Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Svatba_s_Jakem.jpg

Třetí a závěrečká části trilogie o Nessie a Jacobovi. Ať se vám líbí. :-)

Stála jsem uprostřed kruhové mýtiny. Oblíbené místo mámy a táty. Louka obklopená vysokými stromy a plná zvláštních voňavých květin.

Stála jsem bez hnutí, oči zavřené a potutelně jsem se usmívala. Můj sluch bezvadně zachytil jeho kroky, dech i tlukot srdce. Byl v lese, asi padesát metrů za mnou.

Otočila jsem se, vsunula do pusy dva prsty a ostře zahvízdala. Ozvalo se naštvané zavrčení a následoval typický čtyřdobý zvuk tlap dopadajících na spadané listí.

A za pár vteřin jsem ho i viděla. Jako obrovská chlupatá střela vyletěl z lesa, odrazil se a rázem stál přede mnou.

Přimhouřila jsem oči a skousla ret. Tuhle hru jsem milovala.

„Já neustoupím, Jaku,“ řekla jsem se smíchem.

Rázem jsem se válela v trávě, dvě obrovské tlapy na ramenou. Zalehl mě a pořádně olízal obličej.

„Nééé!“ ječela jsem s předstíraným zděšením.

Lehce se nadzvedl a upíral na mě psí pohled. Jedno ucho nahoru, druhé otočené doleva, jazyk vypláznutý z tlamy.

„Tohle na mě neplatí,“ zachechtala jsem se.

A najednou na mně ležel úplně nahý Jake.

„A co tohle?“ zasmál se a začal mě lechtat.

Zavyla jsem a snažila se mu vykroutit. Neměla jsem šanci. Možná jsem byla i malinko silnější než on, když byl v lidské podobě, ale když mě někdo lechtá, jsem slabá jako moucha.

„Aha!“ vykřikl vítězoslavně. „Slečna má slabé místo!“

„Vzdáváááám sééé!“ ječela jsem a smíchy mi tekly slzy z očí.

„Ale ale“ řekl udiveně a rozhodně nehodlal přestat. „To bys z toho vyšla nějak snadno! To se dělá, pískat na svýho kluka jako na psa?“

„Jaku!“ vyrážela jsem mezi jednotlivými záchvaty smíchu. „Dooost! Dám ti co chceš! Jenom už přestáááň!“ Zahýkala jsem a pokusila se o únikový manévr. Najednou se ale moje zápěstí ocitla v pevném sevření, přitisknutá k zemi za mou hlavou.

Cítila jsem teď Jaka celým tělem. Jeho tvář byla těsně u té mé.

„Hmm... To zní jako návrh na dobrý obchod,“ zapředl.

Nádherně mě hřál. Srdce mi letělo jako splašené.

„Takže... Čím se hodláš vykoupit? A nemysli si, že z toho vyvázneš lacino. Jsem citlivá duše, takové zacházení mě zraňuje.“

Zase jsem se musela smát.

„Tak tohle by nešlo. Teď to vypadalo, že se mi směješ!“ zabručel a něžně mě kousl do krku.

Smích mi uvízl v hrdle a místo něj se ozval jen přidušený povzdech.

„Aha!“ zasmál se Jake. „Takže další slabina!“ A znovu mě kousl, tentokrát na druhé straně. Pak potřetí, do ucha.

„Už budu hodná,“ špitla jsem. „Už žádné pískání.“ Toužila jsem, aby mi pustil ruce a já ho mohla pevně obejmout.

„A co ten obchod? Říkala jsi, že mi dáš všechno, co chci.“ V jeho očích se objevily dva plamínky.

„To že jsem říkala?“ předstírala jsem údiv. „Budeš mi muset osvěžit paměť.“

„Ale mile rád!“ uchichtl se. „Kde jsme to jenom byli?“

Teď mě konečně pustil, ale znovu mě začal lechtat.

„Áááááá! Nééééééééééé! Úúúž si vzpomínáááám!“ Celé břicho mě bolelo od smíchu.

„Doufám, že teď už je mezi námi jasno.“ Teď promluvil vážným obchodnickým tónem. Ruce mi zase držel za hlavou.

„Ano,“ špitla jsem a potlačovala škytavku.

„Je jenom jediné výkupné, které tě dostane ze zajetí a ušetří potupného mučení.“

Chvíli se nehýbal, ale byl tak těsně u mě, že jsem cítila jeho srdce.

Na rtech se mu objevil zářivý úsměv. Jako kdyby vyšlo slunce. Tolik jsem ho milovala!

„Jsi ochotná vyslechnout můj návrh?“

„Víc než ochotná,“ škytla jsem.

„Tak je to správně,“ pochválil mě a trochu zvážněl. Pomalu se nakláněl blíž a mně se zúžil dech. Jeho rty se ocitly těsně u mého ucha a jeho dech mě šimral. Cítila jsem, jak mi naskakuje husí kůže.

„Vezmeš si mě?“

Znovu jsem škytla a to bylo tak všechno, co jsem zvládla.

Lehce se odtáhl, ale jen o pár centimetrů, aby mi viděl do obličeje.

„Tohle je vydírání,“ zašeptala jsem a nemohla se přitom odtrhnout od jeho očí. Naprosto neromanticky jsem zase škytla.

„Chytrá,“ pochválil mě chraplavým hlasem. „Jenže nevím, co odpovíš...“

Můj celý obzor teď byla Jakova tvář. A celým povrchem těla jsem cítila jeho teplo.

„Jaku...“ zašeptala jsem a následovalo další škytnutí.

Odpověděl mi jeho pohled, polibek a smích.

„Ty víš, že chci jenom tebe...“ dostala jsem ze sebe, než se mi bránice zase scvrkla. Byl moje všechno.

„Znamená to ano?“ zeptal se a na chvíli se zdálo, že je trochu nervózní.

Pomstychtivě jsem se usmála.

„No, teď si vlastně nejsem úplně jistá...“

Víc jsem neřekla, protože v tu chvíli už mě líbal. Tak živelně a vášnivě, jako dělal všechno. Moje ruce ani na chvíli nepustil...

Ale nohy se instinktivně ovinuly kolem něj.

Slyšela jsem jeho rychlý nádech.

„Nejsem úplně bezbranná, víš?“

„Ness...“ zašeptal najednou. Teď to znělo naprosto poraženě a toužebně.

„Ano?“

„Tak vezmeš si mě?!“

Zasmála jsem se. Šťastně. Svobodně. Totálně zaláskovaně.

„Ano!“

Nepustil mě.

 

xxxxx

 

Už oblečený, dokonce vykoupaný a navoněný, přijel ten večer k nám. Táta už věděl, co ho čeká a máma měla co dělat, aby ho uklidnila. Já mu radši šla z cesty.

„Edwarde, Bello,“ pozdravil je kývnutím hlavy a mámě dal pugét lesních květin. Přesně stejné rostly na kulaté louce.

„Jé, díky, Jaku! Ty jsou nádherné!“ zajásala máma. „Pojď dál, udělám ti kafe. Nebo chceš raději pivo?“

„Kafe bude fajn,“ usmál se, protáhl se kolem táty, který zůstal stát přede dveřmi jako solný sloup, a konečně se přivítal i se mnou.

Usmíval se, ale byl hrozně napjatý. Pohladila jsem ho a mrkla na něj. Oplatil mi to sluníčkovým úsměvem.

Šli jsme ruku v ruce za mámou do kuchyně a táta se loudal za námi. Kafe už stálo na stole. Maminka se zkoumavě podívala na tátu, maličko se zamračila a pak ho objala kolem pasu. Dlouze se jeden druhému dívali do očí. Bylo mi jasné, že zvedla štít a něco tátovi vypráví. A podle toho, jak se jeho výraz změnil, jsem pochopila.

Usmála jsem se.

Jemně jsem položila Jakovi ruku na tvář a poslala mu svou vzpomínku. Byla jasná a ostrá jako film v HD kvalitě.

Byla jsem prcek, seděla jsem na zádech obrovského vlka a na zádech jsem měla malý batůžek. Všude kolem stáli upíři. Blízko ti hodní, co nám pomáhali, a o kousek dál ti zlí, oblečení v černém. Máma mě líbala a loučila se se mnou. Na zemi ležela vrstva čerstvě napadaného sněhu. Den, kdy jsem měla zemřít nebo utéct. S Jakem.

Když sledoval mou vzpomínku, jeho pohled získal lehce zastřený výraz. Pevněji mi stiskl ruku. Potom se na mě podíval, usmál se a nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Vyrostla jsi...“

„Jacobe, rád bych si s tebou promluvil,“ řekl táta zamyšleně. Jeho podrážděnost byla pryč.

Máma se na mě usmála a naznačila, že bychom je měly nechat o samotě.

Pche! Stejně je uslyším i ve svém pokoji. Sedla jsem si na zem hned za dveřmi do kuchyně.

„Je to strašně brzy, Jaku...“ začal táta opatrně. „Je dospělá jen pár týdnů.“

Najednou mi ho bylo líto. V tom nekonečném plynutí věčnosti jsem se objevila a byla v jeho životě pouhých sedm let. A i když prakticky od mého dramatického narození věděl, že na mě čeká Jake, nebylo to dost, aby tu myšlenku přijal. Vlastně – napadlo mě – asi by to nikdy nebylo dost.

Přemýšleli jsme s Jakem, kde budeme žít. Milovala jsem jeho rodinu a indiánská kultura mi byla tak blízká, že bych neměla problém ji přijmout za vlastní. Ale neuměla jsem si představit, že opustím svou rodinu. Byli moje všechno. Kromě Jaka jsem nikoho jiného neměla. Jenže myšlenka, že by vlk opustil smečku, byla stejně neskutečná. Diskutovali jsme dlouho a hledali řešení. Nakonec jsme ho našli.

„Zůstanu s vámi,“ řekl tiše Jake a já slyšela, že táta přestal dýchat. Byl překvapený.

Chvíli mlčel, a pak se zeptal.

„Jseš si jistý? Je to vážný krok...“ hlas ho ale prozradil. Měl radost a nedokázal ji ani zamaskovat.

„Ano. Hodně jsme o tom s Ness mluvili a jiná možnost není. Vy se nejpozději za rok budete zase stěhovat a vím, že odejít bez ní, by pro vás bylo... hodně těžké. A Ness by to asi zlomilo srdce.“

Položila jsem si hlavu na kolena a dojatě poslouchala, jak bude pokračovat.

„Rada starších přijala rozhodnutí. Až se odstěhujete, vydá Sam rozkaz Alfy – už žádné přeměňování. Lidem by bylo divné, že nestárneme. Musíme se vrátit zpátky k lidskému životu.“

Znovu jsem si vybavila naši včerejší debatu. Když mi tohle říkal, najednou jsem si uvědomila, co by to znamenalo pro nás dva. Co by to znamenalo, kdyby se Jake přestal přeměňovat. Za šedesát, možná osmdesát let, bych zůstala sama...

„Takže je jen jedna možnost,“ dokončoval Jake myšlenku. Táta celou dobu tiše poslouchal. „Musím zůstat s vámi, blízko upírů. To bude pro všechny nejlepší.“

Rozhostilo se ticho. Máma tiše přišla ke mně a sedla si na zem. Smutně se usmívala. Obě jsme nejspíš myslely na totéž: tohle je Jake. Jake s obrovským srdcem, kterého milujeme. Na tomhle světě není nikdo, kdo by pro mě byl ochotný udělat víc.

„Dobře,“ řekl táta tiše a tentokrát se vůbec nesnažil skrývat pocity. Jake ho naprosto dostal a on byl dojatý.

 

xxxxx

 

„Miláčku, ještě si to můžeš rozmyslet. Klidně naskáčeme do aut a svatba může být v hotelu Fairmont. Je nádherný! Bylo by to jako v pohádce a šaty si můžeme půjčit...“

Teta Alice to asi nikdy nevzdá. Když zjistila, že jsem se rozhodla pro indiánskou svatbu, ve které navíc ona vůbec nemůže figurovat, zavřela se na půl dne ve svém pokoji.

Nakonec vylezla s desítkami návrhů indiánských svatebních šatů a loudila, aby mohla zařídit alespoň to.

Dovolila jsem to. Dokonce jsem si pod kožené ručně šité legíny vzala saténové spodní prádlo. Jake se potrhá smíchy až to zjistí. A nebo potrhá to prádlo...

Musela jsem ale uznat, že teta se vytáhla. Vážně dodržela tradici a moje svatební šaty ušila sama. Přes legíny jsem dostala červenou zavinovací sukni. Na stranách byla komplikovaně zdobená stuhou a korálky. Stejné ozdoby našila i na mokasíny, za které by se nemusela stydět ani náčelníkova manželka.

Nejkrásnější byla ale květovaná halena se zdobenou pelerínou. Byla celá pošitá stříbrnými brožemi ve tvaru vlka.

Vlasy mi spletla do copu a ozdobila drobnými šarlatovými peříčky.

Pak přišla na řadu Rose. Nejdřív jsem měla pocit, že je trochu nervózní. Tohle se dost lišilo od běžného líčení. Na mé tváři se za chvíli objevili tenké subtilní linie, které nějak zázračně zdůrazňovali to co na mě bylo pěkné. Navíc – nahoře na čele, v místě kde začínaly vlasy, namalovala desítky drobných květin.

Potom mi ještě na moje přání namalovala na rameno stejný symbol vlka, který má vytetovaný Jake. Nebude vidět, dokud se večer nesvléknu...

 

Do vesnice jsme přijeli těsně před svítáním. Den měl být mimořádně jasný a moje rodina z toho byla trochu nervózní. Vztahy s Quileutty byly sice posledních sedm let výborné, jenže až se upíři rozzáří, bude víc než kdy jindy jasné, kdo jsou. Tradice ale trvala na východu slunce.

Okolí vlčího srubu se změnilo k nepoznání. Myslím, že teta Alice by si s Emily, která všechno připravila, výborně rozuměla. Všude záplavy květin a barevných stužek.

Konečně jsme byli s Jakem spolu. V tmavě modrých kalhotách a fialové vyšívané košili vypadal skvěle. Jako vždycky. Naše rodiny nás obklopily a kmenový šaman chodil kolem s hořící snítkou šalvěje.

Jake se culil a bylo to hrozně nakažlivé. Připadalo mi to jako hra na letním táboře. Jednou rukou jsme se drželi, v druhé jsme měli každý svou ošatku se symboly svatebního slibu.

Šaman se dostal až k nám a vzduch se naplnil vůní květin a ohně.

Naklonila jsem se k Jakovi a zašeptala:

„Je to vážně tradice nebo to dělá, aby si svatební hosté vzájemně tolik nesmrděli?“

Jake se zakuckal a naše rodiny se povážlivě zavlnily.

Pak ale přišel svatební slib a já byla najednou celá ponořená do toho prastarého rituálu. Moje oči se lepily na Jaka, který mi vyznával lásku a předával dary na znamení smlouvy. Byla jsem dojatá a už to nebyla hra, ale skutečnost. Právě si beru Jaka...

A byla řada na mně. Trochu jsem si složení předmětů ve svatební ošatce upravila, ale myslím, že to nikomu nebude vadit...

„Slibuji, že už nikdy na tebe nebudu pískat a jako symbol tohoto slibu ti dávám tuto stříbrnou píšťalku,“ řekla jsem obřadně a všichni se rozesmáli. Nejvíc Jake.

„Také ti slibuji, že tě vždycky nechám surfovat na nejlepších vlnách a nikdy ti nezapomenu říct, že jsi vítěz.“ Koutky mi cukaly, když jsem mu ukázala krabičku s voskem na surfařská prkna.

Pak jsem polkla a zase mě přepadlo to svatební zmámení.

„A slavnostně ti slibuji, že nikdy nedovolím, aby ses změnil a přestal být nejúžasnějším chlapem na světě.“ Přitom jsem z ošatky vyndala zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru slunce. Hned jsem mu ho dávala na krk. Musela jsem si stoupnout na špičky a ruce se mi začaly třást.

Páni... My se vážně bereme... Já mám Jaka. Vlastně, on má mě. Páni!

Jake vrazil ošatku tomu, kdo byl nejblíž a popadl mě do náruče. Tradice ne-tradice, teď zrovna mě chtěl líbat a tak to udělal.

Ozvalo se povzbudivé pískání a dupání. Když jsem mrkla směrem k tátovi, zahřálo mě u srdce. Usmíval se. Vypadal šťastně.

A vyšlo slunce. Přesně tak, jak podle tradice mělo. Nikoho v tu chvíli nenapadlo zírat na zářící upíry. Tohle byl náš den.

Pak už jen Jakův táta Billy, jako náčelník kmene vyhlásil, že jsme manželé a nikdo jiný nemá nárok sdílet s námi stan. Tohle rozesmálo strejdu Emmetta.

Všichni nás objímali a přáli nám hodně štěstí. Kluci vynesli z domu lavice a stoly a Emily přinášela nejrůznější dobroty.

„A co teď?“ zeptala jsem se Jaka, když nás konečně přestali všichni mačkat a odtrhovat od sebe. Cítila jsem se jako opilá. Můj indiánský manžel si mě pomalu přitáhl blíž k sobě a v tu chvíli zářil víc než raní sluníčko.

„Indiánské tradice mají hodně výhod,“ zašeptal mi do ucha a mně se zase rozbušilo srdce. „Hosté se teď budou radovat a připíjet nám na zdraví, ale od nás se očekává něco jiného...“ Políbil mě na krk. Podlamovaly se mi nohy a už jsem nevnímala nic než jeho.

Lehce se odtáhl a zuzubil se. V očích zase ty nádherné plamínky.

„Nás teď čeká stan...“

 


Povídky od Karolky

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4

19)   (23.04.2010 20:56)

stan :D a píšťalka :D to nemalo chybu :)
Krásne napísané, ako aj predošlé kapitoly. Veľmi dobré zakončenie tohto pekného príbehu o Ness a Jakovi. Fakt som rada, že som si to mohla prečítať :) ďakujem za túto poviedku :)

Michangela

18)  Michangela (23.04.2010 20:21)

Náááááádhernééééé!!! Díky! A mimochodem, to tu myslím ještě nepadlo, dojala mne Alice jak sama šila svatební šatičky:-)

Paike

17)  Paike (23.04.2010 18:35)

Ňuf, Karolko, ty mě vždycky tak skvěle rozházíš. Jsem celá romanticky blažená a má věčně kritická stránka je odsunuta do pozadí, aby alespoň chvíli mlčela.
Všechny tři díly byly nádherné, nejlépe popsaný citový vztah mezi Ness a Jakem, který jsem četla.
Díky za krásné a úsměvné momenty u těchto povídek. Jediná vada je snad, že tento díl je závěrečný, ale říká se, v nejlepším přestat a tobě se to dokonale povedlo;)

16)  viki (23.04.2010 14:56)

bylo to krásné !

15)  MishEL.6 (23.04.2010 14:18)

Krása!!!

14)  Chobotnicka (23.04.2010 12:23)

Přečetla jsem všechny tři díly a jsou naprosto úžasné... moc se ti pevedly [.ei.]smile19[./ei.]

13)  Ewik (23.04.2010 11:52)

Krásné:-)
Všechny tři díly jsou prostě úžasné:-)

Dennniii

12)  Dennniii (23.04.2010 11:26)

krásný a úžásný, pobavil mě Edward :) :) :)

11)  blotik (23.04.2010 10:22)

Tak tohle nemá chybičku. Je to uplně úžasné.

10)  Macecha (23.04.2010 10:16)

Nemám slov, regulerně tu bulím jako želva ... je to opravdu úžasné a doufám, že třeba přidáš pokračování :-) prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, prosím ....

9)  BlackBeauty (23.04.2010 10:00)

úžasný !!!! já bych klidně přihodila i další dílek ;-) ... Jake s Nessie jsou boží, ale nejvíc je Edward ... :-D ty jeho nálady :-D

sakraprace

8)  sakraprace (22.04.2010 05:51)

Dýchej, dýchej... To byla naprostá paráda, jsem mimo, ani kloudný koment nenapíšu :)

Popoles

7)  Popoles (21.04.2010 23:51)

Bože, tedy...ehm...Karolko, to byla nádhera. Kam ty na ty krásné detaily chodíš?
To jak Edward zjihl, když Jake přistoupil na život s nimi a vzpomínka Ness...a pak ta svatba.
Prostě mohu jen tupě, s připitomělým úsměvem zírat...

Karolka

6)  Karolka (21.04.2010 19:25)

Bye: Ty jsi pusinka. :-D Za vechno může Google. :-) A na co nehraješ?

Bye

5)  Bye (21.04.2010 17:11)

Téda, ta Jakobova náhlá přeměna mě úplně rozptýlila :D
Karolko, Ty jsi teď někdy byla v Náprstkově muzeu, že máš tak dokonale zvládnutý indiánský oblečky?
A co to malování? Kam se na takový nápady chodí?
A košíky se symboly slibů?
Aaa...a vůbec! Já nehraju!

Hanetka

4)  Hanetka (21.04.2010 16:04)

Hláška dne: "Je to vážně tradice, nebo to dělá proto, aby si svatební hosté vzájemně tolik nesmrděli?" Přísahám, Karolko, že jsem se zakuckala jako Jake. Co zakuckala - já se málem udusila. Měla bych vědět, že nemám nic jíst ani pít u čtení. Teď abych zas čistila monitor. A moc mi tu chybí ti plácající smajlíci, tak tu tleskám jako šílená a ty si to musíš alespoň představit!:-) :-) :-)

Evelyn

3)  Evelyn (21.04.2010 12:36)

Teda... Karolko, to bylo úchvatné! Tak krásnou svatbu Ness a Jaka jsem ještě nečetla. Dokonale se k nim hodila :-)
Celým dílem se v perfektním souznění prolínala romantika a vtip. Bylo to nádherné.

Ree

2)  Ree (21.04.2010 10:28)

Teda... Předcházíš si mě ukázkově :D
Až díky tvojí povídce jsem ho začala mít trochu ráda :) Škoda, že je to poslední díl :)

Nebraska

1)  Nebraska (21.04.2010 10:26)

Škytavá Nessie - proč jen mě to k ní tak moc sedí? :-) A proč mě absolutně, ale absolutně rozsekal Edward? Měl mrknutí oka na to, aby se vyrovnal s tím, že má dosplěou dceru, to musí být vážně šílený... A Bella, která ví, co na něj platí - jsou úžasní! A ten svatební rituál - ty jsi prostě neuvěřitelná! Tak krásně se mi to promítalo před očima Zářící upíři na jedné straně a hromada Indiánů na druhé a mezi nimi nádherná Nessie a hřející Jacob, fňuk... Ovšem šaman místo deodorantů mě rozsekal :-D Jsi miláček :-* Děkuju :-)

«   1 2 3 4

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek