01.10.2010 [18:45], AlexCullen, ze série Slzy štěstí , komentováno 4×, zobrazeno 2338×

Tak jsou tady kulatiny. 10. dílek jsem přidala 1. 10. 2010. Pěkné datum s číslem povídky :) V téhle kapitole určitě většinu z mých čtenářů potěším událostmi, které se zde odehrají.

Díky všem, kdo nejsou líní a přidávají sem komentíky. Moc mě těší a povzbuzují mě do psaní. Pro lepší čtení jsem vám dala na určitý úsek písničku.

Pak jsem se rozeběhl dál a uvažoval nad nepodstatnými věcmi a chvilkách strávených s Emmettem. Ach jo. Můj dementní bratr mi opravdu chyběl. Ne, že bych na něho měl nějaké šťastné vzpomínky…

Zastavil jsem se až na moji louce osvícené měsíčním světlem. Lehnul jsem si do trávy a složil jsem si ruce za hlavu. Zavřel jsem oči. Přál jsem si, aby tady byla Bella, ale zatím jsem neslyšel nic kromě foukání větru, šustění listí a houkání sov.

Špicoval jsem uši a zachycoval každý nepatrný pohyb. Zachytil jsem jen pohyb srnky jak pije vodu, ale její pach nebyl Belly. Pak jsem uslyšel lišku, která se ukryla do nory, ale to taky nebyla Bella. Chtěl jsem to vzdát, ale pak jsem uslyšel mohutné tlapy jak se dotýkají zeminy a běží velkou rychlostí směrem ke mně. Její pach nasvědčil tomu, že to je Bella. Poznal, bych její pach kdekoli. Usmál jsem se a ležel jsem dál. Poslouchal jsem její srdce jak zběsile bije a snaží se dodávat kyslík do těla. Hluboce funěla a popadala dech. Když byla pár kilometrů odsud, začala zpomalovat a pak už šla jen krokem a objevila se na kraji louky.

Jen co mě uviděla, vydala se pomalými a jistými kroky ke mně. Dělal jsem, že ji neslyším. Stále se ke mně přibližovala a pak jsem ucítil jak mi nápor vzduchu ovál tvář a já i podle sluchu věděl, že je blízko u mě. Otevřel jsem oči  a díval se do očí Belly v podobě bílého tygra, jak se nade mnou sklání natočila hlavu a já se usmál. Viděl jsem v Beliných očích pobavení a ještě něco. Zase ten pocit, jenže se mi zdál silnější. Posadil jsem se a podrbal Bellu za ušima. Bela spokojeně zavrněla a lehla si. Překřížila přední tlapy a položila si na ně hlavu a užívala si drbání. Její vrnění znělo úplně jinak než u malé kotěte. Na chvíli jsem přestal, ale Bella začala protestovat a strkala mi do ruky čumákem. Zasmál jsem se a začal ji znova drbat. Spokojeně opět začala vrnět hlubokým tónem a se zavřenýma očima spokojeně oddechovala. Tuhle chvíli jsem si plně užíval, dokud to šlo.

Přemýšlel jsem nad tím, co k ní cítím. Co vlastně k Belle cítím? Přátelství. Jenže můj červíček v mozku mě upozorňoval na to, že to už není jen obyčejné přátelství. Že to je něco víc. Najednou, jako by mi všechno docvaklo. Ty pocity jsem už přece někde cítil. Bylo to přes myšlenky Jaspera. Ten pocit jsem, jakoby viděl mezi osobami. Jsem zamilovaný! Celou dobu jsem to měl před nosem. Celou dobu jsem si nemohl vzpomenout odkud jsem to cítil a přitom to bylo od mojí rodiny. Jsem vážně tak blbý? Proč mi to nedocvaklo dřív? A ten nepopsatelný pocit v Belliných očích… je možné, že mě také považuje za něco víc, než jen kamaráda? Bylo to zvláštní zjistit to až teď.

Když jsem byl s ní jako s tygrem, připadal jsem si jako malý kluk. Chtěl jsem si s ní hrát. Usmál jsem se. Nejdřív ji vyprovokuji.

Přestal jsem ji drbat a vztáhl ruku pryč. Bella na to okamžitě zareagovala. Tiše zavrčela a stejně jako předtím mi drkala do ruky čumákem. Já jsem ji ignoroval a zadržoval jsem smích. Nedával jsem ho najevo. Na tváři jsem měl totiž nezaujatý výraz. Ale věděl jsem, že mé oči se smály. Pokud se nepodívá do mých očí, neobjeví mé záměry. Bohužel to se právě stalo. Bella mi se opřela o hruĎ a zadívala se mi do očí. Měla naštvaný výraz, ale čím déle se mi dívala do očí, tím rychleji si začala uvědomovat, že to byl záměr. Potom jsem ji uviděl v očích také hru a odskočila ode mě pryč. Přeměnila se zpátky na člověka.

„Jestli si chceš hrát, tak si mě chyť,“ vykřikla a přeměnila se zpět. Proměnila se v geparda. Do háje. Jak ví, že gepard je nejrychlejší zvíře na souši? Tohle jsem nečekal. Chtěl jsem hrát hru podle mých pravidel a ona si vymyslela své vlastní. To nebylo fér.

Rychle jako šipka vyrazila do hlubin lesa a já vyrazil za ní. Docela jsem se bavil. Běžel jsem, co nejrychleji to šlo a užíval jsem si rychlost. Vítr mi čechral vlasy a hučel v uších. Doháněl jsem rychle Bellu a za chvíli jsem běžel vedle ní. Překvapilo mě jak je rychlá. Snažila se běžet rychle, ale nemohla. Těžce oddychovala a párkrát se přitom běhu nepatrně zatřásla. jelikož už padla tma a byla zima. Mě naopak studený noční vzduch vůbec nevadil. Ale připadalo mi, jako, bych přicházel o síly. Jako by mě běh stál nějaké úsilí. To se mi ještě nestalo. Zahnal jsem tyhle myšlenky pryč a vyběhl jsem ještě rychleji. Postavil jsem se před Bellu a ta smykem začala brzdit. Vydřela velkou rýhu, připomínající koryto, svými tlapami když se v rychlosti snažila zastavil a nevyrazit do mě. Nakonec dojela až ke mně a zastavila se drcnutím čumáku do mojí nohy. Podívala se na mě nevinným pohledem jako by snad, něco udělala. Usmál jsem se a dřepl jsem si, takže jsme byli jen pár centimetrů od sebe.

„Gepard na mě nestačí,“ Řekl jsem ji a podrbal ji za ušima. Slastně zavřela oči a zavrněla. Potom zívla.

„Měla by si jít domu,“ Řekl jsem ji. Ona zakroutila hlavou. Přeměnila se zpět v člověka a sedla si přede mně.

„Ani náhodou. I když jsi mě chytil tak se náramně bavím,“ Zasmála se. Promnula si oči a opět zívla. Naše obličeje byly na stejné úrovni. Hleděl jsem ji do jejich krásných očí. Prohlížel jsem si její obličej a pamatoval jsem si každý kousíček její tváře. Koutkem oka jsem sjel k jejím plným rtům. Nevím, co mě to popadlo, ale právě teď jsem si ji přál ze všeho nejvíc políbit. A tak jsem se pokusil svůj plán uskutečnit.

Začal jsem svůj obličej pomalu přibližovat k tomu jejímu. Bella na mě koukala a vypadalo to, že se rozhoduje. Zastavil jsem se pár centimetrů před jejím obličejem. Její sladký dech mi ovíval tvář. Myslel jsem, že bude teplý, ale byl skoro studený jako ten můj. Čekal jsem jak se rozhodne ona a nechal jsem ji volný prostor pro rozmýšlení. Bella, ale nečekala dlouho a jemně přitiskla své měkké rty na ty mé. Byl to nepopsatelně krásný pocit a okamžitě se ve mně vzedmula touha. Slastně jsem zavřel oči tak jako ona a užívali jsme si tu krásnou chvíli. Začal jsem ji líbat víc a ona mi omotala ruky kolem krku a já ji je položil na pas a přitáhl jsem si ji víc k sobě. Nechtěl jsem nikdy přestat. Ale musel jsem. Belle docházel dech a tak jsem ač nerad, odlepil své rty od jejích a Bella zrychleně dýchala. Její srdce tlouklo ještě rychleji než dýchala. Neměl jsem pro tuto chvíli slova a Bella nejspíš taky ne. Zabořila mi obličej do hrudi a já ji položil hlavu do vlasů a vdechoval její vůni. Užívali jsme si tuto chvíli jak nejvíc jsme mohli.

Začalo se ochlazovat a Bella se nepatrně zatřásla.

„Vezmu tě domů,“ zašeptal jsem ji do ucha. Na chvíli jsem ji pustil a sundal si svou černou mikinu s kapucou na zip a dal ji Belle přes ramena. Přitáhla si mikinu níž a já ji vzal do náruče. Opřela si hlavu o mou hruď a zavřela oči. V klidu oddechovala, ale její srdce bilo rychleji než je u ní normální.

Běžel jsem s Bellou k ní domů. Byla tma a na obloze byly pouze hvězdy a srpek měsíce. Bella mi tiše ležela v náručí a ani jeden z nás se neměl k tomu, aby mluvil. Doběhl jsem pod Bellin balkón. Jedním skokem jsem vyskočil a chytl jsem se zábradlí a jednou rukou po něm vyšplhal. Vyhoupl jsem se a dopadl na tvrdou zem balkónu. Vlezl jsem dovnitř pootevřenými dveřmi a zabouchl za sebou. Místnost se začala naplňovat teplem, jelikož předtím sem táhl studený noční vzduch a byla tu zima. Přešel jsem k posteli a položil na ni Bellu. Bella si víc k sobě přitáhla mou mikin,u která ji spočívala na zádech a zakňourala, když jsem se chystal odejít.

„Edwarde, zůstaň tu prosím,“ zašeptala já se obrátil k její posteli. Na její přání a pro mou radost jsem ji vyhověl a sedl jsem si na kraj postele. Bella otevřela oči a uvěznila mě ve svém tmavém pohledu. Přiblížila se ke mně a pak mě začala líbat a já ji s radostí polibky oplácel. Bylo to jiné než venku. Teď jsme si líbali déle, vášnivěji, přidávali jsme do toho více pocitů a všechno to ve mně zvedávalo ještě větší touhu. Přitáhl jsem si Bellu blíž a omotala mi ruce kolem krku. Mezi námi teď nebyl snad žádný volný prostor. Nechtělo se mi přestat. Teď už jsem chápal proč se Rose s Emmettem skoro při každé příležitosti museli líbat.

Bella se nechtěně oddálila a oddychovala. Naklonila se ke mně a objala mě. Položila si hlavu na mé rameno a zašeptala mi do ucha.

„Miluji tě Edwarde,“ Řekla a já byl v tuto chvíli nejšťastnější za svůj dosavadní život.

„Taky tě miluji Bells.“ Vyznal jsem ji svou lásku. Už jsem ji nikdy nechtěl pustit ze svého objetí. Přál jsem se ji mít stále u sebe. Bella opět zívla a já poznal, že by se měla už konečně jít vyspat. Skopl jsem boty a lehl jsem si na její postel. Bellu jsem si položil na hruď a přitáhl na ní peřinu, aby ji nebyla zima. Zavřela oči a klidně oddychovala. Její srdce, ale stále bilo rychle. Postupně se zpomalovalo až nakonec se dostalo do pravidelného rytmu a Bella usnula.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1