Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/jasper%20whitlock.jpg

Ne, tentokrát nehodlám hlavního hrdinu opít do bezvědomí!

Ano, všechno je jinak, než jste si mysleli, že to je!

Ne, opravdu se vám to nezdá...

Ano, máte právo kdykoli přestat číst a třeba usnout.

A neodpustím si... V této povídce nenajdete ani jednu jedinou vokatou roušku. Jen Jasper, step a řeka. A taky jeho přesvědčení, že má jakousi mimosmyslovou schopnost...

Krajina rovná jako stůl. Kdyby nebyla tma jako v pytli, viděl bych míle a míle žlutohnědé hlíny od obzoru k obzoru. Kůň pode mnou běžel zdánlivě neúnavně. Ale já věděl, že se brzy budu muset zastavit, jinak to ten hřebec nevydrží. A zůstat bez koně? Blízko mexické hranice? Na útěku?

Přitáhl jsem uzdu a zaposlouchal se. Nezdálo se mi to. Někde poblíž protékala Trinity. I to vyčerpané zvíře spokojeně zafrkalo.

Tak jo. Uděláme přestávku. Za chvíli stejně bude svítat. Pár hodin spánku mi udělá dobře. A zítra? Zítra už Buenos Días México. Přivítej velkého Jaspera Whitlocka!

Seskočil jsem dolů a pomalu vedl koně směrem, kde jsem slyšel řeku. Musel se trochu projít, jestli mi neměl pojít na zápal plic, kdyby se takhle uhřátý napil studené vody.

Chichotání. Ženské.

Prudce jsem se zastavil. Hřebec poslušně udělal totéž. Ticho. Jen šumění větru, šramocení kutálejících se laskavců a nedaleká řeka.

„Vážně se potřebuju vyspat,“ zamumlal jsem a pokračoval v cestě. Už jsem se viděl v horizontální poloze, nejspíš usnu okamžitě. Věděl jsem, že generál Lee má momentálně úplně jiné starosti, než pronásledovat jednoho dezertéra. I když to byl… major.

Ne, neutekl jsem ze strachu! Opakoval jsem si to tak často, že jsem tomu už věřil. Jen mě nedokázali ocenit. Pro armádu mě byla škoda!

Kůň sebou nervózně zazmítal okamžitě, jakmile se znovu ozval ten smích. Zvonivý a rozpustilý. Přeběhl mi mráz po zádech.

„Klid Jaspere, genialita je prý jen krůček od šílenství. Je to prostě daň za tvůj mimořádný dar. Dlouho jsi neměl ženskou, tak prostě slyšíš ženský smích.“

Moje schopnost zafungovala. Uvěřil jsem sám sobě. Narovnal jsem se v ramenou. Mexiko nadohled. A taky spousta juanit. Znám se. Bude stačit vteřinka soustředění a zmocním se jejich pocitů. To je to, co umím.

V měsíčním světle se rozzářily peřeje Trinity. Pustil jsem uzdu a nechal toho krasavce, ať se napije. Já sám jsem sundal z krku čutoru a nabral si čerstvou vodu. Bylo to povznášející. Jen já, step a řeka.

A ten smích!

Tentokrát jsem cítil i letmý dotek. Jako by si se mnou někdo chtěl zahrát na babu.

„Tak jo,“ prohlásil jsem do tmy.

Zavřel jsem oči a pomocí své schopnosti propátrával nejbližší okolí. Hledal každý pocit v dosahu.

„Co to dělá?“

„Nevím, Maria. Asi usnul ve stoje.“

Tohle ale znělo úplně reálně. Dva ženské hlasy. Kousek přede mnou. Otevřel jsem oči.

„Nespí, Maria! Bude legrace!“

Unikl mi překvapený povzdech. Uprostřed řeky, v tomto ročním období mělké, stály dvě ženské siluety. Ve větru jim vlály dlouhé vlasy. Vypadaly… jako vodní víly.

„Vojáčku? Jakpak se jmenuješ?“

Soustředil jsem se. Bude stačit chvilka a obě mi padnou k nohám.

„Proč tak divně kouká, Maria? To nikdy neviděl ženskou?“

„Nevím. Třeba je to vyčerpání. Nebo utrpěl nějaké zranění ve válce.“

Chcete mě! Strašně moc mě chcete! Šířil jsem kolem sebe emoce jako vodotrysk spršky vody.

„On poulí oči, Maria. Aby nám tu nezkolaboval.“

Kurnik! Už zase! Zase jsem narazil na někoho, kdo dokáže odolat mým schopnostem. Jako generál Lee, když jsem se mu snažil vsugerovat, že mě touží povýšit. Poslal mě na marodku, protože jsem prý nezdravě zrudnul. Nebo poručík Mathew, který se mnou sdílel stan. Vysílal jsem k němu intenzivní emoci, že mi chce dát svou výhru z pokeru. A on na mě začal řvát, abych na něj nezíral, že prý rozhodně není na chlapy.

„Slyšíš jeho srdce, Maria? Mám na něj chuť.“

No, konečně! Už to zabírá. Aspoň na jednu z nich. Proto jsem se teď o to víc soustředil na tu druhou. Na Mariu. Nehodlal jsem se smířit s částečným vítězstvím.

„Měla bys jednat, Maria. Nabíhají mu žilky na spáncích. A slyšíš ho, jak funí?“

Chceš mě, Maria! Strašně moc po mně toužíš!

Soustředil jsem se tak úpěnlivě, že mě z toho rozbolelo břicho.

„Tak co, vojáčku. Řekneš nám, jak se jmenuješ?“

Upřeně jsem se jí podíval do očí.

„Není to nějaký druh záchvatu? Možná bychom ho neměly přeměňovat.“

Chceš mě! Chceš mě! Chceš mě!

„Chci ho, Maria. Já to nedokážu. Nemohla bych přestat. Budeš to muset udělat ty.“

Byl jsem v transu! Poprvé v životě to zabralo! Opravdu mám schopnost ovlivňovat emoce! Věděl jsem to! Sice se mi to dařilo jen s tou druhou, ale i to se počítá. Spokojeně jsem se usmál.

„Major Jasper Whitlock k vašim službám, dámy.“ Smekl jsem klobouk kavalerie a zasalutoval. Obě se zachichotaly. Začaly se brodit ke mně. Kůň zaržál a dal se na útěk.

Do háje! Ale co. Silou sugesce jsem sbalil dvě krásky. Kůň ať si jde, kam chce. Páni! Tak ono to zafungovalo na obě! Už jsem to viděl úplně živě. Jen co přejedu hranici, pustím se do práce. S Mexičany se zjevně pracovalo mnohem snadněji než s Američany.

„Těší mě, vojáčku,“ zavrněla Maria. Pomalu došla až ke mně. Vypadala úchvatně.

„Vy mě chcete,“ vydechl jsem zjihle.

Obě se rozesmály.

„Ani netušíš, jak moc, drahý Jaspere Whitlocku,“ šeptala Maria.

Jsem dobrej!

Přišla těsně ke mně. Nádherně voněla. Její oči v té temnotě doslova zářily.

Chceš mě! Víc než cokoli na světě!

Krátil se mi dech. Nepopsatelně voněla.

„Do toho, Maria. Nebo se neudržím,“ ozvalo se za mnou chtivě.

Zalil mě pocit naprostého úspěchu. Na tom vydělám pytle zlata! Armáda i Lee mi mohou být ukradení!

Přitáhla si mě k sobě. A pak jsem ucítil její rty na krku. Tohle bude rozhodně nejvýznamnější noc v mém životě!

 


Povídky od Karolky

 

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Anna43474

19)  Anna43474 (17.05.2011 19:51)

Ehm... Teda Karolko, ty se nezdáš
Úžasná schopnost
On poulí oči, Maria. Aby nám tu nezkolaboval.
Když se navíc zpětně kouknu na ten obrázek v perexu, nemůžu... popadnout dech
TKSATVO

Bosorka

18)  Bosorka (17.05.2011 19:39)

Abych nezapomněla - včera při čtení jsem pořád čekala, kdy začně Jasper stepovat... Není step jako step!

Jula

17)  Jula (17.05.2011 19:35)

Chudák Jasper, zkoušel to na špatných osobách

sfinga

16)  sfinga (17.05.2011 18:33)

Jaspere, ty seš trouba
Nojo, za blbost se platí
Karolko, opět další skvost z tvých diamatových paciček
Díky

Kristiana

15)  Kristiana (17.05.2011 17:44)

Jaspere, ani nevíš, jak moc Tě chtěly .
Karolko, bylo to senzační!

Joana

14)  Joana (17.05.2011 13:43)

Té jeho tvářičky by skutečně bylo pro armádu škoda Zajímalo by mě, zda Alice ví o jeho slabosti pro mexické krásky nebo si říká, že tu Mariu potkal tak náhodou ;) Člověk ho musí chápat, samý chlapy v pluku, to je k vzteku.
A blahopřeji mu, že v tuto osudovou noc možná konečně získal ten bezva hypnotickej pohled, a nebo taky ne, šílený upír taky upír

eElis

13)  eElis (17.05.2011 13:33)

Teda Karolko, toto jsem opravdu nečekala. Tak nějak jsem ho měla zafiksovaného jako gentelmanského majora, který chtěl jen pomoci ženám, na které narazil, ale toto by mě opravdu nenapadlo. No je to naprosto geniální, notnou dobu se tu klátím pod stůl a snažím se uklidnit, abych byla schopná napsat tento koment. Jasper jako nadržený dezertér je prostě dokonalý.

Janeba

12)  Janeba (17.05.2011 09:33)

No teda Karolínko, tys mně dala! Celou dobu poslušna tvého perexu se snažím vciťovat do Jaspera na stepi, jsem ráda, že konečně našel vodu k osvěžení ..... a ejhle, ono to bude na dlouho jeho poslední!!!:D A pak už se konečně řehním na celé kolo! Jasper a jeho dar!!! Naprosto skvělé a po tvém úvodu nečekané!!!
Děkuji!!!

Silvaren

11)  Silvaren (17.05.2011 08:47)

:D :D :D Chlap jeden namyšlená.

Amisha

10)  Amisha (17.05.2011 07:31)

Ty jsi cvok! Prý teď už nemám co psát...
No já čekala co z tebe vylítne.
Úžasný miláčku

Twilly

9)  Twilly (17.05.2011 00:01)

Ba ne holky teď je z něj docela "normální" dezert(ér)

dorianna

8)  dorianna (16.05.2011 23:58)

krista81

7)  krista81 (16.05.2011 23:56)

Páni, SarkaS má pravdu, co jsi mu to chudákovi udělala? Teď je z něj docela "normální" chlap.

Přeháním :D :D opět skvěle napsané

Astrid

6)  Astrid (16.05.2011 23:48)

Toto bolo dobré, už som čakala kedy sa začne so svojim koňom rozprávať.:D :D :D Karol, si umelec

SarkaS

5)  SarkaS (16.05.2011 23:47)

Ty si... Co jsi mi to udělala??? Jak jsi mohla Kde je teď můj úžasný tajemný nemluvný upír? :'-( No, to mi teda řekni, protože díky tobě už ho nikdy neuvidím, teď je z něj pošahaný, nadržený dezert(ér)... O tom se mi určitě bude v noci zdát, jen doufám že se u toho smíchy neprobudím

Twilly

4)  Twilly (16.05.2011 23:37)

Téééééééééda a já že to bude vážný... já se tak chechtala, víš to, Hnědulinko? Tys nezmar, není vokatá rouška, je vokatej Jasper a prý "Chcete mě!" no normál by se tady taky udomácnily Kubiška se Zdeňkem

ambra

3)  ambra (16.05.2011 23:37)

Jasper dezertér .
Klid Jaspere, genialita je prý jen krůček od šílenství. Je to prostě daň za tvůj mimořádný dar. Dlouho jsi neměl ženskou, tak prostě slyšíš ženský smích.
Nespí, Maria! Bude legrace! Uáááááááááááá!!!
„Vy mě chcete,“ vydechl jsem zjihle.
Ty ty!!! Zlobivá!!! Definitivně jsi mi polidštila Jasperka!
Edward násoska a Jasper pako, co si myslí, že TO umí!
Děkuju!!!

AnneCullen

2)  AnneCullen (16.05.2011 23:35)

Tak trošku magor major Jazz nemá chybu :D:D Jak si věří! :D Sice byl opilej Eda malinko lepší, ale stejně je to úžasné. Ty jsi úžasná!

Bosorka

1)  Bosorka (16.05.2011 23:31)

Karolko! Ty jsi prostě a jednoznačně úžasná!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek