Sekce

Galerie

/gallery/Srdci neporučíš.jpg

Jasper si bude povídat s Edwarde. Edward se dozví jak se stala Bella upírkou.

17. kapitola

Alice si ke mně na pohovku sedla a já se na ni otočila.

„Proč to vždy řekneš Jasperovi? Chudák Emm, pak si z něj dělá legraci, a ty víš, co pak všichni musej poslouchat.“ V tu chvíli se celým domem rozléhal výkřik Rose.

„Když on mě mučí, aby to ze mě vytáhl,“ povzdechla si teatrálně.

„Jako by se ti to mučení nelíbilo,“ protočila jsem oči a schytala polštářem do hlavy.

„Hele, Edwarde, měla někdy Bella kluka?“ zeptal se po chvíli nečekaně Jasper. A já se bála, co se bude dál dít.

„Jo, měla, proč?“ odpověděl suše Edward.

„Já jen že ji pořád nějací kluci a upíři naháněj a ono nic, tak jsem přemýšlel, co kdyby tě naháněla Irina, nechala by ses?“ V tu chvíli se pokojem rozlehlo dvoje varovné vrčení. Jedno pocházelo ze mě a druhé z Edwarda, což mě překvapilo.

„Neboj, Edwarde, na tvoje holky nešaháme, to bylo jen teoreticky,“ uklidňoval ho Jasper a já měla co dělat, abych nezačal vrčet. Hodně jsem se přemáhala.

„Jaspere, nech toho, ty myšlenky jsou hrozný,“ vrčel na něj dál. A pak mi to došlo i to, co řekl, když se vrátil s Tanyo, on čte myšlenky. To mě nikdy nenapadlo, že by on mohl mít takovou schopnost, ale u mě má chlapec smůlu, já mam svůj štít.

„Jaspere, ty sis něco šlehnul?“ vypadlo ze mě po chvíli. Když to bylo nemožné, protože byl upír, ale teď to tak vypadalo.

„Ne, proč?“ ptal se překvapeně.

„Protože se chováš jako idiot?“ zeptala jsem se ho zase já. Dnes byl divnej.

„Nech ho, Bells, víš, že má takovou vždy, když Emmett hupne na věc,“ bránila ho Alice. „Takže teď nás na chvilku omluv, a pak pojedeme všichni na nákupy,“ usmála se a už táhla Jaspera do patra.

Protočila jsem oči, když si ke mně na sedačku sedla Esme a holky z Denali. Vesele se spolu bavily, když se najedou Esme otočila ke mně.

„Bello, kdes byla?“ zeptala se mě celkem přísně, tak jsem ji neznala. Chvíli jsem uvažovala.

„Byla jsem se podívat ve městě, kde jsem žila před přeměnou,“ pošeptala jsem se sklopenou hlavou.

Najednou jsem cítila, jak mě objímá, jako to dělávala máma.

„A jak se ctíš, broučku?“ mluvila ke mně.

„Ani nevím, co jsem čekala nebo hledala. Jen jsem se dozvěděla, že si adoptovali později děti. Ale nevím, když jsem tam viděla mámu s jejími pravnoučaty, tak nevím, prostě mi přišlo strašně líto, že jsem jí nedala vnoučata já, že nejsem součástí té rodiny,“ povzdechla jsem si. Ano, nevím, kde se to ve mně vzalo. Do teď jsem nad tím nepřemýšlela.

„Zlatíčko, to bude v pořádku, uvidíš,“ pošeptala ke mně Esme a já byla ráda, že ji mám.

„Já vím, Esme, jen je toho na mě trochu moc,“ usmála jsem se na ni.

„Bello a ty máš nějaký zvláštní dar?“ zeptala se po chvíli Tanya. Překvapeně jsem se na ni podívala.

„Jo, ostatní dary na mě nepůsobí. Některé stále a některé jako má třeba Alice a Jasper jen když se soustředím,“ usmála jsem se na ni a všimla si koutkem oka pochopení v Edwardových očích. Vím, jak nenávidí záhady, možná jsem ho měla trochu potrápit. Jenže to jsem já nedokázala.

„Bello, a jak jsi se stala upírem ty?“ zeptala se Irina. Nebyl důvod, proč to neříct.

„V ten den jsem byla sama ve škole, můj přítel zůstal doma. Akorát udělal maturitu. Když jsem ale šla za ním domů, vše se změnilo. Už podle chování mi došlo, že není vše v pořádku. Rozešel se se mnou. A já udělal to co vždy, když se něco dělo, utekla jsem, do lesa za domem. Seděla jsem tam dlouho a brečela, když jsem uslyšela křik. Vyděsilo mě to. Chtěla jsem se vrátit domů, ale nepamatovala jsem si cestu. A tak jsem se vydala podle instinktu, nikdy jsem je neměla v pořádku, a tak jsem zabloudila ještě hlouběji do lesa. Byla už skoro tma, když jsem se ocitla na malé mýtince.

A tam jsem našla mrtvého muže, když se po chvíli objevil i jeho vrah. Pokoušela jsem se nějak dostat pryč, ale když jsem couvala, zakopla jsem o mrtvolu. Zasmál se, poté se mi zakousl do krku. Zabil by mě, kdyby ho Carlisle nezastavil. Tak jsem se dostala i sem do rodiny.“

Všechny na mě koukaly vykuleně, i Esme, nikdy jsem jí neřekla příčinu, proč jsem byla v lese. Ale nejvíc vyděšený a ztrápený výraz měl Edward. Věděl dobře, co tomu předcházelo, ale teprve teď slyšel, jak to bylo dál.

On vlastně nikdo, chtěla jsem prostě na své lidství zapomenout. A on mi ho připomněl, tak ať z toho něco má i on.

„No, já se jdu projít a na lov. Budu na mobilu, kdybych se zdržela a Alice chtěla na nákupy,“ řekla jsem a poté se zvedla a šla rovnou ven.

Jen co jsem vešla na verandu, rozeběhla jsem se, jak nejrychleji jsem uměla do lesa. Užívala jsem si tu volnost, kdy běhám sama a nemám za zadkem Edwarda. Když jsem byla dost hluboko, pořádně jsem se nadechla.

A ucítila jsem tu krásnou vábivou vůni krve. Nedaleko bylo stádo srnek. Neváhala jsem a nechala se pohltit instinkty a běžela si pro svou potravu. Doběhla jsem ke stádu a vrhla se na první srnku, co jsem měla po ruce. Nechtěla jsem se nějak zabývat naháněním, dnes jsem na hry neměla náladu.

Povalila jsem srnu na zem a zakousla se jí do hrdla. Cítila jsem tu novou energii z její krve. Už dlouho jsem nebyla na lovu. A tak byl můj žár v krku velký, a jedna srnka mi moc nepomohla. Proto jsem se rozeběhla za zbytkem.

Lovila jsem, dokud ten žár v mém krku neustál úplně, a tak za oběť, aby byla jedna upírka napapaná, padlo šest srn, to byl můj rekord. Bylo vidět, že jsem hladověla dlouho. Jindy bych totiž po takovém množství nemohla chodit, jak bych byla přepitá.

Byla ještě tma a tak jsem se procházela po lese. Na nákupy se pojede až ráno, hned jak otevřou, což je kolem deváté. Chudák Alice, už několik let protestuje a pokouší se obchody přemluvit, aby otevírali všichni povinně už v sedm. Jenže Alice má smůlu, na světě už totiž není žádný jiný blázen, co by chtěl tak brzo nakupovat. A tak se to nevyplatí, ani když je Alice vlastníkem tří zlatých kreditek.

Různě jsem se procházela bez cíle a jen si užívala okolní přírodu večerního lesa. Až jsem po nějaké době našla malou loučku. Sice už byla černo-černá tma, ale já díky upířímu zraku viděla dokonale. Určitě musí být za denního světla krásná, ale ani teď to nebylo obyčejné místo.

Šla jsem pomalu do jejího středu, kde jsem se zastavila a lehla si. Všude bylo krásně ticho. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Do plic jsem nasála krásnou příjemnou vůni. Otevřela jsem oči. Tu vůni jsem znala a majitele ještě líp. Ale ten pach se mísil s ještě jedním, a jeho majitelku, jsem už opravdu nemusela. Asi tu byli přes den.

Opět jsem cítila tu bolest v hrudi. Proto jsem na něj chtěla úplně zapomenout. Zase jsem zavřela oči a pokoušela se zadržet vzlyky, ale marně. Nakonec se jim povedlo dostat se ven a já se naplno rozvzlykala. Rozhodla jsem se je nechat napokoji, možná to tak bude i lepší. Dostat to tak ze sebe, než to dusit.

Schoulila jsem se do klubíčka a nechala se ovládnout jen svými vzlyky. Ani zašustění větví mě nevyvedlo z míry, co mohlo být v lese nebezpečnějšího než já - upír? Nic.

Když začalo svítat vydala jsem se domů. Umyla jsem se a oblékla. Nemusela jsem dlouho čekat a Alice začala organizovat cestu do obchodu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

MaiQa

8)  MaiQa (28.09.2010 12:06)

A jsem v depresi. Je mi líto Bell, Edieho taky. Ať už si to vyříkají.

7)  Tru (28.09.2010 10:06)

krásné

natali

6)  natali (28.09.2010 02:18)

opakuju se, ale...chudak Bella:'-( he mi ji lito:( atuz si to s Edwardem vyrikaj!!! prosim mam z nich depresi vazne nadherna povika kapca byla skvela

5)  hellokitty (27.09.2010 20:15)

4)  Lucie (27.09.2010 19:31)

nikolienka

3)  nikolienka (27.09.2010 19:00)

Marketa

2)  Marketa (27.09.2010 18:32)

Už aby jsi promluvili

1)  Raduššška (27.09.2010 18:06)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek