28.04.2014 [10:30], anamor, ze série Skrytá pravda, komentováno 5×, zobrazeno 2198×

Otřásla jsem se a ještě víc se přikrčila za Edwarda

Zírala jsem do krvavě rudých duhovek vysokého blond muže, v otrhaných džínech a kožené bundě. Někoho koho jsem znala. Ale to nebylo možné. Musela jsem cestou z kina usnout u Edwarda v autě a teď se mi zdá tenhle nepovedený sen s ním a každou chvíli mě vzbudí a bude to v pořádku. Určitě za to může ten film, na který mě vzal Edward.

Díval se na mě stejně vykuleně jako já na něj. Rozhodně jsem nemohla určit, kdo z nás dvou je víc vujukaný. Svírala jsem pevně Edwardovu ruku a měla pocit, že mu ji asi každou chvíli rozdrtím, i když byl upír. Cítila jsem, jak se mi rychle pohybuje hrudník a štípání na plících nevěstilo nic dobrého.

„Ahoj dceruško,“ pozdravil mě úlisně, když se vzpamatoval. Zalapala jsem po dechu a udělala krok vzad, byla jsem tak skoro schovaná za Edwardovou paží.

„Máš být mrtvý,“ vydechla jsem tichounce jako pěna. Ani nevím, jak se mi dostal hlas přes sevřené hrdlo, ale povedlo se to.

„Ty taky. Moje práce, zdá se nebyla tak dobrá,“ zabručel nespokojeně. Ale zaměřil se pohledem k mému lemu trika. Věděla jsem, co vidí. Začátek mé jizvy od operace. Otřásla jsem se a ještě víc se přikrčila za Edwarda. Ten se napnul a shrbil do obranné pozice přede mnou, vypadal jako nějaký predátor, který se chystá na boj.

Všichni ostatní na nás střídavě koukali a pokoušeli se pochopit, co se to tu děje. A ve chvíli kdy se přikrčil i James, Culleni se postavili přede mě taky.

„Už nikdy se k ní nepřiblížíš,“ zavrčel Edward zvířecky a já jen třeštila oči. Nebála jsem se jeho. Ale Jamese ano. A když na mě upřel svůj pohled jako by něco aktivoval. Zhroutila jsem se k zemi a sípala. Nemohla jsem dýchat. Vykroutila jsem se z Edwardovy ruky a držela se za hrudník.

„Bells.“ Chladné ruce mě chytily do náruče a zvedly ze země. Pokoušela jsem se s ním prát. „To jsem já,“ pošeptal mi medový hlas a já hned věděla, že se nemusím bránit. Uvolnila jsem se a on mě popadl a posadil do svého klína zády ke své hrudi a mačkal mě na ni. Věděla jsem, o co mu jde, a tak jsem se hned začala soustředit na zvedání jeho hrudníku a dech na mém uchu. Chytil mou ruku na hrudníku a s ní mi udával tempo.

Slyšela jsem okolo sebe samé vrčení, pokoušela jsem se ho nevnímat, protože jsem věděla, že by jen vše zhoršilo. Byla jsem v Edwardově náruči, tam se mi nemohlo nic stát. Prudce jsem otevřela oči a podívala se rovnou na něj. Oplácel mi pohled zaujat tím, co se děje, jak se o mě jeden upír staral. Když jsem měla být jeho svačina.

Vybavilo se mi, když se na mě takhle chladně díval naposledy. Pár minut předtím než zmáčkl ten kohoutek pistole a myslel si, že to ukončil.

„Ještě se uvidíme, Bells,“ mrknul na mě, a pak zmizel. Zamrkala jsem, ale nikde už nebyl. Stal se z něj upír. Zalapala jsem po dechu. Nebyla šance, abych to přežila a on si pro svou pomstu přijde.

„Bello?“ šeptal Edward, ale já nedokázala odtrhnout oči od toho místa, kde stál.

„Táta!“ vykřikla jsem najednou vyděšeně.

„Je pryč,“ přitakal okamžitě Edward a pohladil mě po paži na uklidnění.

„Ne on! Charlie! On… půjde po něm,“ došlo mi náhle. Já byla teď v ochraně upírů, ale táta ani Angela a Sára ne. „Když nezabije mě… zabije jeho… toho, kdo za to může,“ šeptala jsem tichounce. Tušila jsme, že kdybychom před lety bydleli ve Forks, určitě by šel i za Charliem než by se zabil.

Začala jsem bojovat s Edwardovou náručí. „Musím domů… nesmí jim nic udělat,“ šeptala jsme překotně vyděšená z toho, co se stalo.

„Uklidni se, Bello,“ zdůraznil svoje slova a postavil mě na nohy a otočil mě čelem k sobě.

„Ne! On ho zabije, Edwarde!“ zakřičela jsem na něj zplna hrdla a celá se třásla.

„To se nestane!“ slíbil odhodlaně. Zarazila jsem se a zamrkala na jeho tvář, jako bych ho viděla poprvé v životě. „Jasper a Emmet už běželi k vašemu domu,“ dodal, aby mě uklidnil.

Zhluboka jsem se nadechla a pak začala brečet. Třásla jsem se jako pes na dešti než mě obklopila jeho chladná náruč. Zabořila jsem obličej do jeho trika a zhluboka dýchala.

„Bude to dobré, Bello, podruhé už ti neublíží,“ sliboval mi a hladil mě po vlasech a zádech. A já… věřila jsem mu, bezmezně jsem věřila, že má pravdu a všechno to bude v pořádku.

„Co se stalo?“ zeptal se někdo poblíž nás.

„James… je Bellin otec, ten co ji chtěl jako malou zabít, tehdy byl ještě člověk. Někdo ho zachránil po té, co se pokusil zabít a stal se z něj upír. A Bellu chce zabít… ona není jeho biologická dcera. Jejím pravým otcem je Jamesův bratr Charlie,“ vysvětlil to ve zkratce Edward všem.

„Ale jak to že je naživu?“ nechápal Carlisle.

„Žil… když ho odvezli do márnice, ještě žil a už v něm koloval upíří jed… nějaký upír si na něm pochutnával, než přijela sanitka, a pak zmizel. James se probudil v marnici a zabil tamějšího patologa a dal ho místo sebe,“ vysvětlil Edward. Všechno mu viděl v hlavě. Popotáhla jsem a pokoušela se přestat brečet.

„Chci domů… musím tam jít,“ vydechla jsem do jeho oblečení.

„Jsi si jistá?“ ověřoval si a nezněl zrovna nadšeně. Kývla jsem hlavou.

„Bude lepší, když budeme všichni pod jednou střechou, než když já budu tady a zbytek tam,“ zašeptala jsem první, co mě napadlo.

„Má pravdu, Edwarde,“ ozval se Carlisle. „Bude to pro nás jednoduší strážit jeden dům než takhle,“ souhlasil s mým návrhem.

„Zůstanu tam s ní. Pokuste se od Denali zjistit, co o něm vědí, že ho sem poslali,“ rozhodl na konec. Zvedl mě do náruče a já se přitiskla ještě blíž. Přesunula jsem svůj uslzený obličej do jeho ramen.

„Neotevírej oči,“ pošeptal mi, a pak jsem citlivě slyšela vítr okolo sebe. Došlo mi to, použil svou upíří rychlost, aby mě dostal domů. Až když bylo ticho, dovolila jsme si otevřít oči. Stáli jsme kousek od domu.

„Budu tě hlídat dokud nezmizíš za dveřmi, a pak budu u tebe v pokoji,“ prozradil mi šeptem do ucha svůj plán. Opatrně mě položil nohama na zem a já si pokoušela utřít uslzený obličej.

Chytil mě za bradu a natočil obličej k sobě. Zblízka se mi zadíval do očí.

„Bude to v pořádku, nic se ti nestane,“ slíbil mi, a pak mě něžně políbil. Postavila jsem se na špičky a prohloubila ten polibek. Dopadla jsem patami zpět na zem, otočila jsem se a šla do domu.

„Bello?“ ozval se Charlie, jen co za mnou bouchly dveře. Vydala jsem se za jeho hlasem a uviděla ho stát v obýváku, na sedačce seděla Sára a Angelu jsem viděla vycházet z kuchyně. Všichni tři se na mě podívali.

Moje nohy se daly do pohybu a během pár vteřin jsem objímala Charlieho a on to opětoval pevně. Jak jsem se do téhle chvíle, než jsem ho uviděla, bála. Byl ale živý a zdravý a ne jen on ale všichni tři. Moje rodina byla v pořádku a nic jim nechybělo a naštěstí ani netušili, co se děje venku.

„Je mi to líto,“ šeptal mi do vlasů. Nic jsem neřekla a jen se k němu pevně tiskla. Odtáhla jsem se od něj, zavrtěla hlavou, a pak šla do svého pokoje, kde byl Edward. Seděl, už na mé posteli.

Jen co ke mně zvedl pohled, roztáhl svou náruč a já mu do ní vběhla jako by mi za patami hořelo. Věděla jsem, že jediné místo, kde se budu i v takové chvíli cítit době, je u něj.

„Moc mě to mrzí… kdybych věděl, že to je on, nikdy bych ti nedovolil vkročit do toho domu. Ale on… nemyslel na to ani na zlomek vteřiny, kdy jsem váhal. Vypadal klidně,“ šeptal sklesle a zoufale.

„Edwarde,“ řekla jsem důrazně a donutila se ho na mě podívat. „Ty za to nemůžeš. Nevěděl jsi, jak vypadal, nikdy jsi neviděl jeho fotku, jak bych ti to mohla mít za zlé?! Muselo se to asi stát. Já a on nemůžeme existovat na jednom místě. Nejsi neomylný ani, když jsi upír,“ připomínala jsem mu.

„Nebyl jsem rozhodnutý. Kdybych do poslední chvíle, než jsme vešli do obýváku, neváhal, že tě tam vezmu, Alice by to viděla a nemuselo se to stát,“ obvinoval se. „Měl jsem ho roztrhat a spálit na místě,“ zavrčel.

„Viděl jsem tě,“ vydechl náhle tak zlomeně až mě to zabolelo. „Vzpomínal na to, jak jsi před ním stála. Malá holčička s culíky a medvídkem v ruce. Jak jsi na něj koukala těmi hnědýma očima a prosila ho s nimi, ale jemu to bylo jedno a nic necítil. Chtěl se tě zbavit jako hmyzu. Tvůj obličej vteřinu předtím než na tebe vystřelil… Sakra,“ zavrčel, sundal mě ze sebe a položil na postel, postavil se, chodil po pokoji jako zavřený lev a vrčel. „Byla jsi ještě dítě, které mu věřilo,“ vrčel stále. Nebála jsem se ho. Naopak, cítila jsem k němu něco ještě silněji. Každým jeho slovem a emocí, kterou ze sebe dostával se mi blíž a blíž a to sis myslela, že to ani nejde.

Postavila jsem se taky a přímo do jeho cesty tak aby se musel zastavit s pohledem na mě.

„Edwarde,“ povzdechla jsem si a objala ho. „Není to tvoje vina,“ připomněla jsem mu. „To co se stalo… kdyby se René nevyspala s Charliem, byla bych Jamesova dcera a nikdy by se nic takového nestalo… chápeš? To co ho pohání, to jsi nikdy nemohl ovlivnit.“

Viděla jsem mu ale na obličeji a hlavně na očích, jak ho to trápí. Ale to nemělo. Tohle nebyla jeho chyba. Já byla ta chyba a o to šlo hlavně.

„Ještě si skočím za Emmettem, hned jsem tu,“ pošeptal Edward a vyskočil z okna. Zadívala jsem se za ním a trochu se vyklonila s pohledem do lesa mezi tmavé stromy.

Pohladila jsem si rukou přes látku jizvu na hrudníku. Když jsem opouštěla nemocnici před lety s Charliem, myslela jsem, že to nejhorší v životě mám za sebou a čeká mě jen klid a samota. Jenže mou samotu narušil Edward, který mě donutil mluvit a hlavně opět něco cítit k další osobě a teď vím… že to nebylo to nejhorší, co se mi mohlo stát. To mělo teprve přijít. Moje minulost nebyla uzavřená, jak jsem si myslela.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  wuzinka (29.04.2014 19:55)

clap* *

1