Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/robstenllll.jpg

Tak slíbené dvě nemám, ale mám jednu vážně dlouhou :))

Děkuju... ♥

 

Bella

(před třemi lety)

 

„Bello!“

„Jacku? Co tady děláš?“ Doběhl ke mně přes prostranství, které oddělovalo dvě největší školní budovy, a objal mě, jako bychom se neviděli několik měsíců. Vnímala jsem zvědavé pohledy svých spolužáků.

„Stalo se něco?“ Opatrně jsem se odtáhla.

„Musíš se mnou. Hned teď. Mám pro tebe překvapení.“ Rozbolel mě žaludek. Prosím, jen žádná další překvapení.

„Nemůžu, Jacobe. Vždyť víš, že mám v pondělí přednášky až do večera. I tak už jdu pozdě,“ zadívala jsem se za postavami, které rychle mizely v hlavní přednáškové budově.

Znovu mě objal a zároveň mě začal táhnout k východu. „Tohle nepočká, Bello. Prosím!“ Když zaregistroval můj odpor, zastavil se, položil mi dlaně na tváře a podíval se mi do očí přesně tím způsobem, který mě připravoval o dech a taky o schopnost souvisle myslet.

„Bude mi trvat týden, než to všechno seženu a dopíšu,“ zaprotestovala jsem naposledy, ale zároveň už jsem se od něj nechala vzít za ruku.

„Bells, ty nejdeš?“ ozval se za námi udýchaný výkřik.

Otočila jsem se a mávla na posledního dobíhajícího opozdilce. „Něco mám, zítra mi vezmi svoje poznámky! Prosím!“

„Jasně, zlato, pro tebe cokoliv!“

Obrátila jsem se zpátky a chystala se pokračovat k východu, ale Jacob vedle mě ztuhl. „Bells? Zlato?“ opakoval najednou změněným hlasem. Předchozí vřelost se někam vypařila.

„Neblázni,“ objala jsem mu paži a přitiskla se k jeho boku. „To byl Cameron. Pravděpodobně poslední panic z fakulty. Ještě pořád bydlí u maminky a netají se tím. Chápeš to?“

Jacobova tvář pomalu roztávala. „Tak jo,“ přikývl nepřesvědčivě. „Jdeme.“

 

„Stěhuješ se k němu?“ Rachel nezněla šťastně. Ani trochu.

„Nedalo se říct ne,“ zaprosila jsem. „Technicky vzato se nestěhuju k němu. I on pustí svůj starý byt, takže se do nového stěhujeme oba.“

„Tos mě uklidnila,“ ušklíbla se.

„Rach, prosím! Kdybys ten nový byt viděla! Dvě koupelny! Terasa s vířivkou, chápeš to? Budeš ke mně chodit nejmíň třikrát týdně. A můžeme tam dělat obří mejdany, protože v tom domě bydlí jen mladý bezdětný páry, co si podepsaly prohlášení, že nikdo nebude nikoho omezovat.“

Zatvářila se pochybovačně. „Ty a mejdany? Nech toho, nebo si budu myslet, že sis něco dala. Na návštěvu zajdu moc ráda, jen o tom nejdřív řekni Jacobovi, jo? Jsem si dost jistá, že mě nemůže ani cítit.“

„To je blbost!“ vyhrkla jsem a doufala, že síla mého hlasu skryje fakt, že lžu. „A navíc – já mu do výběru jeho přátel nemluvím, tak proč by mi do toho měl mluvit on.“

Moje kamarádka a bývalá dokonalá spolubydlící se kousla do rtu. „Možná proto, že chlapi jako on tyhle věci občas dělají, Bello.“ Nevyděsilo mě ani tak to, co řekla, ale jak to řekla. Ještě jsem ji nezažila tak vážnou.

„A dost,“ vyskočila jsem ze židle. „Vstávat a oblíkat. Náš rozlučkový mejdan musí stát za to!“

 

Mejdan byl úžasný, i když trval jen dvě hodiny. Pak mi zavolal Jack a poprosil mě, jestli bych mu nepřivezla léky. Rozbolel ho zub.

V našem novém bytě Rachel nikdy nebyla. Sousedská vyhláška byla zrušena tři měsíce po tom, co jsme se nastěhovali. Na Jacobův popud. Potřeboval chodit do práce vyspaný.

 

 

Edward

(současnost)

 

Stál jsem u otevřené skříně a bojoval s kombinací vzteku a bezmoci. Tanya se mi hned na začátku našeho podivného ne-vztahu pokusila koupit nějaké oblečení, ale když jsem ho po ní nerozbalené hodil, znovu se nenamáhala. Samozřejmě jsem si mohl něco objednat přes internet – takhle jsem nárazově kupoval všechno potřebné pro Jaspera - ale abych zjistil potřebnou velikost, musel bych vzít svoje tělo doopravdy na vědomí a k tomu jsem se nikdy neodhodlal.

Nešlo jen o to, jak mi změnilo postavu chození o berlích. Bylo logické, že mi prostě nemůžou padnout šaty, které jsem si pořídil v sedmnácti. Ve zkratce šlo o to, že kalhoty na mně visely – bez sportu a po skončení růstového spurtu se někam vypařila moje pubertální žravost; naopak trička a košile praskaly ve švech už při oblékání.

Doteď mi to bylo jedno. Přesněji řečeno do Belly mi to bylo naprosto ukradené.

Snažil jsem se potlačit vzpomínku na naše první setkání. Jak dlouho jsem se tehdy nesprchoval? Měl jsem ve vousech zbytky snídaně nebo i večeře? Mohla pod těmi rozpadlými kalhotami vidět, že jsem naostro?

Vlastně bylo dobře, že jsem tehdy skončil na podlaze. Bizarnost celé té situace možná odvedla její pozornost od faktu, že páchnu.

V pootevřených dveřích se objevila blonďatá hlava. „Ty něco hledáš?“ Jasper měl o stavu mé garderoby perfektní přehled. Schody mezi sušičkou a mou skříní patřily mezi jeho povinnosti. S povzdechem jsem to vzdal. „Něco, co se úplně nerozpadá. Něco, co mi není úplně velký nebo úplně malý. A kdyby to navíc nebylo růžový…“

Se širokým úsměvem vklouzl do pokoje. Postavil se před skříň, trochu se rozkročil a zamyšleně si poklepal na nos. Ze kterého filmu to okoukal? Už před nějakou dobou jsem zjistil, že s až děsivou dokonalostí napodobuje svoje oblíbené hrdiny.

Po minutě usilovného přemýšlení mi podal dva kusy.

„Jaspere… to jsou tepláky,“ vzdychl jsem.

„No a?“ pokrčil hubenými ramínky. „Splňuje to tvoje podmínky. Navíc to má v pase gumu, nebudou ti padat.“

„Jaspere…“ Zarazil jsem se včas. Nemohl jsem mu říct poslední, nejdůležitější podmínku výběru. Potřebuju se v tom líbit Belle.

Ukázalo se, že nemusím nic říkat. „Má přijet Bella?“ Místo odpovědi jsem zaváhal. To mu stačilo. Podal mi složené džíny. „Já vím, že je máš na sobě skoro pokaždé, když je tady, ale aspoň jsem ti je vypral.“

„To není kvůli Belle,“ zaprotestoval jsem nepřesvědčivě.

„Houby,“ mávnul rukou. „Píše o nás zápisy, věděl jsi to? Přece tam nemůže napsat, že už teda máme doma čisto, ale ty vypadáš jako čuně.“

Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněl, že mám zavřít pusu.

„Aha…“

„Hoď sebou, jo? Tanya včera přivezla hromadu jídla, ale skoro nic neuklidila. Pizza je úplně rozmrzlá. Asi bysme ji měli hned udělat, Tanya mi jednou říkala, že rozmrzlý věci už se nemají znovu strkat do mrazáku. Můžeme nabídnout Belle, co myslíš? Myslíš, že můžeme?“

„Jo, asi jo, ale Jazzi, počkej chvilku.“ Pozpátku jsem došel k posteli, posadil se a počkal, až se postaví naproti mně, abychom si viděli do očí. Opřel jsem berle o pelest a vzal ho za ruce. Působilo to neohrabaně, tomuhle gestu jsem se většinou vyhýbal. Příliš mi připomínalo mámu.

„Víš prcku, pokud jde o Tanyu…“ Tak trochu jsem doufal, že mu i tohle dojde samo, ale díval se na mě s neměnnou zvědavostí. „Tanya… Ona nám poslední roky hodně pomáhala. Byla kamarádka. Ta nejlepší. Pomáhala nám a nic za to nechtěla, takže...“

Nespokojeně zamručel. „To není pravda.“

„Je to pravda, Jaspere. Víš přece, že…“

„Chtěla tebe, Edwarde,“ řekl prostě.

Znovu mi spadla brada. Na jazyk se mi drala spousta vět, kterými bych mu rád jeho tvrzení vyvrátil, ale rychle jsem je spolkl. Nechtěl jsem mu lhát, pokud to nebylo nezbytně nutné.

„Asi máš pravdu,“ přiznal jsem. „Ale v tomhle si člověk nemůže poručit, víš? Já ji měl rád, dokonce hodně, ale jen jako kamarádku. A tím se dostáváme k tomu podstatnýmu. Došlo mi, že to není fér, a tak jsem včera Tanyi řekl, že už by nám neměla pomáhat, protože se mnou jen ztrácí čas. Neměla by mít jenom kamarády. Měla by si najít skutečnýho přítele, který se taky bude starat o ni. No a tak jsme si říkali, že by bylo lepší, kdyby sem teď nějaký čas nejezdila. I kamarádi si někdy potřebujou dát pauzu.“

Jasper vypadal zamyšleně. „Proto neuklidila tu pizzu, že jo. Naštvala se.“

S povzdechem jsem přikývl. „Naštvala. Ale jenom trochu. Brzo ji to přejde.“

„A Bella?“

„Jak s tím souvisí Bella?“

„Tu máš taky rád jen jako kamarádku?“

Málem jsem zaúpěl. Možná to s tou školou nebyl tak špatný nápad. Možná by spolužáci rozptýlili jeho pozornost a on by si ze mě neudělal jediný objekt ke zkoumání. V každém případě jsem se dostával na tenký led.

„Jaspere, ty přece víš, kvůli čemu je tu Bella. Někteří lidi si myslí, že starší brácha nemusí být nejlepší náhrada za rodiče, a tak na nás občas pošlou kontrolu ze sociálky. Bella je ta kontrola, bráško. My jsme jeden z jejích úkolů. Tak jako k nám chodí třeba k Alici domů. Ale i ke spoustě dalších lidí.“

Sklopil hlavu a chvíli sledoval černé obloučky nehtů na svých okopaných palcích.

„Já ale myslím, že nás má Bella raději než Alici.“ Tenhle tón jsem poznával. Chtěl se hádat.

Stiskl jsem mu dlaně, aby se na mě znovu podíval. „O to vůbec nejde, Jazzi. Bellina práce není mít někoho ráda, ona na nás má jenom dohlídnout. Možná jsou jí někteří její klienti víc nebo míň sympatičtí, ale jak jsem řekl – to není podstatný.“

„Ale nás má ráda,“ zamračil se. „Já to poznám. A má ráda i . Tanya ne, jednou mi řekla, že malých harantů má z domu plný zuby, ale Bella je jinačí. Doopravdy poslouchá, co jí říkám. A někdy mi dá pusu na čelo nebo mě obejme.“ Začínal popotahovat.

Rychle jsem ho přitáhl k sobě. Bylo by kruté a falešné opakovat mu tu kravinu o tom, že jsme jen součástí Bellina džobu. Zvlášť potom, co se odehrálo v posledních dvou dnech. I on měl nárok na kousek z toho všeho. Problém byl v tom, že jsem mu ještě nemohl říct pravdu. Nehledě na to, že jsem ani sám přesně nevěděl, co přesně v tuhle chvíli slovo pravda zahrnuje.

„Tak jo, asi jsme jí sympatičtí. Hodně,“ dodal jsem rychle, když ke mně zvedl bojovně vystrčenou bradu. „Ale je to komplikovaný, Jaspere. Bella… Víš, tohle není správný. Aby se s klientama doopravdy kamarádila. Mohla by jim třeba nadržovat.“

„V těch zprávách, co píše?“ nakrčil zamyšleně nos. Bylo jasné, že tohle už na něj začíná být komplikované.

„Jo, přesně tak. Musí být spravedlivá, chápeš?“ Neochotně přikývl.

„A nemohla by dělat něco jinýho?“

Z jeho dětské pusy to znělo tak prostě. Já už pár týdnů myslel v podstatě jen na to, jak se Belly zeptat přesně na tohle.

„Má tu práci ráda. A teď už běž, chci se osprchovat a obléct.“

Ani se nehnul. Očividně to nemínil vzdát. Najednou se celý rozzářil. „Ale kdyby Bella do tý zprávy napsala, že se o mě staráš úplně vzorně, tak už by na nás nemusela dohlížet. Už by se starala jen o Alici a ty další lidi ve městě. Možná kdybych přece jenom začal chodit do školy…“ Věděl jsem, kolik odhodlání ho stála poslední věta. Teď rozhodně potřeboval obejmout. Přitáhl jsem si ho zpátky.

„Ty můj hrdino. Nakonec to tak možná dopadne, ale nemůžeme to uspěchat, je to jasný? A hlavně nesmíš podobný věci vykládat Belle. Jak jsem říkal – nebylo by to spravedlivý. Musí na to přijít sama. Že se tu spolu máme dobře. Že ti nic nechybí.“ A že tu chce být s námi. „Jasný, kluku? Ani muk, jinak bude průšvih.“

„Tak fajn,“ povzdechl si z hloubi svých šestiletých plic a s jen malou ochotou se vyprostil z mojí náruče.

„Musíš mi to slíbit, Jazzi. Před Bellou ani slovo.“

„Slibuju,“ protočil panenky, plácnul mě do nastavené dlaně a konečně odešel.

 

Stál jsem pod schody a natahoval uši, abych zaslechl aspoň pár slov z jejich nekonečného rozhovoru. Neměl jsem šanci. Nejspíš probírali něco opravdu tajného, protože ke mně dolů se donesl jen občasný útržek smíchu. Nakonec jsem to vzdal a neohrabaně se posadil na spodní schod. Jak jsem se snažil nemyslet na to, co se stane, až se Bella vrátí dolů, myšlenky se mi nečekaně zatoulaly k mámě. Zkusil jsem se na sebe, na Jaspera, na náš dům a náš život podívat jejíma očima. Byla by teď s námi spokojená?

„Ahoj,“ ozvalo se za mnou a já sebou trhl. Všimla si toho a po tváři se jí rozlil pobavený úsměv. Opatrně se posadila vedle mě. Lehce do mě ťukla pokrčenou nohou. „Ještě nespí,“ zašeptala. „Mám takový zvláštní pocit, že nás sleduje. Nemyslím v tuhle chvíli,“ dodala rychle, když jsem se otočil, abych zkusil v šeru nad námi zachytit Jasperovu světlou hlavu. „Celé odpoledne se od nás nehnul, všiml sis? Dřív se najedl, šel si hrát a jen občas si pro mě přišel, aby mi něco ukázal. Dneska byl jak…“ Zavrtěla hlavou.

„Promluvil jsem si s ním. Než jsi přijela,“ přiznal jsem potichu.

„Cože?“ vyděsila se. „Doufám, že jsi mu nic -“

„Neboj se, právě naopak. Asi něco vytušil. Snažil jsem se mu vysvětlit, že tahle věc,“ zhluboka jsem se nadechl a vzal ji za ruku. Třásla se. „Že tahle věc není možná. Že jsme tvoje práce.“

Kousla se do rtu. „Ale přesně tak to je, Edwarde. Poslední dva dny nemyslím na nic jiného. Vážně z toho může být pořádný průšvih. Pro nás oba. “

Nebyl jsem schopný soustředit se na obsah jejích slov. Vnímal jsem teplo, které vyzařovalo její tělo. Cítil jsem její parfém a její šampón. A jako omráčený jsem zíral na její rty.

Zatřásl jsem hlavou. „Bello… Já vůbec netuším, jak tohle vyřešit. Nejsem pitomec, je mi jasný, že i když se vyvážeš z pracovního závazku vůči Jasperovi a mně, nebude to vypadat dobře, když potom budeme… spolu. Ale teď se na to prostě nedokážu soustředit. Jsem ve stavu… Nejsem schopný popsat ti, co se se mnou děje. Co ty se mnou děláš.“

Otočila ruku, kterou jsem ji držel, sklonila se a políbila mě do dlaně. Odtáhla se sotva o dva milimetry, když jsem ji uslyšel. „Jsem úplně mimo, Edwarde,“ zašeptala svoje přiznání.

Trvalo mi snad půl minuty, než jsem se sebral dost na to, abych byl schopný promluvit. Pořád zůstávala skloněná nad mou rukou, tak jsem se naklonil k ní, odhrnul jí vlasy z ucha a mimoděk ji napodobil, protože jsem najednou taky šeptal.

„Bello, jestli tě teď hned nebudu moct líbat a hladit, bude ze mě do pěti minut nejmladší oběť infarktu v týhle zemi. Ale nechci to dělat na schodech. Navíc Jasper… Ech… Bello, prosím… máme dvě možnosti. Půjdeme na gauč jako předminulou noc. Nebo půjdeme ke mně. Do mojí ložnice. Rozhodni to ty. Nebudu tě do ničeho nutit, prostě běž tam nebo tam. Já přijdu za minutu, nechci, aby ses koukala, jak se tady hrabu na nohy.“

Znovu přitiskla rty k mojí dlani; zdálo se, jako by vdechovala pach mojí kůže. Rozhodovala se. Pak se narovnala a začala se pomalu zvedat. Vyhýbala se mému pohledu. Zůstala chvíli stát, pak se ke mně otočila zády a pomalu, ale bez zaváhání se vydala směrem k ložnici.

Zvedl jsem se, sotva za sebou zavřela. Děsil jsem se, že si to rozmyslí a prostě uteče. A taky jsem potřeboval uniknout vlastním myšlenkám. Celá ta situace… Jak se mi během pár týdnů mohl takhle změnit život? Jako bych roky obrůstal tlustou hnědou skořápkou; teď jsem skoro fyzicky vnímal, jak ze mě ve velkých kusech opadává. Jenže Bella… Je zrovna ona tím, kdo by mě měl vracet do života? Je na to dost silná? S tím, co má za sebou? Sáhl jsem po klice dřív, než jsem úplně zpanikařil.

V pokoji svítila malá lampa u postele. Bella stála u knihovny a s nepřítomný výrazem přejížděla konečky prstů po hřbetech knih. „Máš jich hrozně moc. Nenapadlo mě, že tolik čteš.“

Potichu jsem za sebou zavřel, ale zůstal jsem stát u dveří.

„Až poslední roky. Většina patřila mámě. Dřív jsem nechápal, co ji na tom tak bere. Co ty?“

Smutně se usmála. „Mám trochu zásek. Vlastně už pár měsíců nejsem schopná nic dočíst. Zkusila jsem jich hodně, ale…“

„Žádná dost dobrá?“

„To ne. Některé víc než jen dobré. Ale spíš… No vlastně se pokaždý bojím, jak dopadne. Ta knížka. Ten příběh. Ty lidi v něm. Chci pro všechny happy end, ale přitom mi šťastný konce přijdou děsivě falešný. Nemožný. Normálně to tak přece nefunguje. Tak proč by se lidi v knížkách měli mít líp než my? Nemám na to žaludek.“ Otřásla se, jako by jí bylo skutečně fyzicky špatně.

Panika byla zpátky. Teď bych se jí měl zeptat, co se jí před pár měsíci stalo. Protože ať už vědomě nebo nevědomě dala dost jasně najevo, že by o tom chtěla mluvit. Nebo možná aspoň začít mluvit. Ale při myšlence na rozhovor o jejím mrtvém dítěti jsem měl chuť zmizet. Skoro jsem viděl slepou uličku, do které by nás ten rozhovor dostal. Ulička ucpaná dvojnásobnou dávkou krve, smrti a beznaděje. Rychle pryč. Rychle jinam.

Opřel jsem jednu berli o dveře a jen s pomocí druhé se vydal k Belle. Nemožnost obejmout ji oběma rukama, to přece bylo dostatečné peklo. Aspoň pro tuhle chvíli.

Položil jsem jí ruku na krk, přitáhl si ji a počkal, až se vrátí myšlenkami ke mně. Zaklonila hlavu, podívala se mi do očí a pak mi naprosto nečekaně položila ruce na boky a natiskla se ke mně. Nemohl jsem si pomoct, zasténal jsem.

„Strašně moc se s tebou chci milovat, Edwarde. Ale já… nemůžu. Ještě ne. Ty jizvy…“ Chtěl jsem protestovat, ale zavrtěla hlavou. „Musíš o mně vědět… Se mnou to nikdy nebyla zábava. A rozhodně ani nebude. Některé věci s sebou potáhnu vždycky. Je to jako závaží. Jako bych byla celá…“ Frustrovaně si povzdechla. Nemohla najít správná slova. „Pokud budeš chtít být se mnou, musíš na to být připravený. Měl bys být ochotný a schopný občas mi s tím pomoct. Občas jsem prostě moc vyčerpaná. Utahaná jenom z toho, že žiju. Ještě neutíkáš?“ zasmála se hořce. „Možná bys měl. Nebudu se zlobit. Máš vlastních starostí víc než dost.“

Ve skutečnosti jen vyslovila nahlas moje vlastní obavy. Jenže místo aby mě to odradilo, prožil jsem  v tu chvíli něco jako okamžik dokonalého prozření. Netušila, co všechno o ní vím, ale s tím, co říkala, s tím, co jsem měl za sebou já, to do sebe dokonale zapadlo.

Nic z naší minulosti nás nemůže rozdělit. Může nás to jedině spojit. Představil jsem si, až k tomu dojde. Až mi ona poví o sobě. Až jí o sobě povím já. Jen ta představa sebou přinášela nekonečnou úlevu. Mohla to být Bella. Jedině ona. Nikdo jiný.

Přitáhl jsem si ji blíž. „Já neutíkám. A co ty, Bello? Možná bys měla. Nebudu se zlobit.“

Pomalu vydechla. „Já nemůžu. Všechny rozumový důvody, každá souvislá myšlenka, kterou jsem ještě schopná vydolovat, mi říkají, že jsem se musela zbláznit, ale já od tebe nemůžu odejít, Edwarde. Budeš mě muset odehnat. Vzdávám se zodpovědnosti. Je to na tobě.“

„Pojď sem…“ Sotva jsem ta slova vydechl, ale zareagovala okamžitě. Snažil jsem se nespěchat, ale podrazila mě, když skoro okamžitě rozevřela rty a znovu se ke mně přitiskla boky. Po minutě jsem měl pocit, že budu hotový jen z líbání s ní. Tohle se mi nestalo ani v pubertě.

Odtáhl jsem se. Stačil jí jediný pohled. Překvapení v jejím obličeji rychle vystřídal úžas a dokonce záblesk pobavení.

„To jsi tu vážně žil jako poustevník?“ Další téma, kterému jsem se chtěl vyhnout.

„No řekněme, že na tebe reaguje nejenom tohle,“ naznačil jsem směr od pasu dolů, „ale i tohle,“ sáhnul jsem si na čelo a nakonec – po zaváhání, které trvalo sotva vteřinu – i na levou stranu hrudi. Jestli se mi teď vysměje…

„Edwarde, tohle je tak… Já nevím. Vždycky jsem myslela, že chlapi to v tomhle směru mají jednodušší.“

„Ten idiot, kterej vypustil tu fámu, že pro chlapy je to jenom fyzická záležitost, by měl viset někde za…“

„Neříkej to!“ vypískla a rozesmála se. Pak ale zvážněla.

„Takže se mnou to není jenom fyzický? Pochopila jsem to správně?“

„Bello, netrap mě. Musíš to brát tak, že se znovu učím abecedu. Nemůžeš čekat, že budu z rukávu sypat sonety.“

Tentokrát si mě přitáhla ona a políbila mě důkladně, ale pomalu. „Nečekám sonety. Jen mě děsí představa, že by to pro tebe mohl být jenom flirt.“

Místo odpovědi jsem ji vzal za ruku a odvedl ji k posteli. Posadil jsem se a neubránil se úlevnému výdechu.

Postavila se naproti mně a zabořila mi ruce do vlasů. „Příště nebudeme tak dlouho stát. Pořád na to zapomínám.“

„Takhle je to lepší,“ souhlasil jsem. „Konečně mám volný obě ruce.“ Sotva jsem to dořekl, popadl jsem ji za boky a jediným pohybem ji přenesl vedle sebe. Zvládla sotva zalapat po dechu. Cítil jsem, jak mi při tom praskl šev na pravém rameni.

Moje poslední slušné tričko to právě vzdalo.

 

 

 

 

 

 

 

 



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ambra

18)  ambra (01.02.2017 22:16)

Jalle :)
lee, já už teď mám cukřenkovou fobii, dneska ji rozhodně překlopím . Jj, s těmi hadry je to mýtus, chlapi horší než ženský . Dík, slunce moje
Berunky, potím dva dny kapitolu, napsat erotiku je spisovatelské strašidlo, věřte mi . Asi to raději za chvíli vyklopím, nebo to skončí plátky růží a zataženým závěsem

leelee

17)  leelee (30.01.2017 23:00)

á pan frajer má odpověď na všechno, nevypadá to jako vyrovnaný vztah, vlastně vůbec to nevypadá jako cokoliv co by vzdáleně připomínalo cokoliv vyrovnanýho...

na druhý straně... vždychy jsem si myslela že "Nemám co na sebe" je typicky ženská věta

Jasper má očividně oči na správným místě a Alici místo výkladovýho slovníku

a ty dva, prostě už jim začíná svítat, že mají dost času, že je to oboustraný, že je to vlastně fajn...

Q

Jalle

16)  Jalle (30.01.2017 14:43)

ambra - tvoj komentár som si musela naveky uložiť to počítača
som rada, že si robíme navzájom radosť a že sa moje 'opozdilství' vyplatilo inak, ani sa mi nesnívalo, žeby si sem pridávala poviedky aj po skoro desiatich rokoch od začiatku twilightfandomu. som za to veľmi rada

ambra

15)  ambra (30.01.2017 11:26)

Sneja, jsem hrozná, už mě znáte, takže víte, že se rozhodně něco pokazí , ale tak přece jim to nedám zadarmo, že jo . Děkuju moc za krásné a pravidelné komentáře
evelsten, všechny tvoje předpoklady jsou správné, teď jenom namíchat ten správný poměr, abych z toho neudělala úplnou telenovelu . Děkuju, jsi zlatá, máš velkou zásluhu na tom, že i já mám na této povídce závislost (a na tvých komentářích )
martisku, mě fascinuje, jak u téhle povídky vnímáte ty kapitoly každá jinak (emočně). Přiznám se, že tady mi taky bylo hlavně smutno. I ten Jasper, když si ho tam, ušmudlánka, představím... martisku, moc děkuju, že tě tu celé ty roky mám
Iwuško, ty tvoje dokonale přesné diagnózy . Ale když on se mi tak dobře píše (víš jak, já ho měla vždy ráda a vždy hodného). Moc děkuju, že to se mnou ještě riskuješ (dopíše to? nedopíše? )
BabčoS, děkuji
betuška, už som ti hovorila, že si nad tvými komentáři pravidelně cvrnknu blahem? . Děkuju, jsi zlatá
Fanny, moc děkuju za tvoje pravidelné reakce. Krásně mi to vždy rozebereš (jj, knihovna se povedla, že jo! )
Jalle, možná už jsem to tu někdy někde napsala, ale víš o tom, že jsi vlastně prodloužila životnost těmhle stránkám? Když to tu začalo umírat, ty sis chodila číst a hlavně o tom dávala vědět. Bez tebe bych s tím nejspíš dávno sekla. Děkuju, že tě tu pořád máme
Leyllo, obrovsky jsi mě potěšila, každý prodaný kus se počítá! Realita je taková, že vydání další knížky hodně závisí na tom, jak se bude prodávat tato, takže jsem opravdu vděčná za každou podobnou zprávu. No a když k tomu přidáš pochvalu...
Ginuško, ty jsi mě včera večer normálně rozslzela. Já si občas říkám, jestli to ještě někdo čte, přece jen už je to šílená nostalgie. Ale já si ten film taky občas pustím, takže chápu . Děkuju za dlouhou věrnou podporu
Alex, já mám příjemnou husí kůži, když vidím capslockem napsané TO slovo . Strašně moc děkuju
Gabbe,
Marcellko, vidím to úplně stejně . Strašně moc děkuju
Wuzinko
Nakonec ještě poznámka k Jasperovi. On je taková kombinace těch mých dvou mladších kusů, co mám doma, a kterým teprve nedávno bylo 6, takže mám ty jejich hlášky, úvahy a proslovy v živé paměti. Trošku mám z vašich komentářů pocit, že jsem možná přestřelila a Jasper je na svůj věk až moc vyspělý, ale neám pocit, že bych měla doma génie, i když je to s nimi občas veselé. Spíš mám pocit, že tohle je trochu problém dětí, které mají kolem sebe více dospělých (Edward moc neřeší, na jaké filmy Jasper kouká, a taky mu nedopřál dětskou společnost). Ty moje trdla jsou od mala pod vlivem výrazně starší sestry - takže i tahle interakce se mi píše moc dobře :)

wuzinka

14)  wuzinka (30.01.2017 09:05)

Marcelle

13)  Marcelle (30.01.2017 08:44)

Jasper je miláček řekla bych, že je prokoukl dřív než oni vůbec tušili, že se něco děje Zase moc děkuju za zážitek

Gabbe

12)  Gabbe (30.01.2017 05:05)

11)  Alex (29.01.2017 22:07)

Páni to byla DOKONALÁ kapitola. Miluju Jaspera :) je tak sladkej. A ti dva zamilovaní, když dají jen na svoje srdce, tak to nemá chybu. Díky moc.
Jo a z Jakea mám husí kůži a to vlastně pořád jen naznačuješ co se dělo.

GinaB

10)  GinaB (29.01.2017 20:27)

Jasper je skvělej. Roztomilej rozumbrada. Jsem zvědavá, co ještě vymyslí. Jacoba tentokrát fakt nemám ráda... A Edward s Bellou, zlatíčka, ale čeká je ještě dlouhá cesta plná překážek. Příliš mnoho neznámých vté jejich rovnici. :) Krásně napsané, jako vždy.

P.S. Tanyi je mi taky líto, Edward se zachoval jako pěknej parchant, ale když já jsem tým E+B, noooo. :D

Včera mě chytla nějaká romantická nálada, tak jsem si přečetla tvých osm povídek tady. Některé už znám skoro nazpaměť, ale když potřebuju povznést náladu, vždycky tu zalistuji.

9)  Leylla (29.01.2017 19:45)

Tak dnes po dlouhé době čas na čtení a hned 3 kapitolky. Opět skvostně napsané
jen nás ještě chvíli napínej...
Mimo jiné... také musím říct, že jsem se konečně dostala k tvojí knížce. Obě povídky jsem v knize četla poprvé. Místy jsem cítila chvění v žaludku jak jsem byla napnutá.
Ale to je ostatně stejné u všech tvých povídek

Jalle

8)  Jalle (29.01.2017 17:30)

Keby si videla ako sa mi rozžiaria oči zakaždým, keď uvidím novú kapitolu! Dúfam, že Bella nikdy nebude veriť, že je to len flirt a som fakt zvedavá, ako to s nimi dopadne bez toho, aby prišla o prácu. Teším sa na ďalšiu. Ďakujem.

Fanny

7)  Fanny (29.01.2017 17:17)

Jacob u mě definitivně skončil. Mohl bejt všelijakej. I s chybama. Ale tohle se nijak jinak ani vysvětlit nedá a já bych si přála, aby to Bella stihla pochopit rychleji, než se to všechno definitivně...
Jasper okamžitě všechno rozjasnil! Ten kluk je úžasnej! Kam se na něj hrabe Edward :D :D :D
Bella a Edward u knihovny, Bella opět zabodovala :) Tak trochu nechtěně ale její vyjádření, proč nemůže žádnou knížku dočíst... Smutný, ale krásný
Díky!

6)  betuška (29.01.2017 14:07)

Jedna vážne dlouhá mi urobila nesmiernu radosť
Z jacoba sa stal sebec s manipulatívnymi sklonmi a možno aj s niečím horším...tak by ma zaujímalo , čo je s rachel , jasper je skvelý ako všetky chytré deti,ktoré dospeláci podcenujú,bo im nevidia do hlavy...bella a edward...napísala si im to krásne, ja ti to všetko vždy uverím, cítim to emočné chvenie a už ani neriešim čo by mohlo a nemohlo byť,len sa nechávam unášať ...ta dúfam , že nenarazíme
už som ti hovorila, že milujem tvoje literárne počiny?

5)  BabčaS (29.01.2017 13:19)

Iwka

4)  Iwka (29.01.2017 11:48)

Ach jo, Jacob a ta jeho pasivní agresivita, z toho fakt mrazí. Jasper je jen malý, ale moooc chytrý kluk :) No a Bella s Edwardem... jsou tak zmatení, ale jsem ráda, že se do toho vrhají po hlavě, ikdyž je to děsí. Krása jako vždy a nestačím zírat, jak to teď sypeš, děkujeme

3)  martisek (29.01.2017 10:08)

Celá kapitola byla tak podivně smutná, kvůli jejich situaci, že mě poslední dvě věty totálně rozsekaly
Minulost Belly mě pořád děsí, ale tak nějak na ni v každé kapitole nedočkavě čekám asi trochu závislost či co..
Díky, Ambro, jako vždy naprosto geniální kapitola

2)  evelsten (29.01.2017 03:11)

Ambrička ako vždy dokonalá kapitola.
Dočerta, ja mám stále zimomriavky z tej nevedomosti čo všetko sa udialo v tom čase, keď sa rozhodla Bella žiť v spoločnom byte spolu s tým hnusákom Jacobom A pri dnešnom čítaní som si uvedomila, že v jednej z predošlých kapitol je Jacob aj telefonoval, takže možno Tanya nebude sama, ktorá sa bude chcieť Edwardovi pomstiť a aj Bella sa bude musieť ešte vysporiadať so svojou minulosťou. No a čo sa týka Jaspera, milujem toho chlapca, je ohromne vyspelý na svoj vek a je vidieť ako veľmi túži po láske a ľúbi svojho staršieho brata a začína ľúbiť aj Bellu
Ďakujem ešte raz za všetok tvoj čas, úžasný talent a trpezlivosť, ktorú nám odovzdávaš prostredníctvom tejto tvojej dokonalej poviedky na ktorej som sa stala doslova závislou Teším sa veľmi na pokračovanie

1)  Sneja (29.01.2017 01:27)

"Moje poslední slušné tričko to právě vzdalo."
Som rada za ďalšie písmenká, od včera som celá nedočkavá takmer celý čas som sa vyškierala na obrazovku, kým som čítala, ja ti tých dvoch a ešte k tomu s malým Jasperom úplne žeriem!
Ale teraz som skutočne zvedavá, čo bude ďalej, či sa niečo pokazí alebo... tak či tak túžobne budem očakávať pokračovanie! ĎAKUJEM.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Jacob 2