Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/dva.jpg

Co způsobí jeden úkol do školy?

 

PS: už to jede.

9. kapitola – Legendy

Nakonec jsem se vrátil a omluvil se. Alice to vzala dobře, ale Jasper se urazil i za ni. Dva týdny se mi vyhýbal, nemluvil se mnou, a když už mě potkal, neodpustil si ty svoje ublížené pohledy. Pak ho to nakonec přešlo.

Ale tohle všechno se stalo už dávno. Před dvěma měsíci. A od té doby se hodně věcí změnilo. Tak například přišla zima. Díval jsem se do černého nebe a pozoroval tanec vloček. Byl to první sníh této zimy a vypadalo to, že si to chce pořádně užít. Když se ráno slunce prodralo hustými mraky a ozářilo zem, jeho světlo se odráželo od bílé pokrývky do všech stran. Jenže po pár minutách se mraky srazily k sobě a opět začaly padat vločky.

Převlékl jsem se, popadl tašku a vyrazil k autu. Cestou do školy jsem se stavil u Swanových. Po tom prvním dnu se to stalo rituálem. Vozil jsem Bellu každý den, doprovázel ji z jedné přednášky na druhou, povídal si s ní a bavil ji. Náš vztah se stal čistě přátelským a ani mi to nevadilo.

A svoje vzpomínky na Bellu, kterou jsem miloval, jsem uzavřel někde hluboko uvnitř sebe a zacházel s nimi jako se vzácným pokladem, který se může každou chvíli rozpadnout na prach. Když jsem byl absolutně sám, utápěl jsem se v nich, kochal se jimi, nechal se jimi ovládat. Přál jsem si, abych v nich mohl strávit věčnost, byl jsem rád, že je nemusím dál žít. Chtěl jsem na ně zapomenout, vyrvat si je z hlavy, zabít je, protože si žily svým vlastním životem. Bál jsem se jich a zároveň je miloval. Zatracoval jsem je a zároveň je chránil před jakoukoli újmou. Rozpoltil jsem se. Ale věděl jsem to jenom já.

A Bella… Vypadala, že je se mnou ráda, že jí současný stav vyhovuje. Byla ke mně hodně otevřená, prodiskutovávala se mnou snad všechno, co se jí přihodilo, na co pomyslela. Zesměšňovali jsme spolu všechny její spolužáky, kteří ji pozvali na rande.

Bolelo to, pokaždé, ale aspoň jsem mohl ovlivnit její výběr, aby si nevybrala špatně. Jenže pro ni nebyl dobrý nikdo. Každý měl nějakou závažnou chybu. A poslední měsíc se čím dál častěji zmiňovala o tom prašivým psisku z La Push. Na něm jsem nemohl najít jedinou chybu, o které bych jí mohl říct. Protože jeho velikou chybou byla skutečnost, že se po lese prohání po čtyřech. S něčím takovým přece nemůže žít, nemůže to ani milovat. A tohle mě bolelo nejvíc.

Bella

Škola byla… škola. Literatura mě vždy bavila, takže jsem byla ve svém živlu. Jediné, čeho jsem se děsila, byla Edwardova přítomnost, ale po pár dnech mě to přešlo. Ze začátku jsem nevěděla, jak se k němu mám chovat, celou dobu jsem si připadala hrozně křečovitě.  Nad každou odpovědí jsem přemýšlela hodně dlouho, pořád jsem rozpitvávala jeho chování.

Jenže Edward se choval… v podstatě normálně. Byl to jen kluk, který se se mnou kamarádil. Jenže byl až moc slušný, na dnešní mládež. Víte, co myslím. Klik kluků vám dneska otevře dveře od auta? Kolik jich vám pomůže obléknout a vysvléknout kabát? Když se tak nad tím zamyslím, tak to není až tak normální. Ale já nemůžu posoudit, co je normální.

Takže abych to shrnula, můj vztah k Edwardovi je stejný jako k Jacobovi, tedy čistě kamarádský. I když ani jeden nereaguje zrovna nadšeně na pokusy ostatních kluků zvát mě na rande. Je pravda, že u Edwarda je to evidentnější, ale asi to bude tím, že ho vídám skoro pořád.

Když se tak nad tím zamyslím, tak jsem ještě pořád na žádném rande nebyla. Vždy, když mě někdo pozval, zjistila jsem, že už mám na tu samou chvíli domluveno něco s Alicí nebo Edwardem. Jako by byli radar a všechno věděli dopředu. Ráno ke mně přiběhne Alice, že se musíme jít podívat do nového obchodu, nebo že budou mít dámskou jízdu, pyžamový večírek nebo nějakou jinou akci, na které rozhodně nemůžu chybět. Edward mě vodí po antikvariátech a knihkupectvích nebo plánuje sledování nejrůznějších filmů. Občas se stalo, že mi zavolal Jacob a na dobu dalšího rande, o kterém jsem ještě nevěděla, jsme si naplánovali nějakou akci v rezervaci.

Jen jednou jsem mohla pozvání s klidným srdcem přijmout, ale nakonec z toho taky sešlo. Půl hodiny předtím, než mě měl ten kluk vyzvednout, mi volal, že má něco s autem, že nemůže přijet. Tou dobou jsem chtěla jít na rande s kýmkoli a udělala bych pro to cokoli, tak jsem řekla, že pro něj dojedu. Jenže když jsem sedla do auta a nastartovala, zjistila jsem, že nemám dost benzínu ani abych dojela k nejbližší pumpě. A to jsem den předtím tankovala a nikam nejela. Druhý den na to vypadal Edward nadmíru spokojeně.

„Špatně jsi se vyspala?“ ptal se mě Edward, sotva jsem zavřela dveře od domu.

„Ne, jen jsem měla zkažený večer,“ odpověděla jsem cestou k autu.

„Co pokazil?“ Zdálo se mi, že se uchechtl.

„Kdo?“ Nechápala jsem, kam míří.

„Alex, včera jsi s ním měla rande, pokud vím.“ Zkoumavý pohled následovaný trpitelským.

„Měla, ale nakonec se nekonalo.“

„A tobě zkazilo večer neuskutečněné rande s takovým… Vždyť je jako slon v porcelánu!“

„Nemůže být každý jako ty. To bych pak nevěděla, koho si vybrat.“ Chtěla jsem si do něho rýpnout, ale mělo to opačný účinek. Rozzářil se jako sluníčko a mě přestal na chvíli věnovat pozornost. Už jsem se nadechovala, že mu tu náladu pokazím, ale rozmyslela jsem si to.

„Co děláš dneska večer?“ zeptal se po několika minutách ticha.

„Snad mě nechceš na rande pozvat i ty? Pokud jo, tak ti to, myslím, nevyjde. Hned jak vystoupím z auta, mi tvoje sestra skočí kolem krku a sdělí mi úžasnou novinu, že otevřeli nový obchod, kam s ní budu muset zajít.“ Edwardovi poklesla čelist a nebyl schopen ode mě odtrhnout pohled.  „Ehm, mohl bys prosím sledovat silnici?“

„Říkala jsem si, že se vrhnu na tu esej, kterou máme odevzdat příští týden. O čem budeš psát ty?“

„Nejspíš zkusím sehnat legendy nějakého menšího evropského národa, ale ještě jsem se zcela nerozhodl. Ty už máš vybráno?“

„Nejspíš si znovu přečtu místní legendy…“ Ani jsem neměla možnost dokončit myšlenku. Zarazilo mě tiché syknutí. Podívala jsem se na Edwarda. Křečovitě svíral volant a s velkým soustředěním sledoval silnici. Jeho dobrá nálada byla tatam a mračil se jako hejno čertů. Skvělý. Ještě že jsme dojeli ke škole, jinak by mě zabil pohledem.

Vzala jsem si knihu Quileutských legend a zabalila se pod deku. Začala jsem od začátku, přestože jsem některé legendy znala už z dřívějška. Začínalo to jako každé správné legendy vznikem světa, Slunce a Měsíce. Další je legenda o Q´watim, který stvořil Quileuty a učil je všemu možnému.

Ta o duchovních válečnících byla slovo od slova stejná, jakou jsem si ji pamatovala. Potom následovala legenda o Taha Akim, kde jsem si všimla jedné nesrovnalosti. V mém světě se vtělil do velkého medvěda, ale tady do vlka. Dobře, to není takový rozdíl. Otočila jsem stránku a zarazila se.

Místo legendy o Ravenovi následovala legenda o studených. Že by se mě tenkrát Carlisle ptal zrovna na tohle? Chtěl vědět, jestli ji znám? Rychle jsem nalistovala konec příběhu a podívala se na nadpis dalšího. O Ravenovi. Mají legendu navíc? Otočila jsem na začátek a začetla se do ní.

Příběh vyprávěl o muži s kamennou kůží, který kradl dívky ze sousedního kmene. Několik potomků Taha Akiho se ho vydalo zničit, ale vrátil se jen jeden s roztrhaným tělem studeného. Kousky se pokoušely spojit, proto je Quileuté hodily do ohně, kde shořely na prach.

Překrásný muž třpytící se na slunci, jeho srdce nebilo, neuvěřitelně rychlý a silný. Oči stejné barvy jako krev, kterou pil.

To jako mají legendu o upírovi?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Bosorka

3)  Bosorka (13.01.2011 14:17)

To by mě zajímalo, jestli do randekazovství přibrali i Jacoba

Janeba

2)  Janeba (12.01.2011 22:03)

Edward s Alice mají vskutku bezvadný nápady, jak Bellu zaměstnat a rozptýlit! Jsem opravdu zvědavá, kdy jim to prokoukne, že by po přečtení indiánských legend? Lilith, Díky!

1)  Leni (12.01.2011 21:49)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek