Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Edward-Bella-drawing-twilight-series-22278709-201-350.jpg

Díky soutěži vzniklo několik pravděpodobných scénářů a přišlo mi líto, abych si je nechávala sama pro sebe, takže tady máte druhý můj počin.

Schválně, jaký film to asi v originálu je?

„Chceš? Já mám přečteno,“ hlásila Alice a mávala časopisem nad hlavou, líná se na mě otočit ke schodišti. „Určitě tam najdeš… ehm… návod, když o tom se mnou odmítáš mluvit.“ Tu nenápadnou výtku jsem nemohla přeslechnout, ale dělala jsem, že se nic neděje. Ostatně, kdo by chtěl rozebírat nefunkční styky? Doslova?!

Když jsem Edwardovi kývla na svatbu a on mě následně místo svatební noci přeměnil, jak bylo v plánu, nepočítala jsem s… chybičkou, která se vloudila do našeho lože. Ale abych začala od začátku – pro lepší obraz, jak říkává Emmett, když ho pustí do prodejny s elektronikou:

Líbánky byly zpočátku muka. Jen si představte, že se místo té pověstné orgasmické euforie zmítáte v bolestech přeměny a následně lítáte po ostrově a naháníte zvěř. Teprve asi po týdnu jsem se dokázala soustředit na jiné aktivity, které ostrov a můj novomanžel nabízeli.

První milování má snad každá holka dokonale vysněné a promyšlené do posledního pohybu partnerových prstů. Ani já nebyla jiná, takže si dokáže představit ten šok, že jsem se spletla. Pár kapek krve a maličko bolesti? Lidská holka je schopná to překousnout a já ostatně taky byla smířená s tím, že to prostě bude poprvé nepříjemně bolet – jak tvrdila máma, když mě ve třinácti poučovala o sexu a klucích. Jenže teď, když jsem si brala od Alice ten stupidní dívčí časopis, mohla jsem klidně říct, že bych dokázala napsat Mýty a fakta upířího sexu. Nechápala jsem totiž, co se na tom může ostatním tolik líbit.

Na ostrově jsme byli s Edwardem sami, takže než jsme se po onom týdnu rozhodli, že už jsem dostatečně krvavě ukojená a tudíž jsem schopná se ovládat a nezakousnout se do první živé bytosti v dosahu, přichystal Edward romantický večer při svíčkách. Bez večeře, což je jasné, protože pochybuji, že by tam jakékoliv zvíře klidně leželo a čekalo, až se vycukrujeme a dáme se do něj. Takže svíčky a deka (šlehačku radši vynecháme). Teplý vzduch, chladná voda, žádné oblečení kromě ručníků… dokonalá příprava na naše poprvé. Edward byl celou dobu nervózní a já nedočkavá, až poznám opět něco nového.

„Nedáš si se mnou koupel?“ Netuším, jestli tím chtěl říct, že smrdím, nebo to chtěl jen oddálit, ale zavrtěla jsem hlavou. „Nebo bychom se mohli projít…“ nadchl se novým – podle mě stupidním – nápadem.

„Nechci, Edwarde.“

„Víš, já… mluvil jsem s Carlisleem a…“

„Já s René, bylo mi třináct, takže vím. Neboj,“ přerušila jsem ho. Zavrtěl se na dece a odkašlal si.

„Upíří TO není jako lidské TO,“ ujišťoval mě.

„Jestli TO je SEX, tak se asi moc nemění, ne? Nebo snad po přeměně nastane genetická mutace i tam?“ To by se mi fakt nehodilo. Uvědomila jsem si, že jsem ho nikdy neviděla bez kalhot, takže co když jo? Proboha, má dva? Nebo snad tam je něco jinak? A jestli ano, tak jak moc jinak?!

„Ne, samozřejmě, že tam žádná genetická mutace není, ale…“

„Ale?“

„Neusnadňuješ mi to. Sám netuším, jak na to, Bello.“

„Já vím, já vím, ale… hele, jsme na to dva.“ Usmál se a natáhl ke mně ruku, aby mě jemně pohladil po tváři. Pak se sklonil a vtiskl mi lehký polibek do koutku úst. Hurá! Jdeme na to! Bez koupele, bez procházky, bez –

„Edwarde, co je?“ vyhrkla jsem, když se odtáhl.

„Ale nic. Nepůjdeme dovnitř?“ V očích mu zajiskřilo a tentokrát jsem neprotestovala.

Lapala jsem po dechu, když se začal rty pohybovat po mém těle. Líbal mě, hladil, šeptal mi do ouška a já se roztékala. Do chvíle, kdy pohnul boky.

„Sakra, kruci…“ mumlal, zatímco se mi zatmívalo bolestí před očima. Pak jsem sebou trhla, když… no, však víte. Bolest mi tepala ve spáncích a věřím tomu, že by i Edward měl orosené čelo. „Dobrý?“ hlesl a ani se nehnul.

„Au,“ hekla jsem dodatečně pro efekt.

„Jo, já taky au,“ přiznal a pohnul se. Zaryla jsem mu nehty do ramen. „AU!“

„No promiň, ale…“ sykla jsem a vykroutila se z jeho objetí. „Tohle jsem nečekala!“ stěžovala jsem si. Edward se převalil a posadil se na kraj postele, zády ke mně.

„Nemysli si, že já jo. Popravdě bych si radši nechal vytrhat nehty, než tohle, ale je to už pryč, ne? Poprvé to bolí,“ citoval miliardu lidí na světě. Rozhodně jsem stále nebyla ve stavu, kdy bych to chtěla opakovat, a podle obkladu, který si Edward přinesl z koupelny, ani on ne.

Jenže jsme to nevzdali. Druhý večer jsem se iniciativy ujala já. Líbala jsem ho, hladila a Edward vrněl stejně jako včera já. Do chvíle…

„Krucinál, asi jsi až moc těsná,“ vrčel a znovu ho balil do ledového ručníku.

„Já?!“ zavyla jsem.

„No já snad? Proč to zase bolelo? Bello, nemáš tam… já nevím, něco?“ No to mě dožralo!

„A co bych tam asi měla mít?!“

„Co já vím? Něco. Prostě nemůžeš mít třeba – já fakt nevím – dvě blány?“ Jakmile to řekl, měla jsem chuť ho praštit sloupkem od postele.

„Dvě blány?“ zavrčela jsem tiše.

„Je to moje vina,“ vzdychl můj gramofon. „Něco dělám špatně…“ Výborně, Edwarde. Kromě pulzující bolesti v klíně budu ještě řešit tvé ego?

Ale jelikož jsem ženská a ke všemu dcera své matky, riskla jsem to znovu. Poté, co jsem Edwarda ujistila o tom, že to rozhodně není jeho vina a dokonce ani já nemám dvě blány – to měl navěky u mě. Jenže opět jsme se nedostali přes první náraz. A další den zase. Pak znovu. Ještě následující noc, den, noc, den… dala jsem tomu poslední šanci.

Tentokrát jsme vyrazili na pláž a zůstali tam. Edward během dne telefonoval a k mé hrůze mluvil s Emmettem, který – jakmile se přestal řehtat dvěma blánám – mu poradil vodu.

Zatáhl mě tudíž do černého oceánu. Nejen, že jsem měla ve finále plnou pusu slané vody, ale písek v očích a bolest v klíně už bylo prostě moc. Edward zůstal prozíravě stát v chladné vodě a utrápeně mě pozoroval, jak ležím na pomezí vody a pláže jako vyvržený vorvaň.

„Já to prostě nechápu,“ křikl ke mně v obavě, že bych ho na ty dva metry neslyšela. „Nemůžeš…“

„Nemám tři blány!“ zahřměla jsem vztekle. „Chci domů!“

„Ještě minutku, pomůžu ti tam, vydrž,“ škemral a zasněně se usmál, když ho vlnka podemlela.

„Nemyslím tady, ale domů, do Forks.“ Chtěl protestovat, ale na naštvanou velrybu neměl prostě argumenty, takže jsme sbalili saky paky a ráno odjeli.

Teď jsem listovala časopisem pro holky a kousala si ret.

„Alice?“ špitla jsem, vědoma si toho, že na to nedočkavě čeká. Přeskočila gauč a là Matrix a usadila se u mě na schodišti.

„Promluv si s Carlisleem. Mám takovou teorii, víš?“ usmála se. „Upíři mají úžasnou regeneraci, pamatuješ?“ Zavřela jsem časopis a podívala se na ni ve stylu co tím chce básník asi říct… „No, takže jelikož jste byli oba přeměněni jako panna a panic…“ To její nechávání vyznít větu do efektu mě v tuhle chvíli vytáčelo jako vrut. „Prostě se vám regeneruje panenská blána!“ vykřikla namíchnutě, že nespolupracuju.

„Já nemám blánu, Alice,“ ozvalo se z patra. „A neprobírejte to tady!“ Jenže Alice ho ignorovala a vysvětlila svou teorii dál.

„Nemá blánu, ale představ si, že jdeš ehm… tvrdou hlavou proti kamenné zdi,“ zašeptala, jako kdyby tím ovlivnila to, kdo to slyší.

Kdesi v domě se Emmett začal hlasitě řehtat, následovalo bouchnutí dveří a nejspíš i rána do Emmetta, protože začal ječet, že to bolí. Zato já se křenila jako imbecil. Patří mu to!

„A co s tím?“ vyhrkl Edward, když skončil s Emmettem a přidal se k naší životně důležité diskuzi. „Carlisle? Jakože to vyoperuje?“ Alice pokrčila rameny nad jeho návrhem. Zajiskřilo se mi v očích a s Edwardem v zádech jsem se vrhla z domu k autu.

V nemocnici, kde pracoval Carlisle, jsme vpadli do jeho ordinace. Seděl u stolu a telefonoval, když Edward vyhrkl: „Potřebuju jí odstranit blánu!“ Zkoprněla jsem společně s Carlisleem.

„Zavolám později, Esmé… ano, to ječící byl Edward. Ano, budu ho pozdravovat a povím mu, že je hulvát. Já tebe taky, pa…“ ukončil klidně telefonát, zavěsil a opřel se lokty o stůl.

„Pardon,“ hlesl Edward.

„No, takže nemá cenu se ptát, co vás sem přivádí, že?“ usmál se profesionálně Carlisle. „Odstranit blánu u upíra asi nebude jen tak, Edwarde.“

„Musíme to zkusit, já nechci být panna,“ prosila jsem.

„Nechci bourat hlavou zdi…“ kníkl Edward a ošil se při pouhé představě.

„Zkusíme to, ale až doma, ano? Přinesu si nějaké pomůcky a nástroje.“ Iracionálně jsem si představila kladivo a majzlík, nebo rovnou sbíječku. No au!

Jenže když se pak večer objevil Carlisle doma s malou krabicí, ulevilo se mi. Tam se sbíječka nevejde.

A po probuzení – sloní sedativa si fakt mohl odpustit – jsem se opět nemohla dočkat chvilky s Edwardem. Jakmile jsem přestala vidět růžové slony a dokázala stát bez pomoci opěrných zdí domu, zmizeli jsme do naší chaloupky v lese.

„Jsem nervózní jak panic,“ ušklíbl se. Ne, nebudu ho teď bít, až pak, rozhodla jsem se a začala ho vískat ve vlasech. Políbil mě, pohladil a po extrémně nervózní a dlouhé předehře se to stalo…

Lesem se rozlehl řev.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

MisaBells

16)  MisaBells (16.06.2013 12:09)

Kate, ano!

Kate

15)  Kate (15.06.2013 20:45)

Mám pocit, že je to film 50x a stále poprvé.

Rowana

14)  Rowana (12.06.2013 16:56)

Tak to jim teda nezávidím. To bude dloooouhá a velice náročná věčnost.
Jestli je tento motiv i v nějakém filmu nevím. Viděla jsem pouze jeden díl seriálu, kde dva zamilovaní řešili obdobný problém.

13)  Anna43474 (10.06.2013 18:22)

Bosorka

12)  Bosorka (09.06.2013 21:13)

Chudáčkové...oba! Styď se autorko, takhle je týrat

11)  hela (09.06.2013 20:45)

ha ha tohle mě dokonale odbouralo fakt jsem se pobavila dííííky

dorianna

10)  dorianna (08.06.2013 22:58)

defitivně jsi mě odbourala

Twilly

9)  Twilly (08.06.2013 22:36)

Mišut

8)  Kate (08.06.2013 22:14)

Skvělé! Jsi boží. Akorát mě trošku mrzí a je mi jich líto, že tu "zeď" neprorazili. Dávám palec nahoru.

Marvi

7)  Marvi (08.06.2013 13:41)

Tenhle příběh nemá chybu!!!

Empress

6)  Empress (08.06.2013 13:11)

Som mŕtva

Jalle

5)  Jalle (08.06.2013 10:10)

vyvržený vorvaň
tvrdou hlavou proti kamenné zdi
váľam sa a plačem od smiechu Ďakujem, bolo to skvelé

ambra

4)  ambra (08.06.2013 10:02)

Uááááá!!!! Řezala jsem se celou dobu, ale ani nevím proč, Carlisle a jeho věcný přístup mě dorazili . Nicméně jsem frustrovaná z toho, že jsi jim nedopřála proraženou zeď .

Marcelle

3)  Marcelle (08.06.2013 09:54)

Bože je mi jich líto

SestraTwilly

2)  SestraTwilly (07.06.2013 23:37)

No rehocem sa preveľmi,super téma.Chudera Bella ako večná panna,to teda nie je nič moc.Bravúrne a s humorom si napísala túto poviedku.Veľmi,veľmi dobré.

1)  BabčaS (07.06.2013 23:31)

Chudinky:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D To je na panáka

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek