) co se směje?
Tanya očividně nepochopila, že ikdyž trochu nečekaně a náhle zkončili je to napořád, jako by se jí snažil poslat k šípku už dřív a pak změnil názor.
Bella se vrátila zpátky na začátek, co dodat,...
no snad jenom drobnost doufám že tím to nekončí a Bella Edwardovy v tý loužičce pořádně vymáchá čumák, protože Jasper si to zvládne vztáhnout na sebe ať mu ty dospěláci tvrdí cokoli

Q

ambra

9)  ambra (14.02.2017 19:09)

Děkuju, drahé moje . A užijte si ten dnešek! ;) (jako třeba já - muž na služební cestě, tak si pustím nějakou přeslazenou romantiku ).

8)  betuška (14.02.2017 18:33)

bože,bože,bože...Iva to vystihla za mňa neuveriteľne...žiadna rozprávka, ti poviem, budeme musieť počkať...možno bude;)
inak paráda ambruška ako vždy

7)  BabčaS (14.02.2017 13:39)

6)  Lenka (14.02.2017 10:45)

Ty otazníky jsou smajlíci z mobilu. Akorát tady nejsou vidět. ;-)

5)  Lenka (14.02.2017 10:41)

Tak tohle Edward posral. Fakt hodně. Jak to na ni mohl takhle vybalit? Uff. Jsem zvědavá, jak tohle vyžehlí. A nezávidím mu to. Další kapitola bude brzy? ???????????? Děkuji. ❤️

4)  martisek (14.02.2017 08:37)

Tak takové díkuvzdání jsem vážně nečekala víc už to Edward snad ani pokašlat nemohl. Sem zvědavá, jak to vyžehlí..

3)  Iva (14.02.2017 08:21)

A už je to tu :(
Dúfam že to čo najskôr vyriešia.
Bolelo ma to za všetkých. Za Bellu.Edwarda.Jaspera a dokonca aj Tanyu.
Krásne napísané. Ďakujem.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek