Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/alexjaercullen-%20profile%20photo.jpg

4. kapitola. Děkuji všem, kdo tuhle povídku čtou a kteří jí komentují. Moc díky.

V téhle kapitole se opět vydáme do školy a pak se ještě posuneme o pár týdnů vpřed a pak opět do školy...

Vracel jsem se domů asi o půlnoci, jelikož jsem se cestou ještě proběhl. Doma jsem našel Jasperův vzkaz, že šel na lov a tak jsem si užívajíc klidu, šel číst knihu a poslouchat hudbu. Asi hodinu potom přišel Jasper domů a já věděl, že nadešla hodinka výslechu. A aniž, bych se podíval do jeho myšlenek, tak se i tak stalo. Ihned jak přišel domů, se mě začal vyptávat.

„Jak se jmenuje?“ zeptal se mě Jasper. I když jsem věděl, že jde za mnou, stále jsem byl jsem tak zadumaný do svých myšlenek, že mi trvalo chvíli než jsem pochopil co myslí.

„Nevím,“ řekl jsem a pokrčil jsem rameny. Díval se na mě nechápavě.

„Ty jsi nečetl její myšlenky?“ zeptal se mě a s nechápavosti jeho pocity přešly na nahněvané.

„Ano i ne,“ Řekl jsem klidně a měl jsem dojem, že každou chvíli vybuchne vzteky.

„Jak to myslíš ano i ne? Edwarde nemám náladu na hádanky!“ skoro křičel Jasper. Povzdychl jsem si a začal vysvětlovat.

„Když jsem se snažil dotknout mysli Belly a přečíst si její myšlenky, začala mě šíleně bolet hlava.  Jako by mě kopl elektrický proud. Pak jsem ještě asi 2x narazil na její mysl a stalo se mi to samé, ale čím víc jsem to zkoušel, tím víc a déle to bolelo a mělo to větší účinky,“ Řekl jsem mu a on na mě hleděl nechápavě.

„Tak to zkus zítra ještě jednou. Prosím.“ Prosil mě, ale já jen zakroutil hlavou.


„Jaspere ty nevíš jaké… to bylo. Byla to šílená bolest. Ani za svého lidského života jsem nic takového necítil. Když jsem se pokoušel proniknout do její mysli potřetí, myslel jsem, že bolestí omdlím. A myslím, že se mi začaly dělat i mžitky před očima! Byly to neskutečné muka Jaspere! Jestli se o to ještě někdy pokusím, tak někde, kde můžu zakřičet bolestí, protože si myslím, že příště už bolestí budu křičet,“ vyjádřil jsem mu své pocity a viděl jsem jak trpí se mnou, protože cítil mou bolest. Jen přikývl a zklamán, odešel.

Ještě než odešel, mi poslal v myšlenkách, že necítil jejich pocity, ale na rozdíl ode mě, necítil žádnou bolest. Ach jo. Proč já? Proč tu největší bolest musím cítit vždycky já? Proč přes myšlenky musím cítit i pocity, které cítí Jasper a musím trpět stejně, jako on. Proč trpím nad bolestmi, které si promítá v hlavě nějaká osoba a já musím trpět taky, protože se nedokážu od bolesti odpoutat. Proč jsem zrovna já cítil velké bolesti, když jsem byl nakažený španělskou chřipkou. Proč jsem se já musel stát upírem a cítit tak velkou bolest přeměny? Na tohle už, ale nikdy nedostanu odpověď


Pokusil jsem se odtrhnout od těch bolestných vzpomínek. Dlaně jsem měl sevřené v pěst a být člověkem, měl bych nehty hluboko pod kůží. Připadal jsem si jako týrané zvíře. Neustále v bolesti. Začal jsem se trochu uklidňovat, aby přežil nábytek a pak jsem konečně otevřel oční víčka, které jsem měl pevně semknuté k sobě.


Podíval jsem se na mobil, jehož hodiny ukazovaly 7:30. Tak akorát čas vyjet do školy.

O pár minut později už jsem parkoval na školním parkovišti, které bylo skoro celé zaplněné. Já jsem, ihned zamířil do třídy, ale Jasper čekal u auta na Wolfovou. Chtěl ji opět vidět a byl si jistý, že tady není, protože je včera uviděl odjíždět v černém audi, které tady ještě nebylo.

Ve třídě jsem si nachystal věci a čekal na Jaspera, který se stále neobjevoval. Přesně ve chvíli kdy zazvonilo vešel do třídy a šel směrem ke mně. Vypadal zamyšleně. V jeho myšlenkách jsem si přečetl, že Wolfová nepřijela.

Radši jsem jeho myšlenky začal ignorovat a zaměřil jsem se na učitelku, která vstoupila dovnitř a začala vysvětlovat učivo.

Hodina uběhla celkem rychle a my zamířili na další hodinu, kterou máme s Wolfovýma. Když jsme přišli do třídy, seděly tam. Vůbec si nikoho nevšímaly. Ani když jsme kolem nich prošli. Když jsem si je koutkem oka prohlédl, vypadaly jinak. Něco na nich bylo jiného. Posadil jsem se a v mysli si ukázal obrázek těch dvou, jak vedle sebe sedí a hledal, co je na nich jiného. Dlouhé minuty jsem na to nemohl přijít a pak jsem to objevil. Byl to nepatrný detail. Měly temné kruhy pod očima jako my. Vypadaly docela unaveně, jako po nějaké párty.

Potkávali jsme je dneska s Jasperem ještě několikrát, ale ony nás plně ignorovaly. Ani když jsem se zeptal jestli si vedle Belly můžu sednout, neodpověděla. Na obědě mě také plně ignorovala, i když jsem na ni celou dobu koukal. Co to do nich vjelo? Tak fajn. Pokud ignorují ony nás budu ignorovat já je. S Jasperem nepočítám. Ten by protestoval okamžitě. Od té doby, jsem na ně nepromluvil, i když jsem někdy měl největší chuť, to udělat. Nikdy se mi tohle to nestalo, abych měl pocit se na někoho pořád dívat.

O pár týdnů později:

Škola nudně plynula dál, Wolfovy jsem plně ignoroval, i když Jasper se pokoušel o pravý opak. Díky tomu, ale konečně zjistil, že se ta černovlasá jmenuje Alice. Klid v domě byl uklidňující a přímo vyhovující pro volné toky myšlenek. Sice mi někdy chyběla kecy Emmetta, ale nestěžoval jsem si. Jídla bylo taky dostatek. Zkrátka život jak jsem si přál, jenže Wolfovy mi nedaly pokoj a stále jsem se na ně někdy musel podívat. Hlavně na Bellu.

Jednu krásnou neděli, když svítilo slunce, jsem se šel proběhnout.

Řekl jsem to Jasperovi a vyrazil jsem plnou rychlostí pryč od domova. Běžel jsem nadpřirozenou rychlostí. Viděl jsem každičký detail lesa, každý pohyb, každý organismus jsem viděl svým výborným zrakem.

Doběhl jsem na svou mýtinu a lehl jsem si do měkkých kvítí. Nadechl jsem se a, ihned jsem zachytil spoustu pachů lesa. Pach dřeva, kůry, květin, trávy, jehličí a spousty dalších které, bych jmenoval ještě dlouho. Jen tak jsem ležel a nechal jsem své myšlenky, ať se rozutečou do všech směrů. Pak jsem přestal nad vším přemýšlet a pokusil jsem se vyčistit si hlavu a nemít v ní nic. Pak jsem se už jen soustředil na zvuky lesa. Zpěv ptáku, foukání větru, šustění listí a když jsem se ještě víc soustředil, slyšel jsem mravence jak si staví domeček. Usmál jsem se. V lese je tolik života a někdo si to vůbec neuvědomuje. Pak jsem při dalším přívalu pachu ucítil pumu a vydal jsem se po ní. Běžel jsem rychle a užíval jsem si svobodu. Má jediná myšlenka teď byla, ulovit tu pumu.

Přikrčil jsem se za křoví a pozoroval jsem šelmu, jak se chystá zaútočit na svou kořist. Mladou laň. Pokud pumu chytím, laň přežije. Ale za pár dní ji můžu chytit a nevědět, že to je ona a záchrana by byla na nic. Ne zachráním nevinou laň. Ať se alespoň dožije ještě pár dní života. To byla moje poslední myšlenka před tím než jsem vyskočil a začal jsem se prát s pumou. Měl jsem na malou vteřinu dojem, že jsem slyšel něco jako výkřik, ale to se mi asi jen zdálo. Vrčel jsem a pak jsem prokousl její kůži na krku a začal sát tu hořkosladkou a teplou tekutinu. O pár vteřin později jsem dopil.

Laň už utekla a začal jsem zahrabávat pumu.

Když jsem byl hotov, nadechl jsem se, abych si ještě něco ulovil. Cítil jsem jen stromy a pak jsem cítil nějakou věc. Něco takového jsem ještě nikdy necítil. Nadechl jsem se znova. Byl to takový divný pach. Páchlo teda spíš to vonělo jako nějaká šelma smíchaná s člověkem. Co to je? Byl jsem zvědavý a tak jsem se vydal podle pachu za tou věcí. Ta věc se stále vzdalovala. Zdálo se mi, že je rychlejší než nějaká šelma, kterou jsem kdy honil. Znova jsem se nadechl, ale ten pach zmizel. Nebyl tu. Jako by jsem si ho jen vymyslel. To není možné. Určitě se mi to nezdálo.

Ještě několikrát jsem se nadechl, ale necítil jsem nic. A to bylo divné. Ani stromy, ani kůru, listí… prostě nic. Jako by tam nic nebylo. Chvíli jsem tam stál a pokoušel se nasát vůně. Když jsem to chtěl vzdát a jít se tam podívat, pachy se najednou objevily. Opět jsem cítil tu krásnou vůni lesa, ale pach té věci už tam nebyl. Jako by si ta věc dokázala skrýt pach. A nebo se mi to jen zdálo a byl to pouze výplod mé bujné fantazie.

Neuvědomil jsem si, že už je tma. Na louce jsem strávil určitě několik hodin. To se mi potvrdilo, jelikož se na obloze začaly objevovat paprsky světla. Pohlédl jsem k nebi. Bylo zataženo takže se slunce už asi neukáže. Je zvláštní, že tady trávím tolik času a vůbec si to neuvědomuji. Běžel jsem domů. Zapomněl jsem, že dneska už je pondělí a, že se jde do školy a tak jsem přišel domů pár minut před zvoněním.

Jasper tu už nebyl. Podíval jsem se do garáže a jediné, co zde chybělo byla jeho černá motorka. Naskočil jsem, proto do svého černého Volva a vyjel jsem co nejrychleji do školy. Podle mého odhadu jsem to opravdu nestihl, jelikož když jsem přijel před školu, bylo 10 minut po zvonění. Když jsem mířil do školy, na parkoviště přijelo černé audi a z něho vyskočila Bella. Jaká shoda náhod, že dívka kterou celou dobu pozoruji přijde ve stejný den pozdě stejně jako já. Nedal jsem najevo svůj zájem a šel jsem na zbytek hodiny.

U učitele mi samozřejmě neprošly žádné výmluvy a tak mě za trest vyzkoušel. Pro mě to spíš bylo za odměnu.

Jasperovi jsem na další hodině vysvětlil, že jsem se zdržel na lovu, neřekl jsem mu ovšem svůj důvod.

Bella vypadala ospaleji než obvykle a měl jsem dojem, že mě po očku sleduje zvláštním pohledem. Spíš bych řekl, hlídá. Jako, kdybych měl někoho každou chvíli zabít a ona by mi v tom měla zabránit. Když skončila hodina, byl jsem poprvé rád, že jsem se toho pohledu mohl zbavit. Balila se pomaleji než obvykle a nebyla první, kdo vystřelil ze třídy. Sbalila se ve stejnou chvíli jako já a šla za mnou. Po té, ale odbočila někam za roh a já už ji dokonce dnešního vyučování neviděl. Bylo to divné. Neobyčejně divné. Asi to byl jenom omyl nebo… proč musím, ale za vším hledat světlou stránku?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  agness (11.12.2014 21:57)

Měniči, že jo?!

4)  JaniseQ (27.09.2010 14:19)

Wau... chci jako rozhodně pokračování. Bylo to prostě užasné. Takže Bella je podle mě měnič.. nebo něco takového ne?

3)  hellokitty (26.09.2010 19:35)

2)  eElis (26.09.2010 19:17)

nádherná kapitolka, že by to byla Bella, koho honil v lese???

1)  elie_darrem (26.09.2010 18:26)

pěkné hmmm

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella