Sekce

Galerie

/gallery/skrytapravda.jpg

Když na tom trvala… – načmárala jsem Angele na papír. Zamračila se, asi čekala nějaký záchvat.

Domu jsem přijela o dost později než bych měla. Vešla jsem tiše do domu a čekala až začne Charlie nebo spíše Sára kázání, ale ozval se někdo jiný.

„Izí, táta má službu a máma se zdržela u kamarádky a ty mi pěkně na papírek napíšeš, kdes byla a cos dělala s Edwardem Cullenem,“ smála se Angela z obýváku. Povzdechla jsem si, nebyla šance, abych před tímhle utekla. Nahodila jsem lehký úsměv, vytáhla z batohu papír s tužkou a přesunula jsem se k Angele do obýváku, kde jsem psala jen některé věci. Popravdě jsem si dost vymýšlela. Vlastně jsem si o celé vymyslela.

„Víš, Izí, rodiče okolo toho mlží, ale já si myslím, že bych ti to měla říct přímo…“ na chvíli se odmlčela a já dostala z toho, jak zněla, vážně strach, nespustila jsem z ní oči. „ V neděli k nám přijde babička na oběd. Táta tě chtěl z toho dostat, ale babi byla neoblomná a trvá na tom, že tě chce vidět a ví, že ty bys nepřišla,“ řekla mi to rychle, a pak si skousla spodní ret a dívala se na to, co budu dělat.

A já sama nevěděla, jak mám reagovat. Dost mě překvapilo, že madam Swan trvala na tom, abych přišla na nedělní oběd i já…. To neznamenalo nic dobrého, to určitě ne a určitě to dobře věděl i Charlie a Sára. Povzdechla jsem si a nakonec jedinou reakcí bylo pokrčení ramen.

Když na tom trvala… – načmárala jsem Angele na papír. Zamračila se asi čekala nějaký záchvat.

„Neboj se, budu tam já i táta, my tě nedáme,“ objala mě okolo ramen a přitulila ke mně blíž.

Je pravda, že Charlie se vždy snažil a sám mi řekl, abych na obědy k té babě – jak ji sám nazval, nemusím chodit. Netušila jsem, co se stalo, že mě chce vidět. Nikdy o mě neprojevila sebemenší zájem od doby, co jsem bydlela tady.

Pokrčila jsem rameny a šla si najít něco malého k večeři. Měla jsem celkem hlad najednou, u Edwarda nebyl čas přemýšlet nad jídlem.

Bylo to náročné odpoledne. Ale tak nějak jsem se cítila lépe než předtím. Vnitřně klidnější. Konečně jsem to mohla někomu říct, podělit se o to, co mě celých třináct let tížilo a věděla jsem, že moje tajemství bude u něj v bezpečí, jako to jeho u mě. A nejvíc mě vnitřně uspokojilo, jak se ke mně pak choval, musela jsem si to přiznat, líbilo se mi to. Nikdo ke mně nebyl tak blízko jak duševně tak i fyzicky. Já a Edward jsme prostě na sebe byli napojení a to možná byl i důvod, proč mi nečetl myšlenky a kolikrát to ani nepotřeboval, aby věděl, co chci říct nebo udělat. Znal mě a to moc dobře.

Mávla jsem na Angelu do obýváku a i s toustem jsem se odporoučela do svého pokoje si odpočinout. Byla sem unavená, jako bych celé dopoledne běhala okolo Cullenovic vily místo toho, sezení na Edwardových nohách a brečení. Pustila jsem si rádio, abych měla nějakou kulisu a posadila se i s jídlem do postele a přitom si otevřela knihu, co jsem měla několik dní rozečtenou.

„Zajímavé čtení?“

„Jo,“ odpověděla jsem bez mrknutí oka. Než jsem se začala šokem dusit toustem a ohromeně jsem vzhlédla od knihy. Na mojí posteli seděl Edward a pobaveně se culil. Popadla jsem sklenici vody a napila se.

„Co tu děláš a proč mě vůbec děsíš?“ zeptala jsem se ho zprudka a jeho spokojený ucul ho neopouštěl a já popravě při tom pohledu pomalu tála jako sníh v létě.

„Přišel jsem se podívat, doma byla nuda,“ pokrčil rameny. Povzdechla jsem si, zaklapla jsem jednou rukou knihu a odložila ji na noční stolek zatím, co jsem dojídala v rychlosti své jídlo.

„Měla jsi mi říct, že máš hlad, taky bych ti něco udělal nebo někam zajel,“ zamračil se na drobky na talířku, co zbylo po toustu. Mávla jsem rukou s planou pusou, aby toho nechal.

„Spíš mi řekni, co tu děláš, když ještě nespím a moje sestřenice je taky vzhůru,“ zabručela jsem nespokojeně. Ještě chybí, aby přišla Sára a našla ho tu.

„Klid, vím přesně, jak se pohybuje po domě, slyším to i to kdyby si rozmyslela, že přijde za tebou. A tvoje teta se o mně taky nedozví.“ Jako vždy sebevědomý a s jasnými odpověďmi, které se nedaly zpochybnit.

„Když tě tu někdo uvidí, nevím, jak ses sem dostal,“ prohodila jsem zcela vážně a vlastně jsem říkala pravdu, netušila jsem, jak sem chodí a ani jak dlouho vlastně už.

„Budeš si brát prášky?“ zeptal se a já se po něm ohromeně podívala. O prášcích jsem mu nic neříkala. Zamračila jsem se.

„Tys mě normálně šmíroval,“ vyjekla jsem už trochu otřesená. Co já se dnes ještě nedozvím? Raději jsem to nechtěla vědět.

„Všiml jsem si jich, když jsi je nechala na stole. Studoval jsem medicínu, vím na co jsou,“ odpověděl prostě a zvednul se z postele. Pozorovala jsem ho podezřívavým pohledem, jak se okolo rozhlíží, jako by tu ještě nebyl. Přistoupil ke komodě, kde jsem měla rámečky, ale byly prázdné.

„Žádné fotky?“ ověřoval si s nadzvednutým obočím.

„Proč mít fotky někoho, o kom se ti zdá každou noc a pronásleduje tě?“ zeptala jsem se unaveně.

„Ani tvojí mámy?“ zeptal se ještě. Zavrtěla jsem hlavou.

„Kdykoliv bych se podívala na fotku s ní, brečela bych,“ odpověděla jsem pevně, věděla jsem to. Popravdě jsem to jednou zkusila. Déle jak tři dny tam ta fotka nevydržela. Teď byly všechny bezpečně uložené v krabici pod mou postelí. Tak, abych je neměla na očích a vlastně i trochu pozapomněla, kde jsou.

Kývl na srozuměnou a ten prázdný rámeček položil zpět na komodu. Nevěděla jsem proč je tu vlastně mám, asi aby to nepůsobilo na první pohled tak prázdně, to bude asi ono.

„Půjdeš už spát nebo máš ještě jiné plány?“ zeptal se a vracel ke mně k posteli. Pokrčila jsem rameny.

„Jsem trochu unavená, ale pokud máš něco na mysli, přizpůsobím se,“ špitla jsem tiše.

„Jestli chceš, tak si odpočin. To že já nespím, neznamená, že nemůžeš ani ty. Umím se zabavit,“ posadil se ke mně.

„Tak… já si zajdu do sprchy. Počkáš tu chvilku?“ podívala jsem se na něj. Kývnul a natáhl se ke stolu pro tu knihu. Popadla jsem talířek od večeře a šla ho uklidit. Sára už byla doma ani jsem ji neslyšela a ona se nepřišla podívat. Popřála mi dobrou noc a já se odporoučela do sprchy. Spěchala jsem víc než kdy jindy, přesto teplá sprcha byla příjemná.

Vpadla jsem do pokoje jako velká voda. Seděl v houpacím křesle v rohu pokoje a četl si. Nezvedl ke mně ani pohled. Musel mě poznat, podle toho odkud jsem přišla, že neslyšel myšlenky, podle tlukotu mého srdce a vůně… Bylo toho tolik, co mě prozrazovalo, že nešlo ani uhodnout, na co z toho reagoval.

„Budeš si celou noc číst?“ zeptala jsem se a pomaličku k němu kráčela. Konečně se na mě podíval, přímo do očí a já se zastavila na dva kroky od něj. Jeho pohled mě přimrazil, ty zlaté prsteny se mnou prostě dělaly divy. Opětovala jsem mu pohled a cítila, jak mi tělo naplňuje zvláštní pocit.

„Záleží na tom, jestli chceš, abych si celou noc četl,“ odpověděl mi pohotově. Tohle jsem nenáviděla. Protočila jsem na něj oči.

„Asi už nejsem tak unavená,“ připustila jsme opatrně. Sprcha s kombinací jeho přítomnosti v mém pokoji, zatímco Sára je doma a Charlie v práci, byla více než vzrušující a katapultovala mě hned do bdělého stavu.

Než jsem stačila mrknout, natáhl se po mě a stáhnul k sobě do své náruče. Byla jsem zabalená do zvláštního klubíčka na jeho klíně a silně mě objímal, přitom nepustil ani nezměnil pozici knihy, kterou si četl.

Zhluboka jsem se nadechla, takže můj mozek a plíce zaplavila jeho příjemná vůně. Přitulila jsem se obličejem do jeho košile a objala ho. Bylo mi tak dobře.

„Asi to bude znít šíleně, ale cítím se s tebou tak volná a v bezpečí,“ připustila jsem mu šeptem do košile.

„Je to šílené, jsem upír,“ přitakal okamžitě.

„Já vím,“ souhlasila jsem. Ani na moment jsem nezapomínala na to, že je upír, ale ne proto, že bych se bála nebo chtěla být ostražitá, ale protože to byla jeho přirozenost a já ho tak brala. „Ale nikdy jsi mi nějak neublížil,“ připomněla jsem mu pro mě hodně důležitou skutečnost.

Povzdechnul si. „Co naše první setkání?“ zeptal se trochu přidušeně mi to přišlo.

„To nebylo nic,“ odpověděla jsem okamžitě bez mrknutí oka. Víc utáhl paže okolo mě, ale nebylo to moc silně, aby mi ublížil.

„Lidé ti ale ublížili,“ neptal se, konstatoval holý fakt, který dokazovala moje jizva na hrudi. Zavřela jsem pevně víčka a jen přikývla souhlasně. Přemýšlela jsem o tom co se dělo, děsila jsem se toho jak se moje pocity měnily především v jeho přítomnosti a to jak jsem na něj reagovala, neznala jsem to.

„Proto s nimi nemluvím, taky. Nechci si je připustit k sobě blíž. Koukni na sebe, mluvím na tebe a kde jsem?“ zvedla jsem hlavu a zblízka se mu zadívala do očí.

„U mě na klíně,“ zaculil se uličnicky a já mu ten úsměv musela oplatit.

„Přesně. A tohle všechno,… popravdě Edwarde, děsí mě to neuvěřitelně moc se bojím všeho toho, co cítím v posledních dnech a nevím co s tím mám dělat,“ sypala jsem ze sebe pravdu. Dnes byl nějaký pravdivý den nebo jak to jinak nazvat.

„Je to taky nové, ale já se nebojím a to za nás oba,“ odpověděl mi a nespustil ze mě pohled. Přibližoval se pomalu a já jen čekala na tu chvilku, až opět pocítím jeho ledová ústa na mých.

Lehounce jako porcelánovou panenku mě políbil. Zapletla jsem mu  ruce do vlasů a nehodlala se dotáhnout dokud to neudělal on v momentu, kdy už mi docházel kyslík. Opřela jsem si zas hlavu o jeho rameno.

Nic se nedělo jen jsme mlčeli a užívali si blízkost toho druhého. Než pozvedl víc knihu a začal číst. Zavřela jsem oči a jen poslouchala jeho melodický hlas.

***

Probudila jsem se a vystřelila do sedu jako zasažená bleskem. Nemohla za to, ale žádná noční můra, protože nebyla. Nespokojeně jsem se okolo rozhlížela a hledala toho upíra co tu byl večer. Ale pokoj byl prázdný. Nespokojeně jsem mlaskla a podívala se na budík, byl čas vstávat. Sáhla jsem po svém telefonu a vypnula nastavený budík, když jsem byla vzhůru.

Pohnula jsem se na posteli když pode mnou něco zašustilo, znělo to jako papír. Rychle jsem si na postel klekla a podívala se pod sebe. Jasně zmuchlaný papír tam byl.

Musel jsem se ráno vypařit. Spala jsi klidně. Odvezu tě do školy. E

Culila jsem se na ten vzkaz jako by to byl on a ne kus papíru.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  Lucka (03.03.2014 15:30)

perfektní

8)  martisek (02.03.2014 21:36)

To je tak nádherně romantické! naprosto úchvatné. Miluju ty dva - ty jejich konverzace a všechno kolem!
je to naprosto úžasný (vím, dost často se opakuju, jen nevím o vhodnějších slovech, jak popsat moje pocity z tohohle příběhu)
těším se na další!

7)  Sofia (02.03.2014 20:33)

6)  bara (02.03.2014 20:03)

uz se tesim na dalsi:) :)

Volturijovna

5)  Volturijovna (02.03.2014 19:39)

Tak starou Swanovou vážně nesnáším, můru! Ale Edwarda s Bellou miluju! A moc se mi líbí ochranitelský Charlie. ;-) Sakra, a v mé ložnici žádný upír... :-D

4)  Seb (02.03.2014 18:20)

Nádhera a spokojený ucul mě dostal. :

3)  Niki (02.03.2014 16:28)

úžasné... jsem zvědavá na návštěvu bábiny

2)  BabčaS (02.03.2014 16:22)

1)  Teyla (02.03.2014 16:04)

Už som myslela, že sa nedočkám. Priveľmi si nás rozmazlila a teraz sa človek môže zblázniť, keď nevidí novu kapitolu pridanú presne načas. Kapitola bola skvelá, taká sladučká. Fakt mi to bodlo. Nemôžem sa dočkať babičky Swanovej... A milujem tvojho mierne egoistického Edíka!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek