Sekce

Galerie

/gallery/skrytapravda.jpg

Zalapala jsem po dechu.

Nespokojeně jsem zasténala při uvědomění si ráno, že musím do školy. Neměla jsem na to náladu, raději bych se zahrabala ještě na nějakou dobu do postele a spala. To mi nebylo dopřáno a jako každý normální student jsem prostě musela vstát a připravit se do školy.

 

„Ahoj krásko," usmíval se na mě Edward opřený o své Volvo na naší příjezdové cestě. Jen pohled na něj mi vykouzlil úsměv na tváři. Došla jsem k němu a natáhla se na špičky, abych ho políbila.

 

„Taky tě rád vidím," zasmál se tiše a otevřel mi dveře. Nasedla jsem.

 

„Zlepšil jsi mi náladu," připustila jsem jen, co se posadil na sedadlo.

 

„Jsem, že to je vzájemné," připustil a rozjel se. "Dnes bude celkem zima," zamumlal při pohledu na můj slabší kabátek.

 

„Jsem bud v autě nebo ve škole. Neměla jsme v plánu se flákat nikde okolo," zasmála jsem se. Stále se mračil. "Zima mi není," řekla jsem a bradou kývla k topení auta, které fungovalo naplno.

 

Škola plynula svým stálým tempem, které se neměnilo na pár vzácných výjimek. Od doby co jsme si s Edwardem zajeli pravidelný program, se nic nezměnilo. Vyučování ani nic okolo nemohlo narušit, co se dělo v mém životě, nějaká jistota. To pro mě znamenala škola, jistota toho, jak to bude probíhat. To se mi líbilo, ale bylo to tak asi vše. Angelu jsem ráno potkala jen zběžně u snídaně, kdy se chovala normálně jako by se nic s madam Swan nestalo, za což jsem byla opravdu ráda. Potřebovala jsem to.

 

Vlastně jedna změna nastala při obědě, jsem neseděla jen s Edwardem ale i s ostatními členy jeho rodiny. Nikdo se na mě nemračil. Alice vesele brebentila a byla neuvěřitelně zábavná. Zdála se pořád nad věcí. Emmett občas prohodil něco žertovního, že jsem se musela prostě smát a přišlo mi, že ani to ode mě nečekali. Rosalie a Jasper se drželi rezervovaně dál, nemluvili ani se na mě nemračili.

 

„Alice je zábavná," připustila jsem v autě při cestě k nám domů. Edward se začal smát.

 

„Jo, připadá ti teď, počkej ale až se projeví její opravdové já," pokoušel se mě vyděsit. Mračila jsem se na něj a nesouhlasně mlaskla.

 

"Angela má nějaké plány, takže jsem sama doma. Co myslíš, bude mi jeden upír dělat společnost?" zajímala jsem se. Bylo neuvěřitelné, že jsem během dne měla dobrou náladu po včerejšku a i nechuti, kterou jsem měla ráno, připisovala jsem to ale jako zásluhu Edwardově přítomnosti.

 

„Pokud nebude mít lidská dívka námitky," zaparkoval u domu. Byla jsem si více než jistá, že Edwarda stále udivovalo, jak lehce jsem brala fakt, že je upír. Ale proč bych z toho měla vyšilovat? Nikdy se nepokusil mi jakkoliv ublížit a jen zlepšoval to vše co se dělo.

 

Vedla jsem ho do domu a rovnou do mého pokoje, kde jsem se cítila nejvíc jistá. Bylo to prostě moje území, které mi nemohl nikdo vzít.

 

"Ani jsi neříkala, jak večer dopadlo s Charliem a Sárou," začal nenápadně a šel si rovnou sebejistě sednou na mou postel. Asi tak jako bych to udělala i já v jeho pokoji.

 

„Normálně, zjistili, že zas nemluvím, byly z toho zmatení a já je nechala rozjímat," pokrčila jsem rameny a posadila se na židli u mého stolu a začala si vytahovat učebnice ze školy, abych si připravila to, co bylo potřeba k domácímu úkolu z angličtiny.

 

„Neříkej, že se chceš učit?" nadzvedl nedůvěřivě jedno obočí.

 

„Tvoje přítomnost mě uklidňuje. Proč ne? Nemůžeš se u toho unudit k smrti," připomněla jsem mu a vyplázla na něj jazyk. Zasmál se.

 

"To sice ne, ale učit se může i později." Otočila jsem se k němu čelem. Tvářil se vážně.

 

„Ok, co se děje?" šla jsem rovnou na věc. Což by mohl ocenit podle všeho.

 

"Večer s celou rodinou jedeme do Kanady na větší… Lov," poslední slovo vydechl velmi tiše jako by se to bál říct. "Jsou tam rozmanitější lesy," dodal ještě.

 

„Na jak dlouho?" To bylo to nejdůležitější, co jsem potřebovala vědět.

 

„Do soboty. Má být i pěkné počasí, tak bych nemohl ani do školy," vysvětlil mi. Jo to jsem věděla, jen jsem nějak nesledoval počasí, abych věděla, že má svítit slunce. Trochu nezvyk v tomhle městě.

 

„Snad je to poslední do konce roku," vysvětlil.

 

„To je v pohodě, léta jsem to zvládala sama. Pár dní samoty mě nezabije," mávla jsem nad tím rukou a druhou zaklapla otevřenou knihu. „Jen, asi budu muset nějak říct Angele, aby mě vzala ráno do školy." Přesunula jsem se na postel k němu.

 

„Kdyby se cokoliv dělo, Bell, budu na telefonu, můžeš zavolat kdykoliv," kladl mi na srdce a díval se mi do očí. Opět jsem si připadala jako něčím omámená, když tohle dělal.

 

„Všechno bude v pořádku, smůlu na tenhle měsíc jsem si snad už vybrala," uklidňovala jsem ho a došourala se na posteli až k němu a objala kolem krku. Propletla jsem si prsty svých rukou.

 

„Ale zavoláš, když se něco bude dít?" ujišťoval se. Připadalo mi podle jeho pohledu, že když mu to nepotvrdím, nikam nepojede anebo do večera na mě bude naléhat, abych mu to slíbila, což bych nakonec stejně udělala.

 

„To víš, že jo," souhlasila jsem upřímně a vlípla mu rychlou pusu na rty. „Budeš první, koho budu volat," dodala jsem tiše. Vypadal náhle spokojeněji, jak jeden slib stačí.

"Hned jak se v sobotu vrátíme, zavolám ti a přijedu si pro tebe. Mohli bychom jet na výlet do Port Angelis a večer si dát kino," plánoval.

 

„Budu moc ráda."

 

Bylo zvláštní usínat zase sama, přesto jsem brzy usnula. Ráno jsem jela do školy a s Angelou, která vypadala spokojeně a mluvila o rande s Erikem, které měla. Nemohl mi ujít ten zákeřný pohled od Jessicy, když mě viděla opět samotnou bez Edwarda nebo jiného Cullena. Nová informace nikdo z nich nejde do školy. Při obědě jsem to vyřešila, že jsem jedla sama a četla si u toho po dlouhé době zase.

 

Večer mi přišla zprávy od Edwarda s přáním dobré noci. Odpověděla jsem mu a zalezla si do postele. Charlie dělal jako by v domě vůbec nebyl, Sára se mě jen na něco zeptala, a když jsem dál nepromluvila, nechávali mě na pokoji.

 

Další den večer se mi nic nechtělo dělat. Vlastně ani ve škole, připadala jsem si bez energie, i když venku svítilo slunce a všichni z něj byli nadšení a živější než jindy.

 

Nechtělo se mi spát, nebyla jsem dostatečně utahaná denními zážitky, a tak jsem hledala zábavu, až mi na mysl padla ta krabice. Ne, není to dobrý nápad se v tom šťourat. Stejně je to už třináct let. Stejně nepůjde nic vrátit zpět.

 

Jenže, jsem do přírody zvědavá, vždycky jsem byla a máma si z toho ze mě utahovala. Klekla jsem si vedle postele a natáhla se opět pro tu zaprášenou krabici. Chvíli jsem ji nechala jen tak ležet vedle postele a sama si sedla na měkkou madraci. Zaslechla jsem jak dveře od Angelina pokoje se zavřely, šla spát. Měla bych taky, pokoušet se usnout místo takových pitomostí.

 

V krabici byly jen máminy osobní věci. Oni věděli, že se jich jen tak nedotknu. Co když v nich je něco, co bych měla vědět? Co když tam bude v těch denících napsáno, proč to táta mohl udělat, mezi řádky? Co když máma pociťovala nějaké náznaky?

 

Bylo to najednou tolik otázek, které mě do teď netrápily, netušila jsem, že si máma nějaké deníky píše, nikdy jsem ji neviděla. Jenže důkaz ležel na podlaze ve staré kartónové zaprášené krabici. Její deníky.

 

Koukala jsem na tu krabici jako by jí mohly narůst nožičky a mohla by utéct z tohohle pokoje, abych měla klid. Povzdechla jsem si, bohužel se nic takového nestane.

 

Mobil mi na nočním stolku zapípal. Sáhla jsem po něm.

 

Dobrou noc a sladké sny krásko. Edward

 

Spokojeně jsem se zadívala na telefon, že ani dnes nezapomněl. Tak byl to upír ti nezapomínají na nic. Odepsala jsem mu přání pěného lovu.

 

Věděla sem, že když tu krabici neotevřu znovu a nebudu se v ní přehrabovat, neusnu, protože mě bude užírat to, co je v ní. Popadla jsem víko a opatrně ho sundala a dala stranou. Jako první jsem sáhla po šperkovnici. Byla dřevěná a měla na sobě vyřezávané květiny. Pamatovala jsem si, jak jsem ji už jako malá holka obdivovala.

 

Pomalu jsem ji otevřela a zadívala na zrcátko na vnitřní straně. Vevnitř byly máminy šperky. Jak zlaté řetízky tak i ten stříbrný s přívěškem růže, která byla dokonale vytvarovaná a prsten, který k tomu patřil, byl nenápadný. Tohle mělo být moje, máma mi to slibovala. Přejela jsem po tom prstem. Byly tam i máminy ručně dělané přívěšky z bavlnek a korálků. Chvíli jsem se na to jen koukala, než jsem opět zavřela šperkovnici a vrátila ji do krabice.

 

Popadla jsem knížku, která byla jediná. Vypadala v pořádku bez jakéhokoliv poničení. Chvíli jsem listovala, a pak knihu odložila na svůj noční stolek.

 

Popadla jsem první mamin deník. Byl z posledních dvou let než se stala ta nehoda. Nepsala si nějak dlouhé zápisky. Pomalu jsem projížděla její zápisky, které nebyly nikterak dlouhé. Psala většinou o tom, co jsem ten den dělala já a co se mi povedlo nebo nepovedlo, čehož bylo více. Občas se zmínila o tátovi, ale opravdu jen krajově.

 

Jeden deník byl z doby, kdy jsem se narodila a spíše to byl deník o mně. Brečela jsem, aniž bych si to uvědomila. Tak moc mi máma chyběla. Nevnímala jsem čas ani nic okolo sebe a ani to že brečím a četla si další a další až jsem se dostala do toho nejvíc zastrčeného, který byl z doby, kdy mámě bylo dvacet až do doby mého narození. Ulehčila mi práci podle toho, že vypisovala přesná data na první stranu.

 

Vím, že dělám Charliemu neodpustitelnou věc. Nebude mít nikdy možnost vědět, že to dítě je jeho. Ale pokud jsem chtěla žít, byl James ten pravý. Příští týden se stěhujeme. A začneme všichni tři znovu od začátku. Možná se i tak usmířím se Sárou, když dám ruce pryč od Charlieho.

 

Zalapala jsem po dechu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Kate

8)  Kate (30.03.2014 22:20)

WOW!

7)  Sofia (30.03.2014 10:20)

6)  Teyla (29.03.2014 18:36)

Čo??!! Páne Bože! No tak to je haluz!

5)  arisa (29.03.2014 12:20)

cože???????????? tak to je pěkný úlet...

4)  Seb (29.03.2014 07:50)

Tak to je teda odhalení, krásná kapitola.

3)  Niki (28.03.2014 22:09)

alééé tak proto se Charlie o Bellu tak stará a madam Swan jí nenávidí

2)  bara (28.03.2014 21:48)

super uz se tesim na dalsi

1)  BabčaS (28.03.2014 20:29)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek