Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Strach.jpg

Ostrov Esme. První noc. Trocha romantiky ve sto slovech.

 

Odlesk měsíce se líně pohupoval na hladině. Naposledy jsem se po něm ohlédla. Až ho uvidím zítra, budu jiná.

Budu žena.

Edward mě pomalu odnášel do domu. Ještě se to nestalo. Ne úplně. Nebylo proč spěchat. Čekali jsme na to tak dlouho…

Většina noci byla před námi.

Kráčel pomalu, jeho hruď mě příjemně chladila na rozpálené nahé kůži. Nepřestával mě líbat.

Cesta do ložnice mi připadala nekonečná.

Položil mě na bílé prostěradlo a s bolestnou nejistotou se mi zadíval do očí.

Tu otázku už jsem znala.

„Bojíš se?“

Zalhala jsem stejně přesvědčivě jako tehdy:

„Ne. S tebou se nebojím ničeho.“

 

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

eMuska

10)  eMuska (17.04.2012 14:06)

toto som potrebovala moc krásné

Bye

9)  Bye (17.04.2012 14:02)

Ach, Bože, promiň. Já se tu chci rozplynout nad tou krásou a Astrid sem vetkne diamantový PREY.
Omlouvám se. Už jsem to rozdýchala.
Děkuju.

Astrid

8)  Astrid (17.04.2012 13:59)

Ja som asi tá vzorka čitatelov, ktorých Stephanin vlahý opis "čo sa vlastne v tú noc dialo" - zanechal vo mne detskú predstavu sveteľne rýchleho Edwarda, ktorý svojou rýchlosťou z celej ságy vymaže vzdialenosť medzi plážou a posteľou.
Takže som strašne rád, že už viem od teba, že na to šiel pomaly a že sa Bella bála. No jasne že sa bála toho jeho diamantového... ja by som ho chcela vidieť. Dnes ešte pokračuje moje hormonálne harašenie. Ambro, milujem ako ho ona miluje, ako Ty ich miluješ.

7)   (17.04.2012 13:53)

ježiši - dvojnásobná dávka
to je neskutečná nádhera
dámy,mohly byste tvořit spolu - skvěle se doplňujete

Twilly

6)  Twilly (17.04.2012 13:49)

Můj bože, HANET!!!

Marcelle

5)  Marcelle (17.04.2012 13:30)

A Hanetka taky

Hanetka

4)  Hanetka (17.04.2012 13:26)

Má touha rozkvétá jak zjara luční kvítí
slunce tvých polibků ji valem žene vpřed
ztracen jsem, lapený jak ryba v pevné síti
třesu se, obávám – mám utrhnout ten květ?

Jak vzácná orchidej svůj sněhobílý kalich
dnes se mi otvíráš a zveš mě k sobě dál
a vůně čarovná jak v pohádkách a bájích
mi smysly ošálí, tak čeho bych se bál?

Tvá červeň ve tvářích je známá mi a blízká
možná strach z neznáma ti zrychlil tep i dech,
říkáš mi „věřím ti“ a v očích se ti blýská
a pak už míříme oba na druhý břeh.

Dlaně a doteky a ústa náhle žhavá
vedou mě po stezkách, o nichž jsem dosud snil
boříme mosty dnes a vím, že jsi ta pravá,
co duši vrátí mi a krev do mrtvých žil.

Silvaren

3)  Silvaren (17.04.2012 13:00)

Marcelle

2)  Marcelle (17.04.2012 12:43)

Ambro, ty mě zabiješ

Twilly

1)  Twilly (17.04.2012 12:38)

Moc krásná trocha romantiky, ambřičko

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek