Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/esme_c.jpg

Edward je našel v kavárničce. Obě seděly u stolků a úspěšně předstíraly popíjení kávy. Lžičkami zpracovávaly zákusky a dávaly jim nové neidentifikovatelné tvary. Očima hladově hltal každé Bellino gesto. Hřál ho její úsměv, i když nepatřil jemu.

 


Esme

 

Všichni se ten den někam rozběhli a my s Bellou jsme strávily úžasných pár hodin. Měla jsem pocit, že z ní spadlo to napětí a byla to na chvíli zase jen moje Bella. Návrh domu pro Jacoba a Niky byl skoro připraven a čekali jsme jen na jejich názor.

Seděly jsme s Bellou za domem a v rukou držely hrnečky s mátovým čajem. Ne, nepila jej ani jedna z nás, ale ten nápoj měl svou specifickou vůni a hřál nás do dlaní. Dával nám pocit tepla a lidskosti. Bella vypadala uvolněně a já si uvědomila, že většinu dní s námi taková není. Není s námi šťastná. Ne jako dřív. Domem už dávno nezněl její uvolněný smích a já si namlouvala, že to je i tím, jak stárne, ale stále mě děsila její bolestná odevzdanost.

Cítila jsem potřebu se jí na to zeptat a věděla jsem, že vhodnější příležitost se mi jen tak nenaskytne. Ze zadní kapsy starších džínů jsem vytáhla tu malou věc, která se stala symbolem mé nejistoty. Kousek papíru s adresou a telefonem někam do neznáma. Její lidskou jízdenku za lepším životem.

Bella sebou trhla a věnovala mi pohled plný nepochopení. Až při její reakci mě napadlo, že si mé gesto mohla vyložit zcela odlišným způsobem. Ve zlomku vteřiny jsem si uvědomila, že kdyby o ten papír stála, nenechala by ho ležet na stole. K zapamatování údajů jí stačil jen jediný letmý pohled. Ta prokletá vizitka mě pálila do prstů. Její oči se přivřely.

„Esme, řekni, prosím, co máš na srdci, než z toho vznikne další nedorozumění s těžkými následky,“ hlas měla pevný a snažila se o věcnost. To ona byla ta dospělá a já byla stoleté děcko, co rozpoutalo bouři.

„Bello, chceme, abys zůstala, ale jestli potřebuješ odejít, budeme se to snažit respektovat…“

Bella na malou chvilku zamrzla, než na mě zasyčela nenávistným tónem: „Slyšíš se, Esme? Víš, co mi navrhuješ? Opravdu jsi připravena ohrozit životy všech jen pro můj lepší pocit?“ Trhaně jsem se nadechovala, netušila jsem, že si to hrozící nebezpečí uvědomuje v celém rozsahu, že zůstává kvůli nám. Nechtěla jsem nikoho ohrozit, ale už jsem ani nechtěla přihlížet jejímu trápení.

„Jestli ti tolik vadí Edwardova přítomnost…“ Mojí řeč přerušil praskot hrnečku v Belliných rukách.

„Chceš mi říct, Esme, že bys ho obětovala pro dobro celku?“ Z Bellina těla vyzařoval vnitřní chlad a já se podívala kolem sebe, jestli neuvidím námrazu. Naháněla mi strach, ale já cítila zvláštní uspokojení. Uvědomila jsem si, že její lhostejné pokrčení ramen by mě bolelo.

„Ne, Bello. Takhle bych to nedefinovala, ale…“ Znovu jsem se nadechovala. Jak jsem jí měla říct, že on sám navrhoval svůj odchod a možná by to bylo dobré i pro něho? Na chvíli. Na nějaký krátký čas. Možná, ale opravdu jen možná… Překvapil mě Bellin prudký výdech, skelné oči a svěšená ramena. Rukou si překryla ústa, než opravdu vzlykla.

„Promiň, Esme. Jestli tu nechce být… já… myslela jsem, že chce. Netušila jsem…“ trhaně vzlykala, ačkoli se to snažila potlačit.

Překvapeně jsem na ni hleděla. Nedokázala jsem připustit, že by ji představa Edwardova odchodu mohla až tak hluboce ranit. Než jsem stihla vypustit z úst nějakou smysluplnou větu, ozvalo se za mými zády tříštění skla.

To Jasper prošel dveřmi na zahradu, aniž by se je pokoušel otevřít. Byl naprosto mimo z našich pocitů. A já si se stahujícím se hrdlem uvědomovala, kde s Alicí byli a co tam dělali. Tu vůni nešlo ignorovat. Byl jí tak nasáklý, že rozptylovala i mou pozornost. Jen Jasper si to zatím neuvědomil.

„Teda, ženský, vás nechat chvíli o samotě! Řeknu to ještě jednou a naposledy. Všichni jsme rodina a jsme tu doma. Máme se rádi a s tím ostatním si časem poradíme. Nikdo nikam nejde! Nikdo! Nikam!“ Poslední slova pronesl velmi důrazně a pak svou pozornost věnoval už jen Belle. „Bello, Esme ti jen chtěla říct, že strašně moc chce, abys tu byla s námi, ale je jí líto, když se trápíš. Edwarda také mrzí, že už se nesměješ a nabídl, že odejde, když si to budeš přát.“

Bella na Jaspera jen hleděla a snažila se pobrat informace, které se jí snažil sdělit. Šlo jí to ztěžka, protože její tělo už začalo reagovat na pach, který ji obklopoval. Neznala to. Netušila, co to je. Celá se zachvěla a natáhla se pro ten kousek papíru v mých rukách a k zemi se snášel již jen obláček droboučkých papírových vloček. Bella těžce dýchala ve snaze potlačit stupňující se vzrušení.

„Esme, nebudu ti lhát a říkat, že to je pro mě jednoduché. Ne, není, ale něčí odchod opravdu není řešení. Slibuji, že až si o tom budu chtít popovídat tak přijdu a probereme to,“ povzdechla si a nabrala do hrudi další dávku vzduchu. Její oči ztmavly touhou a ztratily kontakt s realitou.  Když si Jasper uvědomil, co se stalo, bylo už pozdě. Potřeba, která nyní ovládala Bellu, byla skoro stejně silná jako touha po krvi. O téhle části upíří podstaty však Belle nikdo z nás neřekl. Netušila, co se s ní děje.

Jasper se pokusil odejít, ale zastavilo ho její výhružné vrčení. Predátor byl na lovu a bylo jasné, že své kořisti vzdát nehodlá. Ještě dvakrát se nadechla a pak si smyslně olízla rty. Jasper poraženecky zasténal. Byl zcela v zajetí Belliných pocitů a výraz jeho tváře jasně vypovídal o tom, kdo koho ovládá. Nesvedl nic. Kalhoty mu praskly a on si přes rozkrok alespoň zahanbeně spustil volné tričko. Byla jsem ráda, že Alice byla dost chytrá a nepokoušela se dostat do Belliny blízkosti.

Jasper krátce a trhaně dýchal. Snažil se s Bellou navázat oční kontakt a doufal, že jí to za chvíli přejde. Připadalo mi to, jako by čekat na poušti déšť. Pokusil se jí to rozmluvit a já měla chuť protočit oči. Pravděpodobně by nyní nepomohla ani teplá krev. Bella neměla žízeň, její tělo si žádalo jiné uspokojení.

„Bello, hele, sluníčko, jsi si jistá, že chceš zrovna mě?“ Ona se zamračila. Smysly měla omámené a ta novorozená v ní byla momentálně silnější. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Takhle se Bella obvykle nechovala.

„Ne, asi ne, chlape, ale jsi tu a evidentně můžeš. To se přehlédnout nedá.“ Žádostivost jí doslova sálala z očí a Jasper by se potil, kdyby o tu možnost přeměnou nepřišel. Všimla jsem si, že mu Bella ani neřekla jménem. Prostě chtěla sex.

„Bello, co by tomu říkala Alice? Víš, já ji mám rád.“ Pokoušel se apelovat na její city, ale měl to marné. Chtíč novorozené a nově objevená potřeba byly silnější.

„Tcccc, city mi sem netahej, je to jen o sexu. Večer si to můžeš rozdat s ní. Mně je to jedno.“

„Bello, ale Alici to asi jedno nebude.“

„To je fuk. Až to dokončíme, tak se jí skočím omluvit a nabídku jí jako kompenzaci nákupy.“ Jasper ztratil řeč a ona pokračovala: „Co myslíš, budou jí dva dny stačit?“ Bella evidentně stíhala myslet na víc věcí zároveň, protože Jasperova erekce nemizela ani náhodou. Dobrou zprávou byla pro mě informace, že si alespoň pamatovala, že Alice miluje nákupy jen o málo méně než svého manžela. Kacířsky mě napadlo, že dva dny budou málo, ale týden v Paříži i s módní přehlídkou by možná… ale ne. To ode mě nebylo vůči Jasperovi vůbec hezké. Stále se jí to snažil rozmluvit.

„Bello, a nemohl by to být třeba někdo jiný?“ Bella se zamyslela.

„Myslíš jako Carlisle?“ vypadlo z Belly při pohledu na mě a já měla chuť vrčet. Dělit jsem se rozhodně nechtěla, ale prát se s Bellou ještě míň. Trochu mě uklidnila, když pokračovala: „Jo, chlap je to hezkej, ale asi bych měla víc práce s přesvědčováním a navíc tu ani není.“ To byl podle jejího výrazu asi největší argument. Evidentně jí bylo zcela jedno, kdo to bude. Ukázala prstem Jasperovi do rozkroku. „Ty jsi tady a evidentně ti ani nemusím vysvětlovat, co chci.“ Bella se zájmem a jistým očekáváním pozorovala Jasperovo výrazně odstávající tričko. Když si navlhčila rty, on nasucho polkl.

„Bello, jsi nádherná žena. Určitě najdeme někoho, kdo by jaksi dobrovolně… ehm… vypomohl? Určitě by se nějaký dobrovolník našel.“ Jasper horlivě a přesvědčivě kýval hlavou.

„Jo, to bych ale musela čekat,“ zamyslela se. „Mně se čekat vůbec nechce, chci to hned.“ Zcela podvědomě začala chtivě vrčet a domáhat se uspokojení své náhlé potřeby. Jasper zděšeně ustoupil o krok zpět. Zamračila se na něho a mně zatuhnul úsměv. Legrace končila a i já si uvědomila, že je ve stavu použít Jaspera i proti jeho vůli.

Než jsem stačila něco vymyslet, zaslechla jsem, jak k nám běží Carlisle s Emmettem. Určitě jim volala Alice. Oddechla jsem si, když to bylo tři na jednu. S jejím darem to ale stále bylo málo. Tři upíři proti někomu, kdo jich zastavil celou gardu? Směšné. Do smíchu mi ale nebylo. Co by asi Bella dělala, kdyby tu byl Edward? Byl by první volbou? A co by bylo pak, až by se probrala z toho transu? Byla jsem ráda, že tu Edward není.

Příchozí přinesli s sebou nové pachy a vzduch kolem nás přestal jiskřit. Ti tři si stoupli proti Belle a ruce volně svěsili podél těl. Čekali. Dávali jí na výběr? Ne, to asi ne. Spíš nechávali první akci na ní. Bella na ně ještě chvilku nepřítomně hleděla a pak zavřela oči. Zhluboka dýchala ve snaze se uklidnit a já Jasperovi naznačila, ať se jde rychle umýt. Pochopil a tiše se vytratil. Když Bella otevřela oči, zahlédla jsem v nich stud a hluboké ponížení.

„Měli jste mi o tom říct. Já… Nešlo to ovládat. Omlouvám se.“ Zaskřípala zuby, objala si rukama hrudník, aby ukryla své vztyčené bradavky a zmizela v lese. Praskání dřeva bylo slyšet na míle daleko.

 

Netrpělivě jsem Bellu vyhlížela. Vrátila se až za dvě hodiny a mýdlem vonící Jasper jí vyšel naproti. Překvapivě se nestyděla a on se nebál. Pozorovala jsem je z okna v prvním patře a čekala, co bude dál. Stoupla si vedle něho a oba se dívali do lesa.

„Jaspere, měl jsi mi dopředu říct, že to je dost silná emoce. S vysvětlením touhy po krvi jsi takový problém neměl,“ řekla a ušklíbla se.

„No, Bello, myslím, že jsem si svou chybu už uvědomil. Ale jak jsem mohl vědět, že jsi tak náruživá?“

„Jo, Jazzi, měl ses vykoupat jako vždycky,“ reagovala Bella, ale jeho otázku nechala bez odpovědi.

„Tak to se neboj. To už rozhodně nezapomenu, chtivice,“ rýpnul si do ní Jasper. Napětí bylo dávno pryč a ti dva se navzájem škádlili jako vždycky.

„Jo, to budu ráda. Tedy, pokud si to nechceš zopakovat?“ Vyzývavě zvedla obočí, ale pohledem níž nesklouzla.

„Chraň Bůh a všichni svatí, Bello.“ Na oko zděšeně od ní Jasper odstupoval a ruce měl v odmítavém gestu před sebou. Dovedla jsem si ho představit, jak dřímá v ruce kříž a křičí, odejděte ode mě mocnosti pekelné. Bella se smála, ale pak zvážněla.

„Jazzi, promiň, bylo to trapný.“

„V pohodě, mohlo to být horší.“

„Jak horší?“ Nakrčila Bella čelo.

„Bylo to jen mezi námi. No, mohla jsi vyjet třepa do Jacobovi.“ Belle zacukaly koutky úst.

„Tak to těžko, ten mi voní jak mokrej pes.“ Ale podle výrazu tváře si musela myslet i něco o nadrženosti, protože jí ztmavly oči a pohled směřoval Jasperovi mezi nohy. Málem jsem se rozesmála nahlas. Umytej, neumytej, Bella si pamatovala, že Jasper může…

„Neřekla jsi mu to, že ne?“ Jasper dělal, že si nevšiml a snažil se její pozornost udržet u Jacoba.

„Ne.“ Zakroutila hlavou a na tváři se jí usídlil úsměv.

„Co je, Bello?“ ptal se opatrně Jasper, protože neznal důvod změny její nálady.

„Vrací se domů,“ vydechla tiše a tak nějak spokojeně, ale pak stáhla obočí k sobě. „Jazzi, budu ráda, když si před ním budeš chránit myšlenky. Jak jsem po tobě vyjela, rozhodně vědět nemusí.“ Podle Jasperova výrazu jsem usuzovala, že Edwardovu přítomnost ucítil o hodně později. Bylo pro mě záhadou, jak mohla Bella s takovou jistotou dopředu vědět, že se vrací.

„Ne, to opravdu nemusí,“ souhlasil po chvíli Jasper. Věděla jsem, že se tím rozhodně Edwardovi chlubit nebude. Jeho by totiž možná ani nezajímalo, kdo koho to chvěl vlastně zneužít.

 

Vypravěč

Ten večer byl každý ve svém pokoji a dům halilo zvláštní ticho. Po dnešku měli všichni nad čím přemýšlet. Klid v domě však netrvalo dlouho. Jasperovi zazvonil telefon a on sebou cuknul. Tohle zvonění neslýchal často. Snažil se skrýt své myšlenky, když opatrně přijímal hovor, ale moc mu to nešlo. Edward ve svém pokoji vytřeštil oči na stěnu.

„Je Bella v pořádku, Jazzi?“ ozval se z přístroje nervózní hlas.

„Proč by neměla být, Jacobe?“

„No, viděl jsem ji v lese a teď doufám, že mě neuslyší, ale na chvíli jsem si myslel, že se stavila Edwardova ex. Nechtěl bych být v její blízkosti, když se naštve.“

„Je v pohodě, o nic nešlo.“ Jasper se snažil o vážný hlas, ale měl problémy se nesmát. Fakt, že nadržená Bella zlikvidovala skoro hektar lesa… I Emmett byl proti ní neškodný beránek.

„Chci být hodně daleko, až o něco půjde,“ zavyl Jacob. „Děkuji, Jazzi, jen jsem měl strach,“ řekl rychle a zavěsil.

 

Jasper si povzdechl. Nedokázal nemyslet na příhodu z odpoledne. Poprvé měl opravdu strach a ani zpětně nedokázal identifikovat, který z těch dvou pocitů byl silnější. Normální novorozenou by zpacifikoval pár dobře mířenými chvaty ale Bellu? Svírala se mu hruď. Když na to přišlo, byla Bella smrtící.

Edward se ve svém pokoji ani nepohnul, ale Jasper vnímal jeho pocity až příliš. Snad poprvé mu v domě zcela odkryl své myšlenky. Edwarde, Bella nechtěla, abys to věděl. Zkus se, prosím, tvářit, že nic nevíš… A Edwarde, zbav se iluze, že tvůj odchod by byl pro ni lepší. Nebyl!!! Jasper se nadechl a zamračil. Odolal nutkání na bratra hlasitě zavrčet a oslovil ho znovu jen v myšlenkách. Neposílej na mě ty vlny nejistoty, protože jen málo čím jsem si tak jistý. Bella tě tady chce, tak to budeš muset zvládnout, brácho…

To oslovení v kombinaci s možností, že by Bella…, zahřálo Edwarda na hrudi a po dlouhé době se uvolněně nadechl. Jasperovy koutky úst samovolně poskočily vzhůru. Když si to uvědomil, zase se schoval za plánované nákupy své ženy. Nechtěl dávat Edwardovi zbytečně velkou naději.

 

Esme

Alice bez klepání rozrazila dveře Bellina pokoje. Nadšení vytvářelo magickou auru kolem jejího těla a vzduch se chvěl. Očí jí svítily.

„Nákupy, Bello. Pojedeme nakupovat. Měla jsem vizi. Bude se ti to líbit. Potřebuješ obnovit šatník a dlouho jsme spolu nikde nebyly,“ švitořila ta malá elfka, ale ani já jsem nevěřila, že jde jen o nákupy. Příliš jí záleželo na tom, aby ji Bella neodmítla. Viděla jsem, jak na ni Bella podezřívavě hledí.

„O co ti jde, Alice. Ven s tím!“ bafla na ni a Alice nadskočila. Nervózně se ošila, ale bez boje se vzdát nechtěla. Pohled ublíženého štěňátka uměla dokonale. Zkusila to s prosíkem.

„Bello, co ti to udělá. Jedno odpoledne. Podíváme se po obchodech. Nové prádýlko nemůže nikdy uškodit. Nebo botičky,“ zasnila se. „Moje kreditka už potřebuje provětrat. Mohla bych přijít o bonusy. No tak. Přeci se nenecháš prosit.“ Bella přimhouřila oči a Alice si povzdechla. „Dobře, dostala jsi mě. Nikdo se mnou nechce jet. Hele, Bello, otevřeli tam nové knihkupectví.“ Vynesla Alice poslední trumf a vypadalo to, že je opravdu v koncích. Přemýšlela jsem, co vlastně chtěla. Jenom vytáhnout Bellu z domu?

„Nic jsi neviděla! Alespoň to přiznej.“ Namířila Bella svůj ukazováček na Alici, která nakrčila nos a na čele se jí udělala vráska, ruce si dala do kapes a zhoupla se na patách.

„Ne, Bello. Nic jsem neviděla, ale moc jsem chtěla, víš.“ Měla hlavu nakloněnou ke straně a já měla pocit, že se rozvzlyká.

„Dobře, dobře, Alice,“ kapitulovala Bella, „já s tebou na ty nákupy pojedu.“

„Fakt? Opravdu? Děkuju.“ Alice se rozzářila jako sluníčko a Bella se rozesmála zvonivým smíchem.

„Alice, Jasper z těch nákupů určitě nebude stejně nadšený jako ty,“ usmála se na ni Bella. Nedovedla si představit, že by Jasper pustil Alici bez ochrany.

Chvilku bylo ticho, než Alice opatrně spustila: „No, já myslela, že by nás mohl doprovodit Edward.“ Rozpačitě spojila ruce za zády a zhoupla se na patách. „Bello, on by jel moc rád a taky potřebuje pár nových věcí do šatníku.“ Alice se trochu přikrčila a čekala na její reakci. Bella si ale jen povzdechla. Určitě chtěla ještě něco říct, ale setkala se s pohledem Edwarda, který si stoupl vedle mě do dveří a čekal na její rozhodnutí. Strnul, jako by se nejednalo jen o obyčejné nákupní odpoledne. Jak rád by jel, jsem na něm poznala i já, ale měl dost hrdosti, aby neprosil.

Tak o tohle té malé kuplířce šlo. Dostat ty dva do uzavřeného prostoru. Byla zvědavá, jak se Bella rozhodne, zvlášť když stál před ní.

„Chceš jet?“ zeptala se ho Bella, ale jeho jméno vyslovit nedokázala. Hlas měla zvláštně zastřený.

„Pokud ti to nebude vadit, Bello, pojedu rád,“ jeho tichá odpověď plná podřízenosti mě překvapila.  Ne, nešlo o nákupy, protože v tomhle byl Edward jako Bella. Den v nákupním centru s Alicí byl trestem pro oba. V ničem jiném si nebyli tak podobní. Alice mezi nimi nyní poskakovala a tleskala rukama. Oba se na ni s láskou podívali a mně bylo jasné, že jiná možnost pro ně už neexistovala. Zkazit Alici to její nadšení a radost prostě nedokázali.

 

 

Vypravěč

Cesta autem ale byla víc než tichá. Alici vydrželo veselé štěbetání o ničem jen pár minut. Napjatá atmosféra, která panovala mezi těma dvěma, ji spolehlivě umlčela. Konečně chápala, o čem Jasper mluvil a proč ji odmítl na nákupy doprovázet. V domě to Alice tak nevnímala, ale teď jí z toho běhal mráz po zádech a došla jí slova. Tiše seděla a hleděla na své ruce spojené v klíně. Uvažovala nad tím, proč si ze začátku myslela, že to bude snadné?

V obchodním centru se od nich Edward okamžitě oddělil s tím, že si pak zavolají. Chtěl nechat Belle prostor, ale ona si to samozřejmě vyložila jinak. Přemýšlela nad tím, zda důvodem jeho odchodu je jeho vztah k nákupům, nebo mu cesta autem stačila a on už jí nechtěl být na blízku. Samozřejmě si vybrala variantu b. Jen Alice ve své vizi viděla, jak se jde Edward schovat do jejich auta s tmavými skly a hlavu má lidsky položenou v dlaních. Bolelo ji to. Nemyslela to špatně. Edward byl pohledný muž a ona doufala, že si třeba Bella všimne, jak na něj ostatní ženy reagují, a projeví se u ní teritoriální chování. Bohužel. Edward byl v takovém stavu, že by si od většiny žen vysloužil spíše soucitné pohlazení a pofoukání bolístky. Rozhodně nevypadal nebezpečně nebo jako dravec na lovu. Poslední co vzbuzoval, byla sexuální žádostivost. Alice zatínala pěsti. Sakra. Kam se to všechno vytratilo? Ve Forks po něm šílela celá dívčí část školy.

 

Seděl tam dost dlouho pohlcen vlastními neveselými myšlenkami. Celou cestu byl Belle tak blízko. Až bolestně vnímal, jak moc jí jeho přítomnost vadí. Nedýchala. Uvědomoval si, že ani Alice nedokázala v té napjaté atmosféře mluvit. Došla jí slova a ani jistota brzkých nákupů jí nedokázala zlepšit náladu. Edward měl pocit, že jeho malou sestru někdo vyměnil a svět se začal otáčet na druhou stranu.

Po půl hodině se Edward přeci jen donutil vylézt se svého dočasného úkrytu. Celé auto vonělo po ní a už to nemohl snést. Přeci jen chtěl také dohlédnout na jejich bezpečnost. Alespoň tak si to zdůvodnil. Potřeboval ji vidět a doufal, že alespoň z dálky bude moci pozorovat její uvolněné pohyby a úsměv na rtech.

Našel je v kavárničce. Obě seděly u stolků a úspěšně předstíraly popíjení kávy. Lžičkami zpracovávaly zákusky a dávaly jim nové neidentifikovatelné tvary. Očima hladově hltal každé její gesto. Hřál ho její úsměv, i když nepatřil jemu. Potřeboval vidět, že dokáže být i jako upírka alespoň trochu šťastná a uvolněná. Když se prostorem ozval její zvonivý smích, neupoutal jen jeho, ale i partičku procházejících fotbalistů. Mladých, nadržených floutků s postavou Emmetta, kteří si mysleli, že jim svět leží u nohou. A možná i ležel, protože jejich svět byl fotbal, roztleskávačky a vzdychající, zcela nekritické fanynky. Usmál by se nad tím, kdyby je neupoutal smích jeho Belly. Okamžitě se zastavili a začali se dohadovat, kdo z nich si k nim půjde přisednout a jak dlouho jim potrvá, než jim dají, a která z těch dvou dá dřív.

Alice s Bellou všechno slyšely, ale musely se tomu jen usmívat. Byla to pro ně jen lidská batolata, se kterými by si určitě hravě poradily. Alice však najednou poděšeně sevřela Belle ruku a očima naznačila druhý konec kavárničky. Edward zatím sice také seděl u svého stolečku, na kterém stál šálek kávy a ležel časopis, ale jeho tiché vrčení bylo slyšet až k nim. Když ho Alice přemlouvala, aby je doprovodil na nákupy, doufala, že společná cesta autem bude těm dvěma ku prospěchu. Přeci jen, ani jeden z nich nemohl z uzavřeného prostoru nenápadně utéct. Nyní si ale nebyla tak jistá. Neuvědomila si, jak krásná Bella je a kolik chtivých myšlenek lidských mužů si bude muset Edward vyslechnout. Oči měl temné a na Aliciny zoufalé myšlenky vůbec nereagoval.

Když se oddělili od skupiny dva šťastlivci a zamířili k jejich stolku, Alice jen zoufale vypískla: „Bello, zastav to!“ Ta ale byla zvědavá, co si ti kluci dovolí, a evidentně si vůbec neuvědomovala hrozící nebezpečí. Nechápala Aliciny vytřeštěné oči. Co by jim tak mohli udělat? Edwardovu vrčení nepřikládala žádný význam. Vlastně ji napadlo, že na to bude muset Alice zeptat. Proč vrčel? Žádné nebezpečí jim nehrozilo. Hrábla si do vlasů a jeden z pramenů si zastrčila za ucho. Chlapečky to jen povzbudilo a vědoucně do sebe trochu drcli.

Když se Edward postavil tak rychle, že málem převrhl celý stůl, Alice ohnula v prstech lžičku, kterou držela, a Bella se podívala jeho směrem. Musel se rozejít tak, aby Belle došlo, že je skutečně zle. Šel tak, aby ti dva museli projít kolem něho. Alice už dávno nedýchala a celá nelidsky ztuhla s očima upřenýma do talířku. Rvačka byla to poslední, co potřebovali.

Kluci se zastavili na tři metry od Edwarda a čekali, až jim ustoupí. Pro lidské uši neslyšné Edwardovo vrčení jim sice způsobovalo nepříjemné pocity, ale ve své omezenosti a oblacích testosteronu si nepřipustili neúspěch. Co se svalové hmoty týkalo, měli prostě navrch a povzbudivé pohvizdování a gesta ostatních hráčů je jen hecovaly a potlačovaly jejich přirozenou reakci, vybízející je k rychlému útěku někam do pozadí.

Belle to naštěstí došlo ještě v čas. Mohla použít svůj štít, ale bylo to… divné? Nechtěla tomu Edwarda vystavit. Přišlo jí to jako ponižující a trapná demonstrace její síly. Raději se k němu lidskou rychlostí rozběhla. Protáhla se pod jeho levou rukou a přitiskla se k němu. Až potom přemýšlela, co ji to napadlo. Pokoušela se zatavit upíra v útoku obyčejným dotykem. Myslela si, že se zbláznila. U Jaspera by takovou pitomost nikdy neudělala. Přesto instinktivně objala Edwarda v pase a svou tvář přitiskla na jeho vibrující hruď. Majetnicky ji objal kolem ramen.

Bylo to příliš troufalé. Začínala uvažovat o použití svého štítu, ale k jejímu překvapení to už nebylo třeba. Edwardovo tělo se samo podvolovalo jejím dotykům. Zklidňovalo se a vláčnělo. Překvapilo ji, když k ní sklonil hlavu v jistém očekávání a v očích neměl nic jiného než něhu.

Přitisknout se k němu víc jí najednou přišlo naprosto přirozené a správné. Na chvilku zapomněla na jejich minulost a vnímala ho jen jako muže. Jeho něžné a přesto pevné ruce. Jistotu jeho náruče. Něčím ji přitahoval a vábil. Vzrušoval ji. Úžasně voněl. Vzhlédla k němu a ani si neuvědomila, že její rty se samy trochu rozevřely. Edward to vzal jako pozvánku a ona se nebránila, naopak mu vycházela vstříc a své prsty zapletla do jeho vlasů. Nebylo to jako poprvé. Bella se celá chvěla a on jen okrajově vnímal toho lidského samečka, který se pokusil vykročit jejich směrem, ale nemotorně zakopl o vlastní nohy. Padal k zemi a svého kamaráda strhl s sebou. Vytvořili tak kousek od nich směšnou hromádku propletených těl. Edward by si mohl myslet, že to byla náhoda, ale Bella se v polibku usmála. Cítil pohyb jejích rtů pod těmi svými. Její štít. To ona je poslala tak elegantně oba k zemi.

Věnovala mu ještě pár chvil něžného spojení jejich rtů. Doslova vrněl blahem a vzrušením. Bella to však celé ukončila, jakmile si fotbalový tým posbíral své potlučené kamarády a zmizel z dohledu. Edward se cítil podvedený a ošizený a jemným hlubokým vrčením se jeho tělo dožadovalo dalšího kontaktu a s tím jejím. Neúspěšně.

Pomalu se od něho odtáhla s omluvným výrazem ve tváři sklopila své oči k podlaze a svěsila ramena. Přitahoval ji. Vzrušoval ji, ale nebylo to správné. Nevěřila mu. Pořád se bála, že to udělá znovu. Znovu ji někam zavře. Znovu ji odvrhne a ublíží jí. Ale netvářil se tak. Byl tak něžný. Všechno se to v ní pralo.

Nedokázal číst její myšlenky, ale už se vyznal v tiché řeči těla. Chvěla se vnitřní bolestí a to bylo to poslední, co chtěl. Už takhle dostal víc, než si zasloužil. Měl pocit, že se na malý okamžik dotkl nebe a poznal ráj. Tušil, že Bella potřebovala prostor, a tak pomalu poodstoupil s úmyslem vydat se zpět ke své kávě. Uvědomoval si, že ho Bella jen potřebovala zastavit, ale i tak byl rád za způsob, jaký si zvolila. Nepoužila na něho svůj dar. Byla to od ní laskavost, projev respektu a úcty, kterou si nezasloužil. Bál se namýšlet si něco jiného, ale… dovolila mu polibek. Tušil, že mu na tváři zůstal nablble šťastný výraz, ale nedokázal s tím nic udělat.

Překvapila ho, když ho vzala jemně za ruku a potáhla směrem k jejich stolu. Šel by za ní kamkoli, ale právě teď na ni nechápavě hleděl. Opravdu chtěla, aby šel s ní?

„Přisedneš si k nám?“ Zamrkala na něho nevědomky řasami. Udělal by pro ni cokoli a byl rád, že rozverně nenašpulila své rty, protože to už by se určitě neudržel a znovu ji pevně uvěznil ve své náruči.

„Děkuji, rád,“ zachraptěl hlasem, který mu nepatřil. Ano, rád si přisedl, ale přistihl se, že by toho chtěl mnohem víc. Zastyděl se za svoji opovážlivost a chtivost. Věděl, že na nic z toho nemá nejmenší nárok a nic z toho si nezaslouží, ale nebránilo mu to po tom toužit. Stále měla na ruce prsten, byla jeho ženou.

 

Alice konečně rozmrzla a zhluboka se nadechla.

„Nic z toho jsem neviděla,“ řekla tiše a pozorně sledovala strukturu dřeva na stolečku, u kterého seděli. Edward ji konejšivě pohladil po ruce a ona k němu zvedla své černé oči. Nemusela nic říkat. Viděl útržky jejích nezřetelných vizí a toho špatného tam bylo až příliš mnoho. Zloba, vlci, Tanya, kusy těl i hořící oheň, bílý prach… Bella starostlivě těkala očima z jednoho na druhého, dokud Alice nenašla slova.

„Bello, já… Vidím toho tak málo. Nedokážu říct, jaké rozhodnutí by bylo správné. Já dokonce ani nevím, zda mluvit, nebo mlčet.“ Alice se těžce nadechovala. „Bello, prosím. Já vím, že to pro tebe není jednoduché…“ Edward přerušil nesouvislý monolog své sestry stisknutím Aliciny malé ruky. Na vteřinu zavřel oči, jakoby se nutil ke klidu, a pak se zahleděl Belle do očí.

„Bello, chceš si promluvit o minulosti, nebo budeme mlčet?“ Bella celá ztuhla a chvíli jí trvalo, než se zmohla na obyčejné zavrtění hlavou následované tichým šepotem.

„Chtěla jsem zkusit začít znovu.“ Edward se zachvěl při tónu jejího hlasu. Netušil, s čím vším se pokoušela jeho žena začít znovu, ale cítil v tom pro sebe naději… Vyznělo to tak, že mohla uvažovat i o nějaké formě jejich vztahu, ale bál se tomu uvěřit. Zakázal si na to myslet.

„Bello, máš dar, který sílí, a Aliciny vize slábnou. Možná přijdou hosté a možná to bude i někdo z nás… Nevyřešená minulost nás může stát příliš mnoho.“

Než stihl říci cokoli dalšího, Alice pod náporem další vize zaťala své nehty do jeho ruky, až mu kamenná kůže zapraskala a sykla na něho: „Netlač na ni. Ničemu to nepomůže.“

„Má pravdu, Edwarde,“ zašeptala Bella a pozorovala své ruce sepnuté na desce stolu.

„Bello, já… Nechtěl jsem tě nikam tlačit. Jen…“ Chtěl ještě něco říci, ale nakonec jen pevně zatnul čelist.

„Můžeme se vrátit domů?“ přerušila Bella ticho, které nastalo. Všichni se současně zvedli od stolu a odcházeli.

Kdyby Bella viděla do budoucnosti, možná by se bývala rozhodla jinak. Možná by raději v tu chvíli čelila pravdě, než v budoucnosti svým představám.

 

 


 

 

Děkuji

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

7)  trule (13.07.2015 14:05)

Moc pěkná povídka, v noci jsem zůstala vzhůru dokud mi nepadla hlava. Je to něco jiného, skvělý nápad. Děkuji

Lenka

6)  Lenka (06.07.2015 00:32)

kala

5)  kala (04.07.2015 08:54)

Děkuji
Za přečtení, za váš čas, za komentíky...

Emam Děkuji scéna s Jasperem možná nutná nebyla, ale potřebovala jsem něco, co Belle vezme koncentraci a připraví ji o schopnost ochrany, kterou jinak má... Bella stále není dospělý upír... Možná ho bude muset napřed ztratit, než si uvědomí, jak moc je pro ni důležitý...

Děkuji

emam

4)  emam (03.07.2015 20:36)

Eh, pardon Ale vážně byla ta scéna s Jasperem nutná? Mno, sem tam to začne skoro zavánět nadějí a pak zas nic. Jsem zvědavá, co máš na ně ještě připravené;)

3)  betuška (02.07.2015 20:12)

nádhera, ale ich trápiš teda, páči sa mi ako si našla tú tenkú líniu medzi smútkom a clivosťou, to je môj pocit po dočítaní, ďakujem

wuzinka

2)  wuzinka (02.07.2015 09:14)

1)  BabčaS (01.07.2015 23:29)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek